Deprese

Co bych jeste mela zase dodat, ze pisi vse zkracene a kolikrat to nevysvetlim jak myslim a mozna bych toho psani uz mela nechat. Napriklad kdyz jsem napsala ze ma kamaradka nebyla stastna, je to pravda a moc s tim nedelala, jelikoz mela velmi mirnou povahu ale take je pravda, ze zde hodne mladych zen je postizeno plicni rakovinou a hlavne zen asijskeho puvodu. A tak nechci dat moznost si nekomu zacit vymyslet, kdyz se neciti zrovna nejlepe, ze musi byt vazne nemocen. A tak je dulezite chodit na pravidelne lekarske kontroli a ne se trapit se zbytecnyma starostima ohledne zdravi. Ahoj.

Velmi dekuji za vase hezka slova. Take proto jsem parkrat napsala, jelikoz si myslim, ze jsem positivni clovek a bylo mi to i casto receno a tak proto nerada vidim utrpeni a snazim se pomoc. A urcite ta positivita me urcite vzdy pomohla v mich tezsich casech a si pripominat byt trpeliva, brat krok za krokem a mit viru ze vse bude zase lepsi. Ale zase jini lidi vedou zivot velmi, velmi odpovedne a ruzne tezkosti berou nesmirne vazne a tak se i mouzou dostat do hlubokych depres. Myslim, ze kdyby kazdy clovek by mel moznost napsat knihu o svem zivote, byla by to urcite velmi zajimava kniha, plno dobrych i neradostnych zazitku. Ale co nejvice si myslim, ze je nesmirne dulezite pro zdravy zivot jednat s potizema okamzite a nic nedrzet v sobe.Nevyhybat se reseni problemu, ale zjistit jak nejlepe vyjednavat s temi problemy a snazit se to positivne vyresit. Bylo urcite napsano mnoho knih jak resit ruzne problemy, napriklad jak jednat s neprijemnyma lidmy v praci i doma, jak jednat s firmama, kdyz nedaji slibeny produkt atd. A take je dulezite jednat s negativnim, smutnym citenim a ne jen vystavovat milou tvar venku, i kdyz ve vnitr se citit nestastne. To vetsinou privede nemoce mentalni nebo i dalsi vazne, jako rakoviny. Nejsem proti lekum od doktora, ale je jiste, ze ten lek neprinese radost, zivotni potize zustanou jestli clovek se nezameri na vylepsovani. Ale chci pripomenout, ze nemluvim o vsech depresich a hlubokych depresich kde lek je potreba. Take bych chtela rici ze uz delsi dobu si myslim, ze mnoho lidi co tu pisi by ve skutecnosti byli ti nejlepsi therapisti pro ostatni, jelikoz vedi o cem se jedna a mohou mit to prave citeni pro pomoc. Hlavne Ivan i Pajka a Olga. Hlavne dekujeme za starostlivost od Ivana. Bylo by hezke kdyby jsi napsal co se ti libi na budhismu, lidi nemusi verit v to nabozenstvi, ale filosifije je dost pomocna, ja myslim. Takze zasilam vsem plno pozdravu a hlavne nezapomente si dnes udelat neco hezkeho pro sebe. Jeste bych chtela dodat Vancouver je tak nadherny a nyni mame krasne pocasi a ja mam nesmirnou radost, protoze jsem vcera stravila cas na plazi u more s mou kamaradkou a jeji rodinou jelikoz sem prijeli na navstevu z Bratislavy. Ona chtela prijet uz vloni, ale dostala se do hrozne auto nehody a byla v kome na tri mesise a pak v silenych bolestech. Ale bojovala o zivot a musela se znovu vse ucit, jako chodit atd. Ale po roku ona je zde a je tak mila, ze vzdy prinasi radost a hlavni je to je to uplne uprimne a od duse. Ale take mame stin smutku, jelikoz nam zemrela blizka kamaradka, ktera byla mlada a hezka, velmi dbala na sebe, ale nebyla uplne stastna a najednou mela propuklou rakovinu. No zivot je plnych extremu ale presto si dnes koupim krasny puget oranzovych ruzich a vam zasilam krasne, healing aroma s laskou Niky.

Ivane, zdaleka jsem nezažila psychické peklo, které líčíš. Ale vzhledem k tomu, že léta téměř každodenně pokořuji své slabé, křehké, úzkostné já, smekám před Tvou vnitřní silou i odbornou kutlivovaností s jakou dokážeš na celý problém pohlížet. Nevím, do jaké míry si uvědomuješ hodnotu svých postřehů a rad pro všechny trpící lidi, kteří sem zajdou počíst a najít kousíček optimismu. Ty jim ho dáváš kvanta. Jsi živoucím příkladem, že lze žít plně a šťastně s jakýmkoliv handicapem, pokud na něj člověk pohlédne pod správným úhlem. Díky!

Ahoj všichni, co přispíváte do této rubriky. Nebudu Vás jmenovat všechny zvlášť a doufám, že se neurazíte.El má pravdu, že sem píšu už dlouho. Zasluhuje můj obdiv, jestli přečetla všechny příspěvky

Tak to nechápu, posílala jsem to 1x. Promiňte:-))

Ivane, nedá mi to se tě nezeptat, jestli jsi prošel nějakým psychologickým kursem, jelikož mi píšeš úplně z duše. Já na rozdíl od tebe, nemám takovou slovní zásobu :-)). Dovedeš vše velmi dobře vysvětlit. Dle mého osobního názoru si myslím, že jsi nějakou depkou určitě prošel, protože mi to připadá, že píšeš z vlstních zkušenosti. Já jsem prošla hnusnou depresí, jako většina z nás. Neumím to napsat tak jako ty, ale vím, že po návštěvách psychologa mě to hodně posunulo dál, začala jsem na sobě opravdu makat, a výsledky se časem dostavily. Nešlo to hned, ale krůček po krůčku. Moje paní doktorka psycholožka byla prostě super! Když jsem ji popsala, že mám strach kdy to zase přijde, tak mi říkala,že jak to přišlo tak to odejde. Napsala mi homeopatika, a jako krabičku poslední záchrany mám Lexaurin. Tu krabičku už mám dva roky a zatím jsem využívala 15 prášků. Doufám, že jsem to teď nezakřikla :-))). Ale .... už se zase bojím, to jsme prostě mi neurotici - věční pochybovači. Hezký den se spoustou endorfinů v těle vám všem přeji.

Ivane, nedá mi to se tě nezeptat, jestli jsi prošel nějakým psychologickým kursem, jelikož mi píšeš úplně z duše. Já na rozdíl od tebe, nemám takovou slovní zásobu :-)). Dovedeš vše velmi dobře vysvětlit. Dle mého osobního názoru si myslím, že jsi nějakou depkou určitě prošel, protože mi to připadá, že píšeš z vlstních zkušenosti. Já jsem prošla hnusnou depresí, jako většina z nás. Neumím to napsat tak jako ty, ale vím, že po návštěvách psychologa mě to hodně posunulo dál, začala jsem na sobě opravdu makat, a výsledky se časem dostavily. Nešlo to hned, ale krůček po krůčku. Moje paní doktorka psycholožka byla prostě super! Když jsem ji popsala, že mám strach kdy to zase přijde, tak mi říkala,že jak to přišlo tak to odejde. Napsala mi homeopatika, a jako krabičku poslední záchrany mám Lexaurin. Tu krabičku už mám dva roky a zatím jsem využívala 15 prášků. Doufám, že jsem to teď nezakřikla :-))). Ale .... už se zase bojím, to jsme prostě mi neurotici - věční pochybovači. Hezký den se spoustou endorfinů v těle vám všem přeji.

Ahoj, zdravím všechny chataře... nebo četaře? - vyberte si :) a obracím se s poděkováním na vás všechny, kdo jste mi v několika posledních měsících pomohli. Samozřejmě že jsem se v tom musela stejně plácat sama, vyzkoušela jsem si depresi se vším všudy, fujtajbl... No a když jsem po nějaké době byla schopna zapnout počítač a našla tyhle stránky, přečetla jsem je celé. Psát jsem nemohla... a nějak ani nechtěla.A teď už chci, jupijahéj. Před pár dny jsem přispěla poprvé a dnes, po přečtení Ivanova příspěvku, se obracím právě na něj (jako ostatně jedna z mnoha): Ivane, díky. K ostatním: protože už to tady sleduju tak dlouho, vím, že Ivan je starý depresácký harcovník, člověk se srdcem na pravém místě a skvělý pisatel - no, takový guru tohoto tématu :) Nic se nebojte, jděte zpět, vyhledejte si jeho příspěvky a uvidíte sami. Jo, je sice trochu pragmatický, žádná vyloženě éterická duše, ale fakt se má - vyrovnal se totiž sám se sebou.Pro Janu: Jani, dovedu si představit, že tvůj přítel je s takovou podporou, jak popisuješ, chudák úplně vedle. Takto to opravdu asi spíše zhoršuje. Jestli ti chce pomoci doopravdy, zkus mu navrhnout, ať si sám promluví s tvým psychiatrem nebo terapeutem. Mělo by ho to přesvědčit, že když má člověk zlomenou nohu, nemůže ho partner lákat na hory s radami typu "tak se tomu tolik nepoddávej". Myslím, že informace od odborníka je to jediné, co tvůj přítel potřebuje. A ještě jednou všem ostatním: Nic horšího než depresi jsem nikdy nezažila. Taky jsem si myslela, že ji mám už na věčné časy a nikdy jinak - zvlášť když mi později bylo třeba pár dní dobře a pak najednou zase bác. No a teď tady křepčím a nabízím se vám jako živý důkaz úspěšné léčby. Ahoj a držte se.

Nástup deprese bývá obvykle nenápadný. Člověk zjišťuje, že má najednou mnohem více starostí, které mu přerůstají přes hlavu a problémů, které řeší jen s vyplazeným jazykem. V životě se mu přestává dařit, věci, které předtím vyřizoval s lehkostí jsou najednou příliš komplikované, sebevědomí padá dolů, běžné kritické poznámky okolí, které nejsou míněny nijak zle, představují zdroje útrap, protože člověk se stává vztahovačný. V této etapě jsou účinné postupy, které doporučuje Niky

Děkuji za odpověď. Ještě bych se ráda zeptala na jednu věc. Kde v Praze najdu dobrého terapeuta či psychologa, který je aspoň částečně hrazen zdravotní pojišťovnou? Většinu dne jsem celkem OK, pokud se dobře vyspím díky prášku na spaní. V noci je to o něco horší. Přítel mi bohužel moc nepomáhá. Věřím, že jeho rady jsou dobře míněny ale jejich účinek je hodně negativní. Padly i výčitky např. že se při sexu snažím málo vzrušit, že na vše moc myslím a pak mám špatnou náladu atd. Bohužel jsou tyto slova jako nůž v srdci. Už se těším, až vše špatné odezní, kéž by se tak stalo hned zítra.

ahoj Ivane,tak se stalo že mám po návštěvě u psychiatra,dojem z ní mám dobrý,asi nejsem sama kdo ve svých 26 letech hledá smysl života a plácá se sám v sobě :-) napsal mi Asentra, za měsíc tam jdu znova.Dneska se mi ale v práci udělalo tak zle že jsem si ten pitomej neurol musela vzít :-( začaly mi brnět ruce,motat palice...no hrůza. Teď už to snad bude lepší. Zatím se měj a všem přeji hezký den

Zazivam si svoji prvni zkusenost s depresi. Psychiatr mi predepsal Citalec a Neurol. Nikdy jsem zadne leky nebrala a mam trochu strach. Mate nekdo zkusenosti s temito dvema typy? Projevili se u vas vedlejsi ucinky antidepresiv? Dale mi byla doporucena intenzivni psychoterapie, kazdy den po dobu nekolika mesicu. Vaham mezi ni a odchodem z prace, oboji v mem pripade nelze skloubit. Absolvoval nekdo tuto intenzivni psychoterapii? Pomohla? Mam se vzdat v jeji prospech sveho zamestnani?

Chodim s divkou, ktera trpi BAP a v soucasne dobe je v depresivni fazi. Odmita se se mno o tom v podstate bavit a ja nevim jak se k ni chovat a jak bych ji mohl pomoci. Poradite mi prosim.

Mně můj manžel neskutečně pomáhal tím, že se ujal domácnosti. Nakupoval, vařil, do ničeho mě nenutil, o nic mě nežádal. Přestože nerozuměl tomu, co prožívám, nesnažil se to ze mě páčit, maximálně se ptal, jak mi je, přes den mi volal z práce. Vzpomínám si, jak po mně chtěl jednou seznam na nákup - sestavit jej byl ovšem vrchol mých tehdejších logistických schopností a seděla jsem u toho snad 3/4 hodiny. Myslím, že se zachoval přesně tak, jak bylo potřeba. Ivan má pravdu v tom, že partnerovi nezbývá než depresivní stavy svého protějšku respektovat. Vím, že kdybych v té hrůze musela poslouchat poznámky o lenosti nebo neschopnosti, dorazilo by mě to úplně (i když samozřejmě líná a neschopná jsem si sama připadala). Manžel mi taky často říkal, jak mě má rád - to pro mě bylo něco neskutečného, posilujícího a obdivuhodného, protože jsem nechápala, jak může někdo mít rád takový uzlíček nervů. Ještě bych chtěla dodat, že manžel není bez chyby a někdy z něj šílím, ale v době krize mi opravdu hodně pomohl. Přeju ti, aby byl tvůj partner stejně chápavý a ohleduplný. Pokud ti chce pomoci, máš obrovské štěstí. Přeju vám oběma, abyste celé to náročné období zvládli co nejlíp. A opět, jak praví náš moudrý Ivan, když je slunce za mraky, není tam věčně.

Okolí na rozvinutou depresi nemůže dělat prakticky nic. Jedině respektovat nálady depresivního člověka. Těžší forma deprese se projevuje především poruchami spánku a to ve dvou směrech - buď je člověk schopen prospat 23 hodin denně a budí se jen na vykonání fyziologických potřeb, nebo naoupak trpí nespavostí a záchvaty deprese se stupňují zejména v nočních hodinách. Přítel by se měl maximálně snažit respektovat Tvoje nálady a uvědomit si, že je to jen dočasný projev nemoci, že to není Tvoje pravá podstata. Chce to od něj nesmírnou dávku tolerance, protože i jej to bude psychicky vyčerpávat. Budiž Vám oběma útěchou, že tento stav je jenom dočasný a po určité době se vrátí do normálu. Hlavně ať Tě nenutí do aktivit, které by jsi nemusela zvládnout. Prostě nevšímat si Tě, vyhovět Ti v tom, o co jej požádáš, ale žádné velké aktivity a plány. Měl by Tě nechat dělat to, co cítíš, že potřebuješ. Dobré je mluvit s nímo svých problémech, jsi li toho schopna a je li on schopen vnímat poněkud zkreslený obraz reality - mám na mysli pocit sebeobviňování a černé vidění světa. Tvůj organizmus si sám řekne, když už na tom bude lépe.Hodně štěstíIvan

Deprese, ty znám za poslední týdny opravdu dokonale. Rozebírat je tu však nechci. Můj přítel by mi rád pomohl, jen neví jak. Jak by se k mým náladám a pocitům úzkosti měl zachovat? Často se mě ptá, jak mi může pomoc, já však neznám odpověď.Co může okolí blízkých pro člověka s depresí udělat?

Davide, na to, co prožíváš, Ti velmi dobře a bezvadně volenými slovy odpověděly Niky, Pajka El a Olga. Věř ženské intuici, ta je v těchto případech k nezaplacení. Svůj stav jsi popsal velmi výstižně a věř mi, to co Tě bolí a trápí především, je rozchod s dívkou, kterou máš stále rád. Na tuto bolest neexistuje lék, jediným lékařem je čas. Ve Tvém trápení je však několik znepokojujících momentů, zvláště myšlenky na sebevraždu jsou závažné. I z dalších příznaků vyplývá podezření na hlubokou depresi, kterou sám nemusíš zvládnout. Proto jsem Ti navrhnul anonymní kontakt s poradnou, která je ve styku s příslušnými odborníky a věřím, že Ti budou umět poradit. Záleží na tobě, jestli tento kontakt využiješ. I podle mne by bylo vhodné navštívit lékaře, který Ti může pomoci v tom, aby Tvé útrapy nebyly až natolik trýznivé. To ovšem nechceš

Davide, jestli nechceš navštívit doktora, zkus anonymně navštívit elektronickou linku důvěry na www.internetporadna.cz. Omezením jsou pouze hodiny, kdy jsou v provozu. Pro začátek bych navrhoval, abys jim přeposlal Tvůj příspěvek do chatu. Následující text je zkopírovaný z úvodní stránky linky:e-Linka Důvěry pracuje na stejném principu jako linky důvěry, kontakt s odborníky není telefonický, ale probíhá formou chatu.Pro anonymní vstup do e-LD použijte přezdívku a heslo, pod kterými budete v místnosti vystupovat. Pod stejnou přezdívkou a heslem si budete moci pouze Vy později záznam rozhovoru přečíst.E-linka důvěry se jako nová služba zatím rozbíhá a to ve spolupráci s linkou důvěry Přerov. V provozu je tedy pouze v uvedené dny a hodiny: Pondělí: 9:00 - 14:00Úterý: 9:00 - 14:00Středa: 9:00 - 14:00Čtvrtek: 9:00 - 14:00Pátek: 19:00 - 24:00Sobota: 19:00 - 21:00Neděle: 10:00 - 14:00Neděle: 18:00 - 22:00S jejím dalším rozvojem bude v provozu 24 hodin denně.ZdravíIvan

Davide, myslím si, stejně jako ostatní, že potřebuješ odbornou pomoc. Podle mne by na Tvé trápení měl stačit psycholog, který by Tě rozebral a naznačil způsob, jak se bolesti zbavit, na co se zaměřit, co potlačovat, jak žít a ne živořit. Nebezpečné se mi jeví Tvé myšlenky na sebevraždu, ale myslím a věřím, že máš zdravý pud sebezáchovy, který Ti to nedovolí...Tvá deprese je způsobena vnějšími okolnostmi. Jsi ve stavu, ve kterém se nachází většina lidí, kteří ztratí někoho drahého. Soušasně z toho, jak na vzniklou situaci reaguješ, lze mnoho o Tobě i o vašem vztahu vyčíst. Jsi na ní stále závislý a možná by ses měl zamyslet, jak jsi na tom byl v dětství a před tímto vztahem. Jestli nejdeš ze vztahu do vztahu (zavislosti do závislosti) a může to začít už u maminky... Existuje tvrzení, že člověk je schopen založit kvalitní partnerský vztah až v okamžiku, kdy dokáže žít = vystačí si sám. Žaludeční neuróza i úzkosti jsou reakce Tvého organismu na duševní bolest. Zkus popsat své záchvaty, jejich průběh, příznaky. Nemyslím, že hned je na vše potřeba brát léky, ale když se člověk začne hroutit, stačí často kratinká terapie, kdy se tělo jejich pomocí vrátí do normy, získá sílu na to, aby chytlo druhý dech a funguješ zase jako dřív. Teď nemám na mysli antidepresiva, ale léky proti úzkosti. Už slyším námitky na nebezpečí vzniku závislosti, ale zdá se, že jsi dost rozumný, aby sis tohle uhlídal. Utápění žalu v alkoholu je nebezpečná věc, ve Tvém věku a situaci můžeš lehce sklouznout do závislosti. Pak bys své dívce přestal imponovat docela. Tvá reakce na psa je výrazem přetlaku, který v sobě máš. Už si to nevyčítej.Je i docela logické, že Tvá dívka označuje Tvoje chování jako vydírání. Zná Tě zřejmě jiného, silného a není schopna a možná ani ochotna si připustit, že by Ti mohlo být tak těžko a pak: slabí muži ženám příliš neimponují. Nevím, jestli jsi schopen vcítit se do její situace. Přál by sis, aby s Tebou byla jenom z lítosti, ze strachu o Tebe? Uspokojil by Tě takový vztah? Pokud se začneš chovat statečně, nezávisle a optimisticky, máš všeobecně mnohem větší naději na úspěch, na to, že budeš kohokoliv přitahovat. Tobě nikdo nemůže zakázat, abys ji dál miloval a jí nikdo, aby s Tebou byla. Jak to ale skloubit? Jsi schopen přijmout skutečnost, že nejopravdovější a nejhlubší láska je ta, která je bez výhrad? To znamená dokonce i bez výhrady, že musí být opětována. Asi Ti to zní strašně, ale pokus se o sobě i o ní přemýšlet. Nedělěj si výčitky, že ses nechoval vždy dokonale. Nikdo není dokonalý. A ten vztah, ve kterém se lidi příliš snaží popírat své vlastnosti, hrát si na něco, co nejsou, aby se zalíbili tomu druhému, je dříve nebo později odsouzen k zániku, protože nevede k harmonii. Ani tolerance to není. Tolerance je přijmout toho druhého i s jeho chybami a i s nimi ho mít rád.Nepíšeš, jestli pracuješ nebo studuje, ale celé dny proležíš... "Dělání všetky smutky zahání..." je moudrý text pohádkové písničky. Najdi si činnost, zaháněj destruktivní a depresivní myšlenky, choď mezi lidi, soustřeď se na své okolí, někomu s něčím nějak pomáhej, odpoutej se od sebe, buď aktivní. Aktivita vyprodukuje endorfiny a to jsou přirozená antidepresiva. A zkus si přečíst knížku od Louis Hay "Miluj svůj život". Ne, všechno, co tam píše, jsem vzala na vědomí, ale je tam spousta návodů, jak si poradit v pozitivním směru s vlastním životem.Všichni lidi, kteří už byli zamilovaní a jejich vztah skončil, chápou a rozumí, jak Ti je, jenom pomoci Ti nikdo cizí nedokáže, to musíš pouze Ty sám... Přeju Ti, aby ses obrátil a vydal se směrem od propasti, nad kterou stojíš, zpátky mezi lidi, kde je slunce, modré nebe a spousta krás, pro které stojí za to žít. Je škoda každé Tvé minuty, kterou svým žalem ztrácíš...

Ahoj Niky Ivane a všichni,moc děkuji za odpovědi. Jste fajn, že se snažíte pomoci. Ivane, všechna vyšetření, co byla možná, jsem absolvovala, nic se nenašlo. Jsou to opravdu ty nervy, myslím, že se to nazývá neurastenie spojená s depresí. Bohužel je to velmi úporné a nepříjemné onemocnění, jak jistě víš sám. Je pravda, že člověk si dělá mnoho starostí a přemýšlí o tom co bude, až bude. Jsou to všechno jenom virtuální úvahy. Já jsem taky pořád přemýšlela o tom, jestli má můj syn epilepsii a já rakovinu vaječníků, jak to s námi bude atd. Nakonec se ukázalo, že syn epilepii nemá, měl jenom noční děsy, které ho už přešly a já žádnou rakovinu nemám. Ale spadla jsem do toho pěkně a nyní se z toho nemůžu vybabrat. A zase přemýšlím, kdy mě tahle hrůza přejde. Moje psycholožka říká, že si musím vybudovat novou základnu života ( myslím, že se to velmi týká i nás všech a konkrétně nyní právě Davida). To trvá hrozně dlouho a je to všechno o jistém fatalismu, schopnosti přijímat věci tak jak jdou a důvěřovat (Bohu nebo osudu), že vše se děje, abychom se někam dopracovali a že to nedopadne tak zle. Bohužel, jak píše Ivan, deprese je strašná mrcha v tom, že Ti našeptává naprostý opak. Vybudovat si nový vztah k realitě je práce na dlouho. Niky, určitě k tomu patří i vše, o čem píšeš Ty. Je pravda, že někdy se člověku nechce ani žít a potom se radovat ze západu slunce je absurdita. Ale člověk si musí říkat, že vše se mění, i on se mění a vše po určitém čase nabývá úplně jiný rozměr. Davide, já vím, že jsi měl svoji dívku asi hrozně rád. Ale napadlo Tě, čeho jsi třeba tím, že jste se rozešli, ušetřen? Jaké trápení by Tě třeba postihlo později? Člověk totiž nevidí za roh a neví, co je k čemu dobré. Vím, že nyní nejsi k těmto argumentům přístupen. Myslím, že nyní potřebuješ odbornou pomoc, aby ses z toho trochu dostal a potom mužeš jít dál. Problém totiž není v tom, co se mám v životě děje, ale v tom , jak to interpretujeme. Niky, škoda, že jsi tam daleko. Tvoje moudrost je pohlazením.