ŽIVOT S MUSLIMEM

Tedy rené ti řeknu, že to jsou tedy, ale slepice, máš recht, pěkně do nich. Ony totiž ty budou teroristy poroděj s těma jejich mulimama. Musí jim konečně někdo otevřít oči, máš pravdu za chvíli tady bude víc muslimů než evropanů. A ty divnej ? se vzpamatuj a nech si opravit mozek ... máš jej vymytej do základu.

Jakou slušnost a pohodu...Jenomze tady nediskutujes s teroristy, tak nemas duvodu byt sprosty. Uz jsi jednou zkazil tuhle diskuzi, tak uz bez pryc.

Ano, mládež zejména v arabských zemích trpí frustrací a radikalizuje se. Reálně to však má své meze, dané právě příslušností k rodině, která si je už k dodržení zavedených zvyků a "pořádků" přivde uplatněním laskavého nátlaku.

ta diskuze není demagogická nalejvárna, jen blb může odmítat arabskou poezii, architekturu nebo tichou spiritualitu chlapíka, který si v poušti pár metrů od vás vytáhne kobereček a rozmlouvá za soumraku se svým Alláhem.To nemá s nevítanou islamizací Evropy pomocí ghett nic společného.

Když jsme u té kultury, seženete běžně v obchodech Abú Núwase, Umara Chajjáma nebo Salmona Rushdieho?
Možná jste se neměl omezit jen na islámské Araby a zmínit největšího z největších z Bašrré. Naprostý genius.

Rodina? Určitě pevnější než u nás. Otázka je za jakou cenu?Snad jediné, co bych zpochybnil je přecenění naprosto okrajových liberálních trendů a cudné opomenutí fundemantalistických tendencí.Zvláště v Egyptě, kde je silná pozice následníků Hasana al-Banná.

Ani desetiletí útisku ze stran autoritativních arabských režimů nezlomilo arabské liberály. Zavedení moderních telekomunikačních technologií sice nevyústilo v politickou ani sociální revoluci, ale rozhodně se nedá říci, že by byl jejich efekt zanedbatelný. Internet umožnil vznik blogerské komunity, která je i navzdory represím silně kritická k autoritám. Arabské satelitní televizní kanály (nebo kanály vysílající v arabštině, jako např. arabská verze BBC), ohromí čas od času své diváky odvysíláním debatních pořadů, ve kterých vystupují arabští intelektuálové se zdrcující kritikou politických a náboženských poměrů.

V posledních letech se v arabském světě začínají množit v neuvěřitelném počtu nevládní neziskové organizace nebo alespoň jejich arabské verze. Zatímco drtivá většina z nich operuje v bezpečných vodách charitativní nebo vzdělávací činnosti, jiné se odvážně pouští do témat jako jsou lidská práva, demokracie, role žen ve společnosti, životní prostředí nebo obchod s lidmi.

René, nemám stejný názor na Chytrolína jako vy. Myslím, že se snaží vidět objektivně a muslimský svět pochopit. Obávám se však, že vašim nenávistným výpadům jeho nadhled chybí. Stejně jako může jeden člověk být v určitých situacích charkterní, v jiných se může jevit jako mizera, platí to i o skupinách lidí a národech. Váš protimuslimský fanatismus je stejný jako fanatismus muslimský. Vede jen k neštěsí a válkám. Poznala jsem v Egyptě několik příslušníků Muslimského bratrstva. nepřeji vám, abyste se s nimi někdy potkal. A všimněte si prosím, že jak se na této diskuzi objeví váše příspěvky, jde slušnost a pohoda do nikam.

V mnohém s Chytrolínem souhlasím. Nemám takové teoretické znalosti jako on, mám spíš praktické zkušenosti. Ráda potvrzuji, že ti muslimové, se kterými jsme se osobně seznámili a které jsme mohli (s manželem) počítat mezi své dobré známé, byli nesmírně pohostiní, příjemní a milí. Jejich snaha, aby se člověk cítil v jejich domově příjemně byla až dojemná a veskrze upřímná. Dodnes mám problém uvěřit, že ti milí lidé se mohou také proměnit v bezmyšlenkovité násilníky. Ale je to bohužel tak.

Mladí lidé mohou vést legitimní sexuální život až po svatbě. Ta pro arabského muže přichází v úvahu až v momentě, kdy je finančně schopen založit rodinu. Do té doby mu nezbývá nic jiného než sebeukájení při sledování Západních filmů pro dospělé, náhodné nebo dočasné homosexuální dobrodružství nebo osahávání turistek (ale i Arabek) na přeplněných veřejných místech.

Obyčejné rande v arabském světě znamená opatrné tokání na půdě univerzit (jehož vrcholem je sdílení jedné lavičky ve stínu fakulty a náhodně-záměrné vteřinové dotyky rukou nebo boků při prohlížení videa na mobilním telefonu), tajné telefonáty a textové zprávy nebo (v případě větších měst) společná bezdotyková procházka ulicí.

Následkem sexuální deprivace a omezených kontaktů s opačným pohlavím je zvýšená agresivita, pubertální přístup k některým přirozeným aspektům života, všudypřítomné verbální i non-verbální obtěžování žen a nemožnost plně intelektuálně profitovat z interakce mezi mužskou a ženskou myslí.

Chytrolíne, mluvíš moc hezky a jakoby s vlastní zkušenosti, zároveň máš vytříbenou češtinu, typovala bych tě na Čecha s muslimskými předky, je to tak?

Pevná rodina může být oporou i zátěží. I kamenem na krku plavce.

Debata nad tím, zda je islám náboženství míru nebo násilí je asi stejně objevná, jako debata na stejné téma, ale nad jiným náboženstvím. Ve všech případech je totiž směrodatná interpretace toho nebo jiného náboženství jeho autoritami, tedy lidmi. Nedávné hrůzné činy teroristů, kteří se zaštítili islámem, manifestovaly arabské společnosti nebezpečí radikalismu a vyvolali potřebnou, i když mediálně málo viditelnou odezvu z řad muslimských duchovních. Ti si dobře uvědomují, jaký negativní obraz získal islám v Západním světě a snaží se působit dovnitř i vně arabského světa, aby reputaci islámu napravili.

Rodina je základ arabské společnosti. Jakkoli velké problémy vás můžou v životě potkat, můžete si být jistí, že se o vás rodina postará. Arabové nedokáží pochopit, jak někteří Evropané mohou zanevřít na své vlastní rodiče nebo sourozence a několik let s nimi nemluvit nebo je úplně vytěsnit ze života. V arabském světě stěží najdete domov důchodců, neboť každý Arab cítí povinnost postarat se o své rodiče a prarodiče stejně tak, jako se oni kdysi postarali o něj. Stejnou zaopatřovací povinnost cítí Arabové k celé své rodině. Blaho dětí nebo manželského protějšku je upřednostňováno na úkor sebe sama.

Pohostinnost Arabů a jejich pokora a houževnatost tváří v tvář životním překážkám není románová fikce, ale jedna z jejich nejlepších vlastností. Typicky jižanská radost ze života, která tvrdě kontrastuje s věčně zasmušilými a zatrpklými cestujícími pražského metra, se k výčtu kladů může také směle zařadit.

Existují významné rozdíly mezi Araby žijícími ve městě a na vesnici, v jedné nebo druhé části arabského státu, ve dvou různých arabských státech nebo v diaspoře a v arabských státech. Dále samozřejmě existují významné rozdíly na základě dosaženého vzdělání, profese, etnické příslušnosti, náboženského vyznání nebo pohlaví.

Nemám v lásce stereotypizaci. Na druhou stranu je hrubé zobecňování a redukování okolního světa přirozeně lidské a v tomto případě i užitečné k uvedení diskuse.

Souhlasim, ze pristehovalci...a budeš propagovat jak tě mlátí tvuj snědej miláček? Tak co už ti dal přes hubu za tvou snahu studovat??? Zapomeň na to, že ožívíš tuhle diskuzi, svými fantaziemi jak jsi šťastná s muslimem! Jen tak mimochodem, kolik má žen kromě tebe ten černej smrad?
Ona totiž milá S je kráva jaká se nevidí, on ji mlátí a jí se to líbí a považuje to za lásku.... táhni k čertu krávo!

Byť se mi těžko hledají na postoji Arabů k sexu nějaká pozitiva, nemohl jsem než se nad jeho odpovědí téměř nostalgicky pousmát. Z takového pohledu se skutečně může zdát Západní společnost až nezdravě posedlá sexem na úkor jiných hodnot. Jednomu se zde nabízí srovnání arabské společnosti a, řekněme, prvorepublikové československé společnosti v postoji k sexu. Pravděpodobně bychom zjistili, že to není až tak dávno, kdy sex byl tabu i v Evropě a kdy se věrnost a cudnost ctily nad svobodnou volbu jednotlivce.

Arabové žijí z minulosti. Rádi odkazují na časy, kdy byla jejich civilizace na neskonale vyšší úrovni než evropská a kdy byl arabský svět centrem vzdělanosti a umění. To už několik set let neplatí a nelze z toho vinit ani evropský kolonialismus ani Izrael (i když to první určitou roli sehrálo).

Další charakteristikou současné arabské společnosti a kultury je obliba rétoriky na úkor činů. Velké plány většinou nepřežijí fázi odhodlávání. Klasická totální dezorganizace, která proniká celým spektrem činností Arabů, efektivitě v naplňování cílů také nepřidává.

Byť existuje velký počet křesťanských Arabů a menší počet židovských Arabů, většina Arabů je muslimského vyznání. Zatímco obě první zmíněná náboženství mají také svá specifika, své poznámky vztahuji pouze na islám. Problémem (ale i pozitivem) islámu je jeho decentralizace a různorodost. Neexistence islámského protějšku Papeže nebo patriarchy neumožňuje autoritativní vymezení vůči velmi důležitým otázkám současnosti, jako je například terorismus nebo kompatibilita islámu s liberální demokracií. I když většina islámských duchovních autorit jednoznačně odsoudila terorismus, zůstávají mnozí, kteří se k tomuto fenoménu postavili nejednoznačně a dokonce i tací, kteří terorismus, násilí a nenávist podněcují.

Debata mezi autentičností a modernitou neustále pokračuje, role islámu v politice je stále nevyjasněná a muslimský fanatismus stále vrhá špatné světlo na 1.6 miliardy muslimů žijících na světě. Místní kulturní zvyklosti a sektářství v kombinaci s lišící se interpretací Koránu duchovními a snahou vládnoucích elit dostat mešity pod kontrolu a současně se zalíbit radikálnějším skupinám obyvatel je potencionálně explozivní.

Někteří muslimové se dostávají do spirály pokrytectví, kdy předstírají pobožnost a ve skutečnosti holdují alkoholu, drogám nebo jiným hříchům, což v nich probouzí pocit provinění, který se snaží odčinit ještě intenzivnějším zdáním pobožnosti.

No to mi taky vadí, myslím...Souhlasim, ze pristehovalci by se meli prizpusobit zvyklostem zeme, do ktere se pristehuji. Tvrdis, ze by ses prizpusobil zvyklostem mislimskych zemi. Ja jsem se jim prizpusobila a hodne Cechu mne zde za to nadavalo. Kdybys neudeloval evropske obcanstvi pristehovalcum, tak by ti nevadilo, kdy treba Kanada neudelovala obcanstvi legalnim pristehovalcum z Ceska?