Panická porucha 5

Hanulo, byly tu případy lidí, kteří v nouzi zavolali na krizovou linku a šli k psychiatrovi bez doporučení, myslím, že je to individuální dle lékaře. Klidně zkus oslovit někoho přímo a uvidíš. většinou sjednají termín a pokud by bylo doporučení třeba, řekneš prakt.lékaři jen o ten papír bez dlouhých podrobných komentářů.
Na Jižní Moravě žiju a je tu už měsíc pěkný pařák!!!

A když se chce člověk objednat k psychiatrovi, potřebuje k tomu doporučení obvodního lékaře? Nelíbí se mi představa, že bych měla svoje problémy sáhodlouze vysvětlovat praktikovi, a pak všechno opakovat na psychiatrii: :-( Zatím zkusím prázdniny přežít jen tak nez ničeho, jako vždycky, příští týden odjíždím na 14denní dovolenou na místo, kde to mám moc ráda - Jižní Moravu - a moc se těším (igelitové sáčky to jistí), ale pak bych to ráda začala konečně nějak řešit. Jinak mně se ty moje "divné stavy" začaly objevovat krátce po druhém těhotehství a porodu, třebaže oboje proběhlo neuvěřitelně hladce, ale asi to přece jen u mě bylo nějakým spouštěčem, proto jsem si na další těhotenství už netroufla. Byly doby, kdy jsem měla dlouho pokoj, a myslela si, že už je všechno v pořádku, ale vždycky to přišlo znovu a poslední dobou je to čím dál častější, místo aby potíže ustupovaly, proto se bojím, že to sama nezvládnu. :-(

Krone, zkus zapátrat ve svém okolí. Momentálně tady není asi nikdo z Brna. Zkus u svého obvodního lékaře, ať Ti dá tip... Možná i pražská klinika, která se na PP a podobné poruchy soustřeďuje, by Tě taky odkázala na specialisty v Brně - tihle lidé o sobě většinou ví.

Nevím, na co reagovat dřív.
Vítám všechny nováčky...
Alkohol opravdu některým lidem pomáhá, zmírní okamžitě úzkost, mě už pořádně vychlazené pivo taky párkrát vytáhlo z ataky, takže lidi, kteří nejsou přelékování mají šanci. Hrozí sice závislost, ale při opatrnictví nás s PP, vlastně nehrozí a to platí i o lécích, které se Renča chystá začít brát. Závislost je velice individuální, takže neboj a uklidni se benzodiazepimy, než dojde na termín na psychiatrii. Alkohol bych nesrovnávala s kofeinem, který skutečně dokáže vyprovokovat ataku. Alkohol ovlivní psychiku, zvedá tlak, většina je nás tu nízkostlakých-podobně pozitivně reagujeme i na půllitru vody na ex.
Evidentní je, že horka s námi všemi pěkně cvičí. Báro, je mi moc líto, že máš ataky, ja taky, každopádně úzkosti a agorafobie útočí, ale zvládám, beru více léků a přežiju do podzimu, který zvládám z ročních období nejlépe. Dnes jsem se dokopala jít dopoledne plavat, zaplatila jsem za to větší dávkou Neurolu, ale hodinu jsem nonstop plavala a další hodinu bez úzkosti relaxovala mezi lidmi a do večera v práci tělo už nic na uklidnění ani nechtělo, takže děleno nebyla denní dávka nic tragického.
K těhotenství: mám PP od 13 let, mám 3 dospělé děti. Těhotenství patřila mezi nejlepší období, která jsem prožila: Přestala jsem se tomu divit, až když jsem si na stará kolena v odborné literatuře přečetla, že hormonálně nastaví organismus proti PP. Běžte do toho, PP je velice nepříjemná svými projevy, ale má řešení, není to vážná nemoc, neměla by nikoho omezit do té míry, aby kvůli ní oželel děti, pokud po nich touží...

Evinozboru, rozumím ti, ale pravda je, že spousta lidí chápe psychickou poruchu jinak než fyzickou. Na druhou stranu můžeš svému partnerovi velice pomoci. Dobré a chápavé zázemí je podstatná věc. Panikář potřebuje něco jako, mám-li to říct krátce, laskavou tvrdost. Žádné projevy lítosti a foukání bebíček, partner může být dobrým koučem, který vede ke zdraví. Zkus si najít něco v odborné literatuře, tam je popsáno, jak blízkému člověku pomoci. Jsou lidi, co podvědomě ví, jak na to a jiní, kteří s láskou a těmi nejušlechtilejšími pohnutkami příliš měkkým přístupem spíše ublíží. Stejně jako panikář se naučí modely chování a jednání, které vedou k potlačení atak a nepříjemných příznaků, tak i jeho partner by měl znát, jak se v které chvíli nejvhodněji chovat. Mám dojem, že chápeš svého může jako slabocha.
Doporučuju ti pro začátek www.diagnózy.cz, kde je zmapována problematika panické poruchy a taky agorafobie. A taky stránky www.lundbeck.cz, sekci pro veřejnost. Nemyslím si, že panická porucha by mohla být důvodem k rozchodu partnerů, naopak...

Ahoj, to jsem zase já. Znovu se chci zeptat, jestli někdo nezná psychiatra v Brně, co se tímto zabývá. Nebo se můžu objednat k jakémukoliv? Vím, že je doba dovolených, ale už ten pocit, že s tím začnu něco dělat co nejdřív, mi pomůže.Děkuji

tak tentokrát mě to drželo asi hodinu, pak už jsem měla pocit, že mám hlad ale bála jsem se vyjít do toho vedra, nakonec jsem se vydala a podařilo se mi to nějak rozchodit, dokonce jsem nakoupila. Ale normálně se necítím, jsem jako kus hadru a na hrudi tlak a v oblasti soláru každou chvilku takové "motýlky". Nevím, proč se mi to zhoršilo, AD beru pravidelně, dokonce jsem v posledním týdnu zvýšila dávku. Stalo se vám taky někomu, že během užívání AD, když už jste měli delší čas pokoj, že se to zase objevilo v plné síle? Evinozboru, chápu, že život s člověkem, který je psychicky nemocný je těžký a vyčerpávající, ale uvědom si, že tvůj manžel neuvěřitelně trpí. Přehlédla jsem, jak dlouho bere ta antidepresiva, ale jestli je na tom takhle, možná, že by to chtělo stacionář nebo kliniku. Zatím jsem se tady setkala jen s jednou Luckou, která na tom byla taky takhle špatně, ta snad už ani nevycházela z domu, a pár týdnů na klinice jí zlepšilo stav natolik, že nastoupila do nového zaměstnání a začala uvažovat o rodině - nevím jak je na tom teď, už sem nechodí. Zkus se spojit s manželovým psychiatrem proberte to, možná ani neví, že je to s manželem takové, třeba se mu nesvěří úplně se vším. Třeba by se mu podařilo ho pak přesvědčit o intezivnější léčbě. Víš, když někdo úpí a naříká, protože má třeba ledvinovou koliku, okolí se většinou účastně snaží pomoct, ale když někdo naříká a zjistí se, že to jsou "jenom" nervy, často se setká s opovržením, je považován za slabocha a rozmazleného - a přitom takový člověk opravdu zažívá mnohdy muka nelidská a pevná vůle tady nestačí. Aspoň v těch nejěžších začátcích ne - později spolu s léčbou je vůle velmi důležitá. A co kdyby manžel nakoukl sem k nám, třeba by mu pomolo přečíst si, že v tom není sám, mě aspoň to pomohlo obrovsky a mnoho lidí tady to tvrdí taky. Přeji vám oběma, ať to zvládnete.

Čtu v rychlosti nové příspěvky od nováčků a holkách, co se bojí těhotenství bych chtěla říct, že jsem byla ve stejné situaci, ale rozhodla jsem se do toho jít, protože jsem bezdětná zůstat kvůli PP nechtěla. Řekla jsem si, že snad ta hnusná PP mi nezkazí život tím, že nebudu mít ani potomstvo. Riskla jsem to a dnes mám u sebe 3 týdenního drobečka a jsem šťastná, že jsem se rozhodla pro miminko i za cenu toho, jak to všechno bude. Měla jsem strach, jak se moje psychika zvrtne v těhotenství, jak přežiju porod a jestli mě nechytne poporodní depka a zatím musím říct, že jsem to všechno zvládla. Na začátku těhu mně bylo taky zle, ale všechno se dá nějak řešit (beru stále Zoloft 25 mg). Když jsem se tehdy rozhodovala, tak jsem si hlavně řekla, že se můžu sice psychicky zhoršit, ale taky se můžu zlepšit, protože hormony taky dělají divy. Musím říct, že panický záchvat jsem za celé těhotenství neměla. Sice mi nebylo dvakrát dobře, bušilo mi srdce, měla ES a motala hlava, ale ataky nebyly. A ten brouček, co tady vedle mě teď leží a cumlá dudlíka za to všechno opravdu stojí. Měla jsem třeba strach z toho, jak přežiju pobyt v porodnici po porodu, co když mě tam chytne ataka atd., ale první týden po porodu jsem měla takovou euforii, že jsem takovou ještě v životě nezažila. Každý to prožívá jinak, ale podle mě je nejdůležitější práce s podvědomím. Když si denně před usnutím budete říkat, jak se těšíte na miminko, až se narodí, budete si představovat porod jako hezký zážitek, tak se to všechno nakonec dostane z podvědomí do našeho vědomí a prožijete to tak, jak jste si přáli. Alespoň u mě to zafungovalo. A hlavně jsem nechtěla, aby PP zvítězila nad mým životem!!

U psychologa jsme byli,ten můj to vzal s posměchem.Že prej psycholog je k ničemu.To co mu řekla ta dr.to mu říkáme prý všichni.Takže místo toho,aby si uvědomil,že to co říkáme všichni neodborníci,říká i odborní je docela k zamyšlením nad tím,že by se měl víc snažit na sobě pracovat,ponořil se víc do přesvědčení,že mu všichni lžou a že jsou dr.špatní.Snažím se ho chápat,ale mám pocit,že nezná hranic s tím sebesoustředěním.No moc bych sipřála,aby mu to došlo jako tobě,že na světě má lidi,kteří ho ještě stále milují a hlavně potřebují.Doufám,že si to ale uvědomí dřív,než bude pozdě.Měkdy jsem přemýšlela,že prostě "lehnu"já at se stará o všechno,protože to považuji za povinnost toho druhého.Bojím se ale že by nezvládl malého a najelo by se do starých kolejí...Ach jo.Jak z toho?

Evinozboru, jsem ráda, že tady píše taky někdo z druhého břehu.Určitě jsi tady četla, jak to prožívme my.Taky to s náma ty naše polovičky nemaj lehký,ale nic se nemá přehánět.Já jsem přestala tak nějak s tím pozorováním sama sebe a stěžováním si, když jsem jednou zaslechla svoje svoje nejbližší,jak se bavili, že už nejsem taková jako dřív.Od tý doby se tak nějak vyhýbám tomu si stěžovat.Ale já jsem nebyla nikdy zas až taková jako tvůj muž.Já měla na krku ještě děti, celou domácnost, práci a všechny ty ženský starosti.Zkusili jste nějakýho psychologa?Co tam třeba zajít oba a aby slyšel vás oba?Jiný řešení nevidím.Víš, tím se nechci dotknout zde přítomných chlapů, ale ženská nějak od přírody snese a hlavně musí vydržet víc. Pánové prominou.Víš, jestli se nedomluvíte vy dva, tak opravdu přez psychologa.Psala bych dál, ale malujem.Ahoj a dej vědět.

Ještě bych vás chtěla poprosit,jestli někdo z vás mívá podobné problémy,jako můj muž,posledního půl roku trpí ostrým pícháním v hlavě a to bez závislosti na atakách.Prostě i když je normálně v pohodě,několikrát denně mu projede hlavou "blesk"jakon to nazývá...Prosím poradte,jak mu pomoci.Děkuji.

Ahoj všem.Když to tady čtu,je mi do pláče nad tím,co zažíváte.Bohužel musím říct,že PP trpí i můj manžel,s kterým mám 1,5 chlapečka.Je to ode mě moc sobecké,když chci,aby jste si zkusili otočit role a zamysleli se nad tím,jaký život je s člověkem postiženým tímto hnusem?Jsem unavená z každodenního řešení manželových stavů a pocitů,nekonečného píchání v mozku,nemožnosti kamkoli odjet,protože propadá panice už jen při pomyšlení,že co kdyby se mu udělalo zle...Utíká z práce,odkud mi pak volá jeho vedení s hrozbou propuštění...Místo pozdravu když se odněkud vrátí shání teploměr a neustále vyžaduje velmi složitá vyšetření,nebot umírá z pocitu,že ho každou minutu přepadne infarkt,nebo mrtvice a s hrůzou čeká na výsledky,že mu našli nádor na mozku.....Druhý rok bere Xanax a Neurol,nyní přechází na Zoloft.Nevěří nikomu,ani lékařům ani mě.Je nám oboum 32 let a já přestávám věřit,že zvládnu to,co jsem slíbila,když jsme se brali....Neopustím Tě v dobrém ani zlém ve zdraví ani v nemoci....Přeji vám všem hodně štastných chvil.

...a pépé mění...jo Hanule. no snad máš aspon hodný kluky,to já mám rebelku:-(((

Jitul, nebuj sa:-))), dýchej normálně,změn momentální činnost,zabav se něčím... chrčení jsem mívala, jako bych cítila čerpadlo ..což vlastně k srdci patří,pravda. To přejde a nehledej,prosím, chorobu.Ju? Prostě jsem to mívala,na levé straně nelehávej pokud to máš,je to i stlačením postranních vazů a ty tlačí srdíčko,nejde o nic vážnýho.Zrovínka v úterý mi to povídala endokrinoložka,že to mívá taky.ahooj

Ditušo, to jsi napsala moc krásně, díky, já patřím mezi ty nové, a abych pravdu řekla, jsem ráda, že mám dva kluky už odrostlejší, protože s těmi svými stavy bych si na těhotenství už netroufla, původně jsem chtěla mít děti nejmíň tři, ale člověk míní, atd...

Víla vila věnce
a žrala utopence,
kyseloučké s cibulí,
aspon depkou nebulí.

Věnce vedrem povadly,
tak žrala buchty s povidly,
depka se jí vyhnula
a únavou vytuhla.

...no nic,jen jsem oprášila zdejší staré básnické sliny..to bude tím vedrem sídlištním...a letím se položit na kosmetické křeslo,neb jsem jak Brežněvka.-)čus bus všem.

ahoj, bušení srdce a ES znám taky. Ale dneska mě překvapilo něco, co ještě neznám. Mám takový pocit chrčení na levé straně u srdce. Nejhorší je to na levém boku. Mám pocit, že je to spojené s dýcháním, ale dýchá se mi docela dobře. Nemáte zkušenost s něčím takovým?

No pokud můj román ti byl k něčemu,jsem jen ráda..Víla. hmhm, teda kdybys mě viděl:-))))))))

...jo a ještě..nedávno tu kdosi vlastně nadnesl, že téma těhotenství nikoho nezajímá a nebude:-)))a došlo nejen na má slova,že potencionální těhule souvislost s PP jistě zajímat bude.

Dituša: Děkuju dobrá vílo.

..mno a jak tak koukám, dám si i nejeden diktátek, neb píšu chyby,a to já nemám ve zvyku:-)))jenže mě snad omluví to, že tukám strašnou rychlostí,vleže,neb při sedu skrčeném nad klávesnicí mimi kope jak vzteklé, no a navíc mi muž odnes do práce myš,čili na nějaké návraty k opravám se mi nechce prstíkem najížděti:-))))