PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

No mi právě sestra dala na neuro dala Dithiaden, že ho mám zobnout večer před a hodinu před výkonem.

Kolega byl na CT (teda pokud to nebyla MR) a prý mu něco píchli, aby bylo vidět, kudy proudí krev.

Ještě k těm pocitům. Vzhledem k tomu, že mám klaustrofobii, tak jsem to zvládla dobře. Už si nevzpomínám, jak dlouho jsem v "tunelu" byla. (Je to už 11 let).
Jen si vzpomínám, že jsem na výsledky čekala asi 3 týdny a když mi je doktor oznamoval, tak řekl dost blbou poznámku o tom, že to byly zbytečně vyhozené peníze!!

Ahoj všichni.
Zefire - já jsem byla na CT také bez kontrastní látky.
Vybavuju si, že jsme se ve škole (jsem zdravotní sestra) učili, že CT může být nativní (bez kontrastní látky) nebo s kontrastní látkou. Ta látka se jmenuje Telebrix (možná jich je víc) a ještě se k tomu dává Dithiaden proti alergické reakci.

Já jsem musela revers podepisovat i kvůli odstranění pih v místí anestezii. Věděla jsem, že na ni má spousta lidí alergii a vsugerovala jsem si, že tam umřu. To bylo před rokem a půl a prožila jsem si po výkonu dost velký záchvat PP. Po 10 letech klidu!!
Člověk by řekl, že je to blbost, ale i taková "blbost" může rozjet psychickou poruchu.

Zefire, jakou kontrastní látku máš na mysli? Na CT mi nic takového nedávali.
Poslouchej, ale momentálně se mi jeví jako nejpravděpodobnější varianta tvého skonu, že si budeš dělat starosti, nerozhlídneš se a přejede tě auto.

Nelo, jo, chodím k Mgr. Šputové. Přijde mi pohodová, ale byl jsem tam teprve třikrát. Jak působí na tebe?

Zefire, jdeš opravdu na CT? Já byla na CT i MR(magnetická resonance). Na CT mi žádnou kontrastní látku nedávali a nic jsem nepodepisovala. To na MR obojí.Tam se musí též podepsat, že nemáš v těle žádné kovy.Já jsem naprosto zhisterčila, jak můžu vědět zda nějaký kov v těle mám či nikoliv, neboť moje matka má v těle jehlu, jak se do ní dostala nikdo neví,přišlo se na to náhodou při rentgenu žlučníku. Hezky si tam hoví spoustu let - je dobrých 7cm dlouhá a je jí vidět i ouško.Ale kvůli té jehle jí nikdy nemohli MR dělat.Mě ji nakonec udělali - nic příjemného to nebylo - tunel zvuky bušící do mozku, ale vydržet se to dá. CT byl vlastně obyčejný rentgen, trvá dýl a člověk leží v takové!postýlce a nesmí se hýbat.

Pro ZEFIRA: Čauky,četla jsem si příspěvky a před dvěma měsíci jsi se ptal na Mgr. Šputovou,jestli jí někdo zná.Já k ní chodím,pracuje na Nivnické v Mar. Horách,je tam i P-centrum.Proč jses ptal?Chodíš k ní taky, nebo bys k ní chtěl chodit?

Lamo, docela mě "vyděsilo", že se tam podepisuje revers, že po aplikaci té kontrastní látky můžeš i zemřít.

Pajko,
Hypnogen a Stilnox není totéž, Hypnogen je jinak strukturován a hrozí u něj větší riziko návyku. I Stilnox je prevít, člověku gumuje krátkodobou paměť, člověk stejně není vyspanej a po dlouhodobějším užívání člověku rozhodí psychiku - já jsem byla mnohem plačtivější a negativističtější, jako by mi to v mozku obrušovalo nějaké nervové centrum. Takže teď když nespím, tak čtu něco, po čem usnu. Hele, mám nápad, co by ti pomohlo: mohla bych ti poslat svoji knížku. Jestli neusneš po literární vědě, tak už po ničem.

Zefire, na CT jsem byla, normální vyšetření, které jsem si vykňučela, protože jsem byla přesvědčená, že mé úporné bolesti hlavy nejsou psychosomatické, ale nádorové.
Subjektivní pocity naprosto žádné - vyšetření jako každé. Akorát se pak na mě dívali jako na blba. Ale pro klid duše je to dobrá věc.

Zdravím všechny mocné, nemocné či malomocné. Konečně jsem si "vydupal" CT mozku. Byl jste na tom někdo? Můžete mi to detailně popsat i se subjektivními pocity? Díky.

Ahoj lidičky, tak doufám, že jste si všichni řádně odpočali o prodlouženém víkendu. Mohlo by to být takhle každý týden :-). Zdravím také nově příchozí, hlavně svoji jmenovkyni :-).

Ahoj lidičky.
Holky, taky jsem bývala přes týden sama doma jen s prckama a když mi bylo opravdu ouvej,tak u nás občas spávala tchýně. Když to vezmu kolem a kolem, tak za těch 18 let co máme děti, jsem minimálně 9 let byla přes týden s nimi sama. Hrůza...a teď manžela chytila zase toulavá a vypadá to, že půjde někam na Moravu. No bezva..Honzík do Ameriky, manža na Moravu a já tady s dvojčatama zase sama.
Je to zvláštní, na mě padla nějaká nostalgie v neděli. To jsme byli za mojí mamkou v Kladně, má zase jarní deprese a ještě ke všemu je příšerně nastydlá. A pak jsme jeli do baráku po mé babičce a dědovi. Venku byla hnusná zima, ale manžel se rozhodl, že si umyje auto. Tak jsme ho nechali s jeho miláčkem a zalezli dovnitř a mně se začaly vybavovat vzpomínky na mojí skvělou babičku, co já se jí někdy chudinky natrápila, ta si se mnou taky užila. Kluci poslouchali s otevřenou pusou, protože takové věci jako chov králíků, slepic a prasat to už neznají. Babička dokonce chovala angoráky a vlnu posílala na spředení a obarvení a pak nám pletla krásně teplé svetry. Já si pamatuji obvláště na jeden.. to mě mohly být tak tři roky,byl krásně zelený a já zrovna žvýkala žvýkačku. Chtěla jsem se podělit o ni s babičkou, ale ona řekla, že takovou oslintanou nechce, tak jsem jí vyndala s pusy a se slovy : "Babi, já ti jí oču" jsem jí začala šudlat o ten svetr. Je to divné, ale ani potom ji babička nechtěla. Nebo když jsme měli setra- nalezence a věčného tuláka. Byl to takový veselý pes, který se hrozně rád honil za tenisákem. A já tenkrát se svoji šestiletou inteligencí jsem na něj chtěla vyzrát. Postavila jsem si před sebe dva tenisáky s tím, že do nich kopnu oběma nohama současně. Výkop byl skvělý, pes nevěděl za kterým se hnát nejdříve, ale pro mě dopad dopadl katastrofálně...vyražený dech a naražená páteř:-)A chudák babička musela volat pohotovost. Nebo když teta poslala babičce poštou kuřátka i s kvočnou. Já na ně byla hrozně zvědavá a prostě jsem se musela na ně kouknout alespoň tím kulatým otvorem. Přiložila jsem oko k dírce, ale v té chvíli dostalo stejný nápad jedno kuřátko a zaujalo ho něco velkého a lesklého, takže to hned prozkoumalo zobáčkem. Se divím, že na to oko ještě vidím...to už muselo snést věcí, zobanec od kuřete a poslední ránu dostalo, když jsem si do něj típla cígo.
Ach jo...škoda, že ty časy už nejdou vrátit.
Mažu k doktorovi, mějte se krásně a ahoj.

Ahoj z hor.
Tak jsem poplatila pár faktur a padám na Prahu.
Lucko, to je ono. Probudit se v noci sama, teď člověk neví co ho probudilo a v tu chvíli srdce buší, že by to vzbudilo i můj zvěřinec. Uf. Ale dnes po té včerejší probdělé noci jsem spala až do rána.
Babička je nádhernej film, ale já se nějak podvědomě vyhýbám, abych se na něj koukla. Vím, že bych probrečela zbytek dne, jednak při vzpomínce na mamku a nevím, ale jsem nějak na takovéhle krásné filmy hrozně citlivá.
Mějte krásný den a já frčím.

Tak si to tu čtu před odjezdem na služebku do Vídně. Představuju si Lucku, jak se hrabe ve vlasech, já totiž taky nebo si je zuřivě kartáčuju, prokrvím kůži na hlavě, jenže v neděli mi to nešlo s hlavou napatlanou barvou, i proto jsem byla asi nervóznější... :-)

Báro, jsme na tom asi dost podobně, jenom já k tomu nemám ta AD. Tu laskominu raději zapomenu, ale věřím, že byla vy-ni-ka-jí-cí
:-) Napadá mě, jestli Ti ještě vůbec prášek na spaní zabírá. Já je nemůže brát, tedy Hypnogen alias Stilnox, mně je po nich další den psychicky špatně a někdy mě dokonce uspí a vzápětí stejně probudí. Nevím proč, ale snažím se je nebrát a řeším to spíše přes bylinky a nebo prostě nespím a pak to někdy dospím.

Lucko, mně Moskalykova Babička připomíná čtvrťák na gymplu, tehdy ji vysílali poprvé. měla jsem tmavé dlouhé vlasy, občas spletené do copánků a byla jsem podobné děvčátko jako Šafránková. Nejen spolužáci mi přezdívali Barunka, ale i malincí prvňáčci v jídelně na mě tak pokřikovali. Nojo, vážila jsem o cca 20 kg míň a 35 let mínus. Mnozí z vás se teprve batolili a někteří byli ještě na houbách :-) Takže mně to připomíná tenhle bezstarostný život, kdy na mě všechno teprve čekalo...
Taky mám zemřelé rodiče hluboko v srdci a ani po tolika letech vzpomínky na ně neslábnou... Jenom je mi líto, že se mě nedožila ani jedna z babiček, v tomhle směru jsem měla smůlu :(

Lamko, můj Neurol nemá čas zestárnouot, zvláště poslední dobou beru větší než malé množství, i když se tvrdohlavě bráním...

Renato, beru Apo-p.už podruhé, poprvé mi zpočátku bylo taky mizerně-od aludku a zhoršení návalů paniky, ale po 14 dnech to přešlo zcela a pak se vše zlepšovalo a rok a půl jsme byla po všech stránkách OK. ted beru dva měs.1 tabl. působí dobře,i když sem tam pocítím "cosi" a říkm si , že zvýšit o půlku by bylo asi lepší,jak kdysi.vydrž...ahoj.

Lucie-Babičku už radši nesleduji,byla jsme na tom s pláčem jak ty...a když jsem ji ve škole promítala v rámci učiva o B.N.,tekly mi slzy i před dětmi.
zdravím všechny---

RENATO, taky beru Apo-Parox, zabírá asi po tom týdnu, ale ten první týden je z mé zkušenosti strašnej a to nejsem žádnej kníkal - vedlejší účinky jsou málem horší než ten problém, který se má léčit. HLAVNĚ VYDRŽ, do 14 dnů by ty hrůzy měly přestat a pak se teprve plně rozvine léčebný efekt. Neboj se, vydrž. Já jsem po měsíci léčby klidná jak želva a neurol mi stárne na poličce nepoužit. Tak ODVAHU, myslím na tebe.

LUCIE S TÍM TVÝM TATÍNKEM JSI MNE FAKT DOJALA

PŘEJI HEZKÝ DEN...