Duchovní cesta

rozved, co tim neni receno.
ale - casoprostor je jen jistou deformaci vedomi, do ktereho ho tlaci karma, viden oddelen od univerzalniho vedomi. bez teto deformace ten rozdil nebude patrny. tak je to mysleno.
pokud se jedna o Boha v pomeru k cloveku, ktery hleda jeho zkusenost, pak je jiste snadneji nalezne v centru sve bytosti. to musi mit ale takove nahlizeni, ze si nebude vytvaret jakekoli predstavy a konceptualni vize. cokoli, cokoli, se stane nazorem a pozdeji prazdnou predstavou. i ta nejhlubsi pojednani kohokoli v historii se stanou konceptualnimi a mrtvymi, kdyz jim ubereme co to z jejich pritomnosti, kdy byli vyrceny.

čas a prostor to je zajímavé.

Ahojky,

"Buh je oproti casu a prostoru jejich pravym opakem - nelze vsak rict ze s nimi neni totozny na jine rovine."

Můžeš to prosím trochu blíže vysvětlit?
:)

je to moc krasny uryvek Klementinko. dava mi to smysl, az na tu posledni vetu, kterou bych od Voltaira necekal. je proti zvysku citelne ortodoxne-teologicky-krestanska.

ja bych se ho zeptal, odkud ma jistotu, ze byl svet stvoren? odkud bere jistotu, ze musi byt svet nekym stvoren? proc neni pravdepodobne, ze JE od nekonecnych veku? proc prave to, ze by byl od nekonecnych veku nemuze byt samou bozi existenci?

kdyz tedy stvoreni, pak jedine /ZE SEBE/. nebot Buh byl i pred stvorenim. to znaci, /co ze mne jest/ je mnou. je v tom pak nejaky rozdil? neni rozdil jen v nejakem posunu ohledne promen v sae a prostoru? Buh je oproti casu a prostoru jejich pravym opakem - nelze vsak rict ze s nimi neni totozny na jine rovine.

Voltaire byl jiste dobry myslitel, ale nebyl dusledny az na kost. pak by odhalil kostru veskerenstva.

Duše - bylo by krásné viděti svojí duši. Poznej sebe sama je výborný předpis, ale jen Bůh jej může provésti, kdo jiný než on může znáti svojí podstatu?
Duší nazýváme to, co oživuje. Nevíme toho o mnoho více při své omezené inteligenci.
Tři čtvrtiny lidského pokolení nejdou dále a nestarají se o myslícího tvora, čtvrtá čtvrtina hledá: nikdo nic nenašel a nenajde.
Co tedy nazýváte svou duší? Jaké ponětí o ní máte? Nemůžete sami ze sebe připustiti v sobě nic jiného, než vám neznámou schopnost cítiti a mysliti.
Jeden praví, že lidská duše je částí samé božské podstaty, jiný, že je částí všeobsáhlého celku, třetí, že je stvořena z celé věčnosti, čtvrtý, že je učiněna, ne stvořena. Všichni se mýlíte, hlásá další, přichází v okamžiku tělesného spojení...
Nepřišli bychom nikdy ke konci, kdybychom chtěli vyčísti všechny nápady, jež si ta ubohá lidská duše sama o sobě vymyslila.
Kdo jsi? Odkud přícházíš? Co činíš?
Jsi cosi myslícího a cítícího, a kdybys myslilo sto tisíc milionu let, nevědělo bys toho nic víc ze své vlastní schopnosti, bez boží pomoci.
Ó člověče, tento Bůh ti dal rozum, aby ses dobře choval a ne abys vnikal v podstatu věcí, jež stvořil.
(Voltaire)

156452.23132165.2132161.231?

jak krasne.
popreni ovsem nevyjadruje to same jako nelpeni. nelpeni je nevybirani si a nepreferovani. vnitrni usebranost je v jistem smyslu pricinou nelpeni.
popreni je aktivni postoj - nelpici popira lpeni.

Ahojky Qellogathi,
k Tvé poznámce o spojení prostoru:

"Celý svět existuje v tobě a všechno, co je v tobě, existuje také ve světě. Není žádná hranice mezi tebou a předmětem, který je docela blízko tebe, tak jako není žádná mezera mezi tebou a vzdálenými předměty.
Všechny věci, nejmenší i největší, nejnižší i nejvyšší, jsou v tobě přítomny rovnocenně.
Jediný atom obsahuje všechny složky Země.
Jediné hnutí ducha zahrnuje všechny zákony života.
V jediné kapce vody je ukryto tajemství nekonečného oceánu.
Jediná jevová forma tebe sama obsahuje všechny jevové formy života."
K. Gibran

O lásce je možné mít představy a napsáno a nabásněno o ní bylo jistě dost a dost. Ale možná, že je láska a Láska. S malým "l" může být ta, co běžně lidé prožívají jako cit k druhé bytosti, k sobě sama nebo přírodě, Zemi atd. Často je to láska emotivní, toužící vlastnit, ovládat, aniž si to vlastně člověk uvědomuje. Láska s velkým "L" může být esencí, z níž je utkán Vesmír, ono "vše existující v tobě i ve světě". Odkrýt v sobě tuto Lásku a žít ji svým životem, Lásku bezpodmínečnou, neočekávající, dávájící se bez touhy dostávat zpět, milovat pro tu Lásku samu...Taková Láska nemůže lpět vůbec na ničem, a přesto o vše pečuje tak starostlivě, jakoby nebylo nic důležitějšího než předmět její lásky.
Je možné dát mezi obsah slov popření a nelpění rovnítko? Já mezi nimi pociťuji rozdíl. Když něco popírám, pak se k tomu obracím zády, nechci s tím mít nic společného. Když nelpím, pak se dívám tváří v tvář, přijímám, ale nenárokuji si, neočekávám, když je mi to odebráno, zůstávám v klidu. Minci mohu mít tak, že ji pevně sevřu v dlani, ale také tak, že otočím svou dlaň vzhůru a mince na ní volně spočívá. Je možno si to také převést do smyslu života, lásky, vztahů ...

Krásný večer všem!
:)

2514, 98521!

no, to tedy. Minarik a krutas... bozi prostoto.

na druhe strane, kdyz se rika, ze clovek ma bozskou podstatu, neni tim myslena duse.

zel, neznam ho moc. jen mi to bylo povedome.
co pise o dusi? ja na klasicke filosofii ve skole casto chybel. ale pokud rika, ze duse je neco jako vlastnost orghanismu, hynouci spolu s telem, pak se pod to klidne podepisu i ja. je to mechanismus zrovna tak, jako telo.

je to on, vlastní jménem Francois-Marie Arouet. I jeho názor na "duši" je mi velmi blízký..

jo, Voltaire.

krasne receno. kdo ze to rekl? typoval bych toho francouze...

Láska - amor omnibus idem. Zde nutno se uchýliti k tělesnosti, je to přírodní látka, již obrazotvornost vyšila.
Chceš-li nabýti představy o lásce, pohleď na býka, kterého přivádějí k jalovici, pohleď, jak mu oči jiskří, jak řehce, pozoruj ty skoky, ta chvějící se chřípí, ten ohnivý dech, ten velitelský pohyb, jímž se vrhá na předmět, přírodou mu určený.. Většina zvířat prožívá jen jedním smyslem, a jakmile je tento hlad ukojen, vše pomine.
Žádný živočich, kromě tebe nezná objetí, celé tvé tělo je citu přístupno a pociťuje slast, jíž se nikdy neunaví, a tato rozkoš je vyhrazena jen tvému rodu, ty se konečně můžeš oddati lásce v každý čas, kdežto zvířata mají vyměřenou jen jistou dobu.
Uvážíš-li tyto přednosti, řekneš si

ten minarik musel byt nejaky krutas nebo co?

bavme se tedy o lasce. jak ji mohu chapat treba ja? clovek nelaskavy a nechapajici srdcem? porad nevim, co si mam predstavit pod pojmem laska, pokud o ni mluvi jini. mohu mit o lasce jako takove svou predstavu a mohu ji dokonce naplnovat svym zivotem. ale prave pro tuto rozdilnost, kterou jsi prave nacrtla by mne mnoho lidi laskavym nenazvalo. a pritom ji uplatnuji. muj zpusob uplatneni lasky spociva v tom, ze neverim v podstatnost toho, co bych svou existenci jiste jinym bral a zpusoboval jim utrpeni kdybych v podstatnost toho veril. uvolnuji prostor pro jine, nenarokuji si na energii, kterou potrebuji oni, to je ma laska. {obecne se moc o tom nevi, ze prostor je spojen a vsechny bytosti taky. to znaci, ze kdyz si zacnu odrikat svych osobnich potreb, zustane toho vic pro druhe.} to je taky preci laska i kdyz by mne z toho tady nekdo tezko obvinil...

:))) Danuschko, mailík ještě putuje...:)))

Mohu-li označit, že život je můj, tělo je moje, emoce, city, myšlenky jsou moje, pak je evidentní, že nic z toho nejsem já. Je to pouze moje. A pak se opravdu mohu rozhodnout, zda vše přijmu a budu o vše s láskou pečovat bez připoutanosti a lpění na tom, co je mé, a nebo vše popřu a odmítnu. Květoslav Minařík je pro druhou možnost. Já pro tu první. Já jsem pro lásku.
:)