Lidé na vozíku a sex.

Nějak se tu přeskakuje hudební téma a masírování prostaty :-)))! Trocha chaosu neuškodí:-))), ani s jedním však nemám velké zkušennosti. Tak mlčím :-)))!

Jste všichni v lese nebo spíte??

Jo, tak starej dobrej David je moje mládí, je to moc dobrý. Na to, aby byl člověk dobrej kumštýř, musí mít asi duši trošku šejdrem. Bohužel moje angličtina je horší než nedostačující, ale "seven" chápu.
:-)

Bože, to je témat!!!
Čerstvý, tebou začnu. Přečetla jsem si tu prostatu na internetu, chtěla vyzkoušet v praxi - a narazila. Ale ještě jsme neměli čas rozebrat důvod.
A hudba? Konečně vidím mezi nám nějaký rozdíl, ellis, můj "obor" je FTC a když napíšeš zeď, vybaví se mi: ...V okolí týhletý války tenkrát už stávala zeď, i popsaný popravčí špalky, stály tam, co stojí teď...
Gotta a Davida upřímně nesnáším, ale nějaké ty cepelíny můžu.
Na Nohavicu ovšem nemají.
A teď se jdu podívat na tu skladbu.

Já ne.

Já jsem věčný nedouk.

Holky,dovedla jste někdy svého partnera k vrcholu,masírováním prostaty ???

No sláva. Jo, puberta, o tom bych mohla něco povídat - už snesu i Karla Gotta, Michala Davida a pod. Senilním - to bude asi to pravé označení stavu. Hele, byla jsem loni na jedné akci, kde se slavilo jakési vyročí a byli tam Sklepáci - Tomáš Hanák, Franta Skála, Eva Holubová a td...Všichni jsme věděli, že se vracíme do sevntýnjér a podle toho jsme se oblekli, pánové hřebínky do zadních kapes a Sklepáci hudbu 70. let. Lepší akci jsem od té doby nazažila. Všichni jsme se nakonec shodli na tom, že ten totáč nebyl ani tak strašný - samozřejmě víme proč - byli jsme mladí, všechno bylo před námi - i to těžké..

Schody do nebe jsou od Zeppelin? Ty se mi líbí, samozřejmě. Ale jinak mi tento druh hudby musí můj syn "překládat" - povídat o čem je. Potřebuju vždy vědět o čem se zpívá. U muzikantů těchto kvalit je to nutné...

Ellis, chytla jsi mně na švestkách. Blbě jsem to řekl. Libi se mi spousta nové hudby, ale nejsou to zatím takove legendy, abych jel na koncert přes půl republiky. Mimo to asi senilním a čím dál radši posloucham to, co v pubertě. A to jsou ti zepelini, metaliky a tak. Tobě příjde AC/DC tvrdá kapela?

Tak já jsem ti s dovolením jednu skladbu vybrala Bowieho Seven

Moje matka mi říkala...
Můj otec mi říkal...
.
.
.

Sedm dní můžeš umírat,
sedm dní můžeš žít...

http://www.youtube.com/watch?v=ji_zlq6abfc

Tohle je jedna z těch, kterou mi pouští můj 28 letý syn a chce si u ní povídat. Třeba o tom, co všechno jsem mu říkala a on tenkrát neslyšel... Nejcennější je pravda, kterou jsme sami poznali...

Neumím angličtinu tak dobře, abych doslova rozuměla o čem je The Wall. Můj syn mi říkal, že je zdi v nás. O bariéře mezi lidmi, k něčemu jinému, novému.

Nejsi staromil Šimone? Pořád vzniká něco nového, neopakovatelného. Co na tom, že pro náš už to není tak dobré jako to co vznikalo za nás.
Kapely, které jsi vyjmenoval jsou spíš tvrdé. Líbí se ti třeba NIN - Nine Inch Neils? Trent Resnor?

Ja mám 35 a pád zdi si pamatuju.Nemyslím nestihl kvuli vozíku ale kvuli tomu,že dobrých koncertu je čím dál mín. V poslední době spíš letěj festivaly a to je na vozík asi moc. Krom toho kapely na které bych šel, se pomalu rozpadaj nebo vymiraj a nástupci nikde.

No, deset let tam, deset sem - mám "jenom" 48. ale já mám jinou tendenci - spíš si roky přidávám...tak v poslední době občas omylem říkám že mám 58 místo 48, což mi opravdu nikdo nevěří...

Nestihl? Tomu nerozumím. Myslíš, že na vozíku už to pro tebe nemá to kouzlo?

Víš o čem Zeď je? Kolik máš let? Já 58.

Ellis, The Wall. V Madarsku jsem byl na Iron Maiden, jinak jenom AC/DC v Praze. Jo moc jsem toho nestihl.

Které Šimone?

Byl jsi na nějaké živém koncertu? Já jsem kdysi za totáče jezdila do Maďarska, ale teď už mě jakékoliv cestování nebaví. Najezdím se dost kvůli práci...

Nazdar. Ellis, přítelkyně tam chodila ráda ale spíš jenom hodit oko. Mně tam chtěla dostat pod záminkou, at? si na narozeniny koupím něco v čem se mi bude líbit. Nakonec jsem si raději nadělil dvoualbum Pink Floyd.

Kára pod prdelí se jako všechno zlo dá vyúžít i dobře ve prospěch všech v okolí. Já znám ty borce, co je nemoc, úraz tak zocelil, že veřejně říkají, že nebýt káry, tak žijí obyč. všední život (A ANO, DĚKUJME BOHU ZA SVÉ VŠEDNÍ ŽIVOTY), ale kára je dostala někam mnohem výš. Každý průser je vždy výzva. Já vím, zní to jako kecy. Ujišťuji tě, že když sama sobě říkám tychle kecy ve svých sračkách tak se mám také chuť poslat hodně daleko....ale nejde to. Prostě všichni tu máme cosi k řešení.

Tohle forum mám ráda, protože se tu nebrečí, ale uživá...

Tak co třeba téma - chodíte do sexchopů. Já stále ještě ne. Nevím jestli to ještě v tomhle životě stihnu....A asi závidím, těm co se nestydí, protože za nic špatného to nepovažuji...

Připadá mi ,že Ellis považuje vozíčkáře za lidi,kteří se povinně musí smířit a být povinně štastný.
Vždy platí,že svoje neštěstí je to největší, To že má sousedka možná třeba jinou nemoc je pro mnohé ta druhá záležitost

Čerstvý, všechno zlé, co se mi v životě stalo, považuji za zkoušku, za úkol...
I to vyučení od několika lidí s postižením. Jak vidíš nezanevřela jsem na ně, jen jsem už v obraze...

Dobré ráno Vizitýre,

většinou mluvím, píšu obecně, o lidech s postižením, tady je víc vozíčkářů tak tak to občas redukuju na vozíčkáře.

Je rozdíl mezi melancholií, pesimismem, smutkem a lidskou zlobou, pomstychtivostí.
Nemyslím si, že je nutné se smířit. Je možné, že to vůbec nejde. Nepoznala jsem to, takže o tom nemohu mluvit. Poznala jsem jiná trápení a na to smiřování chodím k psycholožce. Protože máš pravdu - moje neštěstí je to největší. Přiznávám se, že bych měnila vozík za to svoje trápení. Ale chápu - nic o tom nevím, možná až kdybych věděla, děkovala bych za to své, kdoví.

Dá se říci, že velmi důvěrně znám jednoho vozíčkáře. Navzájem si svěřujeme svoje životní sračky. On je pro veřejnost ten gejzír energie, pozitivismu, ale já znám jeho smutky, jeho beznaděje. Nikdo není jen bilý nebo jen černý a den odjakživa střídá noc.,
Snad jsi mně teď pochopil lépe.