Panická porucha 5

Pepee - já jsem loni chodila na terapii skoro celý rok. To jsem ještě neměla léky. Jenže jak už jsem tady psala, žádné výrazné zlepšení jsem nepozorovala. Teď mám léky a určitě zabraly v tom, že jsem schopná fungovat celkem normálně v práci. A také mám útlum emocí. To už jsem psala taky, že vůbec nemůžu brečet. Nevím, jestli je to pozitivní nebo spíš negativní. A ještě mi pomohly v tom, že už nevidím všechno úplně černě. Ale stačí to? Myslela jsem si, že budu mít chuť něco nového dělat, poznávat nové lidi, dbát o sebe ( třeba si jít jen tak koupit něco na sebe, ke kadeřnici...), ale to se bohužel nestalo.
Jiné léky už ale zkoušet nechci.
Kolik je ti let a co děláš?

Deino - já si to také myslím, že umím dost přesně popsat svoje problémy a vím, co by mi z nich pomohlo, ale skutek utek! Jak už jsem jednou psala - jsem dobrý teoretik, ale špatný praktik. Sním prostě o muži, který se mi bude líbit a já se budu líbit jemu a bude nám spolu dobře. Vím, že třeba přes inzerát bych mohla najít hodného muže a být s ním jen proto, abych s někým byla. Ale to já zatím nechci. Stále doufám, že zažiju lásku.

JIRINO,diky za ten kontakt,muzes mi ho poslat na danielle.b"centrum.cz,jeste jednou dekuji.
PAJKO,diky za povzbuzeni...
JITKO B.,vis co je na tobe zvlastni?Ty presne dokazes pojmenovat v cem je tvuj problem:-)A laska na prvni pohled s vysnenym princem existuje-ja jsem se tak silene jednou zamilovala behem sekundy-rikala jsem si,to je ON!!!!!Byla jsem nepricetna kdyz mi rekl,ze je z Australie:-(.Ja jsem se do Sydney stehovat nechtela...a tak skoncila moje "zivotni laska".Ted jsem uz dva roky s obycejnym klukem,ktery byl osm let jen muj kamarad a vim,ze TOTO je laska meho zivota:-).Takze si neslap po stesti,nebud tak nedobytna a treba zjistis,ze takovy nekdo se kolem tebe toci...:-)

AHOJ pepee,problémy s depresí podobného typu má moje 20tiletá dcera Markéta,užívá AD cipralex cca 4měsíce minimální množství,poslední dobou se cítila ok,jen před menstr.a když ji čeká něco nepřijemného se to s ní vždycky zhoupne,brečí že je k ničemu a vlastně brečí a neví proč.Nemá k tomu žádný důvod ,má práci ,která ji baví,hodnýho přítele se kterým žijí už sami ve společný domáctnosti,ale čas od času ji to bere,teď zrovna má před zkouškou v autoškole a je z toho opět nějaká mimo,takhle se skládala i pomaturitě ,kterou sice úspěšně zvládla ,ale pak ji skolil pomaturitní stres.

Ahoj Jitko,
Tobě ten lék nezabírá?Chodíš i na nějakou terapii?
Já teď už asi hodinu brečím, všechno je černé a špinavé a nechutné...mám vše stáhlé, nechci uklízet, ale musím..žiju sama, tak nikdo jiný to neudělá...Mám namraženou ledničku, musím vysát, ustlat udělat nádobí..a já nevím co všechno..a přitomse nemůžu ani pohnout, když začnu něco dělat musím přestat, protože začnu brečet..snad to brzo přejde..
dík

ahoj pepee nebo radši Petro?
Určitě nevadí, když budeš psát sem. Já mám Citalec už přes 2 měsíce a mám stejné pocity jako ty. Pocit, že jsem nejošklivější, nejhloupější, nejnudnější na celém světě. Že mě nikdy nemůže mít nikdo rád. Kromě práce se mi nikam nechce chodit.

Ahoj všem!Psala jsem na téma Deprese, a někdo mi tam odpověděl, že mám přejít sem, že jsou tu lidi s podobnými problémy.Tak jsem tu...
Před týdnem jsem se začala léčit s depresí.Takže týden baštím serlift, bylo mi po něm moc zle, ale tělo se s tím už začíná trošku srovnávat.
Mám strach, ze všeho..Připadám si, že jsem na nic, o ničem, sobecká...Jsem zvědavá, jestli ještě někdy vůbec budu chtít jít třeba do kina, nebo do zoo..Doufám, že mě začnou zase aspoň nějaké věci bavit..Teď jen tak nějak podivně přežívám...
Je mi divně, každou chvíli se mi sevřou vnitřnosti a já nevím proč.Musím si říct

Pěkný nedělní ráno všichni,asi ještě všichni spíte,no mě moc dítě dlouho v posteli nenechá,protože chce papů :))

Lucie,to co jsi napsala,bohužel taky důvěrně znám:(,nejradši bych byla ,kdyby se nato dalo zapomenout.
V mých nejhorších dobách s PP,jsem nesnášela absolutně být sama,přesně jak to popisuješ Ty.Když byl muž v práci jímaly mě záchvaty hrůzy a strachu:(To jsem ještě nebrala AD.cítila jsem,že se ta krize stále víc prohlubuje,došlo to až tak daleko,že jsem jezdila s dcerkou na noc k mamince,která bydlí kousek od nás,když šel muž na noční směnu ,nebo ona spala u nás.Připadala jsem si jako naprostý pako,ale netušila jsem ještě o co jde,ale pak jsem se už bála i když jsem sama doma nebyla,strach mě požíral za živa.Bála jsem se ve vaně ,na procházce s mužem a malou prostě pořád,bylo to vyčerpávající vůbec jsem nechápala co se se mnou děje!Bála jsem se i usínat ,protože jsem se lekalatak ,že srdce lítalo do výšin ,brněly mě ruce nohy ,pořád zle od žaludku.děs.Vyšetření samozřejmě prokázaly ,že fyzicky jsem naprosto zdravá...tehdy poprvý pani dr.na interně ,mě doporučila psychiatrický vyšetření,zpočátku jsem několik dní váhala,ale když už jsem se začala budt každý ráno s pocitem ,že umírám,věděla jsem ,že už to sama nezvládnu a mazala jsem na psychinu.Diagnoza byla pani doktor z mých popisů hned jasná,uklidnila mě ,že tím trpí hodně lidí v dnešní době ,ale moc jsem jí to zpočátku nevěřila,to až tenhle chat ,na kterej jsem náhodou narazila mi ukázal kolik lidiček s tím taky bojuje,moc mi to pomohlo!Po nasazení AD jsem se postupně uklidnovala,je to běh na dlouhou trať ,však to tady všichni znaj.Ale teď po několika měsícich s AD ,cítím ,že já jsem zase JÁ:))

Ze života panikářky
Dnes už tyto stavy neznám a občas si myslím,že se mi to všechno jenom zdálo.Ale bohužel, byl to taky můj život....takže
zítra odjíždí manžel pryč,budu sama,sama v celým domě,a kluci jsou tak malí,co když mi v noci bude zle,s nikým nemůžu promluvit,vedle je sousedka,doufám,v nejhorším případě půjdu za ní ale co jí řeknu,zhruba půl hodiny před jeho odjezdem si musím vzít půlku Neurolu,aby mě to nechytlo hned jak odjede,vím ,že to je nejhorší,potom si na tu samotu začnu trochu zvykat,jen at mám pořád někoho v okolí,nemusím s nimi být ale musím cítit,že prostě tady pro mě kdykoliv jsou,mluvit,mluvit s někým mluvit,v nejhorším případě zavolám ségře ale co si vymyslím ve 3 v noci,od 1 do 4 do rána je takový ticho,nikde nikdo,hrůza,první noc nezamhouřené oko,to srdce zas vyvádí,studenej pot, třes,přece nebudu budit kluky,bože,druhá noc je o malinko lepší,jen nebýt sama,nebýt sama, trochu usínám,už i únavou,ten šílenej strach ze samoty uprostřed velkoměsta ale vždyt mi nikdo nemůže uvěřit a co vlastně mi mají uvěřit?

Ditko, díky. Vypadáš báječně a zdravě !!!
Krásná rodinka...

.-)..dnes byl krásnej den...poslala jsem fota některým z vás, co mám na ně mail.BROU NOC.

Budu teď pár dní mimo internet. Zítra jedu na pár dní služebně do Německa. Nejraději bych byla doma, ale je to třeba, tak jsem zase našla pár momentů, proč se těšit... když už tam musím, tak bych si to měla užít...

P.S. Kdosi se tu ptal na alkohol s AD -raději nekombinovat. Alkohol v kombinaci s léky působí buď tak, že jejich účinek zvyšuje nebo zmírňuje a obě látky přidávájí práci játrům...

Ditko, jsem ráda, že už zníš zase dobře :-) Opatruj se...

Hanko, PP je zvláštní tím, že u všech nejsou tytéž příznaky. Řekla bych: díky za to, že Ti pomáhá apsoň tato diskuse...
Zkusilas svým blízkým dát nějaké informace? Zkus jim pustit ten dokument o PP a agorafobii z www.diagnozy.cz. Měli by to slyšet od někoho jiného. Když nepochopí ani pak, budeš vědět, žes pro jejich informovanost udělala, cos mohla a vezmeš na vědomí, že se u nich nedočkáš pochopení :(
Můžu Ti odpovědět jen za sebe, jinou než svoji zkušenost nemám. Za těch téměř 40 let, co PP mám, byla dlouhá klidná období a jen málo těch zlobivě bouřlivých. První na počátku, když propukla. Pak jsem měla jenom občas takové ataky bleskovky. Byl to pocit, že jsem jenom mozek, myšlenky a city a necítila jsem tělo. Dnes vím, že je to odkrvením periferních částí organismu, hmat ustoupí. Mě to vždycky strašně vyděsilo, vyletěla jsem, udělala prudký pohyb, vykřikla a ten pocit vzápětí přešel, protože jsem setřásla napětí. Stává se mi to zřídka i teď, pohybově se katapultuju, pořád to nemám zcela pod kontrolou, ale už se nebojím, že umírám, vím, proč to je...
Douhá a zoufalá ataka mne potkala během hospitalizace na neurologii před 30 lety. To byl uragán a neurologové ji vyřešili tím, že mí začali píchat vodu. Tedy mě namluvili, že je to lék...hezky to bolelo, ale mě ta bolest v podstatě vyhovovala, dokazovala mi, že mám tělo, že žiju...
Pak jsem měla těžší období po narození třetího dítěte v důsledku traumatických zážitků. Ale poprala jsem se s tím,l kvůli dětem, byly silný motiv...
No a jedno z nejtěžších období přišlo před 5 lety, kdy šly děti z domu na studia a mně hrozilo osamění. Kdybych byla informovaná a připravená, nestalo by se to, rozhodně ne tak intenzivně ani dlouho. Ale v té době to bylo denně, ve dne v noci, nebyl den bez ataky nebo silné úzkosti a trvalo to půl roku, celou dobu s léky od psychiatra, na nic jsem tehdy nečekala, věděla jsem, že je zle. Pomohlo mně, že mne přítel nakonec unesl do lázní Jeseník. I tam jsem dost trpěla, poplakala si, měla jsem problém jít do jídelny, na procházku, na procedúry, ale nevzdala jsem to. Po návratu začalo být pomalu líp a pak za dalšího půl roku jsem našla tyhle stránky. Myslím, že mi v mnohém nahradily terapii. Rozhodně mi velmi pomohly.
Hanko, nevzdávej se, bude Ti zase dobře, ale největší úsilí musí vynaložit sama. Naslouchej svému tělu i duši, co chtějí, co jim svědčí a dopřávej jim to co nejčatěji v hojné míře. A nevěř slovům o sobectví...žádné výčitky ani sebelítost !!!

jirina- tak to je dobre že ma aj svetle dni a že niekde sa vykeca, ale urcite by mala prist aj tu, ved nema sa coho bát clovek je tu anonymny.

kajka- no tie zakladne veci mam teda co sa oblecenia pre maleho týka, mam aj overalik kedže bude zima, ale este postielku mi treba, autosedacku, plienky..no este je co nakupovat, na 3D usg som bola už davno este v lete v 20 tt v starej nemocnici u Zboroviana ty? no a bolest v chrbte asi n ebude od chrbtice to bolelo inak..ako žlcnik, mam otrasne travenie v teho.

Tak jsem se na chvíli dostala na počítač. EDUŠO, Tobě moc děkuji za podporu, je zvláštní, že jsem tu napojená teprve druhý den a už mám pocit, že se Vám všem vykecávám víc, než za celý život někomu jinému.
PAJKO, Tobě se určitě ozvu, jak budu mít víc času se rozepsat, určitě bych ráda získala poznatky a zkušenosti právě od Vás. DEINO, Ty určitě vyzkoušej tu Prahu, a jak mi poradila Eduša, dám Ti ten kontakt na tu paní. Když tak mi napiš svůj email a já Ti to přepošlu. Já jen vím, že ta paní je bývalá učitelka a zabývá se perokresbou a odblokováním traumat z dětství, potažmo dost dobře dokáže odhadnout člověka s jeho problémama. Učitelské profese zanechala právě proto, že už má hodně klientů a nezvládala je ve svým volným čase, takže se tomu začala věnovat profesně.
Jo a Pajko, pokud v člověku zůstane humor, tak ten ulehčuje řadu situací, takže i podle psaní je poznat, že jsi fajn člověk, který chce pomáhat, stejně jako většina z Vás, co sem píše.
Já jsem spíš vážnější, racionálně uvažující typ, takže mě ty veselé typy pomáhají rozebrat. Dnes se už sem nedostanu, takže všem přeji hezkou a ničím nerušenou noc. Holky ahoj

pekny večer všetkym,

miss,tiež je pravda,že pocitujem menšiu paniku ked idem od doktorky.Ale niekedy taká derealizácia že až nedobre.Prečo je všetko divné...Inak to tvoje pichanie može byt aj od chrbta nie?Takže už máš vacsinu vecí pripravenú?Ja tak zhruba.Bola si na 3D usg?

Deino, udělej to, prosím, pro sebe a zavolej do Prahy!!! Neboj se. Na www.diagnozy.cz si najdi pořad o agorafobii, tam hezky mluví MUDr.Praško. A mám dojem, že i dokument o panické poruše je odtamtud. Kdybych byla mladá, neváhám a jdu do toho. Jsem přesvědčená, že i dnes by mne jejich terapie zvýšila kvalitu života (zní to jako fráze, nevím jak to líp říci...). Psalo sem poměrně dost lidí, kteří se tam léčili a všichni se uzdravili anebo výrzně ke zdraví posunuli. Probíhá to tam i formou denního stacionáře, žádné psycho, žádné kazajky :-) A pomohou Ti najít i cestu, jak přibrat. Dobře spaluješ. Jím poměrně málo a nejenže mehubnu, ještě jsem nabrala asi 3 kila, kdyby t šlo hne bych Ti jich pár přenechala :-). Vždycky jsem byla až podvyživená a teď už pár let vypadám jako permanentně těhotná a každý rok si říkám, že letos už se nikdo nezeptá, když už jsem ta babička a zase ta otázka na těhotenství přilítla :-) Nevím, jestli je lepší vypadat těhotná, než tlustá :-), mám malá prsa, takže bříšku stačí málo, aby trčelo... Zkus jíst větší porce. Mně před asi 13 lety internista poručil přibrat, vážila jsem tehdy asi 50 kilo (162 cm) a měla jsem i problém s oblečením, šla jsem do dětských velikostí. Začala jsem o víkendech pomáhat kamarádce v cukrárně, nejsem na sladké, ale zobla jsem si a najednou začala přibírat. Připadám si, jak z té reklamy: "Je vám přes 40? nadváha...nemůžete za to..." :-) Mám dojem, že se mi změnil metabolismus.

Jiřino a tohle radím i Tobě. Jsi asi taky z Moravy. Nejsi jediná zoufalá maminka, která sem píše. Jestli chceš, napiš mi na jap.ka"seznam.cz a pokusila bych se kontaktovat Tě s jinou maminkou, která mi párkrát psala za svou 15-letou dceru. Měla jsem ve věku Tvé dcery delší období, kdy jsem se cítila v bezpečí jenom u maminky, připadá mi to, jako bys psala o mně (jenom jsem neomdlévala) a taky jsem byla smíšek a bavič... (to mi snad zůstalo, doufám...)

Jiřino, já myslím, že dcera omdlívá kvůli tomu nízkýmu tlaku, ale uvidíš, že věkem se jí to všechno srovná,a le chápu, že musíš mít s ní velký starosti. Moje máma si se mnou taky užila, mám PP od 18ti let a celé studium na vš jsem bydlela u našich a mámu budila uprostřed noci, protože mi bylo zle, nemohla jsem dýchat, měla třesy apod. Však to taky jistě znáš.
Možná bys ale měla dát ten kontakt na paní z Luhačovic Deině, však se taky chytá určitě všeho. Napiš jí to třeba na mail.
Myslím si, že dceři pomůžou kvalitní AD s psychoterapií.

Léčitele jsme zkoušeli, ten nám taky potvrdil, že oblast psychiky je málo odolná, s tím je spojený i nízký tlak. Dodával jí několikrát energii, ale nepomáhalo to. Dceři jsem o této diskusi řekla, ale zatím asi musí najít odvahu sem napsat. Ráda chatuje a dopisuje si s lidma, kteří se zajímají o skupinu Placebo, možná že se vykecává ze svých problémů právě s nimi. Ale pokusím se s ní ještě o tom promluvit. Když se cítí dobře, je to bezvadná holka, má v sobě dost humoru a vždycky naši rodinu zaručeně rozesměje. Taky se jí podařila vyhrát na internetu miss měsíce, takže je to taková bezvadná dušička naší rodiny. A hlavně moje dcera!!
Už musím končit, moje dcery se už derou na svý blogy. Ahojky

Jiřina, ja som s pp bojovala sama asi 10 rokov, nikto to neveril, že niečo také mám.Ja som fungovala ako na zotrvačník. Keď to na mňa prišlo zaháňala som to prácou, ale to bola práca na silu. Vyh?adala som psychiatra predpísal mi xanax- to je proti úzkosti a serlift to sú AD.Ja som si nevedela predstaviť, že mám tak prežiť celý život.Rada robím skoro všetko. Zbož?ujem deti,prírodu, vytváram torty(ja sa s nimi, s výzdobou hrám)
Mám rada kvety. Stále niečo musím robiť
AD má vrátili do života.

Dokonca tak, že ako 40 ročná som začala študovať na vysokej škole, povedala som si , ak to nezvládnem, tak to nechám.