Panická porucha PP7

Ditko, taky sem nakukuju. Dobrý postřeh s Jitkou. Vidíš mě nikdy nenapadlo, že ona se vlastně o nás nezajímá, ale je to tak. Bývá to typické pro nováčky s akutními problémy, hmmm. Jojo, taky vypadám jako těhotná, už 25 let, možná celý dospělý život, i letos dotaz na mé těhotenství padl. Akorát si v mém věku říkám, že lepší vypadat těhotná, než tlustá :) a ty dotazy padají nepadají jen od cizích... Naposled vnučka přítele "jé, teto, ty budeš mít miminko?" Moc se mi chtělo odpovědět, že k vánocům dostane strýčka, ale se smíchem jsem jí řekla pravdu. :-) Kdybych měla aspoň pořádná prsa, tak by břicho tak nečnělo a nepoutalo pozornost, nevypadala bych jako v sedmém, ale jen v šestém měsíci :-)
tož se mějte...

Včera v sekáči:
Já:Paní,sháním bundičku na mimino,tak na...(skočila mi do řeči prodavačka)
Pí.prodavačka:Na který,co čekáte nebo to větši v kočárku?
Já-s absolutním klidem:Néé,to v kočárku,velikost 86.Já nečekám,to jsem tak tlustá,po dvou dětech,to víte,kdybych cvičila.dobře mi tak.
Pí prodavačka-se sklopenou hlavou v nachovém zabarvení:jéžiš,prominte...

..no jo,i to je život.

Jestli tu při sobotním programu večerním někdo trůní jak já,tož ho zdravím.

Oli,díky za milá slova vůči mně:-),ale já se jak hrdinný kapitán Korkorán necejtím.Sice jsem udělala oproti letům předchozím pokrok,ale díky AD,která mi poskytla pořádně pevnou berličku,hůlčičku,aby se mé hnáty křivé ,v podobě silných fyzicko-psychických stavů, měly o co opírat.Asi tak no.
Zmrzka bola zakoupena mezi dvěma atakami,těsně před tou nejhnusnější.Víš co,jednám spontánně,takže jsem si v dané chvíli řekla asi,že co mě nezabije,to mě posílí a že se musím odměnit něčím za to,že mi je tak blbě a já to jsem nucena přijmout,přetrpět...asi to tak nějak bude.Mám ve zvyku plánovat ledaccos,-hlavně bezva dovolenky:-)))-,ale tohle přišlo nějak náhle,samo,že si dám prostě ,na co mám chut,když je mi zrovinka na umření.

Jitko,tak nějak ,7O.Nevím sice,ani ty,vid, kdo ti tak bezva poradil,ale čoveče,není to zas tak blbá rada.Božínku,jsi mladá,nezkoumej se tak moc,co mám říkat já.Dyt mě považujou zas někteří cizí za těhotnou! Kilo sem tam...hlavně at je to dobře a nemáš depky,pepky,agory...at jsi štastnější,at konečně se něco převratného v tvém životě stane a ty se staneš ouplně jinou Jitkou.
a vůbec...už něco podniklas s tím odlučováním , vymaňováním se z područí vašich? A co přivýdělek,ještě plánuješ?
A jsi vůbec třeba ráda,že se tě na to ze zájmu ptám-e? Ptáš se nás taky někdy,třeba jmenovitě,co a jak?:-)
Měj se líp a bud spokojená v prácičce.

Jitko,
tady je e-mail dr. Cajthamlové -
dietoložky z pořadu na Primě
Jste to, co jíte
a zeptej se jí:

kcajthamlova"seznam.cz

Děkuji za doporučení.

Jitko, doporučuju ti: Najdi si konečně chlapa a neřeš blbosti!! Nebo skončíš na psychiatrii.

Ahoj.
Mám další problém. Vím, že vidím problém všude, ale tohle je už moc. Ve škole jsem objevila váhu, která měří tuk i vodu v těle. Tajně jsem se zvážila a ještě teď jsem v šoku. Během 2 měsíců jsem přibrala 6 kg! Vodu mám 49 procent a tuk 31 procent. U obou hodnot mi to psalo, že jsou vysoké. Tuk chápu, ale pokud si pamatuju ze školy, tak vody v tělě by měl mít člověk aspoň 70 procent, nebo ne?

MARTINO

PAVOUCI:TĚSTO NA BRAMBORÁK NABEREME LŽÍCÍ A VLOŽÍME DO ROZPALENÉHO FRIŤAKU.... NO BOMBA

Oli,
dík, že na mě myslíš, dnes ráno krk bolel jen malinko a odpoledne poprvé za 14 dní ještě ne, ťuky, ťuk! Coldrex horký nápoj zabral!
Já jsem dopoledne trochu vysávala - rozdělila jsem se s manželem - a dávala do kopy kytky na verandě. Obrvoská aloe se mně převrátilo a málem rozbilo i jiný květináč. Manžel stále ještě smaží kupu bramboráků - no, neměl si nadělat tolik těsta. Ale je spokojený, sleduje při tom přehlídku NATO na ČT 24 :-)

Tož co vy všichni citlivci ve sluncem ozářené sobotě? Já v práci, ale už se chystám domů, když tak hezky vyfukuje, možná prádlo uschne a tak... třeba i na houby vyrazím, aspoň na chvíli.

Oli, taky jsem si právě před chvíli oddechla, když syn přistál po dlouhém letu z Brazílie ve Vídni. No a pozítří mě to čeká zase, protože obratem odlítá i se ženou pracovat do Californie. Pořád ho mám pod kontrolou smsek... Ale snažím se myslet pozitivně, že bude štěstí a vše dobře dopadne. Jenom mě v příštích 3 týdnech čeká víc babičkovských starostí, protože se musíme s druhou babičkou postarat o vnoučata. Zejména ona, protože bydlí v tomtéž městě a především: už je na rozdíl ode mě v důchodu...

Aldo, když si vezmu silnější dávku Neurolu, mám vypozorováno, že v 99% nepotřebuji pak žádný mnohem delší dobu, než obvykle. Nevím, jak to funguje, ale podrží mě v klidu docela dlouho. Takže i u Tebe může být přesně tak, bez ohledu na Citalec. Buď rád a vděčný, žes našel lék, který je schopen vrátit Tvé duši ztracený klid...

Ahoj všichni,

Dituš, jsi neskutečný bojovník, nedovedu si představit, že bych se takhle statečně postavila atakám já. A ještě k tomu se zmrzlinou...Já to mám asi jako Pajka, čím větší a delší ataka, tím méně jídla, prakticky žádné. A jsou návštěvy, které mě vyčerpají někdy tak, že potom třeba půl dne vůbec nefunguju. Dituš, vždyť ty jsi jinak tak strašně vitální a tolik toho stihneš, malé děti, domácnost, příbuzní, nákupy /a sem tam i básnička/ a jak jsi zvládla i tu krátkou dovolenou, to jsem tě obdivovala.

Dášendo, zdravím tebe i Aničku, to víš, když je člověk sám doma, napadají ho všelijaké myšlenky /viz mě včera večer, kdy jsem čekala, až synek pošle zprávu, že dorazil na místo akce v Polsku/. Když se ozval, že dobře dojeli, už jsem neměla sílu sednout k počítači. Ale na to, že jsem většinu týdne v baráku sama, jsem si už nějak zvykla /možná i díky AD/.

Martino, co bolavý krk, už nebolí??

Dneska se nějak musím do všeho nutit, chybí mi energie, tak se asi nutit nebudu a nechám všemu volný průběh. Zítra bych chtěla na chvilku na houby, navnaďte mě někdo popisem svých úlovků /prý někde u Berouna našel někdo tunu hřibů/..

Zdravím i Aldu, zdá se, že jsi už na dobré cestě, XXX, Petuli , Johanze a ostatní.
ahoooooj

PAJKO, myslím, že dílčí úspěch Citalecu jsem zaznamenal. Dříve jsem se s tím pral tak, že mi bylo ouvej i po třech Neurolech denně, více jsem si se známých důvodů nebral, což asi byla chyba. Dříve jsem nebyl schopen téměř ničeho a vše mne psychicky velmi vyčerpávalo, včetně návštěv známých a oblíbených kamarádů. Nyní je to lepší, jsou návštěvy které sednou a pak zase někdy to není úplně dobré. Neurol si teď beru když cítím, že už to nedám a tak do hodinky cítím, že je mi lépe. Ten "účinek" pak cítím, třeba i na druhý den resp. asi to není Neurolem a já věřím, že za to už může Citalec. Mám za sebou 2,5 měsíce braní AD z toho 5 týdnů zvýšené dávky na 40mg. Zatím si nechci brát Neurol pravidelně, takže tak. Mějte se fajn.

SOUHLASÍM S PÁJKOU...

PŘI STRESU JSOU VYLUČOVÁNÝ DO TĚLA LÁTKY, KTERÉ V DLOUHODOBÉM ZATÍŽENÍ ,UBLÍŽÍ VÍC NEŽ ŠPETKA NEUROLU ZAPITÁ DOSTATEČNÝM MNOŽSTVÍM VODY....

TAK TO BĚŽÍ ŽE VĚCI MEZI NEBEM A ZEMI MI V ŽALUDKU LEŽÍ ...A ŽE TÉ ENERGIE KOLEM NÁS JE...JA TO POJMENOVAL...JSME PROSTĚ CITLIVCI...MOŽNÁ SE LIDSTVU OTEVÍRÁ NOVÝ SMYSL, A NEBO JSOU TO POZŮSTATKY STARÝCH ZAPOMENUTÝCH SMYSLŮ...A MY TO JEN NEDOVEDEME ZPRACOVAT....UŽ DÁVNO JSEM SI VŠIML ŽE VNÍMÁM VĚCI, KTERÉ OSTATNÍ NEVNÍMAJÍ...........

PRO PP JOHANZ OSTRAVA ZAMRAČENO...

DEN NATO DAY

To jsem my,
my citliví lidi.

Nejsme blázni,
jak o nás může
někdo tvrdit,

jen se těžko vyrovnáváme
s agresivními energiemi
kolem nás :-(

Proto potřebujeme
klid, harmonii a lásku.
Pak jde vše líp.

Zdravím Vás po ránu
úzkost z toho , že jsme dočasně samy s Áňou doma už naštěstí pominula.

DITO souhlasím sVámi oběma , že už by si se svýma potížema asi neměla jít učit do norm.školy , to je pro Tebe moc stresující.
Taky je fakt , že člověk , který prodělala Pepčuvlastně neví jestli je do budoucna 100pro vyléčen , ta záludnost na týhle nemoci , to mě vždycky vadilo nejvíc.Taky je pravda, že je výhra naučit se nevyšilovat z ataky , zůstat v klidu , ale neni to nic lehkého.Já vím kdyby mě ted po dlouhý době přepadla Pepina , že by mě to zase vykolejilo , ale už samozřejmě ne jako na začátku, přece jen už víme jak stím naložit.
Teď se půl roku cítím zdravá , ale citliváanáchylná k úzkosti i z maličkostí už zůstanu a byla jsem taková od malička , ale po prodělané pp o poznání víc, taková obava a nejistota někde v koutku duše zůstává , ale naučila jsem se stím žít , jak říká Pajky , člověk musí to přijmout tak jak to je.
Teď s Aničkou právě snídáme i s kočičkou , ta už se ráno hlásila u ledničky o masíčko v konzervě jako každé ráno.Dnes bude asi krásně a tak si uděláme zase výlet na rančaq zítra asi do Prahy na nákup nějaké "parády" :o))

Tak že se všichni mějte fajn , jo a ještě aldovi:většinou si sem tam vezmu neurol 0,25mg, opravdu se neboj si vzít při potížích takové mini dávky Ti určitě ublíží míň , než celodenní potlačovaná úzkost a nervy z ní.

tak pa a krásný prosluněný den

Aldo, já jsem dlouhodobě na Neurolu a neumím jendoznačně odpovědět. Většinou beru 0,25 nebo 0,5 mg, ale když je hodně ouvej tak přistoupím i na 1 mg, musím to zaťukat, protože to je zcela vyjímečné. Beru si ho proti úzkosti a zřídka se dostaví i ataka nebo možná jen náběh na ni. Nechci to zakřiknout, ale snad už s nevolnostmi umím bojovat i jinými prostředky, tj. nejen lékem. Cítím z tebe starch z dopadu Neurolu, neboj se, pomůže ti a neublíží, ber ho kldině týden dva nebo i měsíc pravidelně, posílíš se tím, že nebudeš zbytečně vyčerpaný úzkostmi. Kdybys měl sklon k závislosti, už bys to poznal. Tvé tělo by po něm mělo hlad... AD nezabraly, ale je aspoň posun vpřed?

xxx, doba po porodu je kromě hubnutí i hormonální uragán a ten má vždy dopad na psychiku. Jak syneček poroste, budeš se cítit líp a líp. Máš dobré zázemí a rychle zahájilas správnou léčbu, budeš úplně v pořádku, ale nepočítej, že se z citlivé osoby stane obrněný jedinec, kterého se nic nedotkne. Na rozdíl od Ditky si myslím, že lze PP zcela vyléčit do té míry, že se člověk přestane bát návratů atak, jednoduše proto, že si věří, že si s nimi poradí. Že vyléčení spočívá v tom, že se přijme se svou senzibilitou, možná labilitou, ale přestane se klepat strachem před náhodnou atakou = nevolností, úzkostí a nepotřebuje k tomu léky anebo ojediněle, nepravidelně, dle potřeby stejně jako na bolavou hlavu, záda nebo horečku. Přeju Ti krásný podzim s pocitem zdraví :-)

Ditko, zažila jsem si ataky na denním pořádku, to už člověk udělá cokoliv, aby se z toho dostal. Moc Ti přeju, aby Tě tyhle nechutné stavy už obcházely obloukem. Myslím si stejně jako Ty, že bys do školy už raději neměla. Tuším, že máš aprobaci češtinu. Na to bys mohla mít klidně živnost.list a doučovat anebo připravovat k přijímačkám na SŠ, VŠ apod. Byla by to Tvá profese, ale v klidu, bez zvonění a křiku na chodbách.

Peťulko, právě jsem na Tebe myslela, že už jsi určitě doma :-) Se studiem plus prací to nepřeháněj, všeho moc škodí. Majlíka pošli, i s odkazem na rajče, sice ho mám, ale nebudu k němu muset listovat. To jsem líná baba, co? A naslouchej tělu, co si přeje a dej mu spánku, kolik chce, když zatím můžeš :-) Tož vítej doma, cestovatelko :-) Před rokem nevěřilas, že to dokážeš a vidíš, jak jsi šikovná, odvážná a vytrvalá :-)

ahoooooooj všem, tak jsem doma, jak jste si jistě všimli podle háčků a čárek nad písmenky..:)
teprve teď jsem se dokopala vám napsat, mám toho strašně moc, příští týden nastupuju do školy, budu dělat dva obory prezenčně najednou a ještě pracovat, tak mi držte palce, ať se z toho úplně nezblázním..
taky mi trošku hrabe :) došly mi prášky a k pí doktorce jdu až v pondělí, takže přežívám na lexaurinu, kupodivu jak na něj nejsem zvyklá, tak docela zabírá..:)
Pajko, no jupíí, konečně doma, dala jsem nějaké nové fotky na rajče, tak mrkni, jestli se ti bude chtít, až budu mít trošku času, dám jich tam trošku víc a nějaké ti pošlu na maila..
teď musím jít spinkat, bojím se, že mám nějakou spavou nemoc, od doby, co jsem doma, spím tak 14 hodin denně..no, pravda je, že jsem si za ten rok udělala celkem solidní spánkový deficit, takže možná dobře že tak..
btw. chodí sem ještě ovce? nějak vás nestíhám číst a dlouho se mi neozvala..
přečtu si vás zítra, přeji všem dobrou a klidnou noc...

Pajko, není zač, když to pomůže někomu tak jako mně, bude to jedině dobře, já Tobě i všem panikářům přeju, aby se Vám dařilo co nejlíp. :-)

Pajko,naposled jsem u dr byla pred mesicem,jdu az v rijnu.Minule jsem teda nahlásila malinko náběhů na ataku,teda spíš dr řekla,že to klidně mohlo být od náhlého sníž.tlaku -příhoda před deštěm,už jsem tu tehdy o tom psala.To je právě těžký ted rozeznat,co je a co ne PP.Ale dnes to ono bylo.PO opuštění prostoru úleva s vyčerpáním,pak zas v dalším "nebezpečí" zle a dokola.Pro dr je důležité ,že se nevzdávám ,jak kdysi před AD.Minule zvýšení AD nenavrhla,prý by zatím nerada,já taky.Pořád je tohle prdlajs proti těm dřívějším stavům.Pokud by se to nedalo udržet na uzdě,měla bych tyto stavy denně,tak zvednem AD.Pokud by mi teda to zvýšení pomohlo,třeba by už tato značka neúčinkovala,co já vím.Ale stresorů je kolem mě moc,ted ještě ten můj muž:-(,zas má vysoký tlak,je celkově divnej,slíbil,že půjde v tydnu k dr.A jak psala včera Dáša- když nás něco nadchne,jsme natěšeni,i to je pro nás -pro někoho z nepochopitelných důvodů-svým způsobem stresující,to je přesně můj případ.Např. těšívala jsem se na návštěvu,ale přesto přišly ES,návaly,vyčerpání.Až dnes po těch letech s AD jsem zacítila tak polovinu těchto minulých stavůtlak pod hrudníkem,takovou tíhu,což mám pocit,že mě dusí a dovede to trvat hodiny.Dřív před zjištěním PP...jsem tohle mívala i něk.dní v kuse!!A z toho by se zpepčil každej.Já nevím,jak si to vše vysvětlit,ale poslední dobou čím dál víc cítím,jak mi vadí ruch,hemžení,když mluví víc lidí najednou...a to se s učitelováním neslučuje.

XX ahoj,však víš,tohle je pořád nastřídačku,ouzko ,pak dobře...já se smiřuju s tím,že tohle mám poděděné a vzhledem k překypujícímu tlaku téhle doby kolem nás se z toho zcela navyhrabu nikdy.Bez prášků teda ne.Zkrátka to budu muset pytlíkovat nějak s a bez AD celý život no.
A stejně si říkám,jak ví kdo z nás,že JE VYLÉČENÝ.Vlastně to nelze tvdrit ,až snad jen na smrtelné posteli,to jo.Protože přeci nevíme,kdy nás vše zas chytne...může někomu být dobře pár let,tj.cítí se vyléčen-hurá.A najednou to přijde zas.Jedna věc je,že tomu pozitivnímu samozřejmě chceme věřit,ale druhá věc je realistické zamyšlení nad pravdou.:-) :-(.Může někomu být dobře čtvrt života,tak si myslí,že je vyléčen.Ale už neví,zda další čtvrt života to tak bude dál.Já prostě u sebe budu radši rozlišovat,zda mi je či není nějakou dobu dobře a budu myslet na zadní vrátka.Nechci se ukolébávat tím,že když jiní tvrdí,jak se vyléčili,že i já.Protože tohle, jak všichní víme,je otázka individuality,štěstí,osudu??