Duchovní cesta

Lovecraft se nám zhulil

Kdys jako dítě a znovu pak až dnes
tu mýtinu já viděl s věkovými duby
v šedavé mlze jež zchvacuje a hubí postavy, jichž podobou byl děs.
Spatřil jsem, jak porost divý zas objímal oltář
a ryté znaky zvaly Bezejmenného;
proň stovky ohňů plály z věží nečistých
než narodil se čas.
Viděl jsem čís tělo na kameni tom,
běd seznav, že hodující nemají lidský zrak;
odjinud pocházel ten divný, šedý svět;
Yuggoth to byl odkudsi zpoza hvězd.
A pak to tělo vzkřiklo ke mně mrtvý sten
a já - příliš pozdě poznal jsem se v něm.

H.P. Lovecraft

ani to neucejtím, mám jí pevnou

Co jsi nám tím, Klem., chtěla sdělit?

z dnešních zpráv:
Kuřim - Třicetiletá matka, studentka sociální pedagogiky, týrala svého syna. Nahé dítě svazovala lepící páskou a zavírala ho do malé místnosti bez oken. Přišlo se na to díky sousedovi a náhodě, že si koupil monitorovací přístroj baby set.
Přístroj používají rodiče, aby měli pod dozorem své dítě, když třeba odpočívá ve vedlejší místnosti v postýlce. Soused doma nové zařízení s tímto úmyslem zkoušel, na obrazovce se proto mu místo vlastního dítěte objevoval nahý chlapec ležící svázaný na podlaze.
Nevědomky se totiž napojil na signál podobného zařízení, jímž ve vedlejším bytě sledovala budoucí pedagožka spoutaného syna uvězněného v komoře pod schody.
Policie toto pondělí ženu zadržela. Chlapcovo vysvobození však nebylo jednoduché. ČTK uvedla, že týrající matka odmítla vydat policistům klíče od komory, v níž bylo dítě uzamčeno a otevřít domácí vězení museli až hasiči.
Chlapce nalezli svázaného do kozelce, byl dehydratován, ale už se podle agentury dostal z nejhoršího a je v dobrém zdravotním stavu.
Tři děti a trest
Policisté soudí, že třicetiletá studentka týrala osmileté dítě nejméně půl roku. Trestala ho tak za malicherné dětské zlobení, řekl agentuře ČTK mluvčí policie Brno-venkov.
Žena má další dvě děti a hrozí jí vězení. Za týrání dětí stanoví zákon až osmiletý trest vězení.
Osmiletý syn, jehož žena zavírala do komory, má poruchu sluchu. Do školy nechodil s tím, že se o jeho výuku postará matka, která k tomu má také náležité vzdělání.
Nezvládla jsem to
Zadržená žena, která by měla v budoucnu pracovat s postiženými dětmi, u výslechu řekla, že výchovu postiženého syna nezvládala. Proto jej prý trestala.

Hoch v komoře obvykle lehával na kartonu nebo na holém betonu. Jíst i pít dostával nepravidelně a málo, spoutané ruce mu matka neuvolnila ani při jídle. Tělesnou potřebu mohl hoch vykonávat do kbelíku přistaveného v komoře.

Matka bránila hochovi nejen v kontaktu s jeho kamarády, ale i sourozenci - bratrem a sestrou. Podle dostupných informací ČTK jsou tyto dvě děti v pořádku.
Žalobce podal návrh, aby žena byla vzata do vazby. Děti jí patrně budou odeb

Loko, můžeš to nějak rozvinout? díky

jojo, jenom nelpet a nevlastnit.
Osobne jsem potkal par lidi v Anglii, byli obvykle velmi pravdivy a kupodivu se ani moc nepretvarovali.

kéž by mu i síly vydržely :-)
znáš osobně někoho, kdo má takové dítě?

děti :-)
... jsou uzasnou moznosti, jak se obohacovat navzajem...
a nejen děti, Loko, my všichni! Každý z nás byl přeci jednou dítě :-) :-)

Mongoloidi se dozivaj cca 20 let, takze myslim, ze bude na zivu

Jitko :-)

Loko, pokud bude tatínek naživu, tak si mongoloidní dítě nic neuvědomí. Až jeho tatínek nebude mít sílu a nebude se moci o něj postarat, tak mu bude smutno.

Ahojte všichni, čtu si Vaše příspěvky a napadají mě slova člověka, ze kterého si dělala celá vesnice blázny při pokusech o sestavení automobilu:
"Pokud si myslíte, že to dokážete, anebo že ne, v obou případech máte pravdu!" (Ford)

Me se libilo vcera v metru, kluk kolem 30 a mel tam kocarek se svym ditetem. usmival se na nej a bylo vidett, jak ho ma moc rad. Pak kdyz jsem odchayel, povsiml jsem si, ze to dite je mongoloidni.

Mozna uz prichazi doba, kdy si lidi uvedomi, ze deti tady nejsou proto "aby", ale jenom tak. A jsou uzasnou moznosti, jak se obohacovat navzajem.

Myslim, ze pokud nekdz dite pochopi, ze je jine, pak to nebude skrze tatinka.

ahojky Evelyn,
F. není můj, ale mé kamarádky. Dotýká se mě to hodně, protože je znám a prožívám s ní. Chci ti jenom říct, že F.je statečný a rozhodně ne rozmazlený, dnes je naším dětem 6 let, F.chodí normálně, díky tomu že s ním jeho rodiče denně cvičili. Mimochodem, má na nohou dost viditelné jizvy, nepřehlédnutelné. Vědí to všichni známí, příbuzní, sousedé, kamarádi. Rozhodně z něj nedělají žádného chudinku, ale jsou na něj opatrnější. Víš, ono rozhodnout za své dítě, jestli nohu potřetí lámat nebo ne, není tak jednoduché, hlavně nikdy ti nikdo dopředu neřekne výsledek, takže to prostě řešíš, hledáš nejlepšího doktora a tak. Taky byl F. dlouho na kočáku a 3 letého dítěte se sádrama na kočárku si prostě všimneš.
A ještě jedna věc, nevím jak u tebe doma, ale moje dítě má jakýsi "šestý smysl", takže když se doma bavíme o čemkoli, stačí narážka, tak ví o čem. Takže taková věc se rozhodně neutají.
O horečce,
žádné vzorce nikomu nevnucuju a až bude moje dítě plnoleté a za sebe zodpovědné, tak ať si dělá co chce. Pomalu se připravuju na všechno :-) a doufám, že to zvládnu. Nicméně, moje dítě si samo neřekne a jsem si jistá, že pokud by šlo o nějakou sportovní zábavu, tak to do toho půjde i s horečkou (nebo s neštovicema), jenomže ta zodpovědnost je na mě, a já sama za sebe ho nepustím. Třeba by se mu v tom okamžiku nic nestalo, ale určitě si slyšela o infarktech třicetiletých lidí a tohle s tím může souviset.
Taky mě rozesmálo, že si dávali Colu. Dáváš ji svým dětem? Já dobrovolně ne :-) ovšem na jedné oslavě se Bambulka jedné lahve zmocnil :-), neznal ji, nicméně mu móóc zachutnala, (kdyby bylo na něm, nepije nic jiného), než jsem si toho všimla, půlku lahve vypil a pak do půnoci skákal na posteli jak čertík :-)
Třeba je cola dětem prospěšná, co my víme
:-) ale já jsem zlá a dobrovolně mu jí nedám, jo, to tatínek, ten je hodnej, ten k tomu koupí i přesolené hranolky
:-) :-)

Ano, Lokomotivko, já to špatně vyjádřila: chtěla jsem říct, že my nemůžeme vědět nic o tom, jestli druhý něco může nebo ne, protože prostě o něm nic nevíme.
Ta slovíčka nemoc a nemoci by se dala hezky rozebrat.
:)

A z knihy, kterou jsem právě vzala do ruky, mi vypadl lísteček s jedním moudrem od Voltaira, docela se sem teď hodí:

"Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic."

:)

Kdo nemuze? Prave ten, kdo veri, ze nemuze.
A ten prispevek byl trefny.. povsimnete si, ze slovo nemoc a nemoci, jsou si velmi podobne a mozna maji stejny zaklad. Spojitost lingvisticka tedy mozna pretrvala, ale povedomi o souvislosti vyznamu vymizelo.

Ahojky :)
Když jsem četla ten příběh (Niko není z knihy, ale z jednoho časopisu :), nepřemýšlela jsem o tom, zda je skutečný nebo jen zčásti nebo celý vymyšlený.

Zaujalo mě toto: hranice si stavíme sami tím, že o nich přemýšlíme a staví nám je druzí tím, že nám o nich říkají. V okamžiku, kdy se dostaví pochybnost, že něco nemůžeme nebo nezvládneme, pak to opravdu nemůžeme a nezvládneme. Přímo mě fascinovala věta: "Neřekli jsme mu to, takže to nevěděl." On nevěděl, že nemůže, proto to mohl dokázat. MOHL, ne že by to zákonitě dokázat musel. Neměl postavenou hranici, nemusel proti ní bojovat. Neztrácel energii tímto bojem, a tak měl energii pro svůj výkon.
Při čtení Vašich příspěvků (a vlastně i dříve z jednoho rozhovoru s Leou)jsem si uvědomila ještě jednu věc: máme vytvořený jakýsi vlastní vzorec chování a podle něho z neopodstaněného důvodu hodnotíme i druhé. Vy máte názor, že s horečkou se nesmí běhat a musí se být v posteli. Proč si to myslíte? Protože jste sami na sobě rozpoznali, že je Vám tak zle, že prostě běhat nemůžete? Nebo Vám to jen někdo kdysi řekl a tak si myslíte, že to tak být musí? Co když v 99 případech ze sta si jde člověk lehnout, ale v tom jednom nejde. Je to snad důkaz, že s horečkou se musí ležet? Řekneme o tom jednom, že je blázen a hazarduje se svým zdravím? Proč to o něm řekneme? Co my víme o něm? Co platí pro nás, nemusí nutně platit i pro ostatní. Tělo si samo řekne, co potřebuje a co mu škodí. Že mu neumíme naslouchat je naše neumění a škoda. Posuzujeme podle sebe a druhým nedáme možnost být sami sebou. I dětem vnucujeme své vzorce, aniž bychom pozorovali, co potřebují ony.

Klementinko, Tebe se dotkl osobně, protože cosi podobného prožíváš. Jak Ti mám odpovědět? Já si prožitky z raného dětství nemapatuji, ale jiní...? Jestli ten klučina chodil na kontroly, jak to před ním utajili?...to vážně nevím. Možná mu jen řekli, že jsou to běžné prohlídky, nedělali z toho nic vyjímečného a nenamluvili kolem toho spousu řečí nebo už později nikam nechodili...kdo ví.

Lokomotivo, opravdu někdo něco nemůže? Co my víme :)))

:)

Krásný den, přeji všem,
Evelynko, nádherný příběh jsi napsala.
Je z něj cítit ohromná síla.
Co je tělo? Ať si klidně stůně.
A co jsem já?
Vzpomínáš? Když budeš dělat
ze sebe chudáka, budeš chudákem.
Ještě mě utkvěl nedávno televizí
proběhlý snímek chlapce, kterého
srazil neopatrný řidič do svého
kufru a pak do pohodil v lese,
v domnění, že je mrtev.
A on v horečkách, celé tělo
polámané, se doplazil několik
kilometrů na silnici, kde ho
kolemjedoucí auto odvezlo.
Kde se bere ta síla v nás?
Každý hledej odpověď v sobě?

Ahoj všichni.
I mně tohle přijde trošinku přisazené. Je pravda, že vědomí vlastního omezení to omezení do značné míry vytváří. Na druhou stranu, každý má právo znát svůj zdravotní stav, třeba už jen proto, aby mohl v dospělosti odhalit psychické příčiny svého handicapu a nějak se s tím popasovat.
A pustit nemocné dítě běhat - to je prostě trestuhodné (a myslím,ne, doufám, že si to maminka - autorka v rámci umělecké licence a zdramatizování příběhu vymyslela).

Ahoj, mě to taky připadá maličko přepjaté. Že se tomu klukovi nepřipomínalo to jeho zdravotní omezení, to bych chápal,víra ve vlastní síly dělá divy, ale nechat ho běžet s tou horečkou... Myslím, že jsou věci, které se respektovat prostě musí a člověk s horečkou patří do pelechu, i kdyby to byl železný muž.