Duchovní cesta

Evelyn, hlavu vzhůru!
V edici "zrcadlo" vychází cizojazyčná literatura a to tak, že na levé straně máš text v originále a napravo překlad v čj. Libová záležitost!

Ahojky!

Klementinko,
moc díky za tip, ale bohužel se na mě přesně hodí větička z filmu "Báječná léta pod psa" o dělání dětí místo učení jazyků :)))

Hezký den!

ahoj holky, ahoj kluci,
ahoj ostatní,
tak jsem dnes přečetla všechny příspěvky této diskuse a jsem úplně vyčerpaná... (ještě, že jsou před námi tři dny volna.. asi večer vyrazím do města a budu si notovat píseň Jima Morisona "show me, the way, to the next, whisky bar..."
Evelyn,
knihy G.Meyrinka seženeš v oddělení cizojazyčné literatury, v edici "zrcadlo", (minimálně "Der violette Tod"..
Q.,
ty jsi také zajimavý přírodní útvar :-)
Světlo,
vyloudil, jste líbezný úsměv na mých rtech :-)

Přeju všem hezký dnešní den a hezké také všechy další dny (budou-li nějaké..

Mlčet je moudré. Mlčíme-li v pravou chvíli.
Mluvit je moudré. Mluvíme-li v pravou chvíli.
Umění je rozlišit, pro co právě nastala ta pravá chvíle.
:)

"uz nic nerikam".

- to je moudre:)

vzdavam se lidi...
mate navrch.
klementinko, ty jsi zajimavy prirodni utvar. vis to? :}
ale neni to tak proste, ze jenom obratime logiku naruby, o to tady nejde.
no nic, je to v poradku. jako bych nic nerekl. ;-}
uz nic nerikam.

Ahoj všem,
šmarjápano takový chytrý a vtipný lidi a takhle komplikujete smysl života. Mě je to teda jasné: sladké mámení, chvíle závratí, střípky zázraků, které čas už nevrátí.......

Přihazuji i svůj názor :)
Otázka po smyslu života bude zodpovězena v okamžiku, kdy bude nalezena Podstata života. Jen ten, kdo nalezne Podstatu, uzří i smysl. Jinak může být odpovědí cokoli a co člověk, to jiná odpověď. Vždy zabarvená tím, co se právě děje v jeho životě.
:)

O smyslu života byly popsány stohy papíru.
Někdo má své mínění, někdo se ztotožní s jinými míněními a někdo pracuje a "žije" a o nějakém smyslu toho všeho nepřemýšlí vůbec

Opět jsme u smyslu života, tak jestli mohu, vnímám to tak, že smyslem je naplnění úmyslu, a ten se mi jeví jako mít radost.A někdo třeba starost,a příjde na to co komu vyhovuje. Hezký den všem

a vis to jiste? neni to jen propaganda, ktera nam byla vnucena driv nez 'jsme' mohli rict, ne, 'nesouhlasim s tim'..?
to co rikas, svedci o kauzalnim videni souvislosti, sveta... to znaci, ze kdyz sedis na zidli, uvedomujes si nutne, ze ji nekdo vyrobil? ja kdyz sedim na zidli, si mohu nanejvys uvedomit, ze sedim na zidli, no ja ani to radeji nedelam, a proc take bych mel? nemusim specialne premyslet o pocitaci a integrovanych obvodech abych ho mohl pouzit...

ale, moje otazka, je-li otazka po smyslu zivota spravna byla myslena z jineho duvodu. chtel jsem vedet, jestli je produktivni a efektivni se ptat po smyslu zivota driv, nez-li vime zda zivot skutecne ma nejaky smysl.

idealismus soudi, ze musi mit, vi to implicitne. materializmus soudi, ze je jen individualni smysl, ktery mu materialista pripise. vegetativne zijici tvorove z vyssich savcu, nepatrici ani k idealistum ani k materialistum zas vidi zivot bez jakehokoli obrysu a smyslu, ponevadz se nad tim nezamysleji.

ale preci, chceme-li byt dusledni, neni vysledek kazdeho ziti jen v prirozenem a ocekavatelnem rozkladu zakladnich stavebnich prvku tel bytosti? jakypak smysl zivota pretrva rozpad zakladnich prvku hmoty, /kterych souhrou jedine/, zname ziti?
pak se ziti muze poznavat jedine skrze proces ziti, umoznen temito zakladnimi prvky. neni to az moc paradoxni aby to nepritahlo nasi pozornost?

kdysi davno, na hodine biologie, kdyz jsme probirali lidsky mozek, a bylo vysvetlovano, ze ten mozek je do jiste urovne probadan a do jiste miry neprobadan, mne napadla zajimava a prirozena otazka, kterou jsem se chvili zabyval. stala se mimo jine jakymsi spodnim proudem meho dalsiho kvazi duchovniho snazeni. ta otazka znela, jestli je mozne, ze 'mozek jakozto jakesi vedecke zdruzeni' do posledni bunky jednou prozkouma jev 'mozek jako takovy'.

muze mozek prozkoumat mozek? dokud je mozek pro nas jen chemickou slouceninou, pak nemuze sloucenina uspesne zkoumat slouceninu... to je absurdni. pokud vsak mame evidentni naznaky pokrocile neurochirurgie a ruznych dilcich vysledku, musime si priznat, ze za tou slouceninou je jisty princip, ktery neni soucasti te slouceniny, no ani neni zadnou zjistitelnou casti lidskeho psycho-somatickeho aparatu. jeste nenasli ani dusi. jak jinak by clovek mohl zkoumat cloveka, kdyby byl jen mrtvym mechanismem, ktereho ozivuji jen elektro-chemicke a elektormagneticke impulsy?

co je tedy tim aspektem byti, diky cemu muze mozek s odstupem zkoumat mozek? myslim, ze patris k idealisticke a vzdelane polovine lidstva, muzes nacrtnout tvou predstavu jak to muze byt? mozna pak budeme blize k zodpovezeni tveho dotazu, kde se ptas, jestli vime proc jsme tady.

abych vsak odpovedel, musis specifikovat 'KDO' je 'KDE'. Musim se to zeptat, protoze je nemozne blize to zodpovedet bez obeznameni se s tvym predpokladem a co pod temi pojmy dosazujes.

predtim vsak jeste vyslovim pochybnost, zda 'PROC' vubec muze byt pouzito, protoze je to 'duvod' a my apriorne nevime dopredu, jestli byti ma duvod... /ja trvam na svem, ze byti neni podmineno a nema ani duvod/ tu vsak vychazim ryze ze zkusenosti, protoze z jakehokoliv vnejsiho a tudiz konceptualniho
zdroje vychazet nemohu. moje bytost odpoved na 'proc' neobsahuje, no zrovna tak ani hledani po 'proc'. kdybych sel ven za vnejsimi vizemi intelektu, pripadne po vzoru myslitelu, vytvoril bych si hledani a s nim by hned prislo i 'proc'. proc bych to vsak delal... ptame-li se tedy 'proc', prozkoumejme, zda-li je to nutne.

'TADY' je o miste, ktere se da vztahnout jedine k jinemu mistu. aniz vsak zname k jakemu bodu se vztahuji vsechna mista, nebo casova urceni, nemuzeme rict, co je tady a tam, nebo kde je skutecne tady. jedina spravna definice tady muze byt KDEKOLI kde je onen bod pritomen v pritomnem okamziku.
tady - muzeme tim myslet nas pokoj, nebo mesto, zemekouli, slunecni soustavu, galaxii, vesmir, samo Vedomi - vzdy je to vsak jine pojeti 'tady'. namitnu, ze neni zadne 'tady', protoze neni ani zadne 'tam'. protoze kdekoliv jsme, jsme v pritomne okamziku jedine 'tady'. pak i pojem tady ztrati na vyznamu. jakekoliv 'tam' je pro nas jedine predstavou, coz je jen koncept. predstavy zastupuji pritomne vnimani. na vlnach predstav je mozne cokoli, ale take cokoli nemozne.

osemetny pojem 'jsme'. predpokladas mnozstvi, mnozne cislo na zaklade vjemu mnozstvi tel, pres ktere se projevuje 'ja', jakozto jedina meritelna jednotka z ktere muzeme vyvozovat 'jsme'.

'jsme' je vsak abstrakci, zatimco 'ja' je realitou. ja je zakladni realitou ke ktere individua vztahuji vsechny ostatni dilci skutecnosti. skusme ale bez 'ja' vytvorit pojem 'jsme'... je to jako zakladni realita H2O je jedine co jest v primeru s oceanem. cokoli jineho je jen odvozenina z H2O napriklad, vodni masy, led, para, vlny, kapky... tohle je vsak jenom odvozenina ze zakladni reality pro ocean, kterou je jedine H2O. kdyby o smyslu zivota mela uvazovat molekula H2O, mohla by brat do uvahu ocean, nebo vlny, nebo cokoli z vody slozeneho?

je-li otázka správná?
Inu, otázka je otázka.

Víš Q., proč jsme tady? No přece jeden pro druhého!
Sedíme na židli, kterou někdo vyrobil, jíme zeleninu, kterou někdo vypěstoval, i ten computer někdo vymyslel a sestrojil a my teď díky němu máme možnost si tu takhle povídat, ačkoli jsme od sebe "daleko prostorem"!

Klementinko,
já jsem tím nemyslela, že bych snad chtěla někoho či něco opustit. Pouze to, že může nastat situace, kdy bude nutné se rozloučit...třeba přijde smrt, pro mě nebo mé blízké... děti vyletí z hnízda, odstěhují se někam daleko...manžel si najde krásnější a mladší ženu...vtrhne sem stoletá voda, zemětřesení, bomba atd. a dům a všechny předměty denní potřeby budou najednou pryč...To jsou okamžiky, kdy člověk velmi ocení své učení v umění odpoutávání se, nelpění. Už mi rozumíš? :)

A s tou knihou, tak tomu se říká synchronicita :)

Evelyn, dokázala bys svoje děti opustit? Přečti si tu Sofiinu volbu! Je to ohromně silný příběh, z války, Sofie je židovka a má dvě děti a nacisti jí dají možnost, jedno zachránit, má si vybrat. Chápeš to? MĚ JE ZLE, JEN SI NA TO VZPOMENU. Přečti si, co udělala. Já jí chápu.

Hodně čtu, všechno, časopisy, recenze. Když mě něco zaujme, koupím si knihu. Hele, co nosím už měsíc v kabelce (včera jsem to vysypala), výstřižek, recenze knihy: Sofie to všechno ví, dnes už legendární knížka Sofiin svět, kterou čtou středoškoláci, jejich rodiče, učitelé a vůbec všichni, kteří se chtějí něco dozvědět o duchovních pramenech naší civilizace... Ty jsi ji doporučovala!

:) Odpovídala jsem Klementince, nikoli na otázku o smyslu života :)

Tehdy jsem se samozřejmě bála také :) Vědomě jsem na cestu za poznáním vstoupila až později. Nyní vše vnímám jinak. Nemohu říct, že se mě strach nemůže dotknout, jistě může, protože nejsem tak dokonalá, jak sis mě teď vytvořila v představě :))) Už ale vím, jak na něj, a doufám, že bych mu nepodlehla na dlouho.
Nic, vůbec nic, s čím se zde na Zemi potkávám, mi nepatří...lidé, předměty. Vše je mi pouze propůjčeno, vše budu muset jednoho dne vrátit. A tak je jediným smyslem o vše dobře a s láskou pečovat a být každým okamžikem připravena to opustit. Nač mrhat svou životní sílou k obavám? Mám odzkoušeno, že, když se v sobě soustředím na strach a obavy, pak tyto rostou. Kam vléváš svou energii, to se zvětšuje a roste. Tak ji raději vlévám do lásky, klidu a radosti, ty ať si klidně rostou do nekonečna :)

co je smyslem zivota? tveho, nebo obecneho, lidskeho? nebo, je vubec otazka na smysl zivota spravna?

klementinko,
clovek si i tak najde duvody pro svuj milovany strach, i kdyz bychom mu vzali vsaechny duvody ke strachu. clovek obecny, 'homo ordinarius' se pocity strachu jistym zpusobem ubezpecuje ze je zivy a ze ma cenu zit... tu cenu vidi v motivaci, kterou si klade jakozto motivaci utikat pred strachem, ktery si vytvari sam. tak plodne vyplnuje cas sveho zivota. kdyz by mel ztratit duvod zit, pak by se bal i zasebevrazdit, protoze pak, kdo by se mohl dal obavat o zivot?

ani trošililinku jsi se nebála?
Tak to se máš...
Jednou bych chtěla být jako Ty :-)

Klementinko,
porození dítěte určitě stojí za pocity nevýslovného tichého štěstí a radosti. Proč se strachovat? Jestli to zvládnu? Jestli se dítě narodí zdravé? Protože pokud ano, pak je předcházející strach zbytečný, a pokud ne, pak je zbytečný také - na skutečnosti se nemění nic.
:)