Duchovní cesta

Lokomotiva s usami.
Ma vobec Lokomotiva usi???
Ale inak, krasne. Ten slepec tam nebol nahodou:):):)
Ako dieta som si svoje "vytrpela" s usami, ocami aj zubami. Preboli, ostal mi zrak, sluch aj hryzt mozem:)

Tak sem byl u doktora, dostal anitbiotika a sel do prace. Po ceste me to ucho neuveritelne rozboleo, az sem si myslel, ze o ten sluch prijdu. A pak sem v praci musel cistit lednicku na sendvice, ze ktery na me foukal studenej vitr. Rozbolelo me to este vic.
Tak sem si tak pomyslel, aha.. tak sem si myslel, ze uz nelpim. Tak ted prijdu o sluch (neslysim na to ucho skoro nic) a pak mi budou odpadavat kusy tela a nakonec trebas prijdu i o zrak".. kdyz v tom do me nekdo ze zadu vrazil. Otocim se a tam slepec.. nemohl najit cestu k pultu. Tak sem ho vzal za ruku a dovedl ho k pultu. Takova optimisticka synchronicitka dnesniho dne.((((o:)

Lea - "Já si myslím, že jsem podstatu pochopila. Podle mě ale pochopení podstaty ještě neznamená, že je ji člověk schopen naplnit".

Moj nazor? Ozajstne pochopenie podstaty nastava az jej naplnenim. Neexistuje jej skutocne pochopenie bez jej naplnenia.
(Iba ak teoreticke, co ovsem nie je Pochopenie)

d.,
pěkně jsme se shodli :-) Je to tak, nejprve člověk pracuje na tom, aby zklidnil své vnější reakce - řeč, chování, gesta a pak se zaměří do nitra - myšlenky, emoce ... a tak se postupně všechno krásně zklidňuje.

Evelyn,
pisali sme sucasne, ano, vidim, ze aj u teba funguje to "uvedomenie si toho":)
Suhlasim.

Kaktus,
ako pise Q., ide o ten stav. Ty pravdepodobne este nie si v tom stave, kde sa vnutri nic nepohne, kedze pises o vzkypovani.
Ja som tento problem riesila cca pred 10 rokmi, proste mne stacilo uvedomit si, ze ci vzkypym alebo nie, nic tym nezmenim, naopak, situaciu este zhorsim. Uz som to tu spominala, ze som najprv odstranila vonkajsie, hrube prejavy mojich reakcii a neskor postupne aj tie vnutorne.
Pomocou je aj, ked clovek v sebe naozaj natrvalo zrealizuje "sam sebe utociskom, sam sebe svetlom".
No, ale kedze nikdy nehovorme nikdy a teda nikdy nevieme kam nase okolie este zajde, ako nastroj nasho zdokonalovania :):) preto som napisala, ze trenujem, pretoze co vieme, co nas este caka:). Ziadny stav neberiem ako konecny, ide predsa len o stav, ktory ma svoje konkretne trvanie...

Kaktusi,
Qellogathi Ti píše pěkně. Já chci jen dodat, že mně velmi pomáhalo uvědomění naprosté nedůležitosti oné situace. Opravdu existuje v životě člověka nějaká událost, která stojí za to, aby v ní člověk plýtval svojí energií? Stojí něco za pocit strachu, obav, rozčilení, nervozity...?
Jestli na něco někdo přijdete, napište :-)

Kaktus,

riesenie je pomerne jednoduche, ale len v zavislosti od stavu v ktorom sa clovek nachadza. Neda sa to riesit do dosledku, pokial si v stave oddelenosti. Pokial nie si, vzkypenie ani nenastane.
V praxi to vsak byva aj zlozitejsie, lebo väcsinou podliehame zvyku pozerat sa na okolie z individualneho stanoviska. Ak energia agresie, alebo akakolvek ina v tomto pripade vyslahne, treba predovsetkym ihned ako to zbadame odlozit akekolvek rozvijanie problemu v mysli a snazit sa ju vratit naspät. Pokial mozno do stavu kludu. Toto je vsak riesenie malo efektivne, lebo vychadza zo zakladneho nedostatku, ze podliehame nekonecnemu zlozvyku povazovat sa za individualne entity. U koho ineho moze vzkypiet energia?
Sam viem, ze akakolvek agresia vznika z nejakeho druhu bytostneho lpenia. Vsetko, co sa v bytosti pohne je nutne hadzat do nenavratna, do prazdnoty, do centra odkial vyviera vnem bytia. Vsetko vracat spät. Postupne sa vytvori tendencia automatickeho rozpustania vsetkych vzruchov. Nehovorim o filozofii. Je to prakticka metoda.
Dolezite je vsak to, ze akekolvek riesenie tychto veci priamo je neefektivne. Ego nevyriesi (akoukolvek metodou) to, co je nasledkom jeho pretrvavania (vyslahy energie pri vonkajsich atakoch prichadzajucich od inych individualit).
Preto to musi byt nepriame a to tym, ze clovek zrusi uvedomovanie sa na tej vlne, ktoru atak zasahuje.
Akakolvek reakcia na karmicke akcie a reakcie okolia je len pretrvavanim karmy nadalej. Na pode karmy to nevyriesime nejakym cinom. Dolezite je preto zistit, komu sa to deje, aby mohlo dojst k oddeleniu sa od tej energie od ktorej ked oddeleni nie sme, sme s nou len zajedno a preto trpime.
Ked to spravis dobre, pocitis fyziologicke reakcie isteho razu, ktore ta tiez ubezpecia, ze onen prevod nastal.

my všetci máme asi "skvelých" šéfov, len práca je iná. ako ale prevedieš tú energiu, ktorá v tebe vzkypí? tento problém riešim každodenne a nie vždy úspešne, teda nenašiel som asi správne riešenie

Pro všechny a pro nikoho!

Hledat Zdroj či být Zdrojem Světla.(Zdrojem ve Zdroji).

Pro Q:děkuji za Tvé krásné líčení podzimní přírody.Vyjdu si a vezmu všechny a všechno sebou.
Ano otevřená mysl je otevřeným prostorem-pohybem i ne-pohybem (vždyt´jde o totéž).
Vy jenž čtete tyto řádky víte jak "realizovat" pokoušejte se o to neustále,(probudit,osvobodit se).Nikdo a nic to za vás neudělá.Vy a jedině vy máte možnost od základu změnit sebe a své životy.

Nechť jsou všechny bytosti šťastné!
(Subham Astu Sarvadžagatam!)
At' je všude klid a mír!
(Aum Shanti Aum!)

Sakra Lokomotivo, pises moc dobre.(:

Lidi, takhle to vypada, kdyz je nekdo pripraven a obdrzi natouknuti v case, kdyz to prave ma nastat...

(vedels vsechno, jen ses setkal s nahodilosti v prostoru pres kterou nastalo komplexni zjednoceni. To uz budes moci samostatne si zodpovedet kazdou eventualni problematiku.)

K te otazce -
Podle toho kdo se rodi a co nazyvame zrozenim. V inkarnacich se znovuzrozuji pouze sklony a ty jsou oziveny do formy individuality jen diky neosobnimu svetlu atmana. My jsme spise tim atmanen nez sklony.
Ego je spise odlesk atmana, ktery se citi byt na svetle atmana nezavislym.
To vybirani ve skutecnosti nastava spontanne a snad se ani neda nazvat vyberem, protoze take neni svobodne. To zarizuje podobnost skutku z minula.
Casne nauky dbaji na pracne vylepsovani skutku aby neprimo ovlivnili budouci inkarnace. Nauky definitivni vedou primo k poznani, ze neni konajiciho. Jeho definitivnim zrusenim i jako pouhe fikce i jako zivotnosti se sotva vysklada dalsi inkarnace. Ovsem, musi byt dosazeno jakehosi vyzehnuti, respektive, zasahnout do hloubky, kde se nachazi zivotni pud. Ten je zodpovedny za znovuvyvstavani samsary ve vedomi, cili reinkarnaci. - tohle se vsak udeje spontanne kdyz se udrzuje jeden konkretni pohled.

Any, ty jsi tim prostorem spise. Rad puzivam primeru dbanu a prostoru. Ackoli prostor pronika naprosto vsim jako esence, jevovy predmet "dzban" ma tendenci vybirat z tohoto prostoru jisty usek (misto, ktere sam zabira) a s tim se identifikovat. Jenomze zdi dzbanu, jeho vnitro, vnejsek i samotna napln - to vsechno jsou jen jine formy a stadia projevu toho, co umoznuje jejich zjev. Onen prostor je zakladem pro vyskyt a zaznamenani jevu dzbanu.
Ego je naproti tomu jen uzkym vysekem tohoto prostory, ktery se umistuje jakozto napln dzbanu, prohlubina do ktere se nabira tekutina. (ale i ta tekutina je spise prostorem).

Dukladne pochopeni toho zbavuje postupne vseho lpeni na individualni existenci.

Lokomotivo,
jsem potěšena, ale musím vše uvést na pravou míru. Chytrá nejsem já, ale paní Louise L. Hay, z jejíž knihy jsem použila symboliku těla a nemocí a následující afirmaci.
Tak naslouchej a uzdravuj se :-)

Evelyn je velmi chytra. Dnes jsem premyslel nad tim, co to asi mohlo vyvolat (ten usni zanet). Vis a mas pravdu. Je to o o tom, ze ti Anglicane jsou tady dost lini. Oni jsou lini i co se vyslovovani tyce. Takze posledni slabiku obvykle nevyslovi.. no a to je pak na...
Protoze kdyz to udelaji s kazdym slovem ve vete.. no to potom. A ja to vyslovim.. to je proste NA HOVNO. A tak mi to vadi a mam problem, protoze jsem zde zacal jako cisnik prave proto, abych se jazyk naucil perfektne.
Jenomze jsem si nevedomky vytvoril par astralku, ktere mi v tom brani. Neustale jsem se omlouval, kdyz jsem neco preslechl, misto abych si to jednoduse domyslel. Zase sem si to delal slozitejsi. No a kdyz sem nakonec uveril, ze opravdu nerozumim, co rikaji, bylo zle. Byl to asi jeden z duvodu, proc jsem ztratil prvni praci. Ted jsem si tu zkousku vzal znovu. Delam v jednom kafecku.. situace se vraci. To kafecko prislo za mno, ne ja za nim. Navic jsem byl minuly tyden plavat a chytil infekci do ucha, takze ted opravdu spatne slysim. Preslo to z urovne vedomi do urovne fyzicke. Kdyz jsem byl dnes v nemocnici, ackoliv jsem jim rozumel, oni se automaticky domysleli.. to je velmi pozoruhodne... ze jim nerozumim. Kdezto ja uz tusil, kde je problem a tak ho odbouraval a byl si vedom, ze neschopnot slyset neni. Ze je to jen vira v onu skutecnost. Posilali me tam a zpet a ze ja jsem spatne rozumel zensky, ktera ve skutecnosti udelala "chybu" a kdyz sem se tam vratil, radeji poslal k pultu kolegini. A tak se to cykli, ale i kdyz to ucho boli.. jakoby se me to nedotyka. Necham ego reagovat, ale nestotoznuji se s nim. Vim, ze je to vsechno blud. Posiluje to mou transcendenci.

Nekdo tu psal o urychleni karmy (myslim, ze kaktus).. tak to je vec ktera u mne asi nastava. Rychlost, s jakou sem staven k reseni veci, ktere jsem resivaval cyklicky, ale s daleko mensim casovym odstupem.. tato rychlost se zavratne zvysuje. Ale ja se nebojim, jedine, to ce se muze nejhorsiho stat, je "smrt". A to je iluze jeste iluzovatejsi, nez ty ostatni.

K te karme.. jakobych byl az donedavna chranen cimsi.. snad zavojem nevedomi polovedomi (omlouvam se za to slovo polovedomi, souplo ho tam moje ego.. ja mu uz ale nebranim.. jak bych mohl branit necemu, co neni skutecne) a ted jak si priznavam veci, ktere jsem vedel uz v okamziku narozeni, stava se ze jakoby moje karma vyteka ven a je vsude kolem me.

Diky Q,
za dve veci... sbavil jsem se bludu svobodne vule a bludu stvoreni. Lpel jsem na nich jako vcela na medu a to mi branilo jit dal. Konecne jsem byl schopen integrovat to, co jsem vedel jako male dite do sveta, ve kterym ziju. Je to sice koncept, ale koncept, ktery mi pomohl prestat o techto vecech pochybovat a vykrocit na cestu poznani. Trosku se muj zivot ted hrouti.. jednou nohou stojim na startu, druhou jsem uz za polovinou. Jedna ruka se drzi stromu podel trati a druha smatra kamsi za cil. Tak se mi ted asi borti neco, co se ale klidne sbourat muze, protoze to ani nikdy neexistovalo.

Este bych mel jednu otazku..
Existuje cosi, jako prostor.. mistnost.. posledni vec pred inkarnaci, kde je nam urceno vteleni, popripade si vybirame to svoje sami? Nejsem ten prostor nahodou ja sam?

Diky a mejte se hezky

P.s. Evelyn, diky za programek.. naslouchani s laskou. vlozim ho tam :o)

Lindus,
trenujem svoju vnutornu nepohnutost:):):), ako nastroj mam na to "skveleho" sefa:)

I já má ráda přírodu, ale nejvíc mne fascinuje pohled na noční oblohu plnou hvězd. Tento pohled ve mně budí vždy respekt. Cítím se malilinká , ale přitom i vtažená do toho obrovského kolosu nekonečna.

Lokomotivo,
ja bych nechal nemoc normalne probehnout.
Mne by nenapadlo nekam neco presouvat nebo primo likvidovat. Proc?
Zas. Usili to neresi, nebot je prime.

Milá Leo, moc se mi líbila Tvá slova pro Q., že i snaha pomáhat druhým,i když je pozitivní, není nic jiného než potřeba ega. Určitě máš pravdu, ale myslím si že v tomhle je až po uši minimálně většina matek. Ono někoho velmi milovat, ale přitom zachovat absolutní svobodu sobě i tomu druhému, je hrozně těžký úkol...

Mily pane SVETLO,

jak krasne to vyjadrujete!
Uz jen vase pritomnost tady vse osvetluje. Jsem rad, ze jste se zas ukazal tady.(:
Vedel jsem sice s jistotou, ze jste pobliz, ale dobre padne, kdyz se zucastnite.
Ale jinak, pisete velice k veci.
Ja prave proto nehledam ego ale vsude hledam jenom Zdroj.
Kdyz nekdo porad a porad o egu, jasne ze s tim dotycny ma problem.
Kde je vsak zdroj vsech problemu? ...

Jednou, snad pred deseti lety, jsem se na podzim vydal do prirody a pri zapadu slunce jsem usedl do sucheho listi na okraji mensiho lesa. Nikde nikoho. V sirem prostoru nikoho. Nepohnul se vitr, ani listek na strome se nehnul. Na horizontu, kdesi daleko predemnou zapadalo slunicko. A ja jak jsem tam tak sedel, na mysli mi vyvstavaly jen dva vyznamy, ktere se spontanne splyvaly v jediny - pohyb a nepohyb je totez. Ziral jsem do dali bez jedine myslenky proc jsem tam a dokonce, nebyl jsem ani v prirode, ani doma, ani nikde jinde. Proste jsem tam nebyl. I to dela podzim(

Ahoj d., a jak se realizuješ třeba dnes :-)

Ale inak pravdu vravis.
Vseobecne - kam vedu take "akademicke" debaty? Nieze by sme im nerozumeli, ale ja mozem citat cokolvek a nikdy nenajdem nic nove (aj ked som skoro nic neprecitala:). Vsetko uz bolo povedane a napisane...
A vsetko co potrebujeme mame v sebe.
(Navyse to setri zrak:)
Moje motto: necitat, realizovat:)