jsem milenka ženatého muže

Jo, i takhle se to da rict. Treba je to vnitrni obrana pred vztahem, ale vzhledem k tomu, ze uz i nejaky ten "normalni" vztah delsiho trvani mam za sebou, tak ne tak uplne. Spis souhlas, bojim se samoty, proto nekdy delam kompromisy.
A znovu si nabijim cumak. A znovu si rikam uz nikdy. A znovu.. Ale tentokrat, jestli z toho vyjdu se zdravym rozumem, tak uz budu asi poucena nadosmrti.

Nemáš to jednoduchý :( Mozek ví, ale srdce si stejně dělá, co chce. A nemáš někdy pocit, že tak nějak podvědomě vyhledáváš muže, se kterými nemůžeš navázat normální vztah? Ráda bych ti řekla - pro příště se poučíš, ale co když si i příště nameleš?

Nebojíš se být třeba i sama? Nebo je to prostě jen o tom, že tě to táhne zrovna k tomuhle...?

Já to mám vyřešený šibalsky. Ten můj je rozvedenej, takže mi i imponuje, že už má něco za sebou, ženatej byl, ale teď už ho mám jen a jen pro sebe...

Uz ani nevim, vic jak rok... Nejhorsi je, ze se vidim "zvenku" a naprosto jasne si uvedomuju tu ubohou situaci, ve ktere se nachazim. Bohuzel, v zivote jsem potkala jen par zajimavych chlapku, u kterych jsem nemohla zit s nimi ani bez nich. Vlastne jsem se pokazdy skoro svlikla z kuze, abych se s nimi dokazala rozejit. Bajecnyho? Nic, normalni chlap, jenze je tam neco, co se neda popsat. A to je presne ono. Ale pracuju na tom, uz dlouho... Proto znovu, uz ponekolikaty v tyhle diskusi rikam: ok, uzit si, proc ne, ale vztah se z toho nesmi vyvinout. Nikdy. To je pak strasnej prusvih.

Hm, já vím, jak je to těžký, když se do toho zaplete srdce...já si vlastně taky něco takovýho prožila - zamilovala jsem se do zadaného kolegy, ale ustála jsem to. Nic jsem s ním neměla a nakonec mi i došlo, že by to nebylo nic pro život. Ale plácala jsem se v tom docela dlouho. Pomohl mi právě ten můj současný přítel.
Jak dlouho vlastně s tím ženáčem jsi? Co je na něm tak báječnýho? A co ti na něm naopak vadí?

Jasne, uz jsem mela i normalni vztahy. Vlastne jsem predtim mela partnera asi tak jako ty. Ja vubec neidealizuju postaveni milenky zenateho muze, je to to nejhorsi, co me v zivote potkalo (potkava). Mam spis problem, ze jsem obcas neodolala a do toho ovoce jsem kousla. Pak uz jsem jen platila. Nikdy jsem si je neidealizovala, vlastne ani nechtela mit kazdy den doma. Mozna proto.

Já si taky myslím, že si ty svoje ženáče dost idealizujete. Kdybyste ho měli na krku denně, ono by to taky bylo o něčem jiném...

Milenko2, s tím zakázaným ovocem tě chápu. Ale dobrodružství a vzrůšo se přece dá zažít i se svobodným, no ne? Nikdy jsi nepoznala nic lepšího než s tím ženáčem? Opět: nemoralizuju, jen mě to moc zajímá.
Já teď chodím s o hodně starším a rozvedeným mužem, který je navíc už tátou, a i to je svým způsobem velmi vzrušující a tím, že tak trochu neobvyklý pro mé okolí, je to i svým způsobem dobrodružný. Při představě, že bych se o něj musela dělit...brrrrrrrrr...

To Ká: máš pravdu a doufám, že Tě to nepotká. Ano, nemá to konec, je to nekonečný trápení, přemáhání, ale i užívání života, ochutnávání zakázaného ovoce. Jenže cena je příliš vysoká.
Kdybych se tím tak ještě dokázala řídit, byla bych šťastnější.

Musím přiznat, že je to velice zajímavá diskuse. Nejsem ani milenka, ani manželka, ani jsem nebyla nevěrná. Nikoho neodsuzuju, jen nechápu jednu věc: když jsou dva spolu nespokojený, proč nejdou od sebe. Já vím, vím - jsou tu děti, společný majetek, provázaný životy, ale já bych asi neuměla žít ve vztahu, který mě celkově nenaplňuje. A kdybych nebyla šťastná manželka, asi bych těžko byla šťastná matka, jestli mi rozumíte. Vím, že to není vždycky tak jednoduchý, ale prostě nevěrná bych být nemohla.
Naši se rozvedli a udělali dobře. Doma jim to neklapalo, bylo mezi nimi dusno a my děti to samozřejmě vycítily. Teď má táta novou ženu a je šťastnej.
A vzkaz zamilovaným milenkám: nezávidím vám, že jste zamilovaný do zadanýho. Nechtěla bych být ve vaší kůži. Já bych do vztahu se ženáčem nešla. Jeden zadaný se o mě ucházel, taky jsem měla chvíli co dělat, ale vzpamatovala jsem se, nikdy jsem s ním nic neměla a vyhnala si ho z hlavy. Prostě i když jsem hodně citová, v tomhle jsem si poručila. Nikam by to nevedlo, jen nervy, trápení. Neuměla bych prostě hrát druhý housle, na to nejsem stavěná, na to se mám až moc ráda. Navíc bych si toho člověka ani nemohla vážit, kdybych věděla, že podvádí svou partnerku...pak by to mohl kdykoli udělat mně. A vžívala jsem se i do situace té jeho...ať byla jakákoli, ať měli jakýkoli problémy, nehodlala jsem být žádným únikem, katalyzátorem. Mně by se taky nelíbilo, kdyby mi můj přítel při každém problému, po každé hádce utíkal za jinou...

Ale je to jen můj názor a znovu opakuju - nechci moralizovat a už vůbec odsuzovat. Člověk nikdy neví, co ho semele...tak všem přeju, aby se snažili chovat tak, aby se sami za sebe nemuseli stydět a něco si v budoucnu vyčítat.
Ahoj!

re:Už trochu zkušená
když to bylo úplně na začátku, tak jsem si řekla, že to prostě nebudu brát vážně a že ani nechci,protože vím, že on to taky nebude brát vážně...někdy si připadám jak rozdvojená osobnost.na jednu stranu si myslím, že tu situaci vidím reálně a vím co čekat(nic,akorát trápení),ale na druhou stranu si nedám pokoje a nechávám to osudu a když jsem s ním, tak prostě všechno moje myšlení je v háji..jen užívám.nikdy jsem mu neřeka že jsem zamilovaná,ikdyž o tom přesvědčená nejsem a ani mu to neřeknu. a máš pravdu..tuším, že mi to přinese víc trápení,ale já si nedokážu říct a dost,už stačí nebo tě to bude trápit..

to Hanka: Holka, holka, přinese ti to víc trápení než radostí a ty to tušíš.
Jestli můžeš, tak si to užij, ale neber vážně. Neříkej mu, že jsi zamilovaná.

to Kuš: Ženatej chlap je pro svobodnou holku, co se do něj zamiluje, akorát trápení.

Co to tady blábolíš že nejhorší je ženatý chlap.Právě ti jsou nejlepší.

Nejhorší chlap-ŽENATÝ CHLAP!

Byla jsem také milenkou ženatého muže,rozvedl se vzali jsme se a za 15 let mě opustil kvůli nové milence.
Radím jdi zavčas od toho.
Podvedl jednou podvede i po druhé.

Vykašli se na něj.Až se to provalí odneseš to samozřejmě ty!To je zákon milenek.

Hanko, tak to rychle s ním zabal, bude tě to pak strašně bolet až se na tebe vykašle.

2 měsíce

1 den.

Jak dlouho máš tento vztah Hanko?Smím-li se zeptat.

ach jo...včera mi celý den volal a psal,až jsem si říkala, že to u něho není normální a něco se děje...večer jsme se viděli a řekl mi je zamilovaný, že to zasšlo už nějak dál než chtěl a musí na mě pořád myslet..celý večer byl hrozně fajn,cítila jsem z něho, že to myslel vážně,ale když nad tím přemýšlím, tak nevím jestli mi jen nemaže med kolem pusy.nevím proč, ale já se mu bojím říct, že jsem zamilovaná,protože nechci být,nechci se pak trápit,ale to prostě nejde...