Panická porucha PP7

Dituš , ne já to myslela za sebe , právě tak , že když Vás nikoho neznám osobně , nebudu niky nad Vámi všemi tady vynášet soudy a taky nemám ráda dohady a hádky i když zdravá diskuze, myslím výměna názorů, ale ve slušném nikoho nenapadajícím stylu, je vlastně i prospěšná a mnohdy vyčistí vzduch, tady už je myslím vyčištěn a pročištěn ovšem až příliš, tak doufám , že už je to v konečné fázi

Ano empatie je to, co chybí spoustě lidem a dokonce i mnohým lékařům a zdravotníkům, u kerých by měla být samozřejmostí!Ale jak už jsem psala, svět není růžový, ani černo-bílý , a proto by bylo naivní se domnívat, že se sejde např. tady partička lidí, kteří si budou ve všem stoprocentně vyhovovat a mít naprosto stejné názory.To by už zavánělo falešností, protože taková shoda mezi větším počtem lidí, jaký tady je, není reálná.Především nás spojuje nemoc,u některých stejná, nebo podobná.Zdravý člověk, který nezažil nikdy panickou ataku to nemůže úplně pochopit.Někdo si dokonce z lidí , jako my utahuje, považuje nás za blázny, nebo hypochondry, kterých někde píchne a dělají z toho hned vědu!Mnoho zdravých lidí nesnáší rozhovory na téma zdraví-zvlášť chlapi.Slyším v okolí často pomluvy na adresu lidí, kteří hovoří o svých zdravotních potížích.
Myslím si, že tady se o zdravotních problémech můžeme bavit všichni otevřeně a v tom se více chápeme a nejsou v této oblasti tak tvrdé spory, protože jsme na tom podobně.

Ale když se sem hodí i jakékoliv jiné téma, než nemoc, např. něco osobního, tak tam už se v názorech musíme nutně lišit-nejsme přece všichni stejné povahy.
Když sem někdo začne psát o svých problémech s rodiči, dětmi, prací ,apod, tak jistě čeká na své psaní nějakou reakci.
Když Martina psala o svých problémech s matkou, tak přece počítala s reakcemi ostatních.Proto to přece psala.A co čekala?Že všichni jí budou psát

Luci-řekni mi,která normální ženská není občas héérečka:-))?! (pakliže je to její "herectví" myšleno pro správnou věc).

Lucko,já fakt sázím na AD a děkuji v první řadě jim,že psychosomat.potíže jsou udupány ,a proto se cítím hned klidnější ,vyrovnanější-Pajko k vínu bych se nepřirovnávala.-),i když v.,ženy a zpěv...že.No a když je člověku dobře tělesně-pominu-li viry a exém- a musí se ohánět i por jiné ,než pro sebe , když je mysl o tělo zaměstnáno,nezbývá mi ,než dělat,co se musí,má a jsem ráda,že to zvládám .I když se cítívám jak parní stroj bez páry či mnou tolik užívané auto bez pohonu,co škobrtá už tak tak k pumpě.
Brambory jsem fakticky málem nechala vyvařit,dobře mi tak,ale nesmrdí pálením...to by mi staroušek dal.Maso počkalo,protože jsem byla donucena sedět u rozladěnýho piána a zpívaly jsem s J.-ted ale už jdu na věc a koupání.
Klidný večer,pokud možno..třeba v růžové zahradě?:-)

Takže naposled INKO nevím proš reaguješ když ti za to nestojím.I to vypovídá o tvý povaze.Jestli jsem jedna nebo dvě nebo víc tady vysvětlovat nebudu protože tebe přece nikdo nepřesvědčí a ty máš vždycka přece pravdu a poslední slovo.Na to jak se cítíš prudce inteligentní moc podle mě nejsi ale jestli jseš o tom přesvědčená tak jo.Svůj méněcennej mindrák kryješ svým suveréním projevem prskáš na kyždýho kdo ti oponuje a tak se nevysiluj regováním,nechci mít na svědomí tvůj podroušený stav.Tak se měj jak uznáš a už tě nebudu unavovat,myslím že jsi tady předvedla svoji uroven a nemám co dodat.Jinak ostatním včetně Babočky přeju hodně štěstí a omlouvám se že jsem se tady do toho pletla.Nemám ráda zlý pokrytecký a arogantní lidi tak proto.

Eduš,dík za mail, řekla jsem si při jeho zběžném čtení,že ti asi není Ok, no a ted tady čtu,že není.Kdybych byla doma a u pc,tak bych ti jistě pisla sms,klidně zavolala,nebo tak.Chápu tě,přesně tak mi bývalo ,i když vlastně nevím,jak moc silně je ti zle,ale určitě TO na mě v těho lezlo,zvlášt koncem těho 6-8 měs. Jsi chytrá holka,tak si jistě odůvodníš všechna svá trápení nakonec pozitivně, přelstíš mozek! tím,že je ti zle od zvýšených nároků na organismus a k tomu asi neodpáratelnou psychickou nepohodou,at už z hormonálních -úzkosti,melancholie,obavy z případného nezvládání ...běžný pro těho stav...nebo jiných příčin.Nebudu psát fráze,at si těho užiješ,že je třeba poslední,protože vím,že jak je těhulím takhle mizerně,užít si to extra nejde.Ale věř,že na tebe často vzpomínám, když sem nepsalas,i když sem psáváš,což je dobře.Pokud jsi můj příspěvek nějak jinak pochopila a chceš-li,vysvětli mi to mailem.Psala jsem ho všeobecně,tak jak mi šlo vše hlavou.Zrátka bych tu ráda už cítila klid.Občas jsem se tu i já "rozčúlila",ale jak jsem večer psala,to je normální pro lidskou bytost,jen by mělo být větší samozřejmostí poznat,kdy je čas to ukončit ,at už v dobrém či naopak.
Budu se muset v noci znova přečíst,jestli tam něco nevyznělo jinak,než bylo myšleno.

Dáši,pěkný,že se ti školičkáčci vryli pod kůži a je ti s nimi fajn.Nevím,zda jsem pochopila správně tvoji větu ke mně:-)...myslím,že jsem nikoho osobně tentokrát nesoudila.:-)

Lily, už se mrknu na mail,ještě jsem tě neviděla,odepíšu.Snad nespálím brambory:-(.

Luco,tak došla fota,to jsem ráda, jak posílám vícero,tak si říkám,zda jsem někde třeba neudělala kix,,,ta těchnika balšája...
Jo,a víš,že mě kdysi napadlo,jestli jsi nepsala anomáč:-))),a to z důvodu tvé trefné výřečnosti a nebojácnosti-hlavně.Podotýkám,že mě to JEN NAPADLO! a očiska mají každá jiná-příroda řádila při početí a spravedlivě, takže jsem hodně spokojená.Muž taky.:-)

pa všem ,jdu klepat masko na rychlosteak...

Edušo, ano nemoc nám většině pozměnila pomyslný žebříček hodnocení a vyhodnocování našeho života.Je mi líto jak se cítíš , mám ještě v paměti , jak ne mě Pepina zaútočilav těho a já nic nevědoucí, jsem si myslela , že umírám :(ale měla jsem to jen asi cca 14dní a po porodu zas dobrý, to jem netušila o co šlo , to až rok a půl poté , vždyť víš, to byl potom ten pravý mazec:(
Musíš vydržať děvče,vím , že se to lehce řekne....ale nic jiného vlastně nezbývá , odměnou ti bude druhý zdravý prcek :o))

Teď začneš vánočně tvořit a to odvede tvoje myšlenky pozitivnějším směrem:o))určo pošli výtvory , moc ráda se podívám a přeju ti , aby ti bylo co nejlíp

Pajko , dík :o))věřím , že se tady na chat vrátí zas zpátky dobrá předvánoční nálada a holky hodí do placu i nějaké ještě další receptíky :o))

Lily, Dášo a Jiři, děkuju za projevenou podporu. Momentálně je mi mnohem líp, mám za sebou hodinovou procházku s prckem, koupila jsem suroviny na adventní věnec, takže jsem přišla na jiné myšlenky. Ráno mi bylo tak hrozně zle a právě, že já už všechno o své psychice vím a znám, tak jsem dospěla k názoru, že mi bohužel nic ani nikdo nepomůže. Neměla jsem ataku, to ne, ale cítila jsem takovou nesnesitelnou úzkost, do toho tlak břicha, které se zvětšuje do neuvěřitelných rozměrů. Myslela jsem, že snad vyskočím z kůže.Dost mě stresuje, že mám před sebou ještě dlouhou dobu do porodu, jsem omezená hlavně pohybově, neboť mám silné bolesti stydkých kostí a kyčlí a to vše mi tak štve - cítím napětí, netrpělivost, každý den přepočítám dny do porodu. Ráno jsem si řekla, že tedy budu čekat, jestli umřu nebo ne. To si říkám vždycky, když je mi takhle blbě. Pak si vzpomenu na staré, nemocné a třeba začnu přemýšlet i o tlustých lidech, kteří nemůžou zhubnout a musí ta kila nosit pořád s sebou. Jaký to musí být hrozný nápor na klouby a oni se třeba pořád snaží zhubnout a nejde jim to.
Dáši, moje psychiatrička stojí za prd, sice naslouchá, dá i radu,ale vím, že ani ona mi nijak nepomůže.Psychiatrii navíc dělá už jen okrajově, nechala si jen pár stálých dlouhodobých pacošů.Chodím tam už leta a je to pořád totéž - chápu - co by mi taky pořád radila, když jsou mé potíže stále stejné. Za ta léta jsem dospěla k názoru, že si stejně musí člověk pomoci sám.
Dášo, to, co píšeš v posledním příspěvku, s tím souhlasím a mám to stejně, taky jsem hodně přehodnotila žebříček hodnot.

Dášendo, moc hezký příspěvek. Řekla bych, že je to propojeno s druhým. Že i proto, že máš v sobě pokoru, šlo Tvé uzdravování líp a rychleji. Neničíš si psychiku negativními malichernostmi, hledáš v životě to pěkné a pozitivní. A vypěnit papiňákově je občas taky pro psychiku zdravé, jen by se nemělo nikomu ublížit. Mně vztek moc nejde, upadám spíš do melancholie. Zesmutním a vadnu, ale vždycky mě něco znovu nakopne směrem k naději a optimismu. A mám štěstí, že jsem zdědila po tatínkovi smysl pro humor, to je taky motorek ke zdraví. Představuju si Tě, jak s Anduličkou zdobíš a myslím, že i na Tebe se ve školce dětská očenka dívají s láskou... :-) Měj se krásně...

Ano empatie , porozumění a cit pro druhé , přesně tak jak píše Pajka, tato vlastnost by neměla scházet především žádnému dobrému psychiatrovi

Něco Vám napíšu , chtěla jsem říct povím , když teď co jsem prodělala pp, mám někdy chuť udělat něco ve vzteku , třeba se na někoho např.osopit atd, vždycky mi probleskne hlavou jak mi bylo hnusně , když jsem procházela panickým peklem, jak jsem prosila někoho "tam nahoře", aby mi pomohl .Po tom všem jsem si uvědomila, že nějaký zlobení se na někoho skrz blbosti , trápení se pro věci nepodstatné apod, to všechno bylo najednou nicotný a právě , když dnes už jsem v pořádku a měla bych tendence zase sklouznout k nějakým přízemnostem , tak právě ten ZÁBLESK V HLAVĚ , mě od toho skoro pokaždé odradí a řeknu si

Jiři, pěkný večer :-)
Empatie znamená schopnost vcítit se do prožitků druhého
Slovníky cizích slov jsou
http://www.slovnik-cizich-slov.cz/empatie.html
Když nevím, na netu hned najdu

EDUŠ, snad už je TI od rána líp! Těšíš se na novýho človíčka a zažíváš takový trable, tady snad ani nejde poradit, protože vlastně už všechno víš, ale v tu chvíli je Ti to stejně na nic, protože ta psychická bolest předčí "zdravý rozum". Tak ať těch atak máš co nejmíň, drž se.
LILY, jak budu mít víc času, tak napíšu o schopnostech mé sestry. Tady mi mluvila z duše Pajka - KDO SI HRÁBNE NA DNO, VIDÍ SVĚT JINAK A MĚNÍ ŽEBŘÍČEK HODNOT. To samé se stalo i mně. Když tak mi písni Tvůj mejl, protože nevím, do jaké míry to sem můžu rozepsat, i když je to jen nový poznatek dalších možností.
DÁŠI ahojky, víš, že jsem přemýšlela, co znamená slovo empatie? Tak jsem koukla do slovníku cizích slov a tam to nebylo. Zhruba vím, asi jak to myslíš, ale nedokážu to přesně popsat - no jo, mám rezervy.
Měli jsme 5 let fretku, říkali jsme jí Teošek /byl to on/. Chodili jsme na pravidelná očkování, měla jsem pocit, že má veškerou péči. Brávali jsme ji i na chatu, kde měla venku výběh a právě tam se zřejmě nakazila od malých hlodavců, kteří jí občas přespávali v pelíšku a tím chytla svrab. To nám ale veterinář neřekl, že si můžeme doplatit ještě další očkování, která by zabránila této nemoci. Možná byla chyba, že jsme neřekli, že jezdíme i do přírody. Z prvního útoku parazitů se nám ho podařilo dostat pomocí injekcí a mazání, ale do půl roku to Teošek chytl znovu a už mu nebylo pomoci - museli jsme ho utratit. To jsme už samozřejmě jezdili k jinému lékaři, na veterinární kliniku a on mě potom utěšoval, protože jsem brečela a brečela, bylo to hrozný, tak jsem se zařekla, že už žádný zvířátko. No máme myšku dokonce už začíná 3 rok, asi je jí u nás dobře.
Tím taky reaguju na psa od Martinky a Pajčiné dcery a vysvětluju, jaká rozhodnutí se musí někdy udělat, přestože jsou proti mysli.

Anonymko Kolemjdoucí a Babočko, na tebe už nemá smysl reagovat.Jestli se ti zdá být etické , aby někdo byl tak neomalený, že ti v šuplíku kontroluje vložky, tak asi musíš být taky pěkně zvrhlá.Záměrně píšu v jednotném čísle, protože tě považuji za jednu osobu odsud.Tvé myšlenkové pochody jsou pro mě tak vzdálené, že kdybych s tebou chtěla dále diskutovat, musela bych se pořádně opít, abych se dostala na tvou mentální úroveň a ještě by ta opilost možná ani nestačila.Protože se ale opít nemíním, tak je další naše diskuse nereálná.A raději si mě už nevšímej a nereaguj na mé příspěvky , které nebyly určeny tobě!Já se pokusím tě taky ignorovat, protože můj čas je vzácný na to abych jím plýtvala na takové pochybné individum,jaké jsi ty.

27. 11. 2007 03:49:32, JOHANZ
VČERA PÁJKA NAPÍŠE ŽE BY SVÉHO PSA ZABILA, DNESKA BREČÍ ŽE JÍ PES UMŘEL

OSTRAVA, SNĚHOVÝ POPRAŠEK, 0 ST.

To bylo první, co mi prásklo do očí, ale přistihla jsem se, že tentokrát jsem neměla odvahu to napsat jako ty, protože jsem očekávala výpady, že zase kritizuju atd.....

EDUŠ , jo já jsem "získala" pp na konci těho , ale to ty víš , psala jsem to tu už mockrát , na to nemám bohužel radu:(a vím , že je to moc bléééé, nevím , ale myslím , že bereš v těhu nějaká ad viď? Měla by ses poradit se svou psych.

LUCKO, na to tenkrát ...už jsem zapomněla a nevracejme se k tomu , já vím , že občas člověk může přestřelit , je to lidský :o))

DITUŠ , neznáme se skoro nikdo osobně s tím s tebou souhlasím a proto já bych nikdy nad nikým nevynášela tvrdé soudy , říkám to už snad po 100, jde stále o virtualitu !!!

LILY , pošlu ti fotky , ale prosím o tvůj mail , nemůžu ho v adr. najít asi jsem ho omylem smázla :(

PAJKO , hezká a smutná básnička o tvém pejskovi, je nám líto když odejde domácí
zvířátko , vždyť jsou to členové rodiny

všem prima odpoledne

Evi krk ještě jednou dík za sníh:o))i dneska u nás celý den pochumeluje a vypadá to vánočně

A ještě ahoj j :o))iřince , tebbe tu vždy ráda vidím , píšeš a vyjadřuješ se velmi empaticky

JOHANZ KDE JSI ?

text

Kdyby se tady ukázala dívka, co čeká miminko a je jí zle psychicky, tak ať se mi ozve.
Je mi hrozně, buší srdce a cítím silnou úzkost. Vymýšlím, kdo by mi pomohl, ale bohužel mi nikdo nenapadá.

Evíčku, máš jich na jednu mladou ženu až moc :-( ale na druhou stranu si myslím, že ve Tvém případě platí, že co člověka nezabije, to ho posílí... a neplatí to vždycky. Kdo si hrábne na dno, vidí svět jinak, změní žebříček hodnot. A ještě k těmu hrobu. Moji rodiče se rozhodli pro vsyp na loučku. Znám kótu a občas tam za nimi zajdu, ale nejvíc s nimi jsem doma, když si zapálím svíčky a hladím vzpomínky. Moji příbuzní zažili pár pohřbů svých pátel v Californii. Vždycky jejich popel pozůstalí vsypali do moře. Vyjela všichni na lodi na moře a tam se snimi rozloučili. Má to něco do sebe. Jsou všude a nikde. Jsou ale ve vzpomínkách a tak to máš i Ty se svým tátou... Drž se, buď veselá, vnitřně silná a bez podlitin!!! Krásný den.

evikrk: No, člověk se s tím po letech nějak musí vyrovnat. Když se u mě před lety prvně objevila PP, bylo to právě v období, kdy jsem se tohle dozvěděla. Při terapii se šlo hodně do dětství, vlastně teprve v dospělosti jsem se vyrovnávala se smrtí táty a psycholožka vymyslela, že by bylo dobré udělat mu znovu pohřeb (já na pohřbu tenkrát nebyla, bylo mi 12 a máma nás poslala na tábor, nechtěla abych to se segrou prožila), tak jsem si říkala, že se tak s tím vyrovnám. Bylo to hodně bolestivé, ale pro mě to byla určitá naděje, no dopadlo to jak dopadlo. Pak jsem se ještě smiřovala s tím, jak nám to ségra mohla udělat a zároveň jsem se musela vyrovnat s její smrtí i s tím, že nikdy nebudu vědět kde táta odpočívá. Tak na něj alespoň myslím, že je někde kde je dobře.
Pajko, vidíš, nemám já těch šrámů už moc ?? :o(( Někdy si říkám, že ve svém věku jsem toho prožila až moc bolestného.

Ditko, dobrý příspěvek, jde z Tebe cítit vnitřní klid. Pejska dalšího nechci, možná až na penzi. Teď bychom trpěli oba, on samotou a já tím, že s ním nemůžu dost být. I ta fenka byla dceřina. Nějak mi daly zabrat mé 3 děti, momentálně nemám při své práci na další starost čas ani sílu. Pomazlím se zvířátky sousedů, když se vracím domů, vítá mě krásný milý labrador a 2 kočičky :-) To mi stačí. Nostalgická vzpomínka na tu naši kudrnku mi stejně zůstane...

Evíčku, taky jsem netušila, že máš ještě i tenhle šrám na duši :-(

Mějte krásný den...