PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Dášendo, přece i k tomu tenhle chat slouží, aby si tu člověk vylil srdíčko. Vypustilas páru, je to lepší, než držet v sobě. dokážu si představit, jak tě to mrzí, jsi člověk, který nemá potřebu zraňovat, naopak máš až příliš laskavou dušičku. Tak Tě aspoň velmi silně vnímám, rozdáváš se...
Sny mám vždycky v období kolem úplňku příliš živé a psa máš pořád na očích.

Jitko B, dej vědět, prožívám to s Tebou. Moje maminka bývala často v nemocnici, ještě když jsem studovala gympl. Vzpomínám si, jak jsem chodila napjatá domů, jestli ji zase srdíčko nepozlobí a neodvezli ji. Držím pěsti, aby to nebylo nic vážného...

Jituš,oni tam maminku odvezli? A jakto že jela sama? Bez Tebe nebo táty?

Jitul to je mi líto ,snad to nebude nic vážnýho s maminkou ,držím moc palce !!!

Dášendo, neotravuješ! Naopak já jsem ráda, že nemám sama blbé vztahy s tchyní. Teda to teď vypadá, že jsem úplný sobec, ale tak to nemyslím, fakt to nikomu nepřeju, ale při společném bydlení jsou konflikty časté. Prostě si ráda na tchyni zanadávám a tím se odreaguju :-)
Dášendo, víš já si myslím, že máš i tak dost práce kolem rodiny a sama se sebou. Tchyně nemůže čekat, že budeš dělat všechno za ní. Aspoň uklidit by si mohla sama. Vaříš jí?

Jitko B. přeju ať to není nic vážného!!

Deino, mně se to stalo dokonce několikrát. Nemohla jsem si zvyknout, že každý den musím vzít lék a zapomínala jsem často. Když jsem si vzpoměla nebo když mi začalo nebýt dobře třeba po dvou nebo třech dnech vzala jsem si prášek, ale normálně jako vždycky - jeden. Zlepšilo se to po několika hodinách, bylo vidět, že to opravdu bylo tím, že jsem prášek nevzala. To byly motanice, pocity na omdlení, po vysazení jsem měla přesně tyto pocity + nevolnost, ale psychicky jsem se nezhoršila :-)

Evo, co s tou poštou, už se zásilka našla?

Tak já vás dneska trumfnu! Mamka je v nemocnici. Nevím, co jí je, koukám doma do zdi a čekám na telefon.

Renčo ,už jsem schránku uprázdnila :))

Lenko *,blahopřeji k novému zvířecímu přírůstku:))

Kamarádíkové ,já mám zas dnes den "D" :(
zdálo se mi na dnešek o útočících psech ,to pro mě vždy značí ,nedobré věci.Taky jo,
dneska jsem se opravdu ošlivě chytla s tchyní ,vzniklo to z jejího popudu .Už jsem se ale v tom afektu neudržela a řekla jsem ji všechno naplno co mě už měsíce "žere".Taky jsem ji dala na rovinu vědět ,že veškerá má péče o ni skončila,abych ji dělala služku a ona mi ještě sprostě nadávala ,tak to tedy ne !!!
Promiňte ,že VÁS tady stím otravuju ,ale potřebuji to někomu říct.

AHOJ DEINO,neboj se holka, zase budeš dobrá ,zapomněla si na léky a jestli k tomu máš ještě virozu ,tak to je jasný!
Já měla o svátcích docela hnusný nachlazení a taky na mě lezla Pepina ,tedy jen trochu ,ale plížila se potvora :))každá nerovnováha v našem těle ,probudí tu Pepku ze spánku,ale jak se člověk dá zas zdravotně do pohody je vše zas ok:))
Deino ,taky mám svý smutný chvíle ,ale snažim se je rychle vytěsnit z mysli :))já nerada smutnim ,jsem od přírody optimista ,to mě vždycky drželo nad vodou ,protože jsem zatím nikdy nepřestala věřit v lepší budoucnost :))
Když jsi plakala u dr.,to Ti muselao být asi hodně mizerně :(to ti prckové asi byli z Tebe vykulení.
Tak vydrž ,za pár dní budeš zase "chlapík"a nezapomínej na léky :))

Romano,dik,trosku jsi me uklidnila,doktorka rekla,ze si ted mam dat jen pulku,aby telo tak neblaznilo..

Pajko, určitě ho nafotím a pošlu ti nějaké foto:-)
A teď už vážně papaaaaa.

Lenko, tak to je u nás podobný, kdykoli se někam jde, tak já a Románek čekáme co si zase Tomáš vymyslí, proč mu to tak dlouho trvá. Řekla bych, že něco zrádnýho v psychice zdědil po mně.

Deino, já jsem Remood brala a fakt takhle působí. Já jsem sem tam zapomínala si ho vzít a jakmile to byly 2 dny po sobě už jsem měla motanice, pocity na omdlení. Nejhorší bylo potom vysazování, skoro 14 dní mi bylo opravdu zle, že jsem každou chvíli zvažovala, že zavolám psychiatričce, ať mi ho ještě předepíše a to jsem vysazovala hodně pomalu. Ale zvládla jsem to, už ho půl roku neberu a je mi fajn.

Dášendo, máš plný mail box. A zrovna jsem měla pro tebe takový vypečený mejlík :-)

Deino, poslala jsem Ti sms...

Taky nemám ráda a okna a balkony ve výšce. Dlouho jsem měla klid, ale poslední dny v lázních, jsem si uvědomovala to 5.patro velmi silně. Jsem přesvědčená, že s klidnou hlavou bych neudělala nic, ale z vyšinutí smyslů mám poplach v duši a rozvrkočené vlasy by byl to poslední, na co bych myslela. Tipuju, že tohle ale nikdy neudělám, že by mě zastavila představa mých blízkých.
Takže Lenko: Tvůj přístup je bezpečný, nic Ti nehrozí :-) Dej vědět, co exotické miminko :-)

Heheee...Lucie, umím si živě představit jak tlačíme kočárky s našimi mazlíky na Vyšehrad a lidi zvědavě nakukující dovnitř. Za chvíli by nás asi ve svěracích kazajkách odváželi bohničtí zřízenci k Chocholouškovi :-)))

ne Licie

Tak Lenko s tím těšením na vnučku jsme na tom obě stejně ale jestli budeš mít tak rodinotvorné synky jako mám já,tak nevím nevím..leda že bysme spolu vozily kočárky..já s kočkou a ty s leguánem!No a co,že jo, s našima diagnozama.
A ten nutkavej pocit,otevřít okno a všechno ukončit velmi dobře znám,běda jak jsem byla někde na návštěvě ve vysokých patrech!

A teď padám do práce a odpoledne pro mého nového zeleného mazlíka:-) Mějte se fajn a pohodově a ahooooj:-)

Pajko, to máš pravdu. Než jsem začala brát AD, tak mě přímo přitahoval náš balkon v 10. patře a pohled dolů a že by byl konečně klídek:-( Ale pak jsem si řekla, že by asi moje vlasy po tom letu byly rozvrkočené a neupravené a asi bych nevypadala moc přitažlivě, tak jsem tu myšlenku vždycky raději zahnala:-) Ne, kecám. Řekla jsem si, že spousta jiných lidí je na tom mnohem mnohem hůř a nevzdávají to, tak já přece nebudu takový slaboch a PePinu nenechám vyhrát. A pak.. těším se na vnoučata, třeba se konečně dočkám holčičky alespoň jako vnučky:-)

Dasendo,ted jsem si cetla prispevky znovu,ty jsi vazne porad happy-zavidim ti ten optimismus...jsem se rano u doktorky za sebe i stydela,jsem tam porad brecela a fnukala,jak je mi hrozne zle a strasila deti kolem(chodim jeste k detske)..dosel za mnou nejaky maly a rika