Panická porucha 5

Ahoj všem, v posledních dnech si barvitě představuju, že se něco stane Matýskovi. Třeba manžel ho nese do schodů a já si představuju, jak zakopne a upadne, Matýsek se bouchne o roh schodu do hlavy a umře na krvácení do mozku. Nebo různý jiný vtíravý představy, to taky není normální, co?

Ahoj, Maggo, srdečně Tě zdravím, ono jsou sice záchvaty PP a panický strach z něčeho trochu o něčem jiném, ale já znám bohužel obojí, byla doba, krátce po narození mého druhého syna, kdy jsem měla gynekologické potíže a kruté bolesti, nakonec jsem skončila v nemocnici, posílali mě z jednoho vyšetření na druhé a měla jsem hrozný strach, že je to nějaký nádor, však mi také psali do karty, že jsem kancerofobní, naštěstí se ukázalo, že jsou to jen nějaké menší cysty a endometrióza, byla jsem na menší operaci a všechno se spravilo. O pár let později se zase stalo, že u nás byl na návštěvě jeden Američan, terpve když odjel, jsem zjistila, že se každý den holil mým holicím strojkem (na nohy :-)a že bral drogy. Samozřejmě mě ihned napadla možná infekce HIV. Nepřej si vědět, jakým utrpením pro mě byly následující tři měsíce, než jsem si mohla nechat udělat test, tím spíš, že se u mě objevily příznaky jakési virózy a zvětšené uzliny, takže jsem si byla na sto procent jistá, že jsem se nakazila. Měla jsem manžela - na tři měsíce jsme spolu přestali spát - a dvě malé děti a já si den co den malovala hrůzné obrázky, jak budu mít AIDS a co s nimi bude. No, spadl mi pak kámen ze srdce. Chtěla jsem tím jen říct, že představy tohoto typu mohou na člověka působit velice negativně, a nahlodat mu psychiku tak, že pak skutečně přijdou nějaké fyzické problémy. Vím to pořád, a stejně se stresuju kvůli každé blbosti... tak hlavu vzhůru a neboj se, operace cysty je banalita, a pak budeš v pořádku. :-)

Zdravím všechny.Doufám,že vám nebude vadit,že se přidám.Já mám úplně panickou hrůzu z rakoviny.Nemůžu se toho zbavit.Aby toho nebylo málo,tak mám jít na operaci cysty,že se sama neztratí,musela by se hlídat.Doktor je v klidu,že mám všechny výsledky v pořádku,ale já už se vidím na operačním stole,Mám vsugerované,že mám rakovinu.Za 3 měsíce jdu k doktorovi,už teď hysterčím.Pořád si říkám,jak manžel zvládne 3 děti...

Ahojte,peknú sobotu vsetkým, na Slovensku ochladenie a vetrík aj u vas?V noci som nemohla zaspat lebo mi zas trieskalo srdce ako divé a do toho ma priserne bolela hlava akoby mi ju malo roztrhnut otras.
Jitka B. kolko mas rokov?ked bývas este s rodicmi?viem že je tažke sa zdoverovat rodicom ked oni to nechapu,moja mama tvrdila to iste že som hypochonder príšerný, že sa v kuse pozorujem, že studena sprcha by mi pomohla a podobne blbé reči a ked som zacala brat AD povedala, že sa z toho cvoknem, naposledymi vsetko vyhadzala do koša, ona tuto chorobu proste neuznava a to videla pritom denne ako trpim, ale niekto to žial nikdy nepochopi tiež som potom revala v izbe, nastatsie mam skveleho muža a ten ma chape teda sa tak tvari:)ked mi pride zle co je u mna na dennom poriadku nikdy ma neodbije, ale da mi napriklad pohár vody, pobozka ma, povie, že to prejde, aj to pomáha. Prajem ti aby si si nasla spriaznenu dušu, pp to síce nevylieci ale aspon sa budes moct niekomu vykecat.

Hanulo, já to mám přesně jako ty, taky z ničeho nic, najednou cvak, ucítím tlak na hrudi a už to jede - tachykardie jako prase, vysoko nad 100, cítím od hlavy horko a začnu se třást a začne mi být zima, ruce mám vždy jako led a nohy taky. Vím, že to zase přejde, ale přesto mám strach, že tentokrát ne, většinou se to za několik minut upraví a uklidním se, ale teď po dvakrát to trvalo hodiny, pořád se to v návalech vracelo a už jsem zase začala pochybovat, musím se moc přesvědčovat, abych nevolala pohotovost. Nejvíc mě štve, že je to před dovolenou, na kterou se těším, tak doufám, že ji neprožiju ve strachu - musím k lékařce a poradit se s ní, ať jsem aspoň trochu v klidu a klidně budu denně baštit i Lexaurin po celou dovolenou, ale chci si to užít. U nás se teď trochu pročistil vzduch, tak větrám a dýchám, je to skvělé. Těm, kteří tu o víkendu nebudou přeji hezký víkend a nám ostatním taky.

Ahoj lidicky,
dik,ze tu jste,nasla jsem vas nahodou a jsem moooc rada.
Renco,mam rocni dvojcata a muj stav se zhorsil tim,ze mam zodpovednost.
Mam strach s nimi byt sama,strach,ze se mi neco stane a oni zustanou bez dozoru.
Srdcebuch mam kazde rano,kdyz manzel odjede do prace,pak prujem,boleni zaludku,pocit na omdleni.
Jak mam takhle fungovat?
Mesic beru Zoloft,ale zatim zadny efekt :-((

Tak jsem si dneska zacvicil a s ocekavanim ze ucitim jak mi slastne busi srdce jsem se do toho pustil. Busilo hezky a ja si opakoval ORGAN VI CO DELA a pohoda :)
Jinak ja se snazim zmenit svuj zivotni styl - myslim si ze se mi to celekm dari, az na nedostatek pohybu v techto dnech (jelikoz jsem byl diky AD 4 tydny KO a pak jsem nenasel odvahu se znova poradne rozhybat), ale pracuju na tom.
Tak se drzte!!!

Zvířátko mám. Mám půl ročního pejska. Na hraní a mazlení je skvělý, ale to nestačí. Žiju sice s rodičema, ale mamku s tím, že je mi zase hůř, nechci otravovat. Má svých problémů dost! Tak se snažím dělat jako by nic a když není doma, tak jen ležím v posteli a brečím. To přetvařování nesnáším, ale když to přenesu na mamku, tak se tím stejně nic nevyřeší. Ona by mi jako vždycky řekla, že se moc pozoruju a že mám jít něco dělat a nemyslet na to ,že mi něco je!
Hezky se to poslouchá, ale já to prostě nedokážu!

Jitko, u mě je nejhorší, že právě přicházejí i v noci, bez jakéhokoli vnějšího podnětu. Už se mi párkrát stalo, že se uprostřed noci probudím, jdu na WC, pak se vrátím do postele a najednou to přijde, začnu se klepat, ztrácím citlivost v rukou, v nohou i ve tváři, mám "divnou" hlavu, začne mi bušit srdce jako splašené, nedostává se dech, vyletí tlak, a s tím přijde ten hnusný strach, co to je, co se mně to děje, jestli to se mnou tentokrát švihne a já se probudím někde v nemocnici. Nedokážu u toho ležet, protože je to tím horší, musím vstát a chodit a dýchat do sáčku a měřím si pořád dokola tlak, který při tomhle vždycky vyletí do závratných výšin, přestože jinak ho mám nízký, musím si vzít vasocardin, žádné jiné léky doma nemám, snad jen ten bellaspon. Chápu, že se to třeba u mě může dostavit při nervovém vypětí, když se rozčilím (a já se nerozčiluju, protože vím, že nesmím), ale takhle, bez ničeho, v noci? Stává se vám to taky někomu?
Jinak i bez záchvatů v noci špatně spím, probouzím se taky kolem čtvrté, mokrá jako myš... :-(
Jitko, a ty nikoho doma nemáš? Co takhle aspoň nějaké zvířátko? Já si teď přivezu z Moravy dvě koťata, už se na ně moc těším, taky mám psa, a právě procházky s ním mně moc pomáhají pročistit hlavu a vůbec...

Miss- ataky v noci nemívám, jenom v těch vedrech je pro mě těžké spát. Probouzím se kolem 4. hodiny, jsem úplně zpocená a vím, že už neusnu. A nejhorší je na tom to, že jsem sama doma a napadají mě děsivé myšlenky na moji samotu. Nemám nikoho kdo by mě třeba obejmul a řekl mi, že všechno bude zase dobré! To mi chybí ze všeho nejvíc.
Dneska se u nás trochu ochladilo, ale můj psychický stav se nezlepšil. Stále mám nějaké výčitky svědomí. Že nedělám nic, co jsem si naplánovala. Chtěla jsem se už učit na státnici (dělám ji v září) a taky jsem chtěla po dlouhé době začít zase hrát na klavír. Jenže jsem tak v pr... z těch veder, že když už nejsou, tak jsem z toho tak unavená, že na nic nemám sílu.

Zdrvaím, taky u vás některcý aspon pár minut bouřilo a sprchlo??? Tady je zas dusno jak hrom,naštěstí aspon zatažíno. Ale tělesně je mi nanic,tak třeba zas bouřit bude.
K AD...to neznamená, že je člověk totální cvok, když se k nim uchýlí!!! Když berete antibiotika,či cokoliv jiného, taky na tom nic nehledáte. Chyba je stále v tom, že lidí,co se stydí jít k psych. a navíc se přiznat k užíváníAD je dost. Ale jednoho dne stejně zjistí,že radši tohle,než pořád trpět. Kdyby tak s apendixem člověk vyčkával,tak už by tu nebyl.To se řeší hned.
Srdce nemáte pošahané,přeci vám to doktoři zkontrolovali a potvrdili:-))),ale orgány reagují na dlouhodobější psych. zátěž a tzv. volají o pomoc.A to jsou právě ty naše tělesné potíže..a že jich je většinou až moc najednou...to taky není samosebou.

to posledne pre Krona bolo aj pre Martina-ten si mysli ako ja že ma srdce pošahane :)

Čavte! pozerám, že s horúcimi dnami pribudaju aj ppčkari sa tesim, že je tu zrazu taký život a tolko nových ludi a ejha kolko to babeniek s dotazmi na teho!

Jitka B. bolo ti v noci blbo?mavas aj nocne ataky?ja mavam celodenne blbe stavy by ma to zabilo keby ma to este kvárilo aj v noci,inak na zaciatku mojej paniky som mavala nocne zachvaty take silne,že som si chcelavolat sanitku a len som sedela na balkone a predýchavala:(Je pravda že som mala asi cca mesiac pokoj od paniky vzhladom na ine problemy, ale žial pri vyhrocovaní nových emotivnych zažitkov sa mi pp vratila v plnej sile spät:(

Pre tie ktore chcu ostat tehotne:Lucka, Janka z BA, Editka: som vo 4 mesiaci tehotenstva, je mi stale blbo, ale ked vidim že ostatne pp ženy:) to zvladli tak si vravim prečo by som to nezvladla aj ja, žial u mna hormony nesposobili zánik paniky ako napr.Pajke,ale co teraz?život vie co robi a keby som bola nejako "smrtelne" chora podla mna neostanem tehotna, teda aspon by to neslo tak lahko:))e teraz koli nejakej sprostej chorobe nemam dať dieťa milovanému mužovi, ktorý túži po spoločnom dieťatku?tu ide o priority nenechajte si zväzovat ruky nikým a ničím!večné odkladanie bábätka može skoncit aj tak, že žiadne mať nebudete a len z toho potom može prist krutá depresia, ked porodim, lebo teraz neberiem žiadne lieky som odhodlana naspät navstivit psychiatra a dat sa na lieky viem, že moj stav si to vyžaduje a budem to riesit.A tehotenstva sa nebojte, aj nadalej sa budete pozorovat, aj nadalej vam možno ostane busenie srdca a pocit mdloby, ale bude to rovnake a hlavne budete mat krasne babätko, len vy rozhodujete o tom ako prežijete svoj život!

Kron- mam PP 3 roky a este ma nastastie zatial ani raz nešlahlo o zem,teda raz skoro tak polovicato,ale to skor bolo nedostatkom tekutín a blbým tlakom, asi 100000 krát som si myslela,že nastalamoja posledná minuta, milionkrat som po panike doma sama aby ma nikto nevidel plakala a vravela,že bud nech ma to už prejde,alebo nech zomriem, že toto zažívat celý život nechcem, bola som vypisana a chodila po vysetreniach, cela bleda s pulzom 160 a vždy mi povedali že EKG je v norme, pred operaciou som vyšilovala pred anesteziologom, že mam slabe srdce a co ked umriem, pozrel do zaznamu z EKG a len poznamenal nic važne vam nie je pichnite jej uspavaciu latku a tam sa fakt so mnou nikto nebavil, nikto mi nevolal prvu pomoc, nikoho nezaujimal moj priserný strach, bola som len dalsia pacientka ktora potrebuje byt zoperovana a zrazu som len precitla v nemocnicnej izbe ked už bolo po vsetkom, srdce nadalej bilo, ja som nadalej dýchala a co je hlavne žila!nie vždy su nase myslienky o tom ako sme na tom strasne zle opravnene. Sice aj teraz tu sedim, tlčie mi srce ako o zavod, zalieva ma horucava, ale o chvilu aj tak samusim premoct a vyliezt z nory:))mužovi som slubila, že mu zaplatim šeky a musim ist do banky pre peniaze,mam chut na melon, nemožem a nechcem tu zostat zavreta a trapit sa a este nieco ked nam je dane, že mame umriet, stane sa to aj keby sme ostali uplne nehybne ležat v chladku nikým a nicim neohrozeny,preto treba bojovat kým sa dá a je nádej!

Velmi dakujem za príspevky ohladom tehotenstva, este ich urcite budem velmi potrebovat. Je tu nejaka dobra dusa z BA a chce byt tehotná ako ja aj z PP?

Krone, v Brně v Bohunicích je psychiatrická klinika s ambulantními ordinacemi, zajdi se objednat tam, určitě ti pomůžou. Je to v přízemí, ve vestibulu, u okýnka v kartotéce se zeptáš, který doktor by tě mohl vzít nebo ke kterému by ses mohl objednat a oni ti poradí.

vcera som tu bola po dlhsom case a dnes som nasla tento pekny clanok na stranke ktoru rada navstevujem. Tiez mam tieto problemy uz 4 roky, je to jeden kolotoc pripajam tento link aspon pre povzbudenie a dakujem tiez za vase clanky.

http://novanska.blog.sme.sk/c/50414/Smutok-v-nas.html

Chtěla bych vám ještě říct, že moje máma zase říká "každej máme něco", někdo má cukrovku a musí si denně píchat inzulín, někdo má epilepsii a taky s tím musí žít, takže je důležité se s PP vnitřně vyrovnat. Možná už nikdy nebudeme bez absolutních problémů, ale je důležité si říct, že lidi jsou na tom mnohem mnohem hůř. Pokud se naučíme s naší psychikou pracovat, tak budeme snadno překonávat ty naše hnusný stavy, které se objeví někdy i přes užívání AD. Já jsem se dřív za PP taky styděla a myslela jsem si, že když budu brát AD, tak jsem už totální cvok, ale nakonec jsem si řekla, že nemůžu za to, že ta chemie mozku nepracuje tak, jak má a když jsou léky, které tu chemii ovlivní tím správným směrem, tak proč to zatracovat? Léky opravdu zapůsobily a pomohly mi vrátit se zase zpátky do normálního života.

Chtela jsem Vam vsem podekovat za reakce na me obavy z tehotenstvi a toho celku vubec. Sice me musim rict prepadavala panika kdykoli jsem cetla neco ve smyslu, ze uz s tim zapasite vlastne roky a porad to tam je, takze se toho zrejme asi taky nikdy nezbavim. Ja jsem nastesti prozila takovy ten akutni zacatek par dnu doma a pak jsem mela obrovske stesti, ze me moje psycholozka, ktera se mnou resila tezke rozvodove obdobi, rekla o miste RIAPS, ktere bylo pro me daleko prijatelnejsi nez predstava Bohnic. Jela jsem tam a domluvili jsme se na mem pobytu 5 dnu, ktere byly naprosto uzasne v tom smyslu, ze jsem pri tech hroznych neustavajicich atakach byla s lekarskym personalem, coz mi dalo pocit bezpeci a ktery mi vlastne pomalu objasnoval co se to se mnou deje a proc tomu tak je. Clovek je tam v civilu, muze chodit ven a pritom ma ruzne terapie, ktere cloveka opravdu vrati zpatky na nohy,mimo to tam potka lidi se stejnym problemem a vi ze neni sam. Sice jsem samozrejme behem toho pobytu tam prozivala obrovske peklo s atakama a nechtela jsem ani slyset o nejakych medikamentech, jelikoz jsem si rikala ze jestli dostanu nejake leky, jsem normalne nejaky psychopat, se kterym to uz pujde jenom z kopce. Musim rict ze personal byl skvely a nikdo mi zadne leky sam nenabizel, proste se to resilo porad jenom meditacemi a terapii, az nakonec ja jsem sama prisla a zeptala se jestli neexistuje nejaka alternativa, aby mi aspon na chvilicku bylo dobre, abych se aspon najedla a vyspala a konecne jsem pristoupila na AD.Urcite mi to nejak spacifikovaly,ale vime ze ne uplne.To uz bude asi kriz, ktery si potahnu uz cely zivot. Jak rika moje mamka "zivot neni pericko, ale k.... tezka traverza, vetsina lidi s necim bojuje, muze byt vzdycky jeste hur, takze mozna bych mela byt rada ze to mam jakztakz ve stadiu, kdy muzu zit "normalni" zivot..deti bych moc chtela, takze jsem zvedava, jestli budu to tehotenstvi tak dobre snaset jako vy.
Jinak preju Vam vsem pokud mozno krasny den, i kdyz je trocha destivy, ale po tech paracim si myslim ze vitany...

Pajko, já vím, že tohle do diskuse nepatří, ale nemohla bys mně přiblížit, kde na Jižní Moravě bydlíš? Já se narodila a dvacet let žila v Dubňanech u Hodonína, pořád tam mám rodiče a další příbuzné, teď žiju v Čechách, ale tam se moc ráda vracím. Jinak jsem si dnes nechala napsat u obvoďáka aspoň Bellaspon, naštěstí jsem nic moc vysvětlovat nemusela.

Pro evinazboru>
Ja to znam, ale z pohledu toho kdo janci. Z vlastni zkusenosti musim rici ze dostat se z te faze (jen jsem lezel, nebo brecel, nemoh jsem ani na zachod, vsude mi bylo blbe, pokud jsem vysel z bytu pak jsem musel utikat zpatky, kdyz uz to bylo "lepsi" tak jsem utikal z prace, nechtel jsem nastupovat do MHD, atd.) chce hlavne usili nemocneho cloveka, hodne dlouhe a hodne pomale:
Dle KBT modelu to chapu tak nas "mozek" nas ochranuje a to v moment kdy si mysli ze nam hrozi nebezpeci zaridi abychom se citili hodne spatne a z te situace utekli. Nekdy to nas mozek spusti jen tak z vnitrni uzkosti (ale nasi - myslenky, emoce, atd.).

Me se tedy osvedcilo v navalech nejvetsi krize toto: Vubec se zvednout z postele a zacit chodit po mistnosti - sice mi u toho bylo desne blbe, ale po nejake dobe si mozek uvedomil ze je to ok a dal pokoj. Pak jsem se na cely dny presunul na zahradu a tam jsem taky korzovoal - mozek obcas neco vydesilo, ale celkove daval pokoj. Doma jsem jenom rychle hopl do postele abych mozek nevystavil necemeu co si mysli ze me ohrozi. Ja jsem mel totiz ataky z toho kdyz jsem si jenom lehnul do postele, z predstav, z mluveni... :(. Takze velmi pomalicku nekde "mimo" presvedcovat mozek ze je vsechno ok. Pak zase pomalicku presvedcovat mozek doma a v praci ze je vsechno ok - to chce hodne casu a kolikrat jsem s brekem utikal pryc (a to pak cloveka srazi hodne nizko), ale ono to pomalu a pomalu ubyvalo.
Clovek potrebuje podporu - ale neustale opakovani ze je v poradku a ze je to hnusna nemoc. Clovek se nesmi zlobit sam na sebe, musi "kvitovat" aktivitu mozku s povdekem, ale naznacovat mu ze to nemusi tak prehanet. Clovek se musi smirit s tim, ze s nim nekdy bude amen a stresovat se z toho z mi je spatne (kor v mozkove ochrane) je zbytecne = a to je HODNE TEZKE!!!. Clovek musi najit nekde radost (smich) - ja jsem to dokazla po 3 mesicich.

No nevim, vsechny sve tipy a rady tady asi nevypisu, to si musim sesumirovat.

Add ty blesky v mozku - jo mam to v hlave, v celym tele a u srdce. Ten pocit si umim vyvolat sam, a je to prave ten mozkovej signal utikej, pac ti hrozi nebezpeci.

PS: Jinak ja dokazu byt taky pekna otrava, ma casta otazka je "A fakt mam to srdi v poradku?"... no obcas takhle volam i na kardiologii.