Duchovní cesta

Nevim nevim. Nemyslim si,ze z dualniho sveta se vymanime tim, ze se priklonime k tomu co je dobre. To spis tim, ze se zbavim predstavy obra a pak se zacneme mat tmu, ze je to nakonec "a hovno". A tim svymanime z prdstavy zla. Ale tim, ze budeme mit potrebu byt dobri toho nedocilime.

Zdravím všechny!
S tou tvrdostí jsem to myslel tak. Člověk je většinou líný.Místo aby dělal důležité věci pro Ducha,(pro ego nedůležité)věnuje se samým marnostem.Raději bude mlýt pantem než by naslouchal či spočíval v tichosti.Což myslíte hobby,věda...dle mého marnosti(co se týče Cesty).Marnosti se neuvěřitelně rozvětvují a člověk zapomíná co je důležité. Jinak samozřejmě nejsem pro to do něčeho se násilně nutit,(možná jen zpočátku a jen u někoho).Vše musí být plynulé a přirozené.Jako vánek.
Ano s tím co se dva smáli lze souhlasit na jednu maličkost vyjímaje. Svět ani nic jiného není na h....tímto tvrzením z toho to h....děláme. Vyhýbejte se negativním tvrzením dokud a pokud žijete v dualitě.Je to v podstatě i částečný návod jak dualitu chcete-li protiklady opustit.Štěstí to trvalé leží mimo protiklady. Dokud budeme komentovat to je dobré to je zlé. Nemůžeme být svobodní.Budeme se snažit to dobré přitahovat a to zlé odpuzovat a ve výsledku budeme minimálně unavení.Změňme sami sebe.I to je ta tvrdost,která nakonec bude změněna v měkost a spontánost.
Být na sebe "tvrdý" může být i to mlčení. Tak se na mě nehněvejte dnes už nebudu přispívat.Budu však na příjmu.
Opatrujte se. Loučím se.
Nechť jsou šťastny všechny bytosti.

Lokomotivo,

k posledni vete se da poznamenat, ze nikoli. Stav cire Pravdy je sam o sobe dukazem jeji definitivnosti a nerelativity. No doubt, no discussion.

Jinak, ti dva byli moc zajimavi. Az mi to pripomelo jednu zenovou historku o dvou muzich, kteri se stale smali...uz nevim jak to bylo dal. Asi jeden z nich zemre a ten co zustane nazivu se smeje porad dal.(:
Rozhodne to je duchovni vec.

Ta lokomotiva by byla vcelku v poradku, ale ta prehazovacka uz ledasjaky vlak privedla do sanitarniho depa pro neopravitelne stroje. Ja bych ji radsi pouzival jen o svatcich...

p.s. add. etc.
Poznal jsem dva lidi, kteri se urcite neznali. Ale meli jeden spolecny jmenovatel. Zivotem proplouvali, prijimali to co jim zivot pinasel a radovali se z toho. A porad se smali. Kdyz se jim neco nepovedlo, zacali nadavat. A nadavali a nadavali a pak se z toho rozesmali a smali se a smali se. Snad az se zostuzujicim nadhledem. Citil jsem se vedle obou jaksi zahanben, coz ja obvykle nedelam. Casto jsemmluvil, co bych chtel a co me napadlo a jak to asi s tim svetem je. Jeden se smal a druhy se porad priblble usmival. A kladli mi stale otazku, ale proc? Ale proc?
No a pak jsem se jich - nezavisle na sobe -ptal co je pricinou toho jejich stavu. A oni se smali a smali a pak povidaj. Vis.. ja mam takovou teorii.. "Vsechno je na hovno". Zivot je na hovno, lidi sou na hovno, skola je na hovno, prace je na hovno.. Tak sem se prestal snazit a jenom se tomu smeju.

Myslim, ze tohle, i kdyz si to ti dva (mozna) neuvedomuji, je duchovni vec. Prirozena a bez teorii a nucenych pojmu. Proste prozrela a prirozena. Neni to Nirvana, ale je v tom transcendence. Hluboka pokora vedomi vlastni nicotnosti a bezvyznamnosti oprostujici je od vetsiny hloupych tuzeb tohoto sveta. Snad az na ty malickosti, ktere si mohou doprat, kdyz chteji. Fotbalek a po fotbalku jedno pivko.

Myslim, ze zdaleka ne vsichni lidi se pohybuji ve vlnach - kratka perioda radosti / dlouha perioda strasti. A nakonec, at tady pise kdo chce co chce.. nakonec si nikdo nemuze byt jisty tim, co je skutecna pravda, takze proc?

mila d,
Lokomotiva souhlasi, ale prehazovacka ne. Nevim, je to takovy schyzofrenni pocit. To ona ta prehazovacka je zvykla te lokomotive rikat, jak se ma chovat a jak rychle jezdit a ta lokomotiva ji musi poslouchat. Tak mozna proto.
Ale to proto, ze pani prehazovacka nepochopila, ze se tam sem tam jeste ja, kerej to ridim zevnitr.. v kabince. Kdyby to prehazovacka vedela, tak by se uz prestala trapit, protoze by vedela, ze se to vsechno deje a ze se to bude dit i bez jejiho "snazeni se".
Treba by pak prestala byt na sebe tak tvrda.. kdyz by vedela, ze stejne nic neovlivni.. ze se to jenom deje a ze se to bude stejne dit. Pak by se naucila proste jenom prijimat a zase davat, tak jak to proste prichazi.

Zadnej stress.. beztak sem elektricka :o)

Ad. tvrdost...
Asi skor relativne. Ja som nikdy nic neznasilnovala, ide to tak nejako samo.
Pokora, odovzdanost, laska - v nich je sila i odvaha - bez tvrdosti.

Gogo,
dáváš otázky, na něž odpovědět stručně a pokud možno srozumitelně, není tak snadné (tedy pro mne :-)). Teď už bohužel nemám prostor, abych Ti odpověděla, takže snad zítra. Doufám, že se nezlobíš :-) A možná Ti napíše i někdo jiný :-)
Měj se.

Krásný večer a pak dobrou noc všem!

Pěkný večer,
tak si to tady pročítám a žasnu nad "zvratem"událostí.
V neděli,až po dnešním přečtení,mně připadá můj příspěvek určený Evelyn příliš tvrdý,nebylo to tak myšleno,pouze to tak vyznělo.Tak to nyní uvádím na správnou míru.
Ještě k té tvrdosti,těď z jiného soudku.
Té tvrdosti o které se zmiňuje Světlo.
Tvrdost k sobě - je nutná.
Musíme být k sobě tvrdí,abychom získali sílu a odvahu,nutné vlastnosti na naší cestě.
Psalo se tady o dobrých a špatných náladách,je to tak,není vlastně žádná nálada,to je jen rozum,city.Přesto,když nemáme vnitřní klid,tak to všechno jenom potlačujeme.
Pokora,odevzdanost,láska jsou pravé city.
Nerada mluvím o svých niterných zážitcích,nedají se ani popsat,ale,třeba zrovna dnes díky těmto citům jsem byla na poště a potom tam nebyla,chvíli jsem cítila to kouzlo,všechno jiné,tak nádherné.
Stejný svět,ale jinak vnímaný.
Nebojte se.
Krásnou noc.

ty jo...:) jsem se byl kouknout na začátek - ato už hezky dlouho diskutujete... snad si to budu moci vytlačit... abych si vás přečetl.
Evelyn- a už jsi byla v ňákým stavu? Slyšel jsem už o astrálním cestování, co to je? Mohu se optat, vás kteří tady píšete, co to je duchovní svět? Protože každý říká něco docela jiného...tomu nerozumím jakoto že si pekla v sobě my tvoříme..? uff. A věříte na Boha?
nejvícse mi líbí co tady píšeš ty Evelyn a ještě Linda, jen kdybych tomu lépe rozuměl...
taky proto jsem si dal jméno gogo protože jsem do toho trochu jako gogo. Áách tak..

Gogo,
pokud si pozorně přečteš již napsané příspěvky, najdeš v nich odpovědi na své otázky. Ale je fakt, že je jich docela dost, takže by Ti to zabralo spoustu času.
Tak jen stručně:
Cílem duchovní cesty není dostat se do vyšších sfér. Takové stavy či "nadpřirozené" schopnosti jsou jen doprovodným jevem, který ale nesmí být zaměňován za cíl. A teď vyvstává otázka, co je cílem. A na to jsou zřejmě různé odpovědi, takže vyznat se v nich, může být problém.
Pokud nemáš možnost číst knihy, pak si můžeš číst v této diskusi, zde můžeš najít to, co Tě osloví. Někteří by Ti doporučili, že číst není potřeba vůbec, že každou odpověď na svou otázku nalezneš ve svém nitru. Tak to vyzkoušej. Co nejčastěji si sedni a v klidu se zaposlouchej sám do sebe a snaž se zachytit hlas svého srdce. Není to jednoduché, ale srdce Tě povede po té správné cestě.
Zážitek s astrálním cestováním já konkrétně nemám, ale jiní možná ano.
Termíny nebe a peklo používají církve k zastrašování lidí. Existuje pouze stav vědomí, v němž se uvědomuješ ve fyzickém těle a pak bez těla. Mění se vnímání okolí, ale "Ty" jakožto "vědomí" jsi stále "stejný". Takže svůj stav "nebe či pekla" si tvoříme každý sám, svým životem, svým chápáním, svým uvědomováním si.
Tak nějak to vnímám já.

Done Aureliano,

jsou i takove moznosti. Ikdyz to nebyva pravidlem kdyz vypravaji spolu dva z jinych systemu poznavani, nebo kognitivnich urovni. Nekdy se to proste odbyje pres sdileni prostrednictvím indukce. Mam taky takovou zkusenost.

Jak vás tady čtu, už jste byli někde? Myslím jako mimo tělo. Mně se stalo, že jsem se v noci odpoutal a létal jsem nad sebou. Musí to někdo znát.Myslím že máte pravdu. Když jsem byl ještě dítě, tak mě zvykli brát do kostela a vždycky mě z toho bolela hlava. Pořád prý "moje vina". Ale farářské řeči nemusím, to tedy ne.Ani nevím jestli mám věřit na nebe.- ale musí něco bít ne?

Pro maju: týden před tím než jsi se tu objevila jsem měl na stole papírek, že tu za týden bude IMA. Asi tak hodinu před tím, než jsi sem napsala první příspěvek jsem byl dotazován co je to maja. To zase zavání malérem :-)))
Pro Evelyn: před lety jsem s jedním známým při řešení pracovních záležitostí narazil na témata obdobná těm, o kterých si tu píšeme. Protože jsme se o těchto věcech nikdy před tím nebavili, řekl jsem mu na začátku naší rozmluvy, že bychom si nemuseli dobře rozumět s ohledem na to, že každý přikládáme slovům svůj vlastní obsah. Odpověděl mi, abych se vykašlal na slova, že si rozumět budeme. I když jsme pak samozřejmě každý mluvili svou řečí, z toho co ten druhý říkal a jak to říkal jsme dokázali vycítit, co si ten druhý pod svými slovy představuje a vzájemně jsme chápali smysl toho co říkáme. Rozuměli jsme si, protože jsme měli vůli si porozumět. Byl to docela "silný" zážitek :-).

Evelyn- Ať si každý říka jakou řečí jen chce.
Co praktikuješ? Ja jsem si říkal, že se sem podívám o čem si povídáte. Já bych se taky chtěl někam jednou dostat. Do těch vyšších sfér. Jenomže knížky nejsou levné a já nemám ani učitele. Dosud jsem přišel jen na to, že něco musí bít... mezi nebem a zemí.. Asi.

Gogo, vítám Tě, ale raději česky. Tu slovenštinu bych asi také zvládla, snad si ještě něco pamatuji a díky přátelům, které mám na Slovensku si ji opakuji, tak by to šlo, ale česky je to pro mě přece jen rychlejší :-)

Hej, potrebujeme ich na to, aby sme mali co zabudnut - vedome:)

Evelin, jestli ti to udělá radost, tak prečo nie?

Prežiť na vlastnej koži, vlastnou skúsenosťou.Súhlasím, že myse? zahmlieva obzor, ale informácie potrebujeme, pokia? sme hmotní, sme na nich závislí, aby sme mohli Byť.Ja nie som moje telo, ale bez tela by som to ťažko zistila, asi tak,...

Evelyn-a umíš?

Zahlédla jsem tady téma duše, tak jestli mohu: Rozděluji bytost na fyzickou, duševní a duchovní, a ta fyzická je z úrovní hmotné, vegetativní, živočišné, pak člověk, duše jako přijímač pocitů a vjemů z fyzické sféry a duch, který to vše spracovává pro svou potřebu, nebo vlastně Bytí.Těch úrovní je víc než se dostaneme do stavu, že pouze jsme, potřebujeme se připravit na ten moment, abychom se nemuseli pořád zhmotňovat.Zjistila jsem, že na každé úrovni můžeme zažít extrémy, kdy jsme jakoby neznalí a pak natolik silní, že se dopouštíme arogance.V celku vím proč, je to přirozené a náš úkol je vlastně tyto extrémy zvládat, sklidnit, houpeme se jak na vlnách a surfaři to mají prožité na vlastní kůži, což je pro ně nejkvalifikovanější vjem, mnoho z nich to možná tak přijímá, jako inspiraci duše a ducha, /škoda, že neumím surfovat/, stačí možná ležet na vodě a nechat se kolébat, toto je pocit, který mi nejvíce připomíná mé Já,houpavý třpit slunce prosakující vodou