Duchovní cesta

máš pravdu Evelyn,
Zatímco se někdo onanuje kopírováním mých příspěvku, dlaně se mu potí vzrušením, oči planou chystanou mstou,
mé srdce si dál buší svým pravidelným rytmem a okysličená krev vesele proudí širokým krevním řečištěm....
Vykoupala jsem se, rozčesávám si vlasy a už jsem zase šestá češka.....
:-)))

Dobrý večer, milí a milé.
Klementinko, můžu jen podepsat, co ti shora napsala Evelyn. Držím pěsti, ať se ti podaří najít sílu k vypořádání se se svými pocity (které teď už líp chápu). Určitě zvítězíš.
Niko, mám i některé dobré vlastnosti (doufám...), ale ty si hýčkám pro sebe a své nejbližší. To, že veřejně ventiluji ty špatné, mi i díky reakcím ostatních pomáhá ujasňovat a utřiďovat si v sobě, co bych s nimi asi tak měla dělat. A gratuluju ke zkouškám.

A teď slíbená pohádka. Je opět z pera Clarissy Pinkoly Estés a je tak nádherná, že jí přepíšu slovo od slova. Na komentáře a výklady počkám od Vás, pokud budete chtít, seznámím Vás s tím, jak to vidí ona.
Jde o africko-americký příběh.

Manawee
byl jeden muž, který se dvořil dvěma sestrám, jež byla dvojčata. Jejich otec však prohlásil : Nebudeš se s nimi moci oženit, dokud neuhádneš jejich jména. Manawee hádal a hádal, ale jména sester nemohl uhodnout. Otec mladých žen pokaždé zavrtěl hlavou a opět poslal Manaweeho pryč.
Jednoho den si Manawee na tuto hádací návštěvu vzal s sebou malého psa a ten si všiml, že jedna sestra je hezčí než ta druhá a ta druhá zase milejší než ta první. Přestože ani jedna ze sester neměla všechny kvality, psíkovi se velmio líbily, neboť mu dávaly dobroty a usmívaly se na něj.
Manawee opět nepochodil při hádání jmen a schlíple odcházel domů. Psík však utíkal nazpět do chalupy mladých žen. Tam prostrčil ucho do skuliny ve zdi a slyšel, jak si ženy povídají o tom, jak hezký a mužný je Manawee. Jak sestry hovořily jedna ke druhé, oslovovaly se jmény a psík vše vyslechl a utíkal, co mohl nejrychleji, zpátky ke svému pánovi, aby mu je pověděl.
Na cestě však lev zanechal velikou kost a na ní maso, psík to okamžitě ucítil a bezmyšlenkovitě změnil směr do křoví, vleče kost za sebou. Tam radostně lízal a kousal kost, dokud všechna vůně nezmizela. Ach! Malý psík si najednou vzpomněl na zapomenutý úkol, ale jména mladých žen si již bohužel nepamatoval.
Běžel podruhé do chalupy dvojčat. Tentokrát byl již večer a mladé ženy si navzájem potíraly ruce a nohy olejem a připravovaly se jako na nějakou oslavu. Opět psík zaslechl, jak se nazývají jmény. Vyskočil radostí do vzduchu a uháněl po cestě k chalupě Manaweeho, když z křoví ucítil vůni čerstvého muškátového oříšku. Nebylo nic, co by psík měl raději než muškátový oříšek. Rychle odbočil z cesty a spěchal tam, kde se na pařezu chladil voňavý muškátový koláč. Brzy celý koláč zmizel a psíkovi voněl dech po muškátu. Jak tak běžel s plným břichem domů, pokoušel se myslet na jména mladých žen, ale opět je zapomněl.
Nakonec se psík zase rozběhl do chalupy sester. Ty se tentokrát již připravovaly ke spánku. Ach ne! pomyslel si psík, již nezbývá mnoho času. A když zaslechl jejich jména, utíkal pryč a byl úplně a skálopevně přesvědčen, že ho již nic nemůže zastavit před předáním těch vzácných dvou jmen Manaweemu.
Psík spatřil na cestě malé čerstvě zabité zvíře, ale nevěnoval tomu pozornost a přehnal se kolem toho. Na chvilku ucítil vůni muškátu, které si také nevšímal, a běžel směrem k domovu a ke svému pánovi. Avšak nepočítal s tím, že se z křoví vynoří temný neznámý muž, který ho chytí za krk a bude s ním třást tak silně, že jeho malý ocásek téměř odpadne.
Ale to se právě stalo a celou dobu neznámý muž řval: Řekni mi ta jména! Jaká jsou jména těch mladých žen, abych je mohl získat!
Malý psík si v duchu myslel, že ze sevření omdlí, ale bojoval statečně. Vrčel, škrábal, kopal a nakonec kousl obrovského cizáka mezi prsty a jeho zuby byly jako sršni. Neznámý zařval jako buvol, ale psík nepustil. Muž vběhl do křoví s malým psíkem, který mu visel na ruce.
Pusť, pusť mne, pejsku, a já pustím tebe, prosil neznámý muž. A pejsek procedil mezi zuby: Nevracej se, nebo se již nedožiješ rána. A tak cizík prchal křovím, naříkal a držel si při útěku ruku. Psík pokračoval v cestě k Manaweemu, napůl běžel, napůl kulhal. Přestože měl kožich celý zakrvácený a čelisti bolely, jména mladých žen si jasně pamatoval a celý rozzářený dokulhal k Manaweemu. Manawee šetrně omyl pejskovy rány a psík mu pověděl celý příběh a také jména dvou mladých žen. Manawee uháněl zpět do vesnice, kde dvojčata bydlela. Vysoko na ramenou měl posazeného pejska, jehož uši vlály jako dva koňské ocasy.
Když Manawee zastihl otce a sdělil mu jména dcer, sestry jej přijaly připravené na cestu s ním; čekaly na něj po celý ten čas. Tak Manawee získal dvě z nejkrásnějších panen v celém poříčí. A všichni čtyři, sestry, Manawee a malý pejsek, žili v míru pospolu ještě dlouihá léta.
Láry fáry tititi, to je konec pověsti.
Láry fáry huhuhu, to je konec příběhu.

Děkuji Evelyn. V útlém mládí jsem nedokončila s mladické nerozvážnosti dětskou zdrávku,pak jsem nedokončila ještě všeobecnou zdrávku a teď jsem v páťáku střední ekonomické školy.Dálkové studium. Jsem taková o deset let opožděná. (s tou maturitou atak)

Niko,
gratuluji k úspěšnému složení zkoušek :))) Copak studuješ?

Klementinko,
nebuď smutná :) Jen Ty rozhoduješ o tom, co nebo kdo se Tě dotkne. Ty si právě teď vybíráš, že Tě nějaký "vtipálek" ponižuje. Zraňuješ jen sama sebe a on z toho má potěšení. Tak to změň. Jedině tak mu vezmeš vítr z plachet, on už pak nebude mít důvod, přestane ho to bavit.
Je to jen a jen na Tobě. Je to boj sama se sebou, který se Ti právě teď nabízí, příležitost k růstu. Tak ji nepromarni a jdi do toho. Držím Ti palečky.
:)))

Kdybych chtěla své předchozí příspěvky kopírovat a opakovat, udělám to sama.
To, že to někdo udělal za mě mým jménem, je mi líto. Proč to ten někdo udělal?
Pokud mi chtěl k tomu sdělit, přeci mohl sám za sebe. Ano, je to ponižující.

Duchu, napadlo mě, až budu dělat to cvičení, měla bych bých spíš nahá a nebo mít něco na sobě, třeba prádlo?

Ahoj víly, kočky, housenky a další jiná stvoření.
Právě jsem přišla ze školy a mám poslední 3 zkoušky za sebou. Jsem vyčerpaná unavená šprtna. Mám 3 dvojky a jinak samý. Z češtiny mám taky 2 Evelyn. Věřila bys?
:)
Mám velký problém Klementinko a doufala jsem, že mi poradíš i ty.
Mám snad od narození potřebu dělat lidem radost. Prostě jejich smích je mi nade vše. Dřív jsem se podezírala z toho, že chci aby mě všichni měli rádi, ale to pro mě není to nej..
to nej je, aby se se mnou lidi bavili a smáli. Asi jsem byla v minulém životě dvorní šašek, či co.
Tak že uznej, jak moc to mám těžké. Pak si o mě kdekdo udělá obrázek na základě pár příspěvků v diskuzi a odepíše mě. Už si nedá šanci se smát, protože má svůj pokřivený obrázek a na ten se koukne i kdyby mu koutky škubaly..
Myslím, že jsi posbírala spoustu divných obrázků a teď nevíš co s nima. Ty jsi ty příspěvky číst neměla.
Nebo vlastně měla, abys teď myslela na to na co myslíš:)

Tak že bude pohádka klidná kočko?
Lidi(?)jako ty, kteří mají takovou spoustu špatných vlastností a dobrou ani jednu, jsou moje krevní skupina:)

Nebyl to snad tvuj vlastni prispeveK? Ten te ponizil?

Evelyn, je mi smutno. Jestli mě chtěl někdo ponížit, tak se mu to povedlo.
Tenhle způsob nemá s diskusí nic společného.
Klementinka už není.

Ucitele mame v sobe!

Hehe

Konečně jste na to přišli vy trdla obecný.

Ahojte,
musím zareagovat.Nemácháš se sám(a).Mně se zdál sen,byl opravdu zneklidňující.Kontrola v práci,něco si našla a začlo to,prostě pohroma.A mně v té chvíli vypověděly nervy,přestala jsem se ovládat a chovala jsem se přímo agresivně.
Lidi,kteří mně kontrolovali se změnili.
Jak?To neuhádnete,stali se z nich listy papíru,plošší papíroví panáčci,karty,jak v Alence z říši divů.Já jsem žasla,nebyli skuteční.
Opět se objevil můj známý pocit,provázející mně od dětství.Jsem tu sama a všechno jsou jen kulisy.

Pro Aureliana:
Každý tonal má dvě stránky.
Vnější okraj ostrova:činnost,jednání-drsná část.
Vnitřní:měkká,jemná,složitá-úsudky,rozhodování.
Roviny musí být v naprosté harmonii a rovnováze.
Co k tomu říct?
Jednám tak,všechno špatně...
Plním jen svůj osud?
Žádný není.
Vytržení,to je nekontrolovatelný vstup do nagualu.
Carlos a spol.to měli jednodušší.
Měli vedení.
Vyčkej trpělivě - učitel se objeví,v celé své důstojnosti.
Síla je tu a učitel nikde.
Mám se v tom vymáchat ještě víc?
Přeju krásný večer a zdravím všechny.

Evelyn, Bachovky jsou skvělé, pomohly mnoha mým známým. Havajské esence ale neznám, podívám se po webu, co jsou zač.

Ahojky všichni!

Klidná kočko,
moc se mi líbí, jak píšeš. Krásně na svém příkladu ukazuješ, jak jsi "něco" už vyřešila a "něco" zase vyplulo na povrch k řešení. A zvládneš i toto :)))
Já mám zase skvělé zkušenosti s Bachovými a havajskými esencemi. Na strachy, stresy, úzkosti, nedostatek sebevědomí atd. jsou super.

Klementinko,
rozumím Ti. A až zase budeš mít chuť nebo potřebu napsat, napiš a vůbec si nedělej starost s tím, že jsi sdělila, že už přispívat nebudeš :)

"Krásu života je přece třeba vidět a nacházet v sobě bez ohledu na to, co se děje kolem nás."

:)

Nerozumím tomu, proč už sem nechceš chodit, ale asi máš své důvody. Škoda, škoda a ještě jednou škoda, Tvé příspěvky mě oslovovaly. Měj se a mysli na to, že tvá nálada nezávisí na tom, co si myslí ostatní.

je to zvláštní rada, s tou lahví, viď?
Díky za nabídku homeopatie, ale já na to moc nevěřím..
Podívej se na předchozí příspěvky a můžeš si udělat o každém obrázek. Moc ti přeju, abys uspěla v tom, co hledáš.
Já už sem přispívat nebudu.

Všem, kdož se těšili na pohádku se omlouvám, ale Neklidný kocour (můj drahý muž) včera zasedl comp a nevydal ho. Tak to napravím dneska večer, aspoň budu mít čas přes den nějakou pěknou nastudovat (případně stvořit, pokud bude inspirace).
Klementinko, děkuji za výcuc o egu, přemýšlím o tom, ale problém bude zřejmě někde jinde, jak píše anonymní čárka. Souzení, ovládání a srovnávání už nejsou mými problémy, s tím jsem se před nějakou dobou snad úspěšně rozloučila. Mám trochu jinou potíž, a to pocit, že se vše stále točí kolem mně. Když s někým mluvím, je to pořád já, já, já (to dělám takhle, si myslím,) atd.I když píšu tuhle stať, je to o mně. Málo naslouchám a nejsem příliš empatická. Což jsou myslím jednoznačné příznaky přebujelého ega.
Přemýšlím, co tohle chvání způsobuje, napadá mě, že to asi bude rodinnou konstalací. Jsem nejmladší ze tří dětí, sourozenci jsou o 10 a 8 let starší. Takže na jednu stranu mám stále i ve třiceti pocit rozmazlovaného jedináčka s výsadními právy, na druhou zase pocit, že mě nikdo nebere vážně a musím hodně křičet, abych byla slyšet. Samozřejmě jsou to bludy,pravda je někde úplně jinde a pracuju na tom, abych se jich zbavila. No, snad se podaří.
Strach z čehokoli je prevít a člověk se s ním těžko vypořádává sám. Pokud máš pocit, že bys potřebovala pomoct, znám výbornou klasickou homeopatku, která mi už s nejedním problémem tohoto druhu pomohla. Nějak jsem nepochopila turadu s hlavou v lahvi, zda to přispěvatel myslí vážně, nebo zda je to jen důmyslně zamaskovaný návod na sebevraždu. Doufám, že to nebudeš zkoušet :-))