Duchovní cesta

Milý Světlo,

Tvé příspěvky jsou moudré a plně s nimi souhlasím. Jistě, člověk se v podstatě nemůže spolehnout na slova, ani psaná slova a vlastně ani na nic vnějšího s jistotou.

Ale... žijeme v definitivním relativnu a není možné na jakémkoli dokonalém vyjádření nenajít jakousi vadu, nebo nedokonalost. Ona dokonalost v tomhle světě existuje jen před slovy, která se dají vyřknout. Takže, co je vyjádřeno, může být jen více, nebo méně správné.

V tomhletom případě se já spokojuji s povšechným opisem a málokdy nebo vůbec nikdy nepodlehnu domění, že by ten který popis mohl být dokonalostí samou. O té se nedá říct ani slovo, ale paradoxně, není toho, že by nebyla ve slovech přítomna...

Jisté východiště z nerozhodnosti (dnešního člověka ovládaného jen vnějším intelektem) může poskytnout poslouchání do hlubiny nitra a nečinění závěrů po dost dlouhou dobu, dokud se věci nevyjasní a neodhalí samy. Víc se nedá dělat, pokud nemáme po ruce zcela přesvědčivé řešení. V tom případě jsoucnost sama odhalí jak dál.

Život nám ale jistě dává sám odpovědi a najevo, jestli postupujeme správně, nebo ne. Problém může ovšem být v tom, že nedokážeme jeho poselství ve většině případů dešifrovat. A když snad jo, častější je, že vidíme lépe na příkladech druhých a sebe máme ve tmě pod lampou. Ale to jistě víš, o tom se nebudu rozepisovat.

Je samozřejmé, že máme k dispozici v tomhle relativnu jen relativní váhy a míry. Jde ale o to, aby byly i správně nakalibrovány. Umění vhledu je onou kalibrací, která uvádí v soulad zdánlivé protiřečení a zcela s jistotou diskriminuje zrní od pleveli.

Mohu jen oceňovat Tvou snahu dostat se za myšlení a Tvá slova jsou jen důkazem toho, že Ti to jde a máš své dobré a dlouholeté zkušenosti. Jsi zdrženlivý s rozvahou.

Uvědomil jsem si, že jsi tady i tehdy, když nepřispíváš, ale myslel jsem to tak, že nejsi de facto v diskusi, když něco nepošleš do placu. (:

K předešlému ještě, abych zodpověděl dokreslující otázku "je-li dáno předem jakým způsobem má člověk s. řešit":

Já sám nemluvím rád o jakémsi "řešní" s.síly, protože to svádí k doměnce svobodného manipulování se substancí, když to svobodné nikdy nebývá. Nikdy to přece neovládá, tajemství ovládání a sublimace je v naprostém odložení snahy po ovládnutí a zároveň v nepropadnutí nestřídmosti, nebo smyslovosti na straně druhé.

Jak kdesi v Besedě Bohů Květoslav píše, člověk se může ocitnout mezi Scyllou a Charybdou (sfingami) ničícího napětí obou extrémů. A zcela jistě není jiné řešení než to, které se tomu konkrétnímu člověku nabízí v jeho životě jako reálné.

Jistojistě je tajemství této transformace (až sublimace) v doprovodu své snahy - v transcendenci stavu. Jak asketa, tak tantrik nemůže v sobě zavést správné proudy a směr s. síly zavést do prázdnoty absolutna bez toho, aby byl vytvořen druhý pól. Prvním je samotný živočišný pud jakožto hrubá síla, využitelná energie. Na druhé straně, tím druhým pólem se musí stát transcendentní svět. Když se to spojí v uvědomění, pak nastává "proud a transformace".

Druhý pól musí být dostatečně evidentní, aby se stal jakýmsi mentálním a bytostním kotvištěm, centrem pro celý svět dotyčného jógina - jak v ideálním i relativním smyslu.

Intenzita spočívání a zakotvení, nebo-li jeho kvalita pak formuje pojetí této transformace - jestli půjde o trpnou (pojetí súter, askeze), nebo o aktivní (pojetí tanter) nebo nakonec o absolutní, kde jev s. jako takový nevystupuje jako významný specifický jev.

Jistěže platí, že ani jeden z těchto tří nelze stanovit jako nejdokonalejší - dá se to jen s příhlédnutím k tomu-kterému dotyčnému s tím-kterým bytostním založením.
Bytosti jsou různé a dle toho jim přísluší i samostatní a individuální zacházení.

Kdo všude poznává formy, tvary a barvy, významy - ten je snad předurčen pro transfer pomocí askeze. Kdo vidí všude jen personifikace, tomu jest aby se stal tantrikem. A kdo se naučil dlít za projevem a poznal nedvojnou skutečnost jako jediné zřídlo všeho, ten se jistě stane avadhútou, (bezúsilná forma existence dokonalého džňániho) nebo jinak tím, kdo překročil veškeré normy a popis. - ale nenavybíráme si to(: Je obecně už veliké štěstí, že Veškerenstvo s námi natolik počítá, že nám vnutí zájem o duchovní problematiku a zájem o osvobození z karmického zajetí. Život si vždy najde svou cestu a všechny důležité věci, které vyznívají pro nezasvěcené velice heroicky a monumentálně se v samé podstatě odehrávají velice spontánně a bez zasahování aktivní vůle. Buddhovství je třeba zcela spontánní záležitost jako jakákoli další. Vždy je jen dozráním podmínek. A tak jako plodům na stromě se ručně-stručně nevysvětlují, jak mají dozrávat - udělá to přirozenost sama - tak i s dosažením to jest tak. Tak jako naše připoutanost se v nás zjevila vyno?ením individuálního vědomí, tak také zanikne sama. Je omylem domnívat se, že to může být dílo někoho konkrétního. Filosofie a učení to proklamující, jsou pouhé objektivní, duální a časné hříčky nevědomých intelektuálů.

Zůstávám s pozdravem.

Robotem je myslena naprosto determinovana osobnost nemajici svobodne vule a zazivajici a rozhodujici se presne podle sve karmy, byt si treba doposud drzela iluzi svobdne vule.

Ale já jsem nuzák,
mám jen své sny.
Rozprostřel jsem své sny
pod tvé nohy.
Našlapuj měkce, neboť
šlapeš po mých snech.

:)

Kdysi byla učení předávána ústní formou,tak se částečně mohlo zabránit zneužití a jinému zmatení věci neznalého.

- toto plne schvalujem:)
Netreba ani odhalovat, ani byt zvedavy na to, co bude "za rohom", ked nevieme, co mame "pod nohami".

Zdravím všechny,

milý Qellogathi děkuji za Tvé odpovědi a řešení na téma sexuální síly a zacházení s ní.Vadí mi už jen to slovo sexuální,které se vůbec nehodí pro označení této jemné energie a je zavádějící.No dobře ,budiž nazývána tato síla sexuální.

Dále si myslím at' to souvisí s tímto či ne,že nemohu všemu psanému důvěřovat(teď nemyslím Tvá slova s kterými se celkem přátelím).Kdysi byla učení předávána ústní formou,tak se částečně mohlo zabránit zneužití a jinému zmatení věci neznalého.
Dnes jak sám víš je tomu jinak, různí samozvaní guruové se snaží "vládnout svým rozumem".A o skutečné řešení má málokdo zájem.Pěstuje se slovní gymnastika,z těchto důvodů sám přispívám minimálně a snažím se nevytvářet zbytečné otázky a být či správněji dostat se za myšlení.
Otázku jednu však mám. Je dáno předem jakým způsobem má člověk zacházet se s.sílou?A když to udělá jinak dostane se do rozporu?
Tobě však děkuji, jsi živým důkazem,Bdělosti!

Bdělost toť Vše!

Loučím se s Přáním
Subham Astu Sarvadžagatam!

Milý Světo,

ještě se vrátím k Tvému dotazu ze 14. 11. 2006 21:32:20 abych nebyl tak všeobecný. Žádals o konkrétní postup, já ale dodržm jistá pravidla, abychom to tady nepohoršili. (:

Ne, sexuální síla není naprosto energií, kterou bychom mohli řadit do kategoríí zla, nebo dobra a je veskrze jevové a neutrální povahy.

Pak jako s neutrální s ní jóginové zacházejí právě v duchu svých vlastnch tradic.

V józe, která vlastně pochází z Górakhnáthova kultu těla hatha se s neutrální sílou ?akti manipuluje vůlí, trpělivostí, ovlivněním stravy a ásanami. To vše za doprovodu vysokých stavů, zbožnosti a kázně smyslů.
V metodě hatha je naprostá kázeň smyslovosti, takže, tuhle uskutečňují ti, kteří jsou ve vleku rozlišování mravního a ne-mravního typu. Pak i ti, co jevům fyzikální povahy přisuzují definitivní významy. Jóga celá je ovšem o spojování ?ivy se ?akti (na způsob súter, nebo tanter) to jsou už četné modifikace postupů. Ale hlavně se jedná o askezi v prvotní fáze, pokud je adept kdesi v etapě čély, nebo-li učedníka, nasledujícího přikázání a relativní učení. Sannjásí jest asketou.

V etapě grhastji je adept zaměstnán činností na zachování přbuzenstv, nebo rodu a rodiny - tam se jedná o žití ve světě. Pro tento způsob žití se snad víc hodí pojetí a transformace čirého ?aktismu a řešení pohlavnosti "se vším všudy" tak jak vyvstává i se všemi průvodními jevy pudové sexuality. ?akta ovšem zná Jediné skrze obcování s Ním, s Ní (jako s absolutním principem) a tak skrze jistý, nedefinovatelný způsob oddanosti Tomu (Jí-Jemu) dělá cokoli jen vyvstane jako životní jev tantricky. Pak dochází k svévolnému transcendování ať se děje co se děje. Není vyhnutí.

Myslím, že o pojetí súter píše významné věci v této problematice sám Květoslav, kterého nutno brát vážně (je-li libo). Částečně se dotýká i tantrického pojet, ale spíše okrajově a mezi řádky.

O tantrickém ?ivaismu a tradici se člověk dnes může dočíst u Rasa Ravi v jeho knížkách, nebo na jeho vynikající stránce
/pokud někdo chce, tak je to na www.tantrajoga.cz/

Pak tady je i způsob nejvyššího druhu, o kterém je stěží možné něco říct, protože je z hlediska dualismu těžce uchopitelný. Hlavně, že funguje. Pokud je někdo určen pro cesty typu átma-jógy, tak v učeních dzogčhenu, mahá-ati, mahá-mudry, džňány ... pak se u něj uděje naprostá proměna vnímání okolitého světa, tak i všech existujícch jevů a ještě k tomu změní svou totožnost. Pak cokoli p?es něj proudí, bez jakýchkoli překážek pluje dál do bezbřehého transcendentna, takže tady je oproštěnos od veškerého uchopování a účelného zpracovávání. Nejsou objekty, které by mohly být zpracovány a není ani zpracovatele.
Pak platí dzogčhenové rčení "všechno se osvobozuje skrze sebe sama a sebou samým". Adeptova vůle do toho nevstupuje.

Ať si vyberete svému srdci nejbližší.

co myšleno jest tím robotem, Lokomotivo ???

"Posvěť se jméno tvé"...

Odpovím, jak já se dívám na tuhle větičku.

Jest nutno vycházet ze starého náboženského myšlení a cítění, kde pojem "svátost" znamená něco jako stav pravdy a ozáření jistým duchovním světlem nevysvětlitelným způsobem.

Svatý - satja(m) - sanctus - szent - san...
Vycházel bych rozhodně ze sanskritského pojmu satja, je rozhodně nejstarší a pro tyto indoevropské jazyky bude zřejmě základem. I křesťanské a religiózní "svatý" bych pokládal za pozdní a přijatý, odvozený od "satjam" - samotné slůvko je složeninou významů "sat" (bytí, existence, přítomnost) a "ja"(od aham, ham, am), což je totéž, co české "já" znamenajíc totožnost antahkaranického principu, individuální životní síly, totiž individua. Když to shrneme, tak satjam může být volně, ale významově správně přeloženo jako "bytí v já", nebo "bytí-já" což up?esňuje a definuje stav svatosti jakoby v axiomu "já (aham) jest pouze Bytí (sat)".

Jazyky jsou propleteny nekonečně hluboko do historie. Některé se stanou velice důležitými pro svoji komplexnost a setrvají ještě dlouho po svém zmrtvění (sanskrit, latinčina a pod) a některé jsou jen lokální dialekty, které dlouho nevydrží. Někdy proto může být zajímavé, systematicky zkoumat původ definic, výroků a tradovaných souvětí, nebo náboženských tezí.

V další části je pojem "jméno". Tady je zřejmý hebrejský a hlavně kabalistický výklad a rozum se tu židovský termín "jhwh", který slouží za náhradu nevyslovitelného principu (onoho átmanu-brahmanu tolikrát spomínanému).

Posvětit něco vidím ve smyslu, sdělit tomu jeho vlastní podstatu bytí, ozářit je poznáním definitivní sebereflexe v definitivním uvědomění. To však lze pouze přes princip svrchovaného "Já" které je skrytým a nevyslovitelným jhwh, které bylo starými hebrejskými kněžími zastřeno kvůli zřejmým společenským nesnadnostem, které by z toho mohli vyplynout.

"Buď" "zticha" a "věz" - "zticha a věz", (že)
"Já jsem Bůh"... Kristova slova jsou velice kabalistická a rovněž, aniž by to mnohé napadlo, velice védantská...
- pro crkevnické náhledy na tuto větu poznamenám, že Kristus jistěže nemyslel ono Já svou zrozenou podobu (jež byla pouze snůškou pěti elementů jako jakýkoliv jev vědomí ať se jedná o cokoli)

"Po-svěť se Jméno Tvé..." je výraz pro bhaktické, oddané prohlášení, aby se stalo Existencí to, co je zatím ve formě konceptu, který má vírou a plnou oddaností oživnout v definitivní prozření a Jsoucnost v TOMHLE okamžiku. Smysl výroku bych moderně a analyticky definoval jako o starobylé vyjádření snahy o p?echod ze světa konceptualizace do světa čirého spočívání v Poznání.

Oddanost výroku je ve slovu "Tvé", totiž nikoli "Mé". Bhakta přes "Jeho" postupně přechází v dokonalou souhru s "Se mnou" až se tedy posvětí realizací, že ani On, ani já nelze naprosto oddělit.

nez toho stavu bez otazek dosahnete, tak se proste dotazujte.. protoze to asi jinak nejde. A prvni veci, je najit toho robota. Pak uz to pude snaz. :o))

Tak ja, mile damy,
idem prave posvatit postel svojou pritomnostou...
Krasnu noc prajem:)

Možná bude dobře, pokud pochopíme smysl slova posvětit. Přiznám se, jeho význam je mi utajen. Ale cítím to tak, že jde o zasvěcení, tudíž o stav bytí, kdy jsme si vědomi sami sebe a pouze vnímáme svou vlastní neexistenci.

A to já se zase zeptám.
Moje otázka zní:
Co to znamená "Posvěť se jméno Tvé"
Jak je tohle myšleno.

Zavládne jen tichost prosta myšlení, no bez přítomnosti touhy něco vědét, nebo jakékoli mylné doměnky, že jakákoliv odpověď může vést k tomuto stavu.

Tak je :)

Tak toto je presne ono...
.)

Zdravím všechny,

vpluji do diskuse o dotazování, ale už jsem právě o tom psal někdy jindy.

Sebe-dotazování je od slova átma-vichara a vzniklo, když se jistí lidé kdysi dávno začali obírat problematikou, proč je nekonečné ptaní se prostřednicvím mysli a intelektu marné a nikdy nevede k definitivní odpovědi. Tohle ptaní se "PROČ" je intelektualistická hloubavost, kterou nedoporučoval ani onen asketa Gautama... Nazval to dokonce bloudivým myšlením a je to v buddhistických textech zařazeno jako jedna z pěti překážek v duchovním úsilí.

Sebe-dotazování není nic na způsob opakování a memorování "kdo jsem já" ani na způsob mantramu. Je to jen čiré obrácení pozornosti, která obyčejně utíká ven k objektům mysli. Přivrácenm této pozornosti ke středu, odkud vychází relativní, intelektuální dotazování je učiněn konec otázkám typu "kdo jsem byl v minulém vtělení" a "kolik je hvězd na nebi" a podobně.

V zásadě, átma-vičára není nic konkrétního, co by se otrocky provádělo, nebo dalo sdělit v nějaké paušálně schválené škole, nebo kroužku. Jinak, není to vůbec nějaký tajný recept, nebo záhada, jen jde o odhalení jakéhokoli způsobu, jak utnou reflexní a rozptylující způsob duševního prožívání a odhalení doposud skryté transcendentní dimenze - aby bylo možno mít o transcendentním alespoň namátkovou představu (ze zkušenosti).

Sebedotazování ovšem není nutno chápat vůbec jako otázku, je snad lépe ji pochopit jako hluboký intuitivní a přímý vhled do centra bytosti. Výsledkem dotazování jistě není obdržení nějaké intelektuální, nebo objektivní odpovědi. Jen se spontánně musí rozplynout veškerá totožnost dosud se ptající, fiktivní totožnosti, onoho "já jsem (člověk se jménem)". Zavládne jen tichost prosta myšlení, no bez přítomnosti touhy něco vědét, nebo jakékoli mylné doměnky, že jakákoliv odpověď může vést k tomuto stavu.

Na metodě sebedotazování jsou založeny cesty vedoucí k definitivnímu p?ekročení dualismu obsaženému v jáství - tedy světa.

Může mást jedna věc - člověk okcidentu neví proč by se měl ptát kdo je, když se mu zdá, že to dobře ví... a proto ho neuspokojuje že by měl hledat totožnost sebe p?es dotazování se po já. Stále nemá odpovědi na své miliony spekulativních otázek, které mu stěžují život a nedají spát a které ho prostě dělají - člověkem (okcidentu)...

Z mého pohledu řečeno - zjištění definitivní totožnosti sebe je nejhodnotnějším duchovním činem, který když někdo jednou vykonal, má jisto ve všem ostatním. Pak spontánně se přestane zapodívat akademickými a myšlenkovými konstrukcemi. Dojde to tak daleko, že i kdyby pak slyšel relativistické filozofování o ničem v ciizí naprosto mu nerznámé řeči, ihned pozná, že jde o nevědomost.

Mam sa vari pytat preco sa nepytam? :)

d. ako dopadneme ako dopadnut mame:):):)

ahoj d.:)abys nedopadla jak ten Ikaros..repeticium est mater studiorum řikaval můj profesor:))

ja sa pýtam prečo dovtedy, dokial už otázka prečo nie je, to je moja duchovna cesta

Evelyn,
ved ano, tocime sa stale dokola...v tych debatach
:)
Inak, ja som sa - aspon pokial sa "sucasnej existencie" tyka - nikdy nepytala. Nacuvat to ano, ale skor bez otazok (ale to len tak na okraj, nevravim, ze sa to nema:):):)