Panická porucha 5

Evko a ty týdny pohody a nepohody se u tebe mohou měnit i v návaznosti na hormonální změny během menstruačního cyklu, vlivem úplňku, změn opočasí apod.

Evko, začala ses léčit velmi brzy od projevení příznaků. PP ti mohla propuknout i díky předmaturitnímu stresu, učení, bylas v jednom kole a najednou přišel klid a už tu byla, to tak bývá... K tomu tvému neklidu: jsem taky instabilka, která má tendenci při atace prchat, je to logické - tělo je nastartováno na situaci boj-útěk, tak utíká anebo se třesou svaly, poklepávají nohy, ruce, tělo se potřebuje nahromaděné energie zbavit, vydat ji... Všimla jsem si, že si pár mých kolegů klepe často nohou, ale dost silně a tak mě napadá, kolik je kolem mě lidi, kteří si prožívají svá soukromá psycha, o kterých okolí ani netuší... Evko, mám dojem, že máš málo informací, zkus se mrknout po internetu, třeba www.lundbeck.cz doporučuju to tady všem, takže se omlouvám ostatním...
Držím ti pěsti, abys byla brzy fit a jsem přesvědčena, že budeš!!!

Evko - já vlastně ani nevím jaké to je, když je mi úplně dobře. Spíš dělím dny na ty, kdy mi něco je a na dny, kdy je mi lépe.
Jeden den zvládnu cestu autobusem do práce v pohodě a druhý den si celou cestu měřím puls a chce se mi z něj co nejrychleji ven!
Jen mlhavě vzpomínám na doby, kdy jsem dělala všechno. Byla jsem v jeskyních, ne Petříně, cvičila jsem aerobik, jezdila jsem na kole, ...
Snad se to postupně zase vrátí k normálu.

Romane! Kolikrát jsem si říkala, jak asi žiješ !!! :-) A žiješ naplno, jak ráda čtu. Úplně se mi rozlilo pozitivno po těle. Mně se ve Francii taky líbí, i když jsem měla možnost párkrát krátce pobýt právě jen v okolí Štrasburku, taková uvolněná svoboda, půvab měst i městeček a milí lidé, kterým chutná život...

Jitus dekuju za tvuj pribeh.Takze zjistuju,ze ja si muzu piskat,kdyz me to trapi teprve 4 mesice,i kdyz i to je dost dlouha doba.Ale zatim se drzim,jeste na tom nejsem tak,ze bych nevychazela z domu,to bylo na zacatku.Ted jsem uz i na kolejich.Snazi se no,ale kdyz to prijde,tak propadam depresim.A ten naval horka znam,to je mazeec.Jsem nekdy ani nemohla postat na jednom miste.Ale to urco taky znate.a jak Petka rika,tak to delam taky,rikam si,ze kdyz to se mnou svihne,tak mi snad nekdo pomuze.Predtim jsem se moc pozorovala,ted uz se to snazim omezovat.
Jitus a jako je normalni,ze je mi divne treba tyden??Ne extremne,zadna ataka...jen to proste nejsem ja??

petka tak to ta obdivujem..ja obdivujem, vsetky baby co robia za pultom, alebo v pokladni to po mna by musela chodit každu chvilu sanitka.

Ahoj Evko, mně při ataku nejvíc pomůže hluboké dýchání. Pracuji v lahůdkách za pultem v supermarketu. Když mám horší dny, úplně stačí, když obslihuju úplně sama a udělá se mi tam fronta. Najednou cítím horko do hlavy, podlamují se mi nohy, rozbolý mě za krkem a čekám, kdy omdlím. Je to trapné, ale někdy prostě musím předstírat, že jtu do zadu pro nějaké zboží a tam se aspoň chvilku zhluboka vydýchat. Když nemusím být za pultem, pomůže mi i začít si zpívat, jen abych odpoutala pozornost od svého stavu. Ale od doby, kdy mi tyhle ataky začaly, jsem udělala pokrok u sebe alespoň v tom, že zž se tolik o sebe nebojím a řeknu si, že jsou to jen nervy a když ne, tak sebou prostě praštím o zem, však on se o mě někdo postará.

evko - poprvé se u mě problémy objevily asi ve 13 letech. Prošla jsem vyšetřením srdce, mozku, krve, ... Vše v pořádku. Tak jsem byla odeslána na psychiatrii a dostala jsem AD Prothiaden. Užívala jsem ho asi dva roky (už přesně nevím). Záchvaty PP zmizely, ale stejně jsem byla pořád nějaká jiná. Žádné kamarádky, žádní kluci se o mě nezajímali, nekouřím, nepiju,...
Tak jsem se propadala do depresí, že to nemá cenu. A minulý rok jsem ojediněle začala mít náznaky PP. Rozhodla jsem se tedy pro AD. Dostala jsem Serlift a myslela jsem si, že umřu. Nemohla jsem dýchat a polykat. Přestala jsem po 2 dnech a rozhodla jsem se, že to zvládnu sama. Tak jsem zvládla poslední semestr na vysoké. Jenže v lednu jsem začala mít klasické záchvaty PP a obavy z nemoci srdce. Tak jsem psala diplomku a učila se na státnice a do toho absolvovala vyšetření srdce. Po nich jsem se trochu uklidnila, ale stejně to stálo za...
Jen díky lidem tady na diskuzi, jsem se odhodlala a mám teď 2 měsíce AD Citalec.
(Tolik stručně o mě. Omlouvám se lidem, kteří už můj příběh znají).

Jtka B.- Joo už to prubezne ctu Jitus,jako bojim se ze to s temi stavy nezvladnu,ale uz to neni tak desny,nekdy je mi faajn,ale nekdy jsem dost slaba.Musim to tady procist at vim,ale je tam toho strasne moc:),tak muzu se zeptat primo?jak dlouho uz tim trpis??Ja jsem se Ad ani nebranila,pac jsem chtela z toho ven vis??Spis mamca me od nich odrazovala,rikal nemusis k psychiatrovi,to zvladnes,ale ja jsem vedela ze ne.Mam nekdy pocity nahle slabosti a taky mam potrebu si merit puls,taky to delam nenapadne:),ale to se neda ovladnout,kdyz mate strach:).

Teď jsem se musela smát! Já také klepu nohou a někdy, když sedím, tak houpu tělem zepředu dozadu. Mamka to několikrát viděla a řekla mi, že doufá, že to nedělám i v práci! To bych byla za blázna. Tak se to snažím nedělat, ale je to těžké. Ještě také dělám to, že když jsem mezi lidmi a mám potřebu si měřit puls, tak pevně stlačím ruku v pěst a cítím puls.
Když nad tím přemýšlím, tak je mi jasné, že to není chování psychicky zdravého člověka a to mě štve.
Evko - já jsem dokončila vysokou právě tento rok a byla jsem doma 8 měsíců!! A právě v době kdy jsem psala diplomku a učila se na státnice, jsem prožívala nejhorší stavy. Dlouho jsem se bránila AD. (Když si pročteš tuto diskuzi, tak zjistíš, jak jsem na tom byla blbě).

Noo ja doufam,ze v tom fyzicka pricina neni.teda pokud se za ty 3 mesice u me nic nezmenilo.Snazim se to prekonavat,ale nekdy to fakt nejde,to se i rozbrecim.Nejsem prilis silna.I kdyz se mi to treba stane uz po desate,tak vim,ze predtim se mi nic nestalo,tak proste si nedokazu rict ukklidni se,to uz znas,nic se ti nestane.Ale tak zvladate to vy,tak snad i ja..

evka- ja tiež narabam s telom vtedy :))sa utvrdzujem v tom, že žijem, kedysi som mala pocit že si necitim pri ataku ruky to som si ich musela rozmasirovat..aj tak si myslim, že je v tom aj nejaka fyz. pricina a z toho potom tie uzkosti.

Juj evko - to s tou nohou znam, i s tim tresem. Mysim si ze ta noha nam umoznuje soustredit se na pohyb te nohy a nevnimat to co nas desi.

tak to aj vydrzim sedet,ale kdyz me to chytne,tak musim pryc,proste utect.A nebo se tak jako kdyby vnitrne trepu a musim porad poklepavat nohama.Na zacatku jsem nemohla ani spat,jsem usinala az kolem 5 rano,no jeste ze jsem taky nemela skolu.Postihlo me to po horcikovym kolapsu,pak jsem se uz bala vseho,ze se mi to stane znovu,tak od te doby me to trapi.Taky envim,jak tu skolu s timto problemem zvladnu.Kdyztak budu muset odejit:(.

Evka- aj mne strasne pomaly zacali zaberat AD zaciatky boli ukrute, potom som ich vsak musela vysadit koli tehotenstvu, ja trpim pp už skoro 3 roky je to vecný boj, mne to pripada ako chronicka choroba, nie a nie sa z nej dostat..prednasky musia byt urcite hrozne..ale dakujem Bohu za to, že ma panika nechytla este pocas strednej to by som ani nezmaturovala ja nevydržím niekde dlshie sediet bez toho aby mi prislo zle.

No ja jsem si rikala,ze me od tech stavu dostane skola,pac ja jsem ted mela v podstate 4 mesice volny,vysla jsem z jakyhokoli rezimu a tak no.Ale jednou me to chytlo i na prednasce a pak uz se to se mnou zase vezlo cely den.Musim se to naucit nejak prekonavat,jsem si doopravdy myslela,ze Ad mi uplne pomuzou,ze uz budu uplne v poradku,ale byla jsem moc naivni.Ad uzivam jen 2 mesice a jak tady ctu,tak to je zatim kratka doma,nekdo tim trpi 20 let.Ja mam nekdy i tyden,ze mi nci neni a pak zas tyden,kdy je mi spatne.Nooo kazdej s tim bojuje,tak musim zacit i ja:).Je pravda,ze se treba nedokazu nekdy z niceho radovat,opravdu samy pesimismus..

Evka- ja ti možem poradit len jedno, robit to co ta bavi a co ti odputa pozornost od tých debilných stavov...tiež mi je cele dni zle aj vcera mi bolo bola som v meste, ked som isla cez hlavnú strasna deralizacia, motaky, stracanie sa, na odpadnutie, ale vosla som do drogerky, zacala sa prehrabovat medzi leskami na pery, špiralami a odskusala som asi 30 vonaviek a jednu si kupila a ked som vychadzala z obchodu vsimla som si, že mam akýsi utlm, že mi nic nie je a potom mi to este par hodin vydržalo až do spanku a potom som sa zase zacala pozorovat a bolo to v prdeli..myslim, že mame velmi takže myslienky a nimi si zaplavujeme celý organizmus a ten sa nimi potom riadi, pesimizmus prevlada nad optimizmom, toto treba nejako zmenit a bude lepsie si myslim.

Jitka B. - mne odbery nevadia ja som si už zvykla, ked budes tehotna budu ti v kuse na nieco brat krv, kedysi som tvrdila, že by som neprežila infuziu do žili a zažila som už aj to, že mi isli antibiotika v nemocnici do žily aj 15 minut, clovek si na vsetko zvykne...

Hej lidi je to stejne mazec,co udelaji nervy..Jako mne je treba zle a to se vubec nenervuju,jako nereknu kdyby to bylo 10minut,ale kdyz se to tahne celej den,to pak ani nemam naladu.Noo mne prave taky udelali komplet vysetreni v nemocnici a nic nenasli.Uz me to ale fakt nebavi:).Co delate,kdyz je vam zle??Poradte,jak to mam prekonat??Paac ja se fakt nekdy bojim,ze treba omdlim.Ty joo a to mam teprve 20 a jestli se to se mnou bude tahnout:(

Evko - mám to úplně stejné s tím, že mám spoustu vyšetření za sebou, ale stále pochybuji. Pokud chceš o nás všech vědět víc, tak si pročti celou tuto diskuzi. Kdyby ses nudila hodně, tak si přečti i předcházející PP diskuze. Je to velice poučné a inspirující. A také uklidňující, když zjistíš, jak moc lidí tím trpí.

Miss - já bych si také přála udělat ještě spoustu dalších vyšetření, ale je mi trapně. A také nesnáším odběry krve, tak se mi do toho nechce. Kdyby to tak šlo nějak jednodušeji.