Lidé na vozíku a sex.

Je pravda, Bořku, že na mém synovi se jedna důra hodně podepsala...I on dnes uznal, že to byl hodně patologický vztah a jeden z jeho startérů.

U kluků to možná souvisí s...já s vychovou to mám jinej názor,já mám hodného kluka zlatého,ale s holkou je kříž ta je na zabití.a né málo.jinak to ujde.tak že u nás je kluk zlatej než ho zkazí nějaká důra a že už je.

jo, holky jsou po nás, kluci po tátovi, tím to je.
šla jsem se podívat, co jsou to genderové vzorce, a připomnělo mi to Semafor ze 70. let: trpaslík je i sociálně determinován, je to malý horník, čili permoník.

U kluků to možná souvisí s krizí mužské identity - ve společnosti se mění genderové vzorce, pánové jsou z toho neklidní. Muž psychicky méně vydrží, to je známo. Nevím, já kluky složitě vychovávám, stojí mne mnoho energie, holky jsou úžasné, šlapou jako hodinky, vždy, všude jenom pochvaly...

já to mám jen po jednom, takže s dcerou dobrý, se synem galeje - převážně díky mé matce.
No, nechci tu prát špinavé prádlo, je listopad a mohla by se přidat deprese.
:-)
a kde je dnes zbyněk??

Držte huby krávy.....běžte...buď něco zděl a nebo jdi do prdele,tomu snad rozumíš :-)))

Držte huby krávy.....běžte otravovat jinam!!

Nevím jak Karin, četla jsi moji terapii. Také mi toho moje matka dost naložila. Matka a dcera je vztah vztahů, nedá se srovnat se vztahem otec, syn - ženy jsou více empatické, komunikativnější, citovější. Matky a dcery si umí nejvíc ubližovat, nejvíc se odměňavat. Je to nejkrásnější a nejtěžší vztah. Mě pomohla kniha Matka a dcera, ale nevím od koho - nějaká američanka. Obě tam popisovaly scénáře jakých jsem zažila se svou matkou stovky a u kterých si dávám hodně bacha, abych neopakovala se svými dcerami. S dcerami mám krásný vztah...Obě mě úžasné respektují, jsem pro ně autorita... Se syny mám galeje...

cizím se odpouští líp,je to logické......

a nevrátíme se k sexu?

ellis, to je zvláštní, ale asi umím spíš odpustit někomu cizímu. Mně ublížila nejvíc moje matka, neumím se s tím vyrovnat a nikdy se s tím už nevyrovnám. Ale je fakt, že jsem v podstatě skoro pořád optimisticky naladěná, to mi v životě moc pomohlo.
Hlavně když mi bylo ouvej.

Ale ja nikomu nevyčítám že si žije líp. Bavili jsme se o mstě a odpouštění, tak jsem napsal jak to vidím.

Tohle tu ale nikoho nezajímá, vaše kecy ..založte si svoje forum a neprudte.

Šimone, mě asi nikdo moc neublížil - jako tobě.

Nebo - možná mi ublížil můj syn, že mně neposlechl, když jsem mu říkala o závislostech, jak hodně je tím ohrožený. Pokud ano, tak jsem mu to odpoustila, ale stále si pamatuju všechno to utrpení co jsme kvůli tomu celá rodina prožili - ale odpostila jsem mu. Nemám vůči němu žádnou zášt, necítím nenávist. Pořád to bolí, ale já se u své psycholožky nehrabu v sobě proto, abych mu odpustila, já se hrabu v tom odpustit sama sobě svůj podíl viny - rozumíš? Ať si můj syn zápasí se svými vinami sám, ať si s tím žije jak umí, já mu nic nevyčítám. Pokud si něco vyčitám, tak to, jestli jsem dělala dost, aby se tohle nestalo... Psycholožka praví - neměla jsem - právě dost zkušeností, abych poznala, že hrozí nebezpěší....nebo co já vím...

Tvůj případ je asi jiný...víš?

prostě tady jsme přece skupina lidí, co si nevyčítá, kdo si žije lépe, třeba i vyčůranějí, nebo kdo má těžší osud a komu je hej. Tady víme, že každý má svůj kříž a každý má jen takový kříž jaký utáhne...

Já mám na své viny psycholožku...

aha, tak dneska je to na vážno, tak dobře. a jak to píše šimon, jsou lidi, kterým se odpustí všechno a pak takoví, kterým se prostě neodpustí nic.
Já dokážu odpouštět taky jen někomu.
Nemůžu si pomoct.
A pak se mi líbilo, že havran skřivana nevysedí.
:-)
to si musím pamatovat!

Ellis a ty si umíš poručit komu odpustíš a komu ne?
Karin zdravím.

ale je to škoda,lepší by bylo lehnout si z Amálkou někam do trávy a chvilku poslouchat cvrčky,jak jim to cvrká a taky si trošku cvrknout,napít s číše lásky :-))) Holky víte že vas láska posiluje ,zatím co mi slábnem !!!

Sláva - Karin

sex se nekoná - my filozofujeme o životě...

Jo, něco od mé psycholožky - říká mi

Odpustit - jistě

ale

zapomenout - nikdy - je třeba pamatovat si, aby člověk neudělal tu samou blbost.

Samozřejmě - dá se zapomenout, že mi kamarádka ve 5. třídě ze závisti pošlapala nové boty, ale nezapomínám lidi, kteří se na chtěli přiživit na mé praci, když před tím odmítli pomoci.

Takže - já odpouštím, ale nezapomínám.

ahoj všem, jsem domaaaaaaaa !!!
ach, jak málo člověk potřebuje ke štěstí... snad jen trochu toho sexu!
:-)