Duchovní cesta

Ahoj všichni(:

Pane SVĚTLO, Vaše názory k věci je radost číst!

Eiriko, ano, je to fascinující. Na mne udělalo dojem to, že jsem tehdy ještě o tom neslyšel, že by v Mexiku byla nějaká tradice vysoké nauky. Jak to napsal Castaneda, je naprosto famózní, mnoho termínů nemajících ekvivalenty v jiných naukách, no přesto tak výtečně označující popisované jevy... Když člověk po cestě jde, tak to musí rezonovat s vnitřním popisem cesty jak to člověk prožívá.
Když jsem četl kdesi nějaké pochybnosti o tom, zda-li to nebyl jen Castanedův výmysl tak jsem si pomyslel že i kdyby byl (jako že jistě není), co na tom sejde, stejně musel ty v'eci jasně "vidět" aby o nich mohl psát.
To s tou energií je nadmíru důležité. Právě suma energie, kterou člověk "ukořistí" nás tlačí k jistým konkrétním výsledkům, nebo pokud ji neukořistíme nebudeme mít možnost v sobě cokoli změnit. (tuto problematiku jiné nauky vůbec označují jinak, nebo popisují z naprosto jiných pohledů). Co je však naprosto podstatné, podle mě, je to, aby bojovník, jsoucí cestou nagualů, uměl nejdřív postavit svůj "bezchybný záměr", což koresponduje s jistým kvantem síly, kterou váže přirozeně. Už jenom zformování nového záměru nekompromisně začne likvidovat záměr starého vidění světa. Nová definice z hlediska výkladu nagualů je precisnější, komplexnější a dávající omnoho víc možností jak vyplnit čas svého života. Tudíž, aby se člověk stal čarodějem dle Castanedy, musí rozbít záměr světa, který se mu vnucuje. Lidský stav a z toho plynoucí pohled na svět a veškerenstvo je otroctvím starého záměru.
Podle mne je to kvalitní a dobrá cesta pro ty, ktěří si k ní najdou přirozenou cestu a kdo chtějí řešit svou životní problematiku. Ti ovšem musí být zralí k tomu aby pochopili, že na světě už dále nesmí být nic, čeho by se pro uskutečnění neuměli vzdát.

Pekny vecer Vam.

Ked som sa k nemu dostala (cca 3 roky), bolo to moje vedome rozhodnutie, ze teraz uz mozem aj citat:)
Sranda, kolko pojmov, ktore som si ako samouk sama pomenovala som nasla v jeho knizkach (bezpricinne stastie, napriklad).
Jeho dielo nie je pre mna navodom, je pre mna potvrdenim mojej vlastnej Cesty.

Eirika:), ani ten dnesny den nie je posmurny, predsa:)

Zdravím všechny!

Jestli mohu,tak napíši názor.Minařík je dle mého nadčasový a jak známo nadčasovost nepodléhá nějakým módním trendům.
Jen si myslím,že ne vždy jsme připraveni a uschopněni (Minaříka)pochopit.

Subham Astu Sarvadžagatam!

Krásný i když pošmurný den,přeju a hned se ptám.
Q. psal jsi Lindě o shromažďování síly-jak ji popisuje Castenada.
Musím si to znovu přečíst,moc si toho,myslím konkrétního,nepamatuji.
Jeho knihy jsou,jedním slovem,fascinující.
Nikdy předtím,ani potom se mi nestalo,že by mě čtení něčeho tak oslovilo,pohltilo.
Bohužel,pro mě v praxi nepoužitelné.
Lítost...
Linda píše o svém dítěti,co o tom psal Castenada?
Vím je o tom zde stále řeč,ale přesto.
Oprostit se úplně.
Můžu říct,že některé věci mě šokovaly,ale nechci se ztrapňovat,je to dlouho,co jsem to četla,je třeba do toho nahlédnout.
Vytáhla jsem Minaříka,po deseti letech.
Úplně jiný názor.
Nechápu jak mně kdysi mohl připadat pochmurný,nebo pošmurný?

Slunce není je pouhá hvězda ve středu sluneční soustavy,
neposkytuje nám jen teplo a světlo.
Slunce nám dodává energii, radost, chuť žít, pocit domova, lásky, naději...
Každý uvidí slunce zářit na obloze,
ale jen ten, kdo životu opravdu rozumí,
cítí Slunce někde uvnitř sebe a nosí jeho zář ve svém srdci.

Chtěla jsem se s váma o tyhle slova podělit, protože je vymyslela a napsala moje 12-ti letá dcera a mně se moc líbí. Ona sama je pro mě takové sluníčko do mého srdíčka:-)

můžu do toho ticha zašeptat Dobrý den? Pššš :-)

Ticho lieci:)

Linduska,
krasny den dokazes vykuzlit aj ty. Uvidis, ze aj ty coskoro najdes ten pevny bod v sebe, ktory bude tvojim Svetlom i utociskom.

Majo i Qellogathi, děkuji za podporu, i Vám přeji hodně energie ať jste na jakékoliv úrovni duchovní cesty a ať se spolu potkáme u stejného cíle :-), jakkoli budou naše cestičky klikaté

Lindulko,

musím skonstatovat, že to, co líčíš, je právě skutečný prostor, který Ti dává správný impuls k hledání. Ano, právě, když nás životní tlaky tlačí a my jsem zapřezeni do soukolí takřka neřešitelných problémů, právě tehdy nacházíme správný stimul pro zahájení své stezky. To je pro Tebe - ikdyž to tak nemusí vypadat - ale skutečně dar od Boha. Před skouškou máme tendenci se bát, ale po ní, máme zkušenost, že bez ní bychom se nebyli posunuli. To jisté říká i nagualská tradice, ke které si se přihlásila, nebo, která Ti byla jaksi osudově poslána. Problém s udržením si své svébytnosti a svobody, když máš po svém boku muže, který plně nesdílí obraz světa, který si vytváříš, Tě musí uvrhovat do nepříjemného rozpoložení. Tahleta situace ovšem časem pomine, no dovuluji si tvrdit, že až s přijetím jistého nového pojetí. Mezi dvěma, kteří spolu žijí, vždy ten je více "bit", kdo z nich má méně nashromážděné energie. Tudíž, vymanit se z tlaků, které Ti způsobuje - možná i nevědomě - kdosi blízký, je věcí energie, neboli síly. Ta totiž vládne všemu a každý ji poslouchá. Jak shromážďovat tuto sílu dobře popisuje jak Castaneda, tak i jiné duchovní tradice. Jistě je mnoho vyjádření. Když to pak půjde dobře, pozvolna se přesuneš z oblasti ve které Ti ještě manžel může vadit, svojí energií ho prosté přerosteš a pak to bude zlom, kde se budeš cítit nezávislá. Neváhej ovšem do toho svého boje dát všechno - neboť o vše se také jedná. Vždy je tu jen dvojí volba - otroctví, nebo nezávislost. Buď tedy svobodná a udělej se takovou. V tom Ti budu držet palce.

Tak to jsme na tom stejně, přeju ti hodně síly a sluníčka do srdíčka

Milá d., i Tobě přiji hezký den a věřím, že zrovna Ty si ho dokážeš vykouzlit pro sebe i pro jiné :-)

Ahoj Maja!
To víš, že s klidnějším a vyrovnanějším člověkem se líp žije :-) Problém je v tom, že můj muž by taky potřeboval trošku připostrčit k duchovnu. Zatím bohužel dost často se ještě nechám jím stáhnout ke stresu, než naopak, abych jeho stáhla k dobré náladě. Dobře vím, že jeho měnit nemůžu, proto musím o to víc pracovat na sobě, abych ho změnila jedině svým příkladem. Snažím se okolo sebe vytvořit pevnou a krásně barevnou auru, aby ke mně nepronikalo nic z venčí, co si zbytečně vztahuji na sebe.

Ahoj Lindo, a jak tvou přeměnu vnímá tvé nejbližší okolí?

Ahoj Linduska,
dnes iba kratko. Mas absolutnu pravdu, urcite sa nesnaz silou mocou dostavat k nejakym informaciam (je jedno odkial). Bez nejakej prvotnej, samovolnej vnutornej pripravy a urcitych predpokladov, ktore su v kazdom z nas rozne zoskupene, to - ako vnimam - vedie skor k dezorientacii.
Netreba pozerat za roh, ale pod nohy. Niet sa preco a kam ponahlat, zacni v tvojich reakciach na vonkajsie okolie, pracuj iba na tom, aby si naozaj pochopila, ze vsetko sa iba deje, ze nic nie je "tvoja vina."
Pekny den ti prajem.

kaktus i Tobě děkuji za řádky pro mě :-)
netrápím se s tím, že jsem duchovní zelenáč, dokonce si myslím, že dostávat nové zkušenosti po kapkách je mnohem lepší. Na někoho se navalí tolik podivných vjemů a působení třeba astrálu najednou, že ho to pohltí a dlouho se musí vzpamatovávat z toho, co to vlastně bylo, než je schopen to smysluplně spracovat.

d., tak říkáš, že nemáš ideální prácičku? Diskutuješ místo svačin a oběda, no to je skvělé, konečně jsem objevila někoho, kdo žije jen z duchovní stravy :oD

Dobré ráno!
Tak Vás obdivuju, jak jste tady vždy všichni noční ptáci. Asi opravdu dobře hospodaříte s energii, že nemáte potřebu tolik spát :-)

Qellogathi, nevím, zda byla určena otázka o cíli duchovní cesy pro mě...
No, těžko říct. Já jsem byla od dětství příliš úzkostlivá, všechno jsem se snažila dělat příliš poctivě, a když se mi nedařilo, byla jsem na sebe příliš přísná. Když jsem začala plnit úlohu manželky a matky, kromě mé vlastní přísnosti sama k sobě, přibyly i výčitky manžela, který je stále nespokojen a tak mě celá situace stresovala víc a víc... Až se objevil človíček, který řekl: " Ty se zničíš a úplně zbytečně! Musíš změnit přístup k sobě, jiným i životu celkově. Letmo mě seznámil s učením Toltéků, co je absolutno a tak. Velmi mě to oslovilo. Snažila jsem se měnit své myšlení tak, abych si uvědomila, jak je všechno pomíjivé. Moje duchovní cesta začala tedy něco jako první pomoc před sebezničením vlastnímy myšlenkami, pocitem viny a stresem. Ale na druhou stranu musím říct, že duchovno mi nikdy nebylo cizí, byla jsem vychovávána jako katolík a věci mezi nebem a zemí jsem brala vždy vážně. Jen mě katolictví neuspokojovalo natolik, aby mi do srdce nastolilo klid. Když už jsem se s tím více seznámila, samozřejmě, že mě začal zajímat více i cíl jako takový- absolutno. Přesto dosažení větších úrovní poznání beru jako třešničku na dortu, na kterou nespěchám, ale postupně se k ní nechávám dokolébávat na vlnách jednotlivých zkušeností.

Ok, tak si pomlc, ved ty sam vies co a ako...

Omlouvam se, ale asi budu trochu mlcet :o)
A nemejte obavi,vubec zadne :o)