Panická porucha 5

Ahojky lidičky, tak jsem nakonec do vašeho kolektivu zapadla. Chodila jsem sem dřív, když doktoři zjišťovali co mi opravdu je a nakonec všichni vzali do úvahy PP. Beru serlift + k tomu neurol. Dříve mi brněli končetiny ale naštěstí už je to v pořádku a doufam že se to znovu neobjeví. Měla jsem hrozný strach že mám rozt. sklerozu, protože je mi teprve 16 let a život s touto nemocí je velkou přítěží. Ale nakonec která nemoc není na obtíž že? Četla jsem pár vašich příspěvků a nějak mi nesedli moje stavy s těmi vašimi. Nemám strach z lidí, uzavřených prostorů nebo něčeho podobného. Jsem jedináček a od mala fixovaná na rodiče, teda alespoň na jednoho. Už jako malá jsem měla hrůzu z toho když jsme jeli se školou na výlet, nikdy jsem jezdit nechtěla, ale když jsem přijela byla jsem ráda za všechny zážitky. V mých 16ti se to vystupnovalo pobytem v Anglii. Bohužel jsem psychicky neunesla tuhle situaci bez rodiny a od té doby to jde jen z kopce. Říkala jsem si budu doma všechno bude dobrý, ale opak byl pravdou. Děsí mě různé nemoci, které by mohli postihnout mě nebo někoho z blízkého okolí. Pořád se kontroluju ptám se ostatních jestli je nebolí hlava a jsem schopná si 3x denně měřit horečku. Někdy chodim spát s tím že se možná ráno neprobudím. Je to docela hrůza a už bych ráda byla zase v pohodě. Ovlivňuje mě to ve škole a to mi vadí nejvíc. No je toho víc ale nebudu zatěžovat takhle na noc ten svůj nezbednej mozek. Doufám, že mě přijmete mezi sebe a podělíte te se mnou o svoje problémy. Jsem určitě dobrý posluchač. Dobrou noc a hlavně hodně optimismu.

Toz na serveru uz vesele pracuju...
Ty zmeny poasi jsou desny - teplo - zima - kosa - teplo... vuuubec mi to nedela dobre.

Jitko - vsak zivot mas pred sebou :)

Ahojky.

Kamilo, psycholog není od toho aby dával nebo hodnotil nějaké prášky. Většinou se v nich ani nevyzná (není to doktor). Je to hlavně vrba, která umí poslouchat a taky vrba, která umí mluvit - slovem léčit. Nečekej od něj napoprvé zázraky. Prášky ber bez ohledu na něj. Od prášků je obvoďák a u složitějších případů psychiatr.

Roman

Děkuji za povzbuzení Jiři.
Miss mi tady nedávno radila, že mám myslet na své úspěchy. Tak jsem si začala uvědomovat, že mám být za co vděčná. Mohla jsem vystudovat vysokou školu, dokázala jsem se překonat a začít brát AD, našla jsem si práci, která mě bavila. A teď přišlo tohle. Vím, že se říká - jednou jsi dole jednou nahoře. Já mám ale pocit, že jsem si toho nahoře v životě moc neužila.

Ahoj Jituško, moc tě pozdravuju a chci Tě podpořit, aby jsi to zvládala.
Chci hlavně reagovat na Tvoji větu - asi se můj stav zhorší -, vlastně už dopředu si vybudováváš další bariéru, která ani přijít nemusí. Může přijít chvilkový prázdno, beznaděj, přemýšlení co dál, k tomu občas pošmourno, to na náladě nepřidá. Ale třeba se Tvůj stav nezhorší, jen zůstane ve stejné pozici jako dosud.
Vím, že je to fráze - co nás nezabije, to posílí- ale někdy to trvá dost dlouho, než se to projeví. Nebudu tě dál zatěžovat poučkama a frázema, to nemá nikdo z nás rád, jen Tě chci povzbudit!!

Jajino - asi se můj stav zhorší, protože když nebudu chodit do práce, tak budu sama doma upadat zase do deprese.
Já vlastně nevím, jestli mi Citalec pomohl dostatečně nebo bych měla zkusit jiné AD. Měla jsem panické záchvaty, bála jsem se vyjít z domu, měla jsem bušení srdce, motání hlavy...
To po AD téměř zmizelo. Dokázala jsem chodit do práce a tam celkem normálně fungovat. Ale doufala jsem, že budu mít také větší chuť do života, něco dělat, někam chodit atd. To se ale nestalo.
Brzy se půjdu poradit s doktorkou, protože mi docházejí léky. Možná, že mi je bude chtít změnit nebo mi ještě zvýší dávku. Uvidím.

Jitko B., zajímalo by mě za jak dlouho začal působit a jak ses po něm cítila, jestli ty stavy přešli a bylo ti líp. Já jsem barala dva měsíce apo-moclob a vůbec mi nepřipadá že se něco lepšilo

Jitko B., proč si myslíš že se tvůj stav zhorší když bereš AD, třeba budeš překvapená a zvládneš to ikdyž co si budem povídat psychika je pěknej neřád.Určitě to jsou hrozný nervy když najednou nemáš práci. A pomohl ti Citalec?

Je to tak, že Citalec, Cipralex, Cita a možná i jiné AD, obsahují stejnou (nebo hodně podobnou) léčebnou látku.

Ahojte! Já papám Citu, tak by mě zajímalo, jestli se hodně liší Cita a Citalec. Je to docela zajímavý dva různý prášky a obsahují slovo Cita. Nevíte o tom něco??

Jajino - Citalec tady má víc lidí, já taky. Mám ho přes 2 měsíce. Bála jsem se vedlejších účinků, ale cítila jsem jenom takový třes těla a ospalost. Jinak nic. Teď už nemám vedlejší účinky.
Myslím si, že mi ve spoustě věcí pomohl, ale teď se bojím, že se můj stav i s AD zhorší. Kvůli tomu, že jsem přišla o práci.
Co chceš ještě vědět o Citalecu?

ahojky lidičky, nemá někdo zkušenosti s AD Citalac

Tak jsem udělala první krok o objednala se k psychologovi. Prášky co mi dal obvoďák zatím brát nebudu, uvidím, co mi řekne ten psycholog. Je sice smůla, že má čas až 23.11.2006, ale vydržela jsem to doteď, vydržím i těch 14 dní. Včera jsem zvládla cestu autobusem ke koním, je to sice jen 20 minut, ale byla to 20 minut hrůzy. U koní vcelku pohoda, to lítám po venku, po lese a vcelku nic mi není. Pak zase autobusem zpátky, ale taky jsem to zvládla. Chtěla jsem se zeptat, s lidma nemám problém, ráda chodím do kina, do divadla, teda zatím. Strach z lidí přijde, nebo nemusí? Já už jsem tak zblblá, ach jo. Dneska mi dovezou nového pejska, pře 10 dni jsem přišla o svoji fenečku a pěkně mě to položilo. Úplně jsem se sesypala, to zvířátko mě drželo nad vodou, tahalo ven, když mi bylo mizerně a vždycky uměla zvednou náladu. Mamka se nemohla dívat jak se žeru a sehnala nového. Tak jsem zvědavá,už se moc těším na nového člena rodiny. Taky jsem v rodině přiznala, že jsem se objednala k psychologovi. Mamka ta to ví, ta mě drží nad vodou, nebýt jí, nevím jak bych posledních 10 dnů zvládla. Ale zbytek rodiny, tetka, sestřenka a tak.
Překvapila mě reakce, sestřenka dokonce přiznala, že i ona má nějaké psychické problémy a že o psychologovi už taky přemýšlela. JO taky mám dotaz, jsem z malého města, kde se PP přímo nikdo nezabývá. Co dělat, když mi ten psycholog nebude sedět?? Tady je jen jedna další psycholožka a ta PP nedělá vůbec a naše psychiatrie mě děsí sama o sobě, náš soused se týden po návratu z naší psychiastrie oběsil. Jak jste hledali dalšího, dojíždíte
nebo jak to děláte?? Uf, to je dřina, ale jsem ráda, že si mám kde pokecat. Dokonce jsem sem vzala i mamaku, aby si přečetla nějaké příspěvky a taky jsem vyjela pár článků o PP- jedno je jisté, člověku docela dost pomáhá, když ví co se s ním vlastně děje. Dneska jsem trochu napnutá z toho nového pejska a taky jsem dostala ránu pod pás v práci. Ale to je život, aspoň že budu mít toho bafíka. Zatím se tu mějte, lidičky držte se a PP dávejta na p...l.

Dášendo, jestli máš strach,tak je nevysazuj. Musíš to chtít ty sama. Až se budeš cítit naprosto v pohodě. A i kdyby se stav začal po vysazení zhoršovat, můžeš se přece k AD kdykoliv vrátit.

Jitko B. Třeba si ještě někdy řekneš.. Díky Bohu že mě z té školky vylily. Teď mám kupu peněz, manžela, dvě děti. To bych neměla kdybych tam zůstala. Ono jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Chápu jak se citíš,mi osobně se to nestalo,ale Tomovi jo. Bylo to težké období, měl jen gympl, žádnou praxi a sehnat místo v OStravě nic lehkého.Byl u té firmy cca měsíc. Práce nic moc. Dneska dělá pro mobilního operátora. 100:1 ale tehdy jsem to viděla jako pohromu, jeho sebevědomí to taky nepřidalo. Dokonce bych řekla že jsem měla z toho i úzkosti,bylo mi ho líto,ale jak říkám vše se v dobré obrátilo a u tebe to bude taky tak. Měj se

Dobré ránko všichni

Hezké PŘÍSPĚKY,od Romana-Alberta i od Nora:))
Roman píše při PP užívat AD alespoň rok,to říká i moje psych.To znamená u mě ,že bych někdy v květnu 2007,měla začít pomalu vysazovat a přiznám se že právě z toho mám hrozný strach:(((Z toho ,že se mý hnusný stavy opět vrátěj....dr.říká, když to nepůjde budete brát dál tak jako někdo bere dlouhodobě třeba léky na tlak,ničeho se nebojte a nemyslete na to,ona je moc hodná ,ale jí se to řekne....má tady někdo z Vás taky takový strach vysadit AD?

JINAK MĚJTE VŠICHNI PĚKNÝ DEN:))

Ahoj všichni.
Pajko - to bylo jen díky tobě!
Dneska si jdu žádat o sociální dávky. Tak si budu připadat úplně neschopná a k ničemu. A už to budou vědět všichni, protože u nás se to rychle rozkřikne. Na úřadě jsou ty největší drbny.

Ahojte !
Už som sem ve?mi dlho nepísal aj keď Vás pravidelne čítam.
Takisto trpím PP ako všetci čo sem píšete. Začiatky boli hrozné : bušenie srdca, tlak na hrudi, návali tepla a stav ako pred infarktom.Keď ma prvý krát brali na pohotovosť tak som ostal v nemocnici 3 dni a prešiel som všetkými možnými vyšetreniami ale výsledok bol pre mňa prekvapujúci - všetko bolo O.K. Bol som iba trochu oreoracovaný. Je to možné , pretože pracujem ako riadit? a konate?. S prácou som to asi naozaj preháňal a v prvom rade som bol karierista. Takže ma pustili domov. Lenže hneď na druhý deň sa infarktové stavy opakovali a ja som si myslel , že umieram. Potom som navštívil psychiatra a ten ma oboznámil, že mám PP. Dostal som Cipralex a Xanax. Musím priznať, že lieky začali postupne zaberať a teraz si už ani nepametám kedy som mal naposledy PP. Občas sa mi točí hlava ale je to iba zriedka a absolútne zanedbata?ne oproti začiatkom. Je to cca rok a pól čo beriem leky . Medzitý sa my narodil aj syn a jeho narodenie je pre mňa ďalším zmyslom života. Napriek tomu všetkému si však myslím, že najviac zo všetkého mi pomohla úplná zneba životného štýlu. Viac oddychu, pravilelný pohyb a každý deň si nájdem čas na jógu a hlavne meditáciu. Osobne si myslím ,že do ve?kej miery mi pomohla hlavne neditácia - je to cca 20 minút a to pravidelne každý večer. ja dúfam ,že aj Vám sa podarí z toho dostať a preto Vám prejem ve?a trpezlivosti v boji proti PP. Neni sa čoho báť, pretože tak ako to príde tak to vždy aj odíde. Čaute

Noro.

Jiti B.,ja nemuzu na tel.otevrit archiv,tak az ted jsem se dovedela,co te potkalo.Drz se,bude lip.I kdyz ted to mozna vnimas jinak.Romane-moc dobre jsi to vystihl.Emocni citlivost-uz 4mesice nemam stabilne leky-ale moje telo odmita brecet,kricet-zkratka veci,kterymi se da ulevit.Je to hrozny pocit a mam dojem,ze to kompenzuje zapominanim.Je to mozne?Kate,nemysli na nejhorsi i kdyz je to tezke...

Ahojky všichni vespolek.

Víte jak je to v té reklamě ráno před počasím na ČT1 - dneska je tááák krááásně :-)

Musím reagovat na příspěvek od Dany.
Dano, je to, ať chceš nebo ne, to co trápí nás tady všechny. U mě to začalo zrovna tak jak popisuješ.
Má to dvě hlavní příčiny proč nám je jak je (někdy). První je v mozku, prostě jsme k tomu náchylnější víc než ostatní a druhá se přidává jako strach z toho že nám něco je a hlavně kdy nám bude zas blbě (tzv. anticipační strach). Ten je schopen tuto poruchu (pp) živit a zhoršovat. Pp postihuje asi 2 - 10% obyvatelstva a více ženy 2/3 a muže pak méně 1/3. Nervozita při pp je během dne (v prvotní fázi) vysoká, stačí málo a už se to zhoršuje a roztáčí přád dokola. Nelze to potlačit na úrovni myšlení, že by si člověk řekl tak a teď dost. To fakt nejde. Souvisí to s přenašeči vzrušení, kterých máme bohužel více citlivých než ostatní populace. Musí se tito tlumit - třeba Lexaurinem, jak píšeš, ale lepší bude hned nasadit AD, ty nyní předepíše (může a musí) každej obvoďák. Ty pak fungují trochu jinak, postupně vychytávají přenašeče serotoninu (nebo nonadrenalinu, nebo oboje, nbo působí i jinak) a mozek "jede" v méně citlivém "režimu" ke vzruchům a nás pak jen tak něco nerozhodí. Je dobré užívat AD třeba rok, abychom na ty nepříjemné stavy zcela zapoměli, odvykli si a mozek taky. Ze začátku většinou provází braní ádéček nevolnost, průjem, zhoršení situace, deprese. Ale to jen krátce, cca třeba týden. Vyplatí se to vydržet ! Pak začne klesat přehnaná reakce nešeho organismu na strach sama ze sebe, atd. Vzdálí se bohužel i orgasmus, ale to se časem dostane na původní kolej. Sníží se emoční citlivost (teď to přeženu, ale jinak to demonstrovat neumím) - jé sousedům umřela kočka, no a co aspoň si koupí novou. A postupně si člověk zase zvyká na to, že ho nic nerozhodí.
Co ale poradit na začátek ? Je toho hodně a doporučuju dělat z toho co nejvíce věcí:
- cvičit, nejlépe plavání, relaxovat s hudbou, mluveným slovem
- masáže, hlavě zad !
- chodit se bavit, alespoň s přáteli
- nepozorovat se , čučet raději třeba na televizi nebo do internetu
- mít nějakého mazlíčka, ať již dvounohého či čtyřnohého
- nevěnovat pozornost kecům typu stejně ti je ho...
- při náznaku ataky někomu zatelefonovat nebo se s někým začít bavit (ataka se roztáčí pozorování jak nám je blbě), snížit vnitřní "teplotu" na začátku ataky vypitím studeného nápoje. (To mě osobně velmi pomohlo.)
- zamilovat se (je-li to možné)
- jíst zlepšovače nálady - čokoláda, nebo uklidňovače - vajíčka
- častěji nebo více spát
- nepít alkohol
- trénovat laxní přístup ke všemu, nebrat nic vážně, nestojí to zato a pouze to ublíží tobě
- nepěstovat perfekcionismus - to vysávání počká do zítřka, děti jsou důležitější
.... pokračování snad příště

Mějte se krásně, dobrou noc

Roman

Ahojky lidičky, tak jsem nakonec do vašeho kolektivu zapadla. Chodila jsem sem dřív, když doktoři zjišťovali co mi opravdu je a nakonec všichni vzali do úvahy PP. Beru serlift + k tomu neurol. Dříve mi brněli končetiny ale naštěstí už je to v pořádku a doufam že se to znovu neobjeví. Měla jsem hrozný strach že mám rozt. sklerozu, protože je mi teprve 16 let a život s touto nemocí je velkou přítěží. Ale nakonec která nemoc není na obtíž že? Četla jsem pár vašich příspěvků a nějak mi nesedli moje stavy s těmi vašimi. Nemám strach z lidí, uzavřených prostorů nebo něčeho podobného. Jsem jedináček a od mala fixovaná na rodiče, teda alespoň na jednoho. Už jako malá jsem měla hrůzu z toho když jsme jeli se školou na výlet, nikdy jsem jezdit nechtěla, ale když jsem přijela byla jsem ráda za všechny zážitky. V mých 16ti se to vystupnovalo pobytem v Anglii. Bohužel jsem psychicky neunesla tuhle situaci bez rodiny a od té doby to jde jen z kopce. Říkala jsem si budu doma všechno bude dobrý, ale opak byl pravdou. Děsí mě různé nemoci, které by mohli postihnout mě nebo někoho z blízkého okolí. Pořád se kontroluju ptám se ostatních jestli je nebolí hlava a jsem schopná si 3x denně měřit horečku. Někdy chodim spát s tím že se možná ráno neprobudím. Je to docela hrůza a už bych ráda byla zase v pohodě. Ovlivňuje mě to ve škole a to mi vadí nejvíc. No je toho víc ale nebudu zatěžovat takhle na noc ten svůj nezbednej mozek. Doufám, že mě přijmete mezi sebe a podělíte te se mnou o svoje problémy. Jsem určitě dobrý posluchač. Dobrou noc a hlavně hodně optimismu.