Panická porucha PP7

ahoj, po dlouhe odmlce vsechny zdravim, jak stre zname tak nove prichozi, vitejte:)
Nebyla jsem tu moc dlouho, vim, ale na vsechny porad myslim...jak se vsichni mate? Ani se nesnazim moc docitat...
Ja se docela drzim, ataku jsem nemela asi dva mesice, ale tento tyden mam takovy uzkostny...je mi smutno a sem tam spatne myslenky, ale snazim se jich zbavit a za chvilku jsou pryc...nastesti.... uvidime, jak to zvladnu, az se v unoru vratim do skoly...snad to bude v pohode...
Jinak maly nam krasne roste, dneska ma 5 mesicu, je s nim moc sranda, tak na depky nastesti neni moc casu:) Jen kdyz je manzel dlouho-treba tyden -pryc a ja jsem sama, tak obcas...ale snazim se je zahnat..
Taky jsem patrala po pricine mych potizi a rikam si, ze to muze byt tim, ze jsem po porodu do mesice zhubla 22kg..no a vite, jak lidem hapruji nervy, kdyz drzi diety atd. Ja sice zadnou nedrzela, slo to samo, jak jsem se stresovala a tak...ale mozna pricina to je...

Na vsechny moc myslim, vsechny zdravim a drzte se!!!

Po krátké době se zase ozývám. Zdravím zdejší vesměs dámské osazenstvo. Zatím mi AD asi ještě plně nezabraly, asi obden musím sáhnout po Neurolu. Chtěl jsem se zeptat, jaké tabletky berete jestli 0,25 nebo vyšší? Berete si jej když cítítě, že na vás jde úzkost anebo poznáte, že jde ataka? Poraďte "začátečníkovi" :o)

Dominiko, díky za info a přeju, aby bylo zase dobře a cítila ses zdravě !!!

Je to knížka Nová země od Eckharta Tolleho, je tam hlavně o způsobu myšlení, jak nám myšlenky způsobují zbytečně negativní pocity a jak to jde napravit, mně pomáhá už sama ta četba.

Dominiko, nemohla bys nám říci název knihy, která má antiPP a antidepr. účinek? Třeba pomůže i někomu jinému :-)

Ditko, taky zírám. Ataka a jídlo u mě nejde dohromady. Jsem vždycky totálně bloklá: dlouhodobé ataky = redukční dieta, v mém případě. Tak redukční, až nepříjemná. A ty klíď píďo, vlastně neklíďo kafe, marlenku, pizzu, zmrzku... tak mi jde hlavou, že to může být dobrý fígl, jak PP ignorovat a ataku potlačit. Vysvětlila ti doktorka, proč tě PP i přes AD relativně často vyčerpává?

Dáši, jsem taky podobný plašan... V neděli budeš ráda, žes to tak hezky sama s Anduličkou zvládla :-)

Ahojky,
tak tu po čase zase koukám, měla jsem teď takový panicko-depkový týden, ale dnes už je mi líp, čtu jednu knížku, která mi moc pomáhá. :-)

Ahojda VŠEM

Dito koukám pernej den jsi měla, ale Tvé ataky se zmrzlinou mě dostaly :o))to jsi dobrá že dokážeš při atace jíst

My dnes s Andulkou jsme osiřely doma , manža dnes čerstvě uschopněný , práce schopný ,od pondělka nastupuje po 5ti měs.zase do práce a chce si víkend ještě užít s kamarádem na rybách, tak odpol.odjel až do neděle a já jsem z toho nějaká vykolejená , že jsem v baráku sama:(a napadaj mě divný myšlenky , co když a tak , znáte to, plašanem už bohužel zůstanu nadosmrti.Musela jsem si loupnout neurol , abych se zklidnila.

Tak doufám , že se máte fajn, užijte si všichni prima víkend!!!

jo a Jitko ---tvoje potíže prmení z nejistoty,níz.sebevědomí a ne z tuposti,neschopnosti...já ti to věřím,že s etím trápíš,je to nepříjemn,ale já to měla ve tvých letech podobně.I kdž vřídilku mám,vlastěn jen někdy.telefonování bl tk kámen úrazu,ale jak jsem přišla do třídy -úplně jiný člověk.Nastoupila jistota či co to bylo..prostě by do mě nikdo neřek,že trpím,čím trpím.Trénuj to,být tebou se poradím s psychol.konkrétně o nějkým tréninku rétoriky ,jak na to, jak se zbavit studu...Někde poblíž bydliště.

AHojík.
dneska:-((.Hlásím 3 kamošky mě dnes navštívily.Jedna přinesla ouzko,druhá ES,třetí k tomu lehčí třes...přesto jsem uprostřed náměstí a nakupování ten ztracený elán zkusila najít...ale byo sakra těžký:-(.nejhůř bylo v obchůdkách a po cestě se ulevilo,když po chvíli silný stah od hrudníku,srdce do krku do zátylku a naskočily minutvé myšlenky-komu zavolám ,kdo mě odvezekdyž muž j mimo město,děda taky a mamka na zahradě.No není to v Ř--I??Je.
Ráno v 7 vzhůru,pak nás 3 baby vypravit,J donutit s evyčurat do zkumavky,pa k dr pro papíry,na odběr-tam bya naštěstí J statčná jen si fnukla a dobrý,pak Albert něc k snědku-v napjatosti,dusivosti jakési známé:-(,do školky.To bylo 1O h.Já na kafe s Marlenkou do cukr.,to jsem se zklidnila i přes agorafobické prostředí venkovního sezení na frekv.ulici.Odtud vyložit nákup,letět přes parky a sekáč k dědovi zalít kytky,pak sraz se ssetřenkou,vybrat ve spořce prachy,s dětmi na sluníčku posedět v parku, jsem si řekla,není s kým,přejdu náměstí a stavím se do dvou obchodů.No a tam se to spustilo.Děs běs.Třikrát po 5ti kuličkách Gelsemia,kdepak,nic moc ani potom,tak dva kousky pizzy,docela přišel hlad,dva obchůdky,tam staženo najednou vše,vše vše...touha vypadnout.Nepovolila jsem.No a nejhorší ataka i s hustými ES přišla u tržnice,zrovna letěly dvě sanitky,já blejzala tu největší maxi zmrzku od Turka,prostě jsem si i s atakami dopřála,ale stálo mě to ...málem život asi.Nebo co.
Tož jsem vás dnes ničím nepotěšila:-(.Pardóón.Ale komu jinýmu tohle svěřit?!

Eva Krk se bez bázní lázní..Neuróla v kapsách maje.

Mějte klidný večer páteční a já jdu něco klohnit.

Jitko, já vím, že je to těžké, člověk chce vypadat co nejlíp a čím víc se snaží, tím hůř to jde, taky jsem to dřív párkrát zažila, hlavně před nějakým chlapem, který se mi líbil jsem působila křečovitě, špatně jsem mluvila atd. Dost mě to štvalo, protože jsem z takových situací vycházela jako totální blbec. Nevím, jestli se jde vychovat k tomu, aby se člověk uvolnil a nebral jako trapas, když se třeba zakoktá, mě to postupně přešlo nějak samo. Jak píše Pajka, nejlepší je, umět si sám ze sebe udělat legraci, teď taky občas škobrtnu, ale řeknu ..ko,ko, dáák a začnu znovu a všichni se zasmějem. ?ejsem psycholog a tady tyto problémy by asi bylo nejlepší řešit s psychologem, ale zkus si pořád říkat, že všichni jsme jen lidi a že chyby dělá kde kdo, ale někdo je přejde s humorem nebo grácií, nebo celou situaci nějak zlehčí. Já mám třeba smůlu, že se všude, kde se stoluje něčím pokapu nebo něco vyleju - dřív jsem myslela, že se propadnu, dnes si ze sebe udělám srandu - víš přece, že i důležití státníci občas někde zakopnou, upadnou, přebletnou a se a řeknou totální koninu, přejdou to nějakou poznámkou a je to, někdy to zabírají kamery z celého světa. Není to tak důležité.
A že ti kolegové říkají ahoj, to tě vůbec nemusí trápit, buď ráda, že vypadáš mladě. Já taky všem mladým kolegům a kolegyním říkám ahoj a oni mě zdraví dobrý den. A u nás na vesnici je zvykem zdravit každý každého i když se neznáme - mlaďoši mě zdraví a já jim taky říkám zvesela ahoj. Připadá mi to srdečnější a snad tím nikoho neurazím, aspoň zatím všichni reagují přátelsky, jakože jim to nevadí.

Pajko,
ať žije houbaření! Také bych si na houby zašla, snad zajedeme s kamarádkou, nebo jen tak se projít po voňavém lese. Mamka teď přijela vlakem z Vracova s košíčkem plným krásných suchohřibů:-)

Huráá, mám venku tři stehy a další půjdou asi v pondělí taky ven :o))

Evíčku, záda se zatím drží, dělá jim dobře pohyb, ani ne cvičení, přirozený pohyb, respektive chůze v lese = houbaření. Škodí jim, když se doma kroutím u počítače, tak jdu spát, lépe řečeno učinit pokus...snad nebude marný. Fotku? Moji? Tak ještě mrknu, které jsem Ti neposlala :-) Omlouvám se, napravím...

Pro všechny co tu mají své trápení, bolístky a zmatky s PP nebo s depresemi. Já už mám pocit, že jsem našlápla správně a už ZNOVA se dokážu zvednout a ne se plazit. Já sama věřím, že všechno se vyléčit dá, nebo alespoň to mimimalizovat do občasných zvládnutelných záchvatů. Vždycky, když začnu mít ten pocit, že je ve mě něco co se chce oddělit, já po to čapnu. Vím, že to nemusí trvat věčně, ale já mám náskok. Může mi poradit psychiatr, napsat léky, nebo terapeut, který si řekne jen o peníze. Jenže ten problém mám já a když se ho naučím pojmenovat, můžu s tím pracovat. Samozřejmě s opatrností a ohledem na mé využitelné síly v tom momentu. Pevně věřím, že PP se dá zbavit vůlí, disciplínou a sebepoznáním. Mě už se to jednou podařilo a klid byl 2,5 roku.
Léky jsou dobré, pomohou v začátcích. Ale to ostatní je na nás. Nebudeme přeci takhle žít dál. Je to taková naše vnitřní válka. A když trvá moc dlouho, tak je něco špatně.

Pajko, připomínám se s fotkou, kterou jsi mi slíbila poslat :o))

Ad/ DRUŽINA
Milovala jsem paní učitelku z družiny a když jsem ji víc než po 15-ti letech opět uviděla - učila už v sousedním Uh. Ostrohu - tak mě zahřálo u srdce, když mě poznala a pokecaly jsme. Nejraději jsem v družině dělala různá přáníčka a když už jsem byla na druhém stupni, tak jsem chodila občas do družiny nahlédnout a někdy pomáhat p. učitelce s dětmi nebo s přípravami. To byly časy :-)

Jitko,
dopoledne máš asi dost nevyužitého času, když si sháníš druhou práci, jen se nepvyčerpej. Někdy jsou oči velké.
Ach, děti, to jsou broučci, ale i rošťáčci :-) Ten můj brouk bude mít za dva týdny už 16. narozeniny.

Ahoj Pajko, co zádíčka ? Už lepšejší ? A jak se jinak máš ? Doufám že ne tak chaoticky jako já :o)) Chtěla bych stihnout úplně všechno, ale to nejde. Zítra už je pátek, to bude volné, pošlu konečně mailíka.

Jitko, už jsem se lekla :o)))) To je dobrý, telefon zvládneš, kdyby viděla mojí ségru tak před lety...vypadala, jako kdyby jí měl telefon pokousat. Absolutně nebyla schopná ho zvednou, natož někam zavolat. Teď se jí pusa nezavře. Chce to jen cvik a zvyk. A překonat ten první ostych a trému. Jen tam hezky zavolej, jestli máš pocit, že je to to pravé ořechové :o))

Právě jsem si přečetla v novinách inzerát na práci, kterou bych mohla dělat s tou současnou. Zatím si nechám pro sebe, o co se jedná, ale s mamkou jsme si říkaly, že bych tam určitě měla zavolat. I když tak nerada telefonuju. Když si sebe představím při té práci, tak se mi ta představa docela zamlouvá.
Neděste se, není to servírka nahoře bez:-)

Evíčku, napsalas to Jitce vážně krásně, pocítěně a moudře.

Jitko, družina funguje v našem školství jako náhrada rodiny. Takže cit, důraz na cit a pohodu dětí. Nesnaž se, uvolni se a ono to půjde a neboj se ze sebe mít legraci. Když jsem začala ve Tvém věku učit, jako chemik jsem vždy měla nejvyšší ročníky a opravdu jsem se mezi nimi ztrácela. Když jsem s třídou někam šla, pátral každý marně po kantorce. Byla jsem už tehdy vdaná mamina dvouletého dítěte a bavila jsem se těmi situacemi, žáci samozřejmě taky. Dávala jsem přednost tomu vypadat nezrale než přezrále. Teď si uvědomuju, že když jsem se uprostřed celé rodiny před deseti lety setkala se synem vyženěnou přízní, mysleli si, že jsem jeho sestra a to syn vypadá tak, že musí v Americe ukazovat ve svých 31 letech občas ukázat pas, aby mu prodali pivo. Nikdy mě tohle netrápilo, vždyť se tím bav. Až bude klasifikační porada, kdo se tím bude bavit? Ty. Komu bude asi lehce trapně? Jim. :-)