Panická porucha 5

Renčo, na mě to jednou (před dvěma lety)přišlo v Dolomitech, prolézali jsme tam jakési staré vojenské tunely z první světové války, uvnitř úzké prostory, naprostá tma, dusno, nevím, jestli to byla čistě jen klaustrofobie, i když si neuvědomuju, že bych byla klaustrofobická, ale tam to bylo opravdu dost hrozné, nicméně se mi to podařilo rozdýchat, ale myslela jsem si tehdy, že tam v té tmě zůstanu. Problémy mám taky pár roků a zatím jsem to jakž takž zvládala sama, ale taky se to zhoršuje, proto jsem taky napsala sem do diskuse. Budu ráda, když pak napíšeš svoje zkušenosti s návštěvou u psychiatra, jak to probíhalo, jestli Ti to pomohlo, a tak, já zatím budu čekat, ale nevím, jak dlouho. Nevíte někdo, jestli se dá koupit nějaké třeba rostlinné antidepresivum bez receptu? Vím, že dřív byl bez receptu Bellaspon a Calabron, ale to první je teď na předpis a do druhé se snad už nedělá. Existuje vůbec něco, co si můžu sama koupit?

Renčo, smekám před Tebou a Tvojí horolezeckou odvahou. Máš trénink, kondičku a kuráž a zejména nemáš komplexy z psychických problémů. Mám zkušenost, že pokud je člověk okolí naprezentuje s určitým nadhledem a humorem, pak většinou docílí toho, že i okolí se na věc dívá bez zbytečných předsudků a to je dobrá cesta k porozumění. Držím Ti pěsti, aby ses svých potíží rychle zbavila.

Martine, vedro je opravdu vražedné, únavné. Pokus se co nejvíc ochlazovat, nedovol tělu, aby se přehřívalo...

Tak vedro jsem prezil ;)
Po 4 hodinach u komplu me jen mirne pichlo a zacal jsem "ztracet vedomi" ale taky jsem to vydrzel. No a dneska dalsi 4 hodinky a nic. Jen mam porad sevrene srdicko, jak by me tam neco lechtalo...

Pajko, díky za odkaz, fakt zajímavé stránky. Hanulo, já jsem to sama zvládala 3 roky, jenže poslední 4 měsíce se to zhoršilo. Tak mi obvoďačka napsala nějaké rostlinné antidepresivum, ale to vůbec nezabírá. Takže dnes se objednám k psychiatrovi. Pravdou je, co psala Pajka, že sport mě opravdu drží nad vodou. Skoro každý den mám nějakou aktivitu. Sexík pochopitelně taky pomáhá :-), nejlepší je kombinace S + S, sporu a sexu. Mě hodně štve právě to, že ta úzkost mě bere strašně energie, že už potom není šťáva na nic jiného. Příští týden se chystám na jednu horolezeckou výpravu do Fr.Alp, a pochopitelně mě teď sžírají myšlenky, že až budu někde viset to na mě přijde, já se rozklepu a budu KO. Na druhou stranu doufám a věřím, že jak tam bude člověk zaměstnanej fyzicky a mozek bude nucenej řešit úplně jiný věci, že to prostě nepřijde. Za ty 3 a půl roku, co to mám, jsem hodně změnila i ten přístup k tomu. Prostě kašlu na to, že mě někdo uvidí, že třeba rozdýchávám ataku. A snažím se být ráda, že vyšetření srdce, plic a krve dopadlo dobře. A uvědomovat si, že mají lidé ještě horší nemoci. A taky jsem se dnes podívala pravdě do očí, a vím, že to už sama bez pomocí léků a psychiatra nezvládnu. Četla jsem i příběhy, že se zpočátku zdánlivě neškodná úzkost rozjela v těžké deprese. Takže podstoupím cokoliv, aby se můj stav zlepšil co nejdřív.

Hanulo, kdysi jsem tu navrhla, aby si lidi položili otázku, že pokud podmínkou by bylo nějakou diagnózu mít, za co by PP vyměnili. Tak si zkus taky odpovědět...
Myslím, že se z toho člověk může dokázat dostat sám, ale nikomu bych takovou cestu neradila. Každá ataka, každá špatná zkušenost se "zažírá" do podvědomí a odtud se těžce a dlouze dostává. Takže radím jednat, čím dřív, tím líp. Cesta ke zdraví pak trvá kratší dobu a nevezme člověku tolik sil. Psalo sem a pořád píše hodně lidí, kteří se jí zbavili. Sklon k úzkosti člověku zůstane, ale po terapii, po získání znalostí, jak se chovat při atace, jak pracovat se svým strachem, dokáže eminimalizovat své potíže, ubránit se tomu, aby panikařil z toho, co dřív zvládal na pokraji šílenství, rozklepaný v někde v koutku. Mnoha lidem pomůže logické vysvětlení svých fyziologických projevů, neděsí se toho, čemu rozumí, pochopí, že jejich stav je nepříjemný, ale nejde o život.
A k usínání: jestli knížka, tak konejšivé téma, nic těžkého anebo zkus jemnou hudbu. Nevadí, že zaměstnáváš mozek, pokud to jsou myšlenky, které dělají radost a nestresují. Myslím, že by Ti taky mohla pomoci jóga, protože z toho, co píšeš, vyplývá, že jsi tak trošku v zajetí myšlenek a meditace by by Ti mohla vyčistit hlavu. Pár lidem pomohlo focení, odpoutává od sebe, zaměřuje se na okolí a navíc je radost.
Přeju Ti, aby ses rozhodla správně a hlavně, aby Ti bylo dobře...

Děkuju všem za odpovědi - ne zrovna povzbudivé :-((, a taky za rady. Myslela jsem si, že to bude tohle. Ovšem co teď s tím? Dejme tomu, že je to opravdu PP. Dokáže se z toho člověk dostat sám? Nebo to bude pořád horší, když nepůjdu k doktorovi a nezačnu brát léky? Může se toho člověk úplně zbavit nebo je to diagnóza na celý život? :-(( Je moc hodin, jdu se pokusit vypnout ten svůj nešťastný mozek, nejlíp se mi usíná u knížky, jenže to je zase vstřebávání dalších informací a myšlenek... je to věčný myšlenkový kolotoč a já v něm běhám jako křeček. Mějte se všichni hezky.

Zdravím nově přichozí.
Hanulo, PP jako z čítanky, včetně dýchání do pytlíku. Vasokardin jsem taky kdysi dávno brala, ale nedělal mi dobře právě kvůli tomu, že jsem nízkotlaká. Hlavy tu máme přetíženi asi všichni, dokonalé "padla" po práci téměř nikdo. Je třeba vykompenzovat práci jinou činností. Expert přes PP MUDr.Praško doporučuje sport, takový, u kterého se člověk spotí, strhá, vybije přetlak, který vrcholí ve stavu mobilizace těla pro situaci "boj-útěk", která je spojena se spoustou nepříjemných projevů a projeví se jako panická ataka. Takže vybít se a tělo už nemá na ataku ani zdroje ani sílu. Podobně vřele doporučuje lásku tělesnou čili sexuální vybití. Láska kromě toho jsou endorfiny a ty PP má ráda asi tak jako upíři česnek.
Už jsem sem dlouho nedala odkaz na www.lundbeck.cz - pro veřejnost-deprese, úzkosti-stručně o panické poruše. Doporučuju stáhnout a prostudovat, vhodné i pro vaše blízké...
Tak se mějte všichni líp nebo rovnou dobře!

Ibri, jsem moc ráda, že jsi v pořádku!!!
No a já? I na bojovnice asi přicházejí krize, ale nevzdávám se, dělám i před sebou, že se nic moc neděje fotím, funím do břicha a plavu denně i dvakrát kilometr, ale i tak se úzkosti, neklid, smutek, nereálno vrací... jsem mimo sebe, ale naděje žije... Tož opatruj sebe i holčičky a gratuluju ti taky k fajn tchýni!

Ahoj všem:-)
Prolítla jsem jen pár posledních příspěvků, tradičně nestíhám.
Jitko B., já brala více druhů AD a pomohly až ty poslední. Takže věřím tomu, že každýmu pomůže něco jiného. Před rokem jsem byla vyloženě na dně, myslela jsem, že jsem odepsaná a ejhle, najednou změna prostředí, lékaře,AD a práce a já už si jen přeju aby to takhle bylo pořád. Nevím přesně, co má na tom největší podíl, ale nejspíš od každýho trochu.

Zdravím nově příchozí,nebojte se, všechno má své řešení , jen ho najít, držím pěstičky a přeju léto bez PP.

V sobotu jedu na dovču, ale určitě ještě nahlídnu.

Ahoj všem:-)
Prolítla jsem jen pár posledních příspěvků, tradičně nestíhám.
Jitko B., já brala více druhů AD a pomohly až ty poslední. Takže věřím tomu, že každýmu pomůže něco jiného. Před rokem jsem byla vyloženě na dně, myslela jsem, že jsem odepsaná a ejhle, najednou změna prostředí, lékaře,AD a práce a já už si jen přeju aby to takhle bylo pořád. Nevím přesně, co má na tom největší podíl, ale nejspíš od každýho trochu.

Zdravím nově příchozí,nebojte se, všechno má své řešení , jen ho najít, držím pěstičky a přeju léto bez PP.

V sobotu jedu na dovču, ale určitě ještě nahlídnu.

Kajka no des a to som sa na leto tak tešila, asi si z neho prd užijem, už mi z toho dusna ide prasknut hlava.

Dita-napisala som ti, ježiši ludia vyvolajme dažt :)))

pos...vedro!!! tfuj...tady bouřilo jen na některých místech,ale ani kapka kapička z nebíčka:-(((.
Miss- odepísla jsem...

Nové tváře,ahoj...no klasická PP,znám dobře.Držte se.A ostatní taky,pijte ,jezte melouny a odpočívejte v rámci možností.

Eduš,odpísla jsem i tobě...praktikuj to, že jak spí malej, odpočívej či spi taky!!!Jinak budeš KO pořád.ahooj

ale miska,ja si myslim,že je zle v tych horučavách asi každému.Tak by som si priala trošku daždu.A tie autobusy asi ani ja nemusim.Urobila som si vodičak a mam pokoj.Vtedy na mna panika nemáááááááááá.Tak sa držte a predychavajte

Jitka B.- vies,aj ja som si vsimla, že pred tými 3 rokmi ked som PP este nemala som horucavy zvladala perfektne, kludne som mohla ležat cele dni na slnku a žiadna nevolnost,žiadna derealizacia, žiadny strach a odkedy mam PP už si nemožem tak vychutnavat leto:(je pravda, že som dnes nevyspata boli ma hlava lebo som nemohla spat koli alergii a aj to asi ku kolapsovým stavom prispelo a proste co si budeme hovorit je horuco! teplomer u nas na balkone ukazuje 47 stupnov, cestovala som v najvacsom tepleo 1nej na poludnie a tie autobusy to je des, ja neviem ako to niektorí zvladaju uplne v poho sa z autobusu ledva vypadnem a tie zakruty, neviem,ale ja ked umriem tak to bude urcite v lete :))

Jitka B.- vies,aj ja som si vsimla, že pred tými 3 rokmi ked som PP este nemala som horucavy zvladala perfektne, kludne som mohla ležat cele dni na slnku a žiadna nevolnost,žiadna derealizacia, žiadny strach a odkedy mam PP už si nemožem tak vychutnavat leto:(je pravda, že som dnes nevyspata boli ma hlava lebo som nemohla spat koli alergii a aj to asi ku kolapsovým stavom prispelo a proste co si budeme hovorit je horuco! teplomer u nas na balkone ukazuje 47 stupnov, cestovala som v najvacsom tepleo 1nej na poludnie a tie autobusy to je des, ja neviem ako to niektorí zvladaju uplne v poho sa z autobusu ledva vypadnem a tie zakruty, neviem,ale ja ked umriem tak to bude urcite v lete :))

Miss, to co jsi vylíčila moc dobře znám! A těhotná nejsem! Myslím si, že to jsou typické projevy kolapsu z horka. Já jsem velká tepla nesnášela nikdy dobře, ale teď když je mi psychicky špatně, je to ještě horší! Snažím se v těch vedrech nikam nechodit. Pořád se mi honí hlavou myšlenky na to, že moje tělo taková vedra prostě nevydrží.

Jéjé vy ste sa teda rozjeli, nestacim sa diviť a som rada!:)

Dita-mas mail v schránke

Ja co som dnes zažila už nechcem zažiť:(podla mna to nemalo vela s panikou,lebo panicke ataky a motaky už poznam, je sice pravda, že pred tým než som vyliezla z bytu som mala hlavu plnú myslienok ako to dneska zvladnem,lebo dneska mame priserne horuco:((Mala som sa s mamou stretnut, že pojdeme na obed už na zastavke mi bolo vseliako, bolela ma hlava, dusno, nastupila som do autobusu len som v kuse kontrolovala dych ci dycham slo mi to naozaj ťažko, ked som dorazila do maminej kancelarie, mala tam akurat dve baby ktorým vybavovala robotu do Ciech ja som si sadla,ako tak na nich pozeram zrazu nenormalne tocenie hlavy, nebol to klasický, obycajný moták, ale fakt sila proste ako reťazovka kolotoč,obe sa mi zacali tocit pomiestnosti,ja som stracala orientaciu,kde som, co robit, nechcela som zacat panikarit tak som jednoducho vybehla z miestnosti, sadla som si a predýchavala, napila sa vody preslo to cca po 2 minutach, ale strasne som sa potom bála vyjst sli sme do restiky a ani som si neužila moje oblubene jedlokuraci stroganov :(, zle sami dýchalo, mala som krce v bruchu, potila som sa:(mama mi vravela, že to je tým, že som tehotna, že aj jej sa to parkrat stalo,proste tlak, lenže som z toho na nervy a zas si myslim, že mam slabe srdce, lebo preco potom ostatní ludia normalne funguju aj v takýchto horucavach a ja sa ledva motám s pulzom 180 a som tesne pred kolapsom:( len s tým organizmom nemože byt vsetko ok.:(

Tak to já přesně to samý: citlivka v kombinaci s roztočeným mozkem, taky pracující z 99% "hlavou". Taky závidím lidem, kterých se nic nedotkne a jsou splachovací...Možná jsou tito lidé zase ochuzeni o ty pozitivní prožitky, které my taky vnímáme intenzivněji. Ale když pak přijdou ta negativa, měnila bych okamžitě!

Dekuju za odpovědi. Taky si říkám, jestli není problém třeba v tom, že mám moc "plnou hlavu", pracuju doma na PC, překládám knihy z angličtiny, sedím tu s přestávkami od rána do večera a mozek šrotí, navíc jsem dost citlivka, všechno si beru, nedokážu házet věci za hlavu, myslím na spoustu věcí najednou a večer mám kolikrát pocit, že se mi ta hlava rozletí - ne že by bolela, ale tolik v ní mám věcí. Kolikrát závidím lidem, kteří za sebou prostě zavřou na konci pracovní doby dveře a na práci nemyslí do příštího rána. Existuje nějaká rada na to, jak "vypnout mozek"? Pravda je, že při fyzické práci nebo třeba při procházce v lese se psem si odpočinu, snažím se na nic nemyslet, vnímat jen to, co zrovna dělám, co vidím kolem sebe... jsou lidi, co tvrdí, že fyzická práce je namáhavější než psychická, ale já si myslím pravý opak.

Nejdřív bych ti poradila, abys zašla se nechat vyšetřit jako fyzicky - EKG, ECHO, odběry krve, rentgen páteře. Může to být třeba i od štítné žlázy. Když bude vše OK, tak je to pravděpodobně psychické. Takhle to postupovalo i u mě. Hned po dovolené mě čeká tak dlouho odkládaná návštěva psychiatra. A zřejmě mě čekají i AD...Jsou to strašné stavy vím to. Až jednou řeknu kamarádům, že jsem na antidepresivech, tak se budou divit. Nikdo by to do mě řek - aktivní sportovkyně, aktivně dělající srandu, ale holt mozek, kterej šrotuje a šrotuje a nenechá spát...Hani, určitě zajdi nejprv na komplexní vyšetření, na které tě doporučí obvoďačka. Renča