Jehovisti

tecka je opusteny vozickar bez pratel, tak vypisuje

Žádoucí kontrast
V protikladu k těmto skličujícím dokladům bylo radostnější vyprávění, které soudce Kever vyslechl 25. května 1994 v Regine v Saskatchevanu. William J. Hall, pětasedmdesátiletý muž s těžkou hemofilií, vyprávěl, jak úspěšně zvládal svou situaci za pomoci krevních náhražek. A tento muž AIDS nemá. Vzhledem ke svému nábožensky školenému svědomí se pan Hall jako svědek Jehovův vyhýbal krvi a krevním výrobkům. (Viz rámeček na straně 22.)
Objevily se ještě další informace. Vláda prodloužila průzkum až do konce roku 1995. Komise by tak měla mít dost času, aby prozkoumala účinnou bezkrevní léčbu, která byla použita v tisících případů svědků Jehovových, a to dospělých i dětí. Tyto alternativy lze použít také u ostatních pacientů.
Lékaři používající takové alternativy mají odborné doklady, jež by mohli komisi poskytnout. Doktor Mark Boyd z McGill University uvedl v roce 1993 v The Medical Post: „Měli bychom opravdu být trochu vděčni svědkům Jehovovým, protože nám ukázali, jak dobře to bez transfúzí krve můžeme zvládnout.“ V roce 1988 jedna americká prezidentská komise uvedla: „Nejspolehlivější preventivní opatření, pokud jde o podávání krve, je vyloučit podání krve jiných osob, kdykoli je to možné.“ Svědkové Jehovovi poslouchají Boží příkaz, aby „se zdržovali . . . krve“, a tak byli obdařeni tím „nejspolehlivějším preventivním opatřením“ proti nakažené krvi a jiným nebezpečím, jež z transfúzí krve plynou. (Skutky 15:20, 29)

uz zase vypisuje tecka, ten opusteny nestastny chlap

Objevily se ještě další informace. Vláda prodloužila průzkum až do konce roku 1995. Komise by tak měla mít dost času, aby prozkoumala účinnou bezkrevní léčbu, která byla použita v tisících případů svědků Jehovových, a to dospělých i dětí. Tyto alternativy lze použít také u ostatních pacientů.
Lékaři používající takové alternativy mají odborné doklady, jež by mohli komisi poskytnout. Doktor Mark Boyd z McGill University uvedl v roce 1993 v The Medical Post: „Měli bychom opravdu být trochu vděčni svědkům Jehovovým, protože nám ukázali, jak dobře to bez transfúzí krve můžeme zvládnout.“ V roce 1988 jedna americká prezidentská komise uvedla: „Nejspolehlivější preventivní opatření, pokud jde o podávání krve, je vyloučit podání krve jiných osob, kdykoli je to možné.“ Svědkové Jehovovi poslouchají Boží příkaz, aby „se zdržovali . . . krve“, a tak byli obdařeni tím „nejspolehlivějším preventivním opatřením“ proti nakažené krvi a jiným nebezpečím, jež z transfúzí krve plynou. (Skutky 15:20, 29)

Žádoucí kontrast
V protikladu k těmto skličujícím dokladům bylo radostnější vyprávění, které soudce Kever vyslechl 25. května 1994 v Regine v Saskatchevanu. William J. Hall, pětasedmdesátiletý muž s těžkou hemofilií, vyprávěl, jak úspěšně zvládal svou situaci za pomoci krevních náhražek. A tento muž AIDS nemá. Vzhledem ke svému nábožensky školenému svědomí se pan Hall jako svědek Jehovův vyhýbal krvi a krevním výrobkům.

Soudce Krever pozorně vyslechl více než sto Kanaďanů, jimž virus HIV zničil život, a vyslechl další tragédie, které nakažená krev způsobila. Zdravotničtí odborníci potvrdili, že není možné zajistit, aby při podání krve nedošlo k přenosu nemocí a k dalšímu ohrožení. Připustili vážná rizika i to, že se krev používá zbytečně. Doktor J. Brian McSheffrey, ředitel oblastní služby krevních transfúzí, potvrdil, že na tento problém ve svých přednáškách upozorňuje, když říká: „Jestliže musíte podat transfúzi, pak jste buď špatně stanovili diagnózu, nebo jste špatně určili léčbu.“
Ti, koho vládní komise označila jako „hlavní pilíře“ kanadského systému distribuce krve, jenž ročně vydělával 250 milionů dolarů, byli obviněni, že mezi sebou intrikovali a soupeřili. Ostře kritizován byl Červený kříž a vládní agentury. Zdálo se, že za spletitý celostátní systém dodávání krve není nikdo odpovědný.

hemofilií používal před rokem 1984 občas krevní produkty, aby mohl hrát hokej. Kdyby znal nebezpečí plynoucí z krevních produktů, byl by svůj způsob života změnil. Jedna matka dostala v roce 1985 krev obsahující virus HIV, a nyní jsou nakaženi ona, její manžel a jejich čtyřletá dcerka.
Vyprávění některých lidí drásalo srdce, protože k nákaze došlo pouze z jedné nebo dvou jednotek krve. „Jen proto, aby měl červené tváře,“ řekla hořce jedna žena o transfúzi, z níž byl její manžel nakažen virem HIV. Také ona má teď virus.
Jak rostl počet svědků, pozornost se obracela k další tragédii obrovských rozměrů — k hepatitidě přenesené krví. Podle novin The Globe and Mail se odhaduje, že „na hepatitidu C ročně zemře 1000 Kanaďanů“. Noviny dodávají, že „téměř polovina z nich dostala nemoc asi z transfúze krve“.
Jeden muž vyprávěl, že v roce 1961 dostal hepatitidu C z krevní transfúze při operaci zad. Po této operaci se stal pravidelným dárcem krve. V roce 1993 zjistil, že má cirhózu jater. „A co ti, kdo dostali krev, kterou jsem dával celá ta léta, kdy jsem nevěděl o své nemoci?“ ptal se při průzkumu.

V KANADĚ umírá stále více lidí na AIDS z infikované krve. Proč jejich počet roste? V osmdesátých letech dostalo virus AIDS z „nakažené krve“ a krevních produktů více než tisíc Kanaďanů. Tyto zneklidňující skutečnosti vedly federální vládu k tomu, aby sestavila Komisi pro vyšetřování systému dodávky krve a krevních produktů v Kanadě. Veřejné šetření mělo ukázat, jak bezpečný je tento systém v Kanadě.
Komisařem byl jmenován nejuznávanější vrchní soudce země. Komise prováděla šetření po celé Kanadě. S projednáváním se začalo 14. února 1994 v Torontu a ctihodný soudce pan Horace Krever z ontarijského odvolacího soudu byl pověřen, aby v odpovídajícím čase podal zprávu a navrhl zlepšení.
Jedna matka, jejíž syn zemřel na AIDS z infikované krve, žádala soudce: „Vzali mi syna, a jediným odškodněním je tento průzkum. Prosím, udělejte to dobře.“ Velmi si přála, aby bylo provedeno důkladné šetření a podnikly se nezbytné kroky pro to, aby se nebezpečí spojenému s transfúzí krve předešlo. Nebyla to jediná matka, která přišla o syna kvůli nakažené krvi. Komise vyslechla mnoho srdcervoucích svědectví, která se týkala této tragédie, jež otřásla životem mnoha Kanaďanů.
Titulky torontských novin Globe and Mail uvedly: „Vyprávění obětí hrůzy, která následovala po podání krve, vyvolávalo hněv a slzy“, „Vyšetřování otázky krve poskytlo svědectví, z něhož mrazí“, „Podrobnosti o lhostejnosti lékařů“ a „Průzkum ukázal, že vládní úředníci pokládají nebezpečí AIDS za nepatrné“.
Lidé, kteří byli nakaženi virem HIV, říkali, že je na nebezpečí nikdo neupozornil. V několika případech se dozvěděli, že dostali transfúzi krve, až když se zjistilo, že mají virus AIDS.

Nech toho prosímtě!Malinký si hrajou, zítra bude hezky.

Před 6 lety mi tu někteří tímto pili krev, pak jsem kápl na to, jak se to dělá. Už jsem to roky nepoužil, z domova to nejde, jde to jenom tam, kde je pomalé mobilní připojení. Nevím, co mě to napadlo zase rolovat stránky. Škoda papíru.

Nech toho prosímtě!

Takto rolovat stránky už umím tak dobrejch pět let. Žel z domova se to nedá udělat, jde to pouze z lodi.

Takto rolovat stránky už umím tak dobrejch pět let. Žel z domova se to nedá udělat, jde to pouze z lodi.

Takto rolovat stránky už umím tak dobrejch pět let. Žel z domova se to nedá udělat, jde to pouze z lodi.

Takto rolovat stránky už umím tak dobrejch pět let. Žel z domova se to nedá udělat, jde to pouze z lodi.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.