ROMOVÉ - žijí tu s námi

šmejde bolševiku, to víš že jo. V ČSSR jsme žili jako ty.

Závidím ti tvou jednoduchost s jakou dokážeš někoho, o kterém nechceš nic vědět, odsoudit za to co nikdy nebyl. Ty musíš být hodně šťastný a se sebou spokojený. Já ti to upřímně přeji.

Co jsi nebyl? Karierní komunista v době normalizace? Ty nejsi Host? Zatím tady sebechválu plodíš jenom ty. Diagnoza ti byla ovšem taky určena.

Ale štěnice prý nejsou že špíny. Drží se v starožitnostech. Knihy, nábytek. Že špíny můžou dostat také svrab.

Svrab dostaneš i z ručníku, kterým se utřel ten, co ho má. Mě to přitáhl kluk z tábora a měli jsme ho naráz všichni a taky jsme se ho naráz všichni zbavili. Nikomu bych to nepřál. Proti tomu nějaká kousnutí jsou nic.

To zase nemám tak prostudovaný. Ale vzhledem k tomu, ze se vyskytují hlavně tam, kde jsou lidi pohromadě, tak si myslím, že je láká to množství potravy, které ti lidi nedostatečně poklízí. Ale třeba je to jinak.

Milča už má zkušenosti s kdejakou havětí. Začínali kdysi s Marianem se švábama. Kdepak průvodčí.

Já je mám v omezených. Když u některé zruším omezeno, tak u mě uvidí zelenou tečku a to znamená, že se chci s ni vidět. Pak jen čekám až se sama ozve.

Tak se nechají zaživa sežrat na ubytovně.

Aby bylo jasno. Upřesním. Šel jsem po ránu kolem řeky a chtělo se mi na velkou. Nikde ani živáčka jen asi 200 m ode mne, rybář v maskáčích. Ve vodě jsem se očistil, zaplaval si a když jsem vylezl, na mých svršcích stál rybář v maskáčích a ukazoval mi placku kriminální policie. Zcela ochotně jsem se mu legitimoval, s tím, že my chlapi se před sebou nemusíme stydět...Pak jsem dostal předvolání, tam mi řekli, že chce udělat karéru a proto je až moc horlivý a beze všeho mne pustili. Mnohem horší bylo, když jsem musel strávit noc za katrem, protože po mě stříleli z malorážky, ale sebrali mne, když jsem před střelci utíkal, jako podezřelou osobu. Pustili mne až ráno, když se přihlásili svědci. Tak si mne vychutnej. Ubožáku.

Zde se naskýtá otázka, jakého deviantního prohřešku jsi se dopustil, když ti dobří lidé byli nuceni proti tobě použít zbraň.

Tak to je taky zajímavý příběh. Šel jsem si poslechnout kapelu s kterou jsem hrával a zajímalo je co já na jejich muziku. Dal jsem si v restauraci s tancem dvě decky vína, poslechl si je, pokecali jsme a když jsem chtěl platit, tak servírka po mě chtěla asi 500,- kčs za láhev francouzského koňaku. Jestli to vypila kapela... asi ne. Byli střízliví. Zdrhnul jsem přes WC malým okénkem. Pak po mě stříleli dva pikolíci i když tam byli i jiní lidé. Ještěže se netrefili, ale bylo to hodně blízko. Dodnes jsou na baráku kolem kterého jsem běžel, jamky od kulek. Někdo asi zavolal policajty, ale ti šli po mě. Jenže to není konec. Vedoucí té restaurace byl můj starý kamarád. Šel jsem za ním a on všem třem dal na vybranou. Buď okamžitě půjdou, nebo žaloba a soud. Už jsem je nikdy neviděl, protože po tom je žádná restaurace nepřijala. Taková já jsem kurva.

.