ROMOVÉ - žijí tu s námi

Ty tady píšeš jak ho miluješ, ale vůbec tě nezajímá co mu je. Myslím, že kdyby se zítra našel pěknej týpek, který by tě zahrnul řečmi o lásce a o tom, jak tě touží živit, tak po K. ani nevzdychneš. Tobě nechybí Karel, ale to povídání si, mazlení. To, co doma nemáš.

Zítra tedy zavolám,nebo pozítří nebo někdy.
Sakra proč nevolas hned!

Jestli je S. pryč, zavolej hned. Ono je divný, že se o něj nezajímáš

A hlavně si ujasni, co od Karla vlastně chceš, co od něj do budoucna očekáváš. Jestli chceš ty jeho životní kotrmelce alkoholika snášet.

Vzhledem k tvému chladnému přístupu bych si popovídala s paní (co je zač? jak je na Karla navázaná?) a nevolala rodičům. Od paní bych si zjistila detaily, vůbec bych nevytahovala nic o vaší zamilovanosti, nehodí se to, klidně bych jí řekla, že rodičům zatím volat nebudeš, že se na to necítíš, ale že na ně myslíš, že to pro ně musí být těžké.

Kdovi, jestli to vubec byla nehoda s autem. Pokud to tedy byla nehoda.

Musíš se jí zeptat, když chceš vědět. Dal ti na ní kontakt, tak snad je normální a napíše ti, co se vlastně stalo. Normálně napiš: co se mu stalo? Vždyť neřídil.

a jedeš za ním konečně?

Není to humus! Je to život!! Taky musel odejít a člověk se s tím musel smířit. Zůstaly jen vzpomínky.

V této chvíli mě napadlo. Proč si tě chtěl vzít.? A pak tyhle řeči. Každopádně je těžce nemocný, smiř se s tím a přejme mu, ať se z toho dostane. I když pak bude cesta strašně daleká. Jestli už není na konci. Bohužel. Takový je život. A nemohu nevzpomenout Renečka. Nebudu to rozvádět, ale srovnej se s tím a žij pro ty, kteří tě potřebují.

A jedeme dál...