Duchovní cesta

Lokomotiva:)
aj to je len etapa, dolezite je na nej neustrnut. Ved sa len pozri, kolki to povazuju za NIECO VYNIMOCNE... Mozno to je prave o tom. "Siditka..." Kto sa ich dokaze vzdat? Mozno to je prave o tom... zanechas "svetske siditko" a hele, uz sa ti podsuva nieco lepsie:).
Ja ti vravim, niet nad to, ked je hlava tak prazdna, ze nie su ziadne sny:). Ale ani na tom netreba ustrnut a uz vobec nie povazovat
povazovat to za nieco vynimocne:).
Stale to je o tom, ako s tym zhasinanim lamp, ako s rozkazovanim dazdu... Siditka:)

Tak přesně v tom vidím, Lokomotivo dobrý příklad karmické zralosti. Už už skočit... a do toho přijde že už není třeba. Kdyby tam ta vyzrálost nebyla, člověk by nebyl vnitřně dost subtilní, aby to zachytil. Neslyšel by "poselství" nitra a proto by pro něj (subjektivně) zůstávalo jen skočit. Varování nitra prostě nepřijde.

Srdečně zdravím,

Tak se to tady zas pěkně rozbíhá(: Jsem rád, že téma nadále žije.

Kdepak pane SVĚTLO, můj věk není tajemstvím, je mi tak kolem 30-ti (mi bude v lednu). A kolik že je vám?

Chvilku jsem ale přemýšlel, jestli mám tohle napsát

Ale odlehcme tema :o)
Co treba Luscidni sneni? Asi jedna z nejzabavnejsich a nejprijemnejsich veci, ktere duchovi cesta prinasi. :o)

Evelyn,
jsem rad, ze ti to snad trochu pomohlo. Kdyz tohle clovek vi, muze se kdykoliv otocit a podivat se na smrt, ktera stoji za nim. V tom okamziku se jakejkoliv problem zda nesmirne mrnavej a nepodstatnej. Pokud clovek smrt prima a neboji se ji, muze ji takhle pouzivat.

Velke D,
o sebevrazdu jsem se pokousel, ale nikdy jsem neskocil. Tesne pred tim prislo osvobozeni se.

Mila Linda,
mam sa od nej stale co ucit i ja sama...
:)

Ahoj malé d. s bodkou, stále ještě marodím a je mi jednou líp, jednou hůř. No často si vzpomenu na Tvojho havina a říkám si, že bych se měla víc polepšit a být jako on :-)

Velké D. s tečkou, ještě Tě sice neznám, ale díky za optání, snažím se žít, jak nejlíp to jde :-)

D,
mas peknu bodku?:) To je nova? :):):)

lOKOMOTIVO ty jsi se o nekdy o sebevrazdu pokousel?

Milá Lokomotivo,
děkuji!!! :-)))

Ahoj Lindo mam se dobre a Ty ?

Tak na radu Q vam preposilam rady, ktere jsem daval sebevrahum. Trebas to nekdo potrebuje slyset.. a mozna ne.

"Hovno,
Zivot je utrpenim, kdyz si clovek neuvedomuje smrt.
Byl jsem kdysi v podobnojech depkach, jako vy co sem pisete a az smrt mi pomohla. Smrt pomuze v jakemkoliv smyslu. At se rozhodnete spachat sebevrazdu a udelate to, At se rozhdnete spachat sebevrazdu - v poslednim okamziku si uvedomite, ze to za to nestoji a zacnete na vsechno srat, nebo at trebas smrt "jenom" pochopite.

Vsechny tyto cesty smrti vas zbavi toho udesnyho utrpeni a tech pitomcu, co vam furt rikaj, co mate delat a co sou blby jako polena a zaslouzili by........... psu, sousedu, manzelciny migreny... a superstar.
:o)

Podstata je v tom, ze mate potrebu bejt "nejaci", jenomze vono se to v tomhle skurvenym svete neda. Navic se to neda vsechno skloubit, to aby mel clovek ocean energie, a stejne se tem kurvam nezavdeci.
Nekdy se stane, ze ty vnitrni potreby jsou proste proti sobe a neda se to ustat, vsechnu energii venujeme jenom na to, uvest do souladu sebe a svet a vono to stejne nejde. Pak prichazeji depky.

Nezavisle na sobe jsem potkal dva lidi, oba meli stejnou teorii a pohled na svet. dokonce ji stejne nazyvaji. S nejvetsi pravdepodobnosti se nikdy nepotkali. Oba byli od jednoho dne z niceho nic stastni. Porad se smeji a sou proste v pohode.

Ta jejich teorie zni "Vsechno je na hovno".
Jednoho dne se clovek "probudi" a zjisti, ze vsechno je na hovno a tak na to zacne srat. Uz se tim nezabejva, nechava to plynout, at to tece kam to tece, stejne to tece do stoky, nic s tim niko neudela, tak proc se tim trapit? Seru na to. No a od te doby uz se jenom smejou a je jedno, co se deje, protoze horsi uz to stejne nebude. Oba si pak zacali ten zivot neskonale uzivat. Zacali byt stastni a vnitrne neuveritelne vyrovnani, ze je ani ten nejvetsi nasup hoven z hovnocucu nevyvede z miry. Taky zpusob.

To ceho vlastne oni dosahli se nazyva zbaveni se lpeni a odhozeni iluzi. Clovek ma potrebu bejt uspesnej a bohatej a prijimanej a obdivovanej a kdesi cosi. Vykaslete se na to lidi. Nikomu nemusite nic... beztak za to ty lidi nestojej.
Zijte si svuj zivot, nejhorsi co se muze stat, je smrt a to je svym zpusobem vykoupeni z tyhle spropadeny mizerie.

Pak je tu cesta sebevraha. Ten, kdyz uz se rozhodne, ze ty sracky nebude dal snaset a rozhodne se zabit se. Doporucoval bych se na to pripravit. Protoze kdyz je to jenom o vzdoru, tak to pravdepodobne neudelate. Kdyz ste pripraveni to vsechno skoncovat.. vyberte si skok z nuselaku, nebo od nekud ze shora. Je to dobry, aspon na chvilku se stanete svobodnyma, protoze budete na vterinu jako ptaci. Padejte hlavou dolu, aby ste se prilis netrapili. Ale az tam budete, uvedomte si, ze uz nic nebude. Ze vsechny ty zpropadeny povinnosti (tuzby) a cile sou ty tam, ze nic nebudete. Smirte se s tim faktem, ze nebudete .. bohati, upesni, prijmani v ocich rodicu, .. vsechny ty nesmysli odhodte.. ze proste nebudete.
A v tom okamziku se osvobodite. Muzete se stejene tak odhlodlat skocit, nebo proste slizt dolu, dojit domu, zbalit si par svestek a jit se projit.. treba ke stredozemnimu mori.. a proc ne. Staci spacak batoh a neco k jilu na zacatek.. dobry je to v lete, to se da krast na zahradkach a tak. Da se vsechno, kdyz se clovek zbavi tech iluzi toho, jakej by mel bejt. A nakonec, skocit muzete vzdycky a kdekoli, ze jo. Protoze kdyz uz tam jednou nahore stojite, odhodlani to udelat, tu jste najednou svobodni. Uz neni se kvuli cemu stresovat a ceho se obavat. Neni tam zadnej souseduv pes, zadna zasrana prace ani zkurveny rodice ani pitoma manzelka..
Uz jste tam jenom vy a obloha a tvrda zem dole. V tu chvili jste svobodni. Ale kdyz se takhle hezky osvobodite, pak svet prestava bejt utrpenim. Muzete si to zacit uzivat :o)

A pak je tu pochopeni. My vsichni zijeme v desnym shonu, jakoby mel bejt nas zivot nekonecnej. a tak si toho casu ani nevazime a utapime ho v nesmyslech, jako prace, kariera, povinnosti, mazelka a tak. Ale kdyz uz fakt nemate sil, proc se na to proste jednoduse nevysrat. Nikdo vam to nema pravo vycitat.
Vono kdyz se rekne smrt, vsichni si vybavej neco negativniho, ale proc? Naopak.. zkuste si predstavit nekonecnej zivot. Zijete 100 let, 200 let, 1000 let. Po desetitisici letech, uz neni naprosto nic, co jste jeste neprozili, nebo nepoznali. Zacina to bejt pekne nudnej stereotyp. A pak milion, dva tri miliony let.. bez nadeje na to, ze to jednou skonci. A kurva
Vecnej zivot by bylo peklo, to se neda snest. To je hruza. Jeste ze je tady ta smrt. Vono je to nakonec docela dobra vec ta smrt. Bez ni by to bylo teprva peklo.
Nechte smrt vstoupit do sveho zivota. Ona dokaze vymazat tu pricinu utrpeni.. V kazdem okamziku si uvedomujte, ze jednou tady nebudete. A kdo vi, mozna uz zitra se to skonci. Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta muze bejt ta posledni. Neni na tom nic spatneho. Ale nebylo by dobre ten posledni den prozit s lidmi, ktere mate radi, nebo delat veci, ktere mate radi, misto toho, abychom se hnali za nesmysly? Ja sem nechal vstoupit smrt do sveho zivota. Zkuste si predstavit, ze vam zemre nekdo blizky. Treba vase maminka, nebo dcera, nebo laska, nebo kamarad. Nekdo koho mate radi. Nekdy vecer si tu myslenku uvedomte. Druhy den jdete za nim a budte s nim, ale s myslenkou, ze zitra uz tu treba nebude. nebo tu nebudete vy. Sitte se tim, co k nemu citite. Uvedomujte si to co nejintenzivneji to dovedete. A delejte takovehle veci casto. I kdyz si cistite zuby, uvedomte si to, ze je to mozna naposledy a delejte to tak. Uzijte si i to pitomi cisteni zubu, protoze kdo vi, mozna vas zejtra prejede auto. A s timhle vedomim se naucte pristupovat ke vsemu. Zijte svuj den tak, jako by to byl vas posledni. Neulpivejte na tom. Uvedomujte si, ze to proste ztratite,driv nebo pozdeji. Ale ze ted jste jeste tady a jeste tento den muzete byt s limi, ktere mate radi.

To je moje poselstvi "smrti". Zivot bez smrti je utrpeni. Uvedomujte si jeji pravy vyznam. Nemejte z ni strach, ona vas muze osvobodit..
Nemusite ji realisovat, staci ji pochopit. To je jako realisace. A hlavne, naposto nikdo vas nema pravo soudit.. nikdy. Jte takovy jaky jste a to je spravne. kazdy clovek ma plno nedostatku, to zle neznamena, ze jsou vice, nebo mene, nez ostatni. Naucte se sami sebe milovat. Pochopeni smrti je jednou z cest."

Hehe..
http://diskuse.doktorka.cz/cesko-hruza-jak-muzete-zit/
tady se muzete zasmat.., ti co sou uz prilis daleko, se patrne smat nebudou, ale ja se tlemim :o)

juknete sem http://www.onlineservices.cz/nokia/fotosoutez/cz/detail.php?foto=11019&hodnotit=true

Ahoj Linda, stale rovnako a ty? :)

Ahoj d., jak se máš?

Mile Z,
ale co konkretne vo Vas si mysli, ze je prostrednik?

Asi jsem jenom prostředník-jen mám představy

Drazí všichni odevšad a pane Qellogathi zdravím !

Drahý pane Q.,v čem se koupete? Nuže Vy nevíte? Vaše mysl je ve stavu jednobodovosti ,zda trvale či chvilkově to musíte vědět Vy. A to je stav,který za "námahu" stojí. Ten nám jak jste sám uvedl pomůže vyhodnocovat co přichází.Ne pouze z čeho jsou šaty nevěsty,která se ještě nenarodila. ((:

Vím a vůbec se nehodí,abych se dotazoval na Váš biologický věk,ale nějak se ve mě tato zvědavost objevuje,ale neodpovídejte,jen vězte jak jsem zvědav.

Otázka smrti a nesmrtelnosti trápí asi hlavně ty oddělené individuality toužící vlastnit a mít,chtít,žádostivé.Samozřejmě být nesmrtelný v této formě existence v které jsme nyní by nic dobrého nepřineslo.Zřejmě nikomu.Jsme vybaveni tělem,proto abychom si svou existenci uvědomovali.Neznamená to však,že předtím jsme nebyli.Tělo umírá,vědomí je nesmrtelné to zůstává.Další důležitý fakt je,že tělo máme pouze půjčené.

Ještě k té smrti je určitě dobré uvědomovat si,že o toto tělo přijdeme a na základě toho vědět,že toto je časově omezené.Nicméně tato skutečnost nesmí být skličující nebo něměla by být.Ve své podstatě to může být pro někoho i osvobozující fakt.Samozřejmě smrt nesmí být východiskem ze zoufalé životní situace.Protože východiskem není,nic neřeší. Není čemu "utéct".

Samozřejmě,že nacházíme-li se zde,nejsou náhody.Ani v procesech či kvalitě myšlení. A tuto kvalitu ovlivňují naše skutky,činy,chování,řeč.Takže výslednicí či-li projevem Jsme.Jsme na základě minulosti a budeme na základě přítomnosti.Já vidím možnost ve větší "péči" skutků.Pozor však na očekávání typu jsem dobrý a okolí je takové a takové.Prosti jakéhokoliv souzení a hodnocení.

Pane Q., nikdo Vás a mě neodsoudil.Mají zřejmě jinou práci,třeba (určitě)důležitější.

Subham Astu Sarvadžagatam!

Srdečně zdravím