Lidé na vozíku a sex.

sou věci které člověk z odstupem času pochopí ,odpustí ,ale těžko se na ně zapomíná .

Užívám si tu vaši společnost - co užívám - chrochtám si tu blazem jací jste skvělí společníci.

Jedno rčení říká - každý člověk je ti učitelem - i ti pruduči tady, i oni mě čemusi učí - třeba být nad věcí, což jak víte dost často nejsem a reaguji na blbosti. Jsou mi učiteli, abych se uměla povznést nad malichernosti a nevyplácavale enerigi. Teda dneska jí moc nemám - mám-li vůbec nějaou - válím se notebookem v posteli, snědla jsem 4 fidorky a vypila dvě kafe a furt nic moc...

Já vím, ono se to kecá. Kdo způsobil moje životní trauma - nevím. Já, osud? Někdo jiný?
Neřeším.
Když uteče parner po úraze je to zlé (i když tvrdím, vím, že občas si za to může ten člověk po úraze-svou zahořklostí atd.) Od postiženého člověka se odchází hůř, ale odmítám jakousi zodpovědnost jen toho zdravého.
No v životě se nám dějí i blbé věci...

Já mám jen to jedno trauma - závislého syna - jinak na co jsem sáhla to se podařilo - tak asi daň za ty jiné úspěchy. Možná, abych líp chápala druhé - trpící.

Ellis mi utekla po úrazu s "kamarádem" holka a nemyslím že by se mu to nějak vymstilo. A odpustit, zvlašt když je občas spolu vidím taky není jednoduché.

Hezky to napsal Šimon .....

Ty vlastnosti sou vlastní jen vyzrálým a těch je málo :-)))

Čerstvý - podle tvého slova Kamarád bych usoudila, že sis dal na hubu díky "kamarádovi". to je také běžné, že očekáváme od lidi, ke kterým se chováme kamarádsky, také kamarádské city...No a někdy jsou to vzvláštní zakuklenci.

Rada - být ostražitejší nebo počítat s tím a neosypávat se z případných úrazů. Já riskuju stále a tvrdím, že hůř dopadne vždy ten, kdo mě napalí, ošidí apod.
Měla jsem ve svém životě dost "kamarádů", kteří se mně stažili využit, použit zahodit. Myslím, že tím, že jsem se nemstila, neřešila je, smířila se....jsem hodně získala. Nevyplácavala jsem energii na mstu. Odpouštět je tak ulévné....

to je přece jasné,chytré ,svědomité,pracovité ..........po nás a to ostatní po vás :-)))
Havran Skřivana nevysedí .

Copak my, my víme...

Ale daleko víc bolí, když teď na držku dávají naše děti a nenechají si poradit - po kom asi jsou???

Zdar,nenastrkujem prázdný ešus :-))) aniž by jsme nevěděli co je v jídelním lístku ....

Nazdar myslím, že po hubě dostáváme furt. Akorát už mame tolik rozumu, že už si nejdem pro nášup.

No jo naivita z mládí dostala pořádně přez dršku....kdybych si v mládí vytvořil správně Kamarád,ale zase bych pak nebyl co jsem ted......:-))) takže to vlastně dobře dopadlo ,ale důležítý to je ,máš pravdu .

Čerstvý - nic nezkracuj, klidně se rozepiš, čtu tě velmi ráda. A aspoň tu nemám pocit, že zasírám místo "potřebných"...

Mladí je na to stavěné - abys dostával na držku - kdo ne? Máš si najít své hranice, ty má každý libovolně volitelné. To, jak si vážíme sebe, tak si nás váží i své okolí. To není o pýše, není to o lokajství. Je to o sebeúctě - jak si tě mohu vážit, když ty budeš o sobě mluvit a chovat se jako darebák. Křesťanství to má ošetřeno - v lásce k blížnímu svému stejné jako k sebe samému.

Nebo-li - co si odpustím já sama, mi odpustí i ten nahoře. Nikomu jinému - jak sobě samé a tomu nahoře se nezpovídám a nezodpovídám.

Dnes jsem udělal jednomu človíčku radost ,prostě radost kterou mi neuvěřitelně poděkoval.....před nějakým časem jsem byl nucen být na jednom místě ,kde se mi nelíbilo,ale děla jsem tam perzonálu ,radost.Dnes jsem si to uvědomil,je to nejlepší měna na světě .-)))

Elis v mládí jsem si vytvořil špatné hodnoty,skrátím to na třeba Kamarád.Potom ,jak jsem dospíval,jsem díky tomu dostával pěkně přez dršku.Myslím že je to hodně těžké.........

Úkolem dospívání, zrání je vytvořit si vlastní svět - takový jaký nám bude vyhovovat. Tedy vlastní hierarchii hodnot, vylézt na Maslovowu pyramidu potřeb co nejvýš (dole jsou základní potřeby - potraviny, teplo, pocit bezpečí, na hoře seberealizace, duševní, duchovní cíle). Vylézt co nejvíš a nezranit se...a nikoho nezranit, poznat meze, vytvořit si vlastní hranice. Nebo-li stát se člověkem...

ellis, dva tisíce zas nejsou tak málo, já taky nekupuju značkové oblečení, třeba když je výprodej, dá se dobře nakoupit i v běžných, obyčejných obchodech.
Já jsem se dřív taky snažila vysvětlovat dceři "svět", ale moc jsem nepochodila.
:-)
Vrátím se večer, ahoj tobě i všem.

Nakupovaly jsme v sekáčích, snad je to vidět podle částky, kterou jsme utratily. Obě dvě jsme si nakoupily úžasné věcičky..ale hlavně jsme si hezky popovídaly..

V takové chvíle se jí snažím přiblížovat svět mužů (ale - rozumím mu vůbec?), protože vím jak naráží na mužskou přimočarost..jak ji to trápí..

moc ráda se na ty fotky podívám!
když píšeš o společném obědě s dcerou, připomnělo mi to, jak hezké to bývalo, když jsem měla svou dceru blízko a když mi říkala všechna holčičí tajemství. Taky jsme spolu chodívaly na obědy nebo večeře. A jak ráda jsem jí kupovala parádu!
bylo to moc fajn - ale skončilo to, dnes je daleko.

Listopad mně také odrovnává. Zvíře ve mně se chystá k zimnímu spánku a to člověčí ho tak trápí, nutí dělat spoustu úkonů - dnes třeba běhat po úřadech, účetní, banka VZP, OSSZ a pod. vopruz.
Náladu mi hodně vylepšila moje dcera - náhodou jsme se potkaly na městě a na její tváři byla vidět mimika radosti, že mě vidí. V jejím věku má ještě právo myslet si, že matka je kráva.
No tak od radosti za tu neverbální komunikaci jsem jako další pochůzku zařadila banku, vybrala jsem 2 000 Kč a běhaly jsem po obchodech. Zašly jsme si také na společný oběd. To máme obě velmi rády.
Karin - do profilu na Lidé.cz večer zařadím nějaké fota z aukce. Jinak zatím si to studentky daly na rajče - nick jmkn. Ale to jsou jenom neoficielní fota.

ellis, je teprve pátek, ještě máš dva dny! Já jsem docela špatná ze tmy, nesnáším zimu, plískanice a tmu, a to je teprve začátek.
Nemohl by už být březen?
A jaké bude dnes téma, jsem napnutá..