PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Tak jsem přišla nakouknout a vidím, že jste toho zase napsali moc...ani nestíhám číst.
Míšo, to, že ti ublížila tvoje sestra tě muselo hodně ranit, tím spíš, že je to doktorka by mohla mít větší pochopení. Jak psala Pajka, vždy je ze sourozenců oblíbený ten, který bydlí dál. Já také bydlím ve stejném městě s mojí mámou, tak když cokoli potřebuje, naklušu já a vše udělám, pomůžu, vyřídím...Pro mou sestru je problém i zvednout telefon a zavolat třeba jen, jak se má, prý nemá čas (blbá výmluva), ani nebydlí daleko, asi 10 km odtud. Přijede na chvilku tak po 3-4 měsících, ale jen na chvilku, protože "zase spěchá". Mě si potom máme stěžuje, že jí jakou dobu zase nezavolala a když jí řeknu, ať si postěžuje jí, když přijede, tak to ne. To se z ní může, víš co a neřekne jí ani slovo.
Dneska mi psala kamarádka ještě z učňáku mail, že má problémy s dcerou, úplně mi z toho leze mráz po zádech a je mi jí hrozně líto. Její 17 letá dcera se rozešla s klukem a našla si někoho jiného, hrozně se změnila, v noci jí hledají, nechodí domů, když jí řekla, že nikam nepůjde, tak jí řekla, že jí poslouchat nebude, kamarádka se neudržela a chtěla jí jednu vrazit a dcera jí začala mlátit a skopala jí a začala na ní ječet ať chcípne, že jí nenávidí, je s nervama v háji, myslí si, že jí ten kluk stáhl k drogám, nevím, co jí poradit, kam by se měla obrátit. Její manžel jí nepomůže, jsou rozvedení a když mu to říkala, tak ho ani nenapadlo holce domluvit.
Jiřinko, tak už jsi zdravá a zase zásobuješ mailíkama, viď?
Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, čím by to mohlo být. Asi 14 dní se kolikrát v noci vzbudím, protože mě brní ruka, někdy obě, ale pravá víc. Ráno je to nejhorší, myslela jsem si, že jí mám přeleženou, ale ne. Přes den je to lepší, ale lehké mravenčení až skoro necitlivost dvou prstů cítím stále. Napadla mě krční páteř nebo jestli mi nechybí nějaký minerál nebo něco.

Jedůvko, nemyslim si že to tak je, když to vezmu podle sebe, tak si chlapi většinou zjistěj o co de třeba na netu, než by se zeptali přímo, udělaj si nějakej úsudek a pak i když ví aspoň trochu jak druhýmu je, snažej se chovat pořád jakoby "normálně", tim, že budeš někoho pořát litovat, nebo mu usnadňovat věci, mu moc nepomůžeš a o to de. Neřikam že je to tak vždycky, ale myslim si že ve většině případů jo. Je to sice už delší dobu, ale přesně takhle sem to udělal já s mámou když měla rakovinu a udělal bych to uplně stejně i dneska. Doufam, že nebudeš naštvaná, že se zastávam chlapů :-)))

Někteří pánové si nechtějí připustit, že ploditelky jejich dětí nejsou tak dokonalé jak by oni chtěli a v případě tak "divných" a pro ně nepochopitelných nemocí raději dělají mrtvého, tupého a hluchého brouka.

Martino, a snažil se někdy manžel přečíst nějaké články o tom, co tě vlastně trápí?

Díky Ditušo, za podrobné info, hned se jdu nacpat hořčíkem. Na ty potíže, co mám tyhle dva dny, bych jako odpovídající množství odhadovala tak tunu denně.

JIŘI, já už jsem to tu psala

Tak jsem se dohrabala až ke svatebním fotkám :-)Měla jsem tam kolegy z práce, jelikož jim tenkrát ředitel nedovolil dotáhnout mi na svatbu slona, přivezli tam alespoň kozu Lízu ( mnou odkojenou), jehně a šimpanze Zinu ( tu daroval ZOO Obzina ještě s jejím bráchou - ten dostal jméno Ob :-) No bylo tam veselo:-)

AHOJKY Z BEROUNA
koukám lidi ,že je je vám zas dost blbě ,copak je zas ve vzduchu?

LENKO ,máš dobrý zážitky:))

DITUŠ ,tyhle stavy co jsi popsala v posledním příspěvku jsem mívala při začátku braní AD,nával horka do hlavy,pocit ,že omdlím ,strach...je to hnusný.Za pár týdnů ti určo bude už líp ,až si tělo zas na ad navykne :))

MÍŠO,Pajka ti napsala hezký příspěvek lépe by to asi nikdy nevystihl.Je to sise smutný ,že je taková tvoje vlastní sestra aještě k tomu dr.,ale nech ji být ,však ona se sama potrestá svým chováním.
Ty jsi přeci šikovná a zdatná podnikatelka ,podnik vám prosperuje ,můžeš být na sebe hrdá ,přece se nebudeš podceňovat ,já vím jsi citlivá dušička,ale nenech se ničit od sestry,klidně bych ji dala najevo co si oní myslím.
To já jsem s tímhle zas raz dva hotová ,nesnášim manipulování,intriky,sobeckost,bezohlednost ,na to jsem hodně háklivá,kdo to u mě zkusil vždy narazil,viz,má tchyně :))
Člověk si nesmí nechat všechno líbit.

Dne ráno ,když jsem šla do práce potkala jsem svou spolužačku ,chvíli jsme se spolu zastavilya zdála se mi nějaké smutná,potom mim řekla ,že ji umírá na rakovinu 60tiletá maminka,plakala ,že jim primář řekl,že je to konec...není naděje na uzdravení.Byla chudák úplně zničená ,bylo mi ji hrozně líto ,ale pomoci se v takový situaci člověku nedá ,celý dopoledne jsem na to myslela ,jak je život někdy krutej....

zdravím Evinku ať je ti konečně lépe,zdrvím Johanze našeho milého přítele :))
a vás všechny ostatní ,mějte pěkný pondělní den:))

Leni,však já se tomu sice pousmála,ale i tak.-).

Kdo by chtěl si počíst něco o PP,našla jsem další Praškův článek,je tam bezva přehled příznaků.
http://www.mamdepku.cz/clanky-deprese/podstata-deprese/co-je-to-panicka-porucha.html

Jééé Dituš, tak to je mi líto, to jsem nechtěla vyvolat šoufl náladu. Já to beru asi jinak, vzhledem k tomu, že se řadím mezi podvedené manželky.

Ahojky, tak po týdnu marodění jsem měla ve schránce asi 200 mejlů, tak Vás budu dál zásobovat, jsem ráda Leni, že se Ti ty kosatky líbily. Hned mě čekaly nemilý záležitosti, dát ty výpovědi, no jeden nám to nepodepsal, tak to budeme řešit.
LOLO, naše mladá bere taky cipralex a zlepšení jsme pozorovali během 3 týdnů a teď, po skoro 3 měsících je úplně perfektní, takže u ní to zabralo. Ale každý organismus je jiný.

Jsem také vzdálenější dítě, nemohu říci že milovanější ale rozhodně s jednodušším vztahem k rodičům. Nesmírně obdivuji moji sestru (na kterou jsem celé dětství žárlila, je nejmladší mazánek), jak trpělivě a ohleduplně dokáže řešit žabo-myší války rodičů.

Teda Lenko-mně je už hodinu nanic,kouknu na mail a je mi z pomsty manželky ještě i šoufl...tééda,to je něco.
Přebaluju malou a najednou horký nával do hlavy,pocit ztráty sebe a na omdlení.Zeslábla jsem u toho a doted mě to drží.Vyluxovala jsem byt,ale ani rozhejbání nepomohlo.
Lamo-příznaků z nedost.hořčíku je tuze moooc-např. malátnost,tuhnutí či ochablost svalů,nevolnost,třesy,brnění,cukání svalů,deprese,náladovost,arytmie,nervozita,přecitlivělost
na světlo,hluk,stížené dýchání,mdloby atd.

S ním byla vůbec sranda.. jednou tam místního teraristu uštkl jedovatý had, takže se volala záchranka. A když se to dozvěděl ten dotyčný zoolog, tak si sedl před lvinec na lavičku celý zelený. Přijela sanita a myslela, že to je ten uštknutý terarista, naložili ho a odvezli do nemocnice. A milý terarista jel nakonec do nemocnice na kole:-)

Tak se hrabu ve fotkách a narazila jsem i na ty ze školy. Jako profesora zoologie jsme měli zoologa ze ZOO.. a vzpomněla jsem si na jednu veselou historku s ním. Už nevím jak to začalo, ale jednou ho chytil pštros za spodní ret a vodil ho po výběhu jak pejska. Jakmile se z toho sevření chtěl dostat, tak pštros přitlačil. Zachránili ho až ošetřovatelé, ale to už měl rty jak africký válečník:-)

Pajko, ale u nás je to naopak, brácha bydlí téměř vedle mamky, ale na rozdíl ode mne je úspěšnější, ale i chladnější, náladový a odměřenější. A přesto mám pocit, že ho mamka měla a má raději. Jemu se povedla dcera, tudíž vnučka a já se "zmohla" sice na tři děti, ale samé kluky. Možná že v tom hraje roli to, že on je povahově po ní a já prý po tátovi. To ovšem nemohu posoudit, protože tátu jsem nikdy blíže nepoznala. A pak asi vím kde taky dělám chybu, na rozdíl od bráchy nedokážu mámě mazat med kolem huby, to co mám na srdci mám i na jazyku a to je asi špatné. Bráchu jsem neviděla asi tři roky a docela mi chybí, ale co nadělám s tím, když on o to nestojí.

Tak dle mého názoru terárko vypadá skvěle, ale chameleon asi moc spokojený není... kouše, syčí a nafukuje se jak balonek.

Pajko, Ty to dokážeš vždycky tak krásně napsat...

Míšo, Ty jsi velice laskavý človíček se srdcem na dlani. Dokážu si představit, jak Tě chování Tvé sestry zraňuje, ale nemáš ve své moci změnit ji. Abys mohla v pokoji žít, vezmi ji na vědomí i s jejími chybami. Tím nechci říct, že ji máš milovat sourozeneckou láskou, ale aby ses přestala trápit jejím chováním. To je její ostuda a mínus. Je potřeba, aby ses obrnila i proti jejím útokům, abys jí dokázala v klidu říci, co si o ní myslíš, zcela bez afektu. Lze si to připravit, promyslet, mít sám sebe pod kontrolou. Anebo jí nic neříkat, vnímat ji jen okrajově, s maminkou o ní nemluv hanlivě, vždyť jsi sama matka a víš, že dokážeme odpouštět a své děti milujeme absolutně bez nároků. Děti, které žijí v blízkosti rodičů anebo přímo s nimi, jsou na tom vždy hůř, než ty vzdálené, tudíž vzácné. Zažila jsem si to, ale moji bratři nejsou zlí, jen se jich spousta věcí netýkala, mohli si dovolit schovat se za svou vzdálenost. Lidi, jako Tvá sestra, nebývají šťastní. Představ si, jak musí být vyčerpávající být stále ve střehu, aby jí něco neuniklo, od ní k mamince a co víc, od maminky k ní... Ta její nej- jsou jen ve Tvé, případně i její hlavě. Podívej se na film Dvě tváře lásky, tam to velmi pěkně všechno je. Soustřeď se na sebe. Myslím, že jsi úspěšnější ve své profesi, než ona. Co bys chtěla víc? Od maminky nečekej, že sestru přestane milovat anebo uzná její špatné vlastnosti. Jestli je dost citlivá a podle toho, co píšeš, je, uvědomuje si její jednání a někde uvnitř jí silně bolí, jenom svou bolest neventiluje směrem k Tobě. Maminka, která své dítě zbavuje komplexů, musí být laskavá a empatická bytost. Starej se o ni pro svůj dobrý pocit, ne pro uznání. Až tu jednou nebude, budeš šťastná, žes udělala nezištně maximum a čas, který jste měly spolu vyměřený, prožilas pěkně a plně. Nenechej si ho sestrou otrávit, tohle můžeš a měla bys mít pod kontrolou a neexistuje na světě žádná moc, která by Tvé rozhodnutí mohla změnit. Urážky od člověka, kterého si nevážíš, by Tě neměly bolet.