Duchovní cesta

Nádherná pohádka a výklad jak by smet.

Heh, doufám, že alespoň v tomhle auditku tolerujete grafomany....:-))

Jo, a ještě pro Niku : Ano, v Kráse nesmírné je myslím taky tahle verze, ale já jí mám odjinud. I s výkladem je to přibližně takhle: hodnou, milou, skromnou, krásnou Marušku či Nasťu šikanuje macecha i nevlastní sestry. Jednou ji pošlou pro to, podruhé pro ono, prostě neví, co by si ještě na chuděru vymyslely. A ona, protože je hodná, milá a pracovitá, posluhuje. Jednou ji pošlou přes černý les do chaloupky baby Jagy pro cosi zbytečného, a doufají, že cestou ji něco sežere, protože takový už je osud těch příliš hodných. Mařka jde, přes nebezpečenství dorazí do chajdy na muří nožce, vidí, že to opravdu není příliš lákavé obydlí (stráž dělají na klacek nabodnuté vysušené hlavy předchozích návštěvníků), ale přesto ze zvědavosti vejde. Baba ji přivítá, a ihned zaúkoluje třemi téměř nesplnitelnými věcmi (bohužel už si nevzpomenu co jsou zač). Když je splní, dobře, může jít a vzít si co chce, když ne, dopadne jako ti před chalupou. Mářa je chvíli nešťastná, ale pak se pustí do plnění úkolů, protože jí koneckonců nic jiného nezbývá.V čemž jí pomáhá kouzelný šátek od její mrtvé maminky. Úspěšně vše splní a baba Jaga ji propustí (ale Mařenka stejně musí na poslední chvíli prchat, protože Jaga je stvoření poněkud nevypočitatelné a zdá se, že si to propuštění v poslední chvíli rozmyslela a hodlá Mařenku poobědvat). Proto Maruška popadne první věc co je v chatrči u dveří, a to je právě ta lebka na klacku, co jí svítí oči. Jde zpátky přes les, ale už se nebojí. Je zkušenější, odvážnější a nese si s sebou světlo. Odhání od sebe všechno zlé a když dorazí domů, lebka svýma očima propálí macechu i sestry, které z toho umřou.
Výklad je přibližně takový: Milé, hodné, bojá cné zakřiknuté (či stále nespokojené, plačtivé, nervózní, další vlastnosti si doplňte sami....)panenky sedící v koutě by měly zvednout zadeček a vydat se na dlouhou a nepříjemnou cestu do vlastního nitra, než je jejich lenost, komplexy a vrtochy (matka a sestry) ušikanují. Nebude to snadné, v lese číhá mnoho nebezpečí, a když na to správné místo konečně dorazíte, zjistíte, že je dost hnusné. Navíc tam bydlí stará babizna, co žere lidi (ale nebojte, pořád jste to jenom vy, jedna z tváří vaší pravé podstaty..). Nepříjemná osoba znalá života, která dobře ví, že nic není zadarmo, umí život dávat i brát a zachovává rovnováhu mezi dobrým a zlým, mezi životem a smrtí. Proto dává zdánlivě nesplnitelné úkoly, při kterých se to hodné děvče učí, přetavuje a přeorává na někoho mnohem mocnějšího a schopnějšího. Pomáhá jí šátek - intuice zděděná po předcích. Když je doba plnění úkolů u konce, baba holčinu propouští a dovolí jí odnést si s sebou světlo, které ve většině lidí zůstává hluboko ukryté, ona si ho ale zasloužila. Jde zpět do reálného světa, silná, chytrá a otužilá a navíc má dar sebepoznání, který umí být užitečný (svítí na cestu), ale taky pěkně nebezpečný (zabíjí nepřátele). Teď už by se nikdy nenechala ponižovat a šikanovat.Je jen na ní, jak se svým darem naloží, ale protože je to děvče v podstatě hodné (vzpomínáte na začátek pohádky?)užije je zajisté tvůrčím způsobem.
Tak co, jak se vám pohádka líbila? Mám pocit, že já jsem zatím ani nevytáhla paty ze své chaloupky a les je v nedohlednu, ale už o tom aspoň přemýšlím.... Jak jste na tom vy?

Ahoj Evelyn, k tomu, co jsi napsala, není co dodat (jako obvykle, a teď ti nemažu med kolem pusy :-)
A když už jsme u toho, co koho irituje, tak se taky přiznám, a nebude to vůbec hezké přiznání. Často mě ritují mí nejbližší - moje děti, můj muž. Moje děti proto, že jsou přesně takové jako bývám já, když jsem příliš líná hledat vnitřní klid - tedy samolibé, ukňourané, sebestředné, sobecké, neustále natahující ruku, aby jim někdo pomohl. A já samozřejmě pomáhám, protože je miluju a jsem jejich matka, takže je to samozřejmé, ale zároveň se na ně zlobím, protože kdyby se trošičku snažily, žilo by se mi líp.
Můj muž mě irituje proto, že ztrácí čas věcmi, které mi přijdou naprosto zbytečné (třeba ty střílečky, haha). Proto, že odmítá přijmout věci, které jsou k plnému životu nezbytné přijmout. Proto, že nepřemýšlí jako já.
Co z toho vyplývá? Že mám před sebou ještě hooodně dlouhou cestu. Děti jsou přesně takové jako já, je to to nejvěrnější zrcadlo, a proto mě jejich chování tak vytáčí - opakují jen mé vlastní chyby. Takže když je odstraním na sobě, dětem už to půjde samo. A muž? Inu, zřejmě se mám v životě naučit trpělivosti a toleranci. Přijmout poznání, že každý není stejný, že vidí a řeší věci jinak a já že ho za to nemohu odsuzovat. Vůbec vlastně že nemohu nikoho odsuzovat, pouze procítit a soucítit.
Rozumem bych to zvládala, teď ještě přesvědčit lety vyběhané emoční dráhy, aby reagovaly tak, jak chci.....

Evelyn mě vadí chvilkama všechno a většinou nic.To mě naučil a učí můj drahoušek.

Klidná kočko ta pohádka je i v Kráse Nesmírné viď? Ta holka v ruských šatech, dlouhym copem a loučí na kreré je lebka co svítí očima jak jsi psala.
Teď je v Ústí nadherné nebe a je vidět široko daleko..
Krásný den všem:)

Zdravím Tě, Klidná kočko :)
Líbí se mi Tvá slova: "pasivní přístup natažené ruky" i "Vydobýt ho zevnitř je tvrdá práce, ale výsledky jsou trvalé."
Všichni jsme hledači. Hledáme, někdy vědomě, jindy podvědomě, ale nedáme si pokoj, dokud nenajdeme :) Nalezneme-li zdroj vně, pak se brzy přesvědčíme, že to, co dává, je pomíjející, prchavé, i když v ten daný okamžik jistě nádherné. Ale jen na chvíli, takže znovu natahujeme dlaň.
Naše hledání skončí, až najdeme zdroj Života, podstatu sama sebe. To je plnost, která nedává možnost ještě po něčem toužit, něco postrádat. :)

Klementinko,
je fajn, že se zde otevřela diskuse o tom, co Tě irituje. Máš příležitost na sobě zapracovat a přijít na to: proč? Je to nepříjemné, já vím, ale odměna bude sladká, to mi věř.:)

Niko, opravdu Ti vadí střílečky? Nebude v tom přece jen něco jiného? :)

Krásný sobotní den všem.

Ahoj Klementinko a ostatní, už nějaký čas tuhle diskuzi sleduju a připojuju se. Klementinko, nic si z toho nedělej, že tě iritují zmínky o trávě a spol. Já o tom zapřemýšlela, vyzkoušela a přenechala jiným. Funguje to, zážitky skvělé a zajímavé, ale je to příliš jednoduché. A jednoduché cesty vedou jak známo do pekel či přinejmenším do chaloupky Baby Jagy (i když - tam se dají najít velmi zajímavé věci, třeba lebka, co svítí očima na cestu zabloudivší Marušce a vlastně ji dovede domů - v původí sibiřské pohádce je to opravdu takováhle drsárna). Každému co jeho jest, ale přijde mi, že hledat štěstí zvnějšku, čekat, že mi ho dá travka, je pasivní přístup natažené ruky. Vydobýt ho zevnitř je tvrdá práce, ale výsledky jsou trvalé.
Jinak okolí Ústí i Ústí samotné je opravdu, ale opravdu kouzelné, přijde mi, že je to jedno z míst prolínání světů a časů.

Doré ráno:)
Ty na to přijdeš Klementinko. Jsi hlava otevřená a bystrá. Vím přesně jak se cítíš. Tahle diskuze je vážně výborná věc. Pro típky jako jsme my dvě báječná.
Mě zase "iritují" ty přiblblé počítačové hry. Ty hloupé střílečky. Včera večer mi obsadil počítač můj chlap. Otec od dítěte a střílel tu jak malý kluk.
Tak jsme ani nemohli dojednat to rande. Ono se tu stejně předběžně plánovalo až tak na květen červen. Až se vrátí všichni lidé,co odletěli do teplých krajin..
A taky aby jsme si Klementinko mohli vzít minisukni. Viď?
I když ke kozačkám by to taky nebylo marné co?

.. tam bydlela Babuška Jaguška, já to vím, na silvestra to bylo v televizi, takže to musí být pravda! :-)
A já se teď trápím, jíst mi nechutná ani pít mi nechutná, protože nevím, z jakého důvodu mě tak iritují řeči o "trávě" a podobných věcech.. mělo by mi to být jedno, ale strašně, strašně mi to vadí!

dobrou noc hoky (vypadá to dnes večer na dámský dýchánek.. :-)

Vidíte kolik radosti jenom z představy, že se mají lidé možnost setkat a hlavně, že mají důvod. Rozumím tomu co říká Evelin a líbí se mi, že má nika tolik pochopení. Ono je to tak, vše je tady a je jenom na nás, jestli to využijeme, je málo důležité co si o tom myslíme, ale co uděláme pro to, aby to bylo ku prospěchu. Jaký jiný prospěch může mít pobyt na zemi, než radost? Je v celku jedno jak k ní člověk dospěje,pokud tím druhým způsobuje také radost.Hezký večer přeji

Niko, na klobásu určitě ne, ale na srdečné popovídání s přáteli jistě ano :)))

Anonyme, víme? Nebo jsme to jen v dětském věku slyšeli? Ale jistě! Vždyť všude se projevují protiklady, i v lese. :)))

Evelyn, i pernikova chaloupka byla v lese a kdo v ni bydlel vime

ani na ústeckou klobásku tě nedostanem viď? Uplně čistou?
Já to tak jistě nemyslím. Nejsem žádný znalec těchto stavů. A nejsem ani odpůrce žádných stavů. Nepotřebovat nic ke štěstí a radosti je stejně nejlepší.

Niko, já ten vykřičník myslela jako pozitivní zdůraznění mého pozdravu, pokud na Tebe zapůsobil jinak, pak to tak opravdu míněno nebylo. :)))
Co mají či nemají v Praze to opravdu nevím :)
Les je mým domovem, to už tak víly mívají :) A vzdálenému a neznámému prostoru vykouzlenému pod vlivem koláčků se vážně raději vyhnu :)))

Aureliano,napiš mi něco,prosím.

ahoj Evelyn proč ten vykřičník?
Když mám tak dobrou a veselou náladu?
Ona je Mariánská skála nad Mariánským mostem víš? Uznej, že to v Praze nemáte. Tak neznámé prostředí to zase není. Přespíš u mě s Klementýnkou. Máme panelák u lesa tam to přece znáš:)Na Chemičku a Setuzu si za chvilku zvykneš. Smrádek ale teplíčko.
Krajina a okolí jsou tu ale opradu nádherné.

Vítám Tě, modrá housenko, ahoj Niko!
Pokud by přišlo od Vás pozvání pro mne, musela bych je odmítnout :( Maminka s tatínkem by mě nepustili do tak vzdáleného a neznámého prostoru a já vím, že oni to se mnou vždycky myslí dobře :)
Jako pilná včelička jsem si před zimou udělala zásoby medu, takže bych Vám mohla poslat. Adresa je Pod Mariánskou skálou nebo Na Mariánském mostě nebo obojí dohromady?
Krásný večer!
:)))

Labe lemují překrásné koleje a 3 (slovy tři) VLAKOVÁ nádraží Lokomotivo! A italku vem anché.
Zajdem na Větruši a seznámíme se při tónech tajemného flamenca..
Ústí je velmi duchovní město.
A na prvního máje půda úroná je..

no jasně :)
a evelyn by mohla přinést sklenku medu... to pro případ že by nás všechny ty dobrůtky vystřelily někam,kde by tý radosti bylo tolik že by byla k nesnesení.. to se docela dobře může stát.. a med je takový vracedlo zpátky ne zem :)
a nesmíme zapomenout na nějaký deky.. lavičky na nábřeží jsou i přes tuhle mírnou zimu pěkně studený.
já to znám jako ústí nadlabem :)
měj se krásně ústečanko.. a ostatní taktéž :)

měli bychom pozvat i Evelyn, aby ochutnala..
Maja přinese koláčky a uděláme hostinu:)
Budem koukat na Labe a vyprávět si historky.
Klementinka by mohla u mě přespat, ale už se rozloučila. Škoda:)
Můj bratránek mi když, jsme byli děti, psal do adresy: Ústí nad Dlabem. chachá dobrý co?