existuje posmrtný život?

Teď tomu nerozumím, na...bys nechtěl? A jak to poznáš? Možná až tehdy, kdy umřeš, trochu zasmrdíš na Vinohradech a...........prd, velebnosti

Teď tomu nerozumím, na...To bych musela říci, že je bible špatná a to zase ne. Je důležitá zřejmě pro ty, kteří v ní hledají návod, jak vycházet s lidmi a se životem. Což si myslím, že zdravě uvažujícímu člověku je to vrozené. Normy chování je odvislé od prostředí, ve kterém se pohybujeme.Ježíš třeba řekl:" Nestarejte, co bude zítra, Váš Otec se o Vás postará..." Jinak to vyznělo v té době, kdy měl před sebou 5tis. dav nejchudších, kdy chtěl evokovat naději, a zkus stejnou větu použít dnes v 21. století. Nestarat se, co bude zítra je nezodpovědné. Špatný hospodář, to je v dalších úryvcích Bible. Bible si odporuje, je to účelovým překladem. Jsou lidé, kteří by Ti to vysvětlili lépe, vědeckými termíny, na to já nemám. Tuhle ukázku mi nerozebírej, byl to jen příklad.

Podle Bible máš možná...Teď tomu nerozumím, na jednu stranu přitakáváš, že bible v tomto ohledu možná má pravdu, ale pak pochybuješ?!
Nemělo by pro věřícího kristovce stačit, když něčemu věří a má to potvrzené biblí, že informace od jinud, jej již nemusí tolik trápit?
Buď je biblický záznam možné brát jako relevantní, nebo ne a pak je jedno, co si kdo myslíme i Lukouš, že? :-((
Buď je tu nějaký základ-záruka-jistota (bible) nebo nemáme základ a jsme pak odkázání na různá "co kdyby"! Ale o tom život není.
Jestli je víra založena na "co kdyby", tak takovou víru bych nechtěl mít.

Lukouši, nevím jestli jste...Celá Země od Ježíše prošla dalším vývojem. Zásady, které bible uvádí, by byly platné i bez ní. Mysli trochu sama a nepapouškuj přežité fráze poplatné té doby. Zavání to středověkem. Nemyslím to zle, jen si myslím, že dnešní lidé chtějí a potřebují slyšet něco jiného. A víra v posmrtný život je jedna z nich.

Lukouši, nevím jestli jste...Podle Bible máš možná pravdu. Jenže co když je všechno úplně jinak a Lukouš má pravdu?

Věřím,že smrtí mysl a...Lukouši, nevím jestli jste věřící nebo ne, ale když přesto by jste se podíval do bible, tak poznáte, že po smrti nic z toho, co se Vy domníváte, není! Jediné, co je po smrti jisté, že duch odchází k tomu, který jej dal (k Bohu). Tělo se pak rozpadá v hrobě (prach se navrací do prachu). Duše není netělesná substance, ale je to stvořitelské dílo. O duši mluvíme i ve smyslu když hovoříme o životě, živých atd. Tedy duše v bibli není nikdy spojena s neživotem, protože duše živá existuje pokud dýchá, neboli když má v sobě oživujícího ducha, který byl jak stvoření v Genesis ukazuje vdechnut do chřípí a hmota-prach-tělo+tento oživující vdechnutý duch = duše živá, živá bytost, tvor.
Když tedy umřeme, tak dle Žalmu, se duch navrací k Bohu a tělo-prach jde do prachu-země. Kazatel popisuje, že v šeolu-hrobě, není žádná práce, uvažování, tedy žádná činnost, proto máme jestli něco chceme udělat, to dokázat, udělat ještě za života!
Všechna ta média, halucinace, výjevy nejsou z oblasti kolem Boha, ale z oblasti kolem toho zlého!

Věřím,že smrtí mysl a duch člověka nezaniká,nemyslím,že by po smrti byl nějaký "posmrtný život",vždyť už toto spojení si náramně protiřečí,nejde o život,jako je zde na zemi, jsem přesvědčen,že po smrti tzv.astrální tělo,duše opustí tělesnou schránku a přebývá v nehmotném stavu v jiné dimenzi,kde není čas a prostor,nemusí to být nutně nebe s anděly.Už v pozemském životě nás obklopuje spousta nehmotných,našimi smysly neuchopitelných jevů.Moje víra se nezakládá na tom,že bych měl strach ze smrti,ale před pár týdny mi odešla na věčnost má milovaná babička a já nevěřím, že jsem ji ztratil navždy. Až nadejde můj čas, setká se můj duch s jejím. Své smrti se rozhodně nebojím,ani ničeho jiného,vždyť co horšího se může žijícímu člověku stát než to,že ztratí milovanou bytost,část svého já.K čemu by ten život na zemi byl, kdybychom ztráceli nenávratně ty, kteří nás milují a které milujeme my,dosud žijící ?! Smrt je velmi mystický prožitek a co následuje po ní,to nemůže nikdo z žijících potvrdit ani vyvrátit.

Sestra má pravdu,že je...Ale i nám se zjevují takové věci, i my někdy ucítíme něco zvláštního, ale vždy si uvědomíme, že je to něco jako halucinace, vnitřní hlas nebo souhra náhod.
Když zemřel můj pejsek, má duše byla rozdrásaná bolestí a já ho slyšela štěkat, nebo zažila mžiky, kdy jsem ho někde zahlédla... Byla to ale bolestně
rozrušená psychika, nic mezi nebem a zemí... Vše v dobrém přeje poutnice.

Sestra má pravdu,že je souvislost mezi nebem a zemí.Já jsem typ.který tyhle věci velice dobře vnímá a protože se potkávám dost často se smrtí,tak vím o čem mluvím.Já měla za život už od dětství spousty nevysvětlitelných věcí a jednu z nich i uveřejnili v televizi.Nebudu je zde rozebírat,ti co zde už nejsou si nezaslouží posměch některých zde na diskuzi.
Víš filozofe a hele,takové věci se zjevují jen některým osobám.Nedivím se,že vy k nim nepatříte...

Filozofe, naši měli tu číču v městském bytě ve 2. patře, po ulicích tam žádné kočky nechodí, takže zvenku to být nemohlo :-)
Samozřejmě všechno se dá rozumově jakože nějak "vysvětlit", ale stejně. I to co tu píšou ostatní, jsou to všechno náhody? Já vím, že smrtí nic nekončí, ale přesvědčovat o tom nikoho nepotřebuju, každý ať si myslí, co chce:-)

Pajulko, to byla opravdu...souhlasím s filosofem. Vždyť je to naivita, prasklé žárovky apod. a jejich spojování s nějakou událostí. Promiňte, mně je to směšné....
(Jistěže se i mně toto stalo, ale no tak...) Natalie

ty máš nějakou sestru?...Nesmysly? Clovek,ktery nicemu neveri...je vnitrne ochuzen. V co veris ty,smim-li se zeptat? Je to nahoda,ze se deji takoveto "nahody" jako prasknuti zarovky, steknuti psa, chozeni do snu atd,kdyz se to deje mnoha lidem? Nerikam,ze kazdemu se stane,ze se jeho blizky s nim prijde rozloucit,ale mnoha lidi maji tu zkusenost..asi si to necucaji z prstu. Ja mam takovou zkusenost taky, a je moc krasna. To mi nikdo nevyvrati...ani ty,Filosofe Patrmane.

a nebo poselství od...ty máš nějakou sestru? copak ti nabulíkovala za nesmysly?

Pajulko, to byla opravdu...a nebo poselství od zemřelé babičky budí dojem, že je to jen prasknutí žárovky... jste jeden z těch, kteří se staví ke všemu s chladnou hlavou a nepřipustí, že NĚCO možná je? Tak co děláte tady na té diskuzi? Přišel jste nás vrátit zpátky na zem?:) Moje sestra by vám řekla, že jste ochuzený...

Pajulko, to byla opravdu náhoda, anebo vsugerovaný sluchový klam. Tolik sis přála i tví rodiče tu kočičku mít, že tví rodiče uslyšeli MŇAU, ale klidně to mohla být nějaká cizí kočka venku. I to prasknutí žárovky je náhoda, prostě praskla zrovna ve chvíli, když tvoje maminka něco povídala o babičce. Budí to pak dojem, že je to poselství od zemřelé babičky - to prasknutí žárovky.

Určirě existuje něco po smrti, myslím že duše se jen tak "nevypaří". Moji rodiče krátce poté, co zemřela babička, seděli v pokoji a něco o ní mluvili a máti řekla cosi o ní hanlivého (neměly se zrovna v lásce), v tu chvíli praskla v místnosti žárovka. No, mohla to být náhoda, ale...A když zemřela naše kočička (rodiče ji museli nechat na veterině utratit), slyšeli pak naši ten večer z vedlejší místnosti zamňoukání. Mysleli, že to snad bylo od sousedů, ale ti prý v bytě nikdy žádnou kočku neměli. A znám od příbuzných víc podobných příhod.

Co si myslíte o tom, když nám zemře někdo blízký a "přijde se rozloučit" nějakým způsobem. Třeba spadne obraz, který s ním měl nějakou spojitost, apod. Před měsícem nám zemřel dědeček a jeho dcera si moc přála, aby jí dal znamení, jestli po životě ještě něco je. A přesně měsíc po jeho smrti začal vyzvánět dětský telefonek (na baterky), který jinak zvoní jen po otočení ciferníku. Byla tam sama a začalo to zvonit. Pojala to jako zprávu od svého tatínka. Další věc jsou sny, do kterých zemřelý vstoupí a něco řekne. Jistěže všechno vysvětlíte - vy, kteří chcete :) Ale člověk potřebuje něčemu věřit. Dědova vnučka si moc přála, aby za ní přišel do snu a stalo se. Seděla u něj ve včelíně a on vešel a ona mu začala říkat, jak ho má ráda a on jí také. Dokonce jí dal obrázek se sluníčkem na památku. Nechystám se vám teď říct,že ho po probuzení měla v ruce... jen když za něj sloužili zádušní mši v kostele, na dveřích bylo slunce. Jsou to zvláštní věci a já jsem za ně ráda. Mně když před lety zemřel tatínek, dýchal mi někdo před spaním za krkem. Cítila jsem to v polospánku. Ráno mi sestra vyprávěla stejnou věc. Bylo to rozloučení? Dávají nám znamení, že je jim dobře nebo že děkují? Jako pes mých rodičů, který když zemřel, ještě v noci "zaštěkal"?

Život ti ukáže, že se...To, že člověk v narkoze sám sebe "vidí"
a slyší hlasy, je už dávno prokázáno jako částečné cítění i přesto, že je pod vlivem anestezie ale to je spojené i s halucinacemi z medikamentů. Je mi líto brát ti naděje, ale vím, že stejně každý věříme tomu, čemu chceme, tak co....

Ráda bych věřila, ale je...Život ti ukáže, že se mýlíš (možná). Měla jsem obyčejný život, pak zástavu srdce díky plicní embolii. Byla jsem nad svým tělem a viděla vše co lékaři dělají s mým tělem. Vrátila jsem se v hrozných bolestech do těla. Od té doby vím, že smrtí vše nekončí. Nikomu nenutím své poznání, i pro mě bylo zprvu panické. Dnes jsem již letitá a vše vidím jinak. Život po životě jsem četla pár let po vlastní zkušenosti a dodala mi tato kniha i klid a smíření. Někomu, však není dáno pochopis. Nemají ještě čas poznání a tudíž není potřeba se s tím trápit a ani to chtít pochopit. Nemá to nic společného s fanatismem chození do kostela a nebo podlehnutí sektám. Vědomí něčeho vyžšího člověk pocítím sám.D

Když jsem si uvědomila, že...ano je to tak, počítej s tím, že Tě asi tady někdo napadne za naivitu, ale drž se svého pocitu.