PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

...já zase měla ze zdrav. důvodů odpočinkový den, tak jsem tady dnes už po x-té:)

DÁŠI, z míst Sv. Jana Pod Skalou mám na kazetě vážnou hudbu - dostala jsem jako dárek a myslím i pohled odtamtud mám. Vím, že je to silné energetické místo. My tu máme za sousední vesnicí také poutní místo - Sv. Antoníček a na Sv. Hostýn nad Bystřicí pod Hostýnem to také nemáme daleko - tam jsem seděla v kostele a po určité době jsem cítila i mírné vybrace energií. Jsem hodně citlivá, ale toto se mi stalo tehdy asi poprvé.
Polodrahokamů mám také hodně a různých druhů. Z křišťálu jsem dostala broušené srdce na zavěšení do okna a pročištění energií domu. Světe div se, od té doby moje matka zatím ještě neměla své maxi řádící výpady, to je asi tak 2-3 roku. Z ezoterického obchodu mám také obrázek, který mě má stimulovat v seberealizaci - to abych neusnula na vavřínech :)
Ale není dobré, to zase z různými věcmi přehánět - mít jich jen s mírou. V obýváku mám šest andělů a x slonů, které jsem dostala pro štěstí od jiných lidí - jednoho anděla jsem si koupila. Tomu věřím, že nás chrání, kdysi se mi to zjevilo i ve snu. Jinak stojím nohama na zemi, jsem praktický člověk. Co sama neudělám, to nemám. Duchovno je špička ledovce, i když pro mne důležitá špička. ... moje švagrové se toho ale bojí a takto smýšlí víc lidí.

Edušo, ale já ES naštěstí nemám. Tedy kdysi jsem měla, dokonce jsem asi 4-5 let brala léky, ale pak jsem zjistila, že mi snižují tlak a že je mi bez nich líp. Takže, když mi srdce občas poskočí, nasadím dechově-polykací manévr a je pryč. Mám Ti něco pohledat?
třeba tohle:
http://www.sanquis.cz/clanek.php?id_clanek=127
Na těch stránkách, mám dojem, že Dita, nedávno stuodvala článek o PP.

Tome, jsem taky z Pm, můžeš i mně poslat kontakt na doktorku z Plzně... adresa je simca76"seznam.cz. díky
Jinak jsem se chtěla zeptat, Pajko, nemáš nějaký článek o ES, který bys mi poslala na mail. díky

TOŽ DOBRÝ VEČER MOJI MILÍ :-)
Dnes poprvé usedám k pc,měla jsem dnes nabitý den ,tak jsem na nějakou pepku ani nevzdechla :))
Připojuji se k ostatním gratulantům a taktéž blahopřeji NICE k svátku :))

PAJKO ,napsalas to opravdu moc hezky ,čtu Tě ráda :))
Jsem taky hyperaktivní muž mi to říká věčně ,z nic nedělání bych umřela :))
Máme to též v rodině ,jsme já i maminka i babička jak motorový myšky :))
A víš ,že mě jdou hrozně na nervy lidi ,kteří jsou líný ,fakt ,někomu musím asi připadat hrozná s tím svým věčným pobíháním :))

DEINO
jednoznačně -JEĎ!!!Musíš :))nevzdej se ,ukaž Pepče ,že jsi silnější než čeká :))
Překonáš strach a nebudeš tam sama, pak budeš na sebe hrdá žes to dokázala !!Moc Ti držím palce :))

MARTINKO
člověk ,když je v ouzkých musí v něco věřit ,musí se k něčemu uchýlit.
Já když mi bylo hodně zle ,chodila jsem se pomodlit k Ivanově studánce ,je to taková jeskyně , poutní místo ,ve Svatém Janě pod Skalou,je to kousek od Berouna.
Když jedeme okolo většinou se tam stavíme a já tam jdu tiše poděkovat,že už jemi lépe:))
Duchovnomě velice přitahuje ,je v něm spousta moudrosti a smějí se tomu jen hlupáci.

DITUŠ
ani nevíš jak moc mě tě přišlo líto ,jak píšeš ,že Ti bylo zle venku s kočárkem .Když jsem to četla úplně se mi sevřel žaludek ,protože mě to připomnělo jak jsem tohle s malinkatou Áňou taky zažívala,větší beznaděj jsem snad ani nikdy nepocítila ,než právě tenkrát :(
Člověk si říká ,co bude s malým ,když tady cestou někde padnu ? Bylo to hnusný a moc dobře se dovedu do tvých pocitů vcítit .
Dituš ,budeš muset asi zvýšit dávku AD i za cenu toho přestat Lindičku kojit,už jsi o tom přemýšlela ?
Takhle by Ti bylo stále hůř.

LENKO*
dnes jsem si na Tebe vzpomněla ,protože jsem jela přes Řepy do IDEY ,koupit nové křesla k pc sobě a mužovi ,máme teď stejná :))Byla tam akce slev na kancelářský nábytek .
Ty čínské koule jsem si objednala z ESOTERICKÉHO shopu na netua už mi dnes posílali mail odeslání zásilky ,to je tedy rychlost :))ještě jsem si objednalaa i sošku budhy a nějaké léčivé kameny .

JOHANZ
dnes jsi napsal milé příspěvky a poučné !

mějte všichni pěkný večer

HORSKÝ PRŮVODCE ŘÍKÁ

JITKA B
TAK BUDEŠ VAŘIT V MEŠUGOVĚ
JEN TY OMÁČKY SE MUSÍŠ DOUČIT, HLAVNĚ SVÍČKOVOU....

Pajko,
napsalas to hezky. Moje matka je pojach, dřív hodně pracovala, taťka byl workoholik až do doby inv. důchodu, no a co jsem měla být já? Zklidnit se mně vždy dalo práci, už na ZŠ mně kdysi učitelka řekla, že mám snad "tanec sv. Víta". Zato můj muž i syn jsou klidnější odjakživa, syn byl jen jako malý, spařák, všude lezl. S nástupem buberty byl klidnější a teď ho dokonce musím strkat z domu, aby nebyl jenom jako krtek zalezlý. Dokud chodil za kamarádkou, tak alespoň vylezl ven, ale co se rozešli, jen si píší. Tak jsem mu řekla, ať zajde za jinou kámoškou, aby vytáhl paty z domu, která se s ním kdysi už viděla. Prý ho to také napadlo. Jo, 2x týdně chodí do ping pongu:)

Vařit umím, ale nepouštím se do složitějších jídel. Třeba omáčky nevařím, protože je nejím.
Já se snažím stravovat zdravě, takže si nejčastěji vařím brambory, těstoviny nebo rýži s rybou nebo kuřetem.
Když hřeším, tak si udělám zapečené brambory nabo palačinky.

JITKO UMÍŠ VAŘIT?

JA SE POSTARÁM I O TEBE JITKO B.

Evikrk - když já mám takový specifický obor, že mi přijde zbytečné obcházet nějaké firmy. Ani nevím, co bych tam mohla dělat. Účetnictví neovládám a na sekretářku většinou požadují psaní na počítači všema deseti nebo němčinu nebo praxi v oboru.

Děti s Johanzem asi odložím na neurčito. Nedokážu se postarat ani sama o sebe, natož pak o někoho dalšího.

Evikrk, mně moje maminka připadala vždycky zdravá. No, zlobilo ji srdce, bušení, arytmie, pořád ji zkoumali až vykoumali, že je to násldek záškrtu v dětství a brala dlouhodobě léky, dokonce v 50 letech jí dali invalidní důchod. Taky žlučník, přecházela kameny, až byla operace na poslední chvíli. Ale, jak stárnu, skláá se mi do obrázku úzkostné osůbky. Při mé první nečekané atace byl hned po ruce Belaspon, takže si s ním taky proti něčemu pomáhala. Na stará kolena, když jsme bydleli zase společně, mívala v noci srdeční záchvaty, umírala u nich, přijela pohotovost, změřili tlak, poslechli srdce, píchli Diazepam a odjeli. Odmítala chodit ven, jenže jsem tehdy neznala termín PP ani agorafobie a neuměla jí pomoci. Tedy nakonec asi ano, ¨šla jsem s ní k psychitrovi, ten jí předepsal léky a začal léčit i mě, přestože jsem si na nic nestěžovala, vycítil - osamělá samoživitelka, 3 děti, podnikání, nemocná maminka, že to bude na jednu ženskou docela dost záběr a svěřila jsem se mu se svými úzkostmi, které neměly jméno i to, jak s nimi bojuju. Mamka brala AD (ani ten termín jsem tehdy pořádně neznala) a byla klidnější. Když mně pak po nějakých 7 letech začala psychika opravdu pořádně vyšilovat, přidal mi další lék i slova poučení a útěchy a nějak jsem se z toho i s pomocí lázní Jeseník vyhrabkala. Vystopovala jsem u nás v rodině ze strany maminky pár příbuzných, kteří mají společné některé povahové rysy a u všech je vyšší míra úzkostnosti. Všichni jsme hyperaktivní, s prvky workoholismu, společenští, veselí baviči a zároveň příliš empatičtí a úzkostní. Věřím u PP na genetiku, rodíme se s dispozicí k ní a záleží pak na tom, co nás v životě potká a jak jsme schopni se s tím poprat, jaké máme kolem sebe lidi apod. Proto pokládám za užitečné, aby v takových rodinách probíhalo u dětí od útlého dětství něco na způsob psychohygieny a otužování psychiky, včetně v poučení v pozdějším věku, které by zbavilo předsudků, kdyby se přece jen objevily náznaky průšvihu, nebát se vyhledat pomoc. Naopak jít a udělat to okamžitě. Takže prevence a osvěta, netajit, mluvit o ní otevřeně, upozornit na možnost, že a jak můževystrčit drápky. Zajít s dítětem k psychologovi raději zbytečně, než vůbec.
Musím se stopnout, jsem ukecaná, čekám od rána na auto, až odjedeme povyřizovat úřady, takže nepracuji, chrlím moudra... :-)

Nějak jste přesali s Johanzem rozšiřovat populaci.Co to , co to, velebnosti?

Pajko, kouknu. Víš, mě jen zarazilo, že by to třeba mamce mohli dávat na nervy. Protože nikdy jsem od ní nic neslyšela. U nás v rodině jsem takhle prdlá jen já, a to ještě přičítám následkům prvního manželství.
Víš , to bylo prostě takové "blik" viděla jsem to doma, když jsem byla malá.
Jitko, je fakt, že se nejlepší práce sežene přez známe. Ale třeba naše mladá, teď po návratu z ciziny vytáhla z počítače všechny firmy v okolí bydliště, rozeslala životopis a už chodí na pohovory.Ono z toho pracáku mě to připadá jako poslední možnost. Já jsem třeba dávala na pracák požadavek na zaměstnance a to co nám posílali byla docela hrůza. Víš, jde o to se někde upíchnut. Jak se dostaneš do kontaktu s lidma, třeba se dozvíš o práci, kterou bys dělala ráda. Držím palce. Kdybys byla blíž, hned bych si tě vzala na chvíli k sobě, nějak jsem pozbyla veškeré chutě do práce. Navíc jsem v kanclu sama ženská a mám nějakou ponorku.

Niko, krásný a už klidný svátek :-)

Lenko, Ty nejsi křtěná Vltavou, že říkáš "šalina"? :-) Co cvrčci? Máte už všechny? :-)

Lily, pokus se něčeho pozemského zachytit, vyjít z pasivity a apatie. Zkus něco tvořit, dej si to rozkazem a časem to povolí a začneš se na svou činnost těšit. Měla jsem taky vedle sebe mně blízké milované a milující lidi a přesto v duši šedočerné prázdno a jen úzkost a beznaděj, žádné světýlko, nic, k čemu bych se upla, na co bych se těšila. Snacha za mnou vždycky i přes můj nezájem přijela, seděla jsem úzkostně nebo apaticky v křesle a ona mi dala do náruče tehdy půlroční vnučku. Fungovalo to. Nevím, jestli to dělala vědomě, měla tehdy taky poporodní krizi, ale nepřestanu jí být za tohle gesto vděčná. Nijak jsme to nerozebíraly, ale duše byla osvěžená něhou a láskou, tím malým milým bezbranným tvorečkem. Byla jsem i v té době plně funkční v práci i doma, nikdo za mě nic neudělal, nebyl problém pracovat, ale byla jsem trošku nebo spíše hodně jako vyklepaný robot. V úzkostech uprostřed noci jsem ze sebe ždímala na papír veselé říkanky pro vnoučata, pletla svetříky, vyhledávala humor a romantiku v literatuře i v tv, snažila se co nejvíc hýbat... a ono se to opravdu zlomilo. Určitě máš i Ty něco, co Tě přitáhne zpět k radosti ze života. Mně už asi nikdy nebude úplně dobře, žiju s PP 40 let, pomalu si ani nepamatuju, jaké je to bez ní, ale život miluju, přesto, že ta věrná a supervlezlá PP na sebe zase dnes rovnou dvakrát upozornila. Nerada jsem hnusná, ale musela jsem být a zalezla. Jo, já vím, že zase vyleze, miluje mě. :-)
Vy, kteří jste se vylekali, že ji mám tak dlouho, tak na vysvětlenou: tehdy taková diagnóza nebyla známá, nikdo netušil, že je nějaká PP a jak na ni... kdyby byla diagnóza i terapie, tak jsem dnes bezpaniková babka, ale kdoví, co jiného by zaujalo její místo? Kdo nemá problémy? Znáte někoho? A jestli ano, možná byste byli překvapeni, že je obratně skrývá.
Tož to byl pokus o trochu optimismu :-)

Kozoroh (22.12. až 20.1.)
Horoskop na středu 7.2. 2007

Večer byste mohli dostat nabídku, jak investovat do nějaké nemovitosti nebo starožitností. TAK TO BY MANŽEL DO MĚ MOHL NĚCO INVESTOVAT...JÁ UŽ JSEM TAKOVÁ STAROŽITNOST:-)

Já nespoléhám jen na úřad práce. Čtu na internetu a v novinách všechny nabídky.
Do některých zařízení jsem poslala životopis. Ale s prací v oboru je to těžké, v okolí je těch zařízení málo a nemám řidičák a nechci se stěhovat za prací.

Mažu do práce,doufám, že se na mě kvůli cvrčkům nesnesou hromy blesky hned mezi dveřmi:-) Mějte příjemný, pohodový a bezPePinový zbytek dne:-)

Léky včetně Radepuru jsou přehledně tady
http://www.vodopad.cz/l2.htm
Myslela jsem původně, že je anxiolytikum, že nepatří mezi benzodiazepimy, mně kdysi dávno nezabíral. Podle těch stránek je to totéž jako Defobin.

Jitko a co kdybys zkusila jiné inzeráty než na pracáku? A ještě líp: co kdyby sis na netu stáhla adresy zařízení, kde bys ráda pracovala a oslovila je přímo? Můj syn je z Tvého oboru, před 2 lety tohle udělal a práci bez problémů našel, měl těch nabídek dokonce víc, mohl si vybírat a nejednalo se o, práci ve velkoměstě. Kromě toho existují agentury, které se zabývají vyhledáním práce, ale to asi víš líp, než já. Pokud budeš čekat, že Ti nabídne něco zajímavého a odpovídajícího Úřad práce, budeš doma navěky. Ve školství i během roku vypadávají síly z důvodu dlouhodobé nemoci, mateřské dovolené apod.

Deino, jeď. Dokud tu cestu neabsolvuješ, nebudeš zdravá. Je potřeba vrátit se do míst, kde nás postihla slabost a pokořit, rozmetat své obavy. Už víš přece jak na ni a všude je blízko pomoc, kdyby bylo nejhůř. Nejúčinnější pomoc jsi Ty sama a Ty jsi po ruce vždy :-) Vůbec si nepřipouštěj, že to nezvládneš a soustřeď veškerou svou mysl i energii na pozitiva, která máš s Amsterdamuem spojena. Jen si promysli katastrofický scénář ve stylu "Co udělám v Amsterdamu, když se úzkost objeví..." a zjistíš, že se scénářem i úzkostí budeš razdva hotová. Nevzdávej to !!! Jsi bojovník, vím, že pojedeš :-) Jedeš přece na výlet, necháš se hýčkat :-)

Johanzi, taky jsen na netu četla, že nikdo neudrží takovou zbraň po sebevražedném výstřelu v ruce. Na druhou stranu, jeho psychika byla podle všeho hodně zdevastovaná a odborná péče veškerá žádná. Měl už delší dobu hluboký smutek v očích.