Panická porucha PP7

Jinak jsem ještě chtěla poděkovat Olince za včerejší pochvalu.
Ditušce
Za nabídku tykání.Mě ted v listopadu bude 34let a mám dva kluky7a12let
jinak dnes jsem v obchodě nebyla a zemlbába se nekoná,ale určitě to nevzdám Dituš..Děkuji
a Pajce,
za odkaz na který se dnes určitě s manželem podíváme.A taky za to,že umí pochválit!dodává mi to spostu síly a energie,protože tady mě za to,že donesu domu rohlíky nikdo nepochválí.Kdybych to řekla mamě tak si bude asi klepat na čelo.(hold zdravý lidi to vidí jinak)A odměna??tak ta se Pajko nekonala.Byla jsem ráda,že jsem doma.Ale dnes až mi bude líp upeču alespon štrůdl!
Všechny moc zdravím a ještě jednou všem děkuji.

Přeji hezké odpoledne.
Dnes je opravdu pravý dušičkoví den.Ošklivo,deštivo a mlhavo.Noc i dnešní den opravdu nestojí za nic.Od rána mi je hrozně,snažím se nějak uklidnit ale mám pocit,že jedna ataka střídá druhou.Dětičky už tak nějak vycítí,že mi něco je a stáhly se do pokojíčku.Ten 7letý mě přišel pohladit, donesl mi čaj a řekl mi,,maminko nebreč já tě mám rád"krve by se ve mně nedořezali.To je vždycky to co mě donutí vstát a snažit se bojovat.Krucinál tohle by si ta potvora agora měla uvědomit!že jsou lidi kteří nás ještě potřebuji
migeli,
Já měla stejný problém jako ty..Všechny AD co mi doktora psala mě spíš ničili než pomáhali,ale pořád tvrdila,že za čas to přejde.Tvrdila 2-4týdny,ale já nebyla schopná fungovat,myslela jsem že už jsem jen chodící mrtvola.Nevydržela jsem to a přestala jsem k ní chodit a léky jsem si sama vysadila.To co mám nyní je taky peklo a tak si ted s odstupem času myslím,že je lepší opravdu vydržet.

Kleopatro, info najdeš taky tady http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/default.asp
Rodíme se s dispozicí k PP. Pak přijdou vlivy výchovné a prostředí, různé stresory, životní styl... Určit z čeho je většinou základem pro uzdravení. Takže doporučuju psychoterapeuta. PP rovná se přecitlivělé reakce na podněty zevnitř a zvnějšku organismu. Co zdraví lidé ani nepocítí anebo vezmou s klidem, z toho my máme tendenci se hroutit, šílet, umírat... PP je nepříjemná, ale dá se vyléčit, zejména, pokud s tím člověk neotálí! Přeju brzké uzdravení. Brzké uzdravení se u PP nepočítá na dny, ale na měsíce i roky. Vyzbroj se trpělivostí a nědějí a půjde to :-)

Migeli-já vím,že to zní jak fráze-vydrž,jenže jiného není co v dané chvíli dělat. Mají a nemají takové účinky,totiž jak u koho. Někomu sednou hned ta první a prožije jen pár nepříjemných dní a pak je lépe, jiný musí -bohužel-zkoušet různé druhy. A taky záleží asi na dobrém psychiatrovi.Drž se.

Kleo-ahoj, z nervů.
Čti např. zde:

http://www.sanquis.cz/clanek.php?id_clanek=66

ahoj vsem je mi zle,trpim panickou poruchou z ceho to je ?

Vydrž....to je super,ale jak dlouho to může trvat????Vážně všechny AD mají takovéhle účinky?????To je teda peklo....To sou snad lepší ty záchvaty...ty aspoň přejdou:-)

Už doma,venku smutno.Letos mi to jaksi nesedí,ale to už jsem minule psala.celý náš okruh bydliště děsně páchne,takže se o čerstvém vzduchu nedá hovořit.Bud výpary z čističky nebo močůvkovli nedaleká pole.
Škoda,že ho nemáme= ci já bych dala za Krakonoše:-). Ahoj Evi Krk.

Migeli,jo,je to bohužel možný,vydrž.

Johanz,napsals to dobře.

No nic,jdu kutit,brr,dnes mi cukají svalečky včetně srdce:-(.

Ahojky všichni....už dlouho jsem nenapsal...Tak jsem konečně navštívil psychiatra,který v klidu vyslechl mé problémy a ponechal mi můj tak oblíbený rivotril.....Naordinoval mi AD aurorix a to je teda jízda....je mi tak blbě už třetí den že nemůžu skoro nic dělat...mám rozostřené vidění,migrénu,špatnou koordinaci pohybů....nefunguje mozek,mám problém dělat základní ůkony furt něco hledám.....je to normální???Dá se takhle žít???Máte s tím někdo zkušenost???Podobné to bylo u předešlích AD Asentra nebo tak nějak,ale to nebylo tak drastický....tohle je fakt hodně přísný a já potřebuju fungovat....alespoň na těch 30% jako před tím.To každý AD maj tak přísnej náběh nebo je to jen už druhá blbá volba.Děkuji za reakce a rady.Mějte se líp než já....čeká mě další problouzněnej den.Migel

UŽ TO NENÍ JAKO KDYSI TO JSEM DOKÁZAL VYHMÁTNOUT PODSTATU DNES MÁM MOZEK ZASR(ZANESENÝ)HUMUSEM INFORMACÍ

VPRAVO UŽ NENI VRAVO A BÍLA NENÍ BÍLA A ZLODĚJ NOSÍ OBLEK A POCTIVEC CHODÍ O ŽEBRÁCKÉ HOLI .KDO SE V TOM MÁ VYZNAT

Dituš, mně se taky teď dost rozjel ekzém, ale na kožní jsem ještě nešla a léčím to podomácku, ale zatím bez výsledku. Je to teda síla, co všechno ty mrchy mohou způsobovat. To jsem ani netušila.

JOHANZI, ještě jsem chtěla napsat i Tobě, že Tě sice beru víceméně jako glosátora, vždycky máš trefný příspěvky, u kterých se pobavíme, ale uvědomila jsem si, že z Tvých příspěvků mluví životní zkušenosti a najdu v nich hodně moudrých a objektivních myšlenek.
Máš schopnost celkem jednoduše popsat určitou situaci, resp. pohled na ni. Jen tak dál.

Ahojky z dušičkového období.
KATJINO, já se ani nedivím, jak to teď prožíváš, že na Tebe všechno působí v negativních pocitech. Dušičky nemusí být jen o smutným vzpomínání, může to být i pohlazení, jak napsala Pajka, protože těm lidem, co nejsou mezi námi, je už dobře. Ale holt mlha, mrholení, málo sluníčka působí ještě víc depresivně než kdy jindy. Vím, že třeba mé sestře dělalo zle, když viděla zapálenou svíčku, ne tak v tomto období hřbitov, kde je jich opravdu hodně. Určitě by Ti pomohl kvalitní psycholog, ale je to běh na dlouhou trať. Takový vzpomínky se vymazat nedají a stojí Tě to všechno hodně sil. A vůbec se zapojit do života, tak jak předtím, to bude chtít opravdu hodně sil. Přeji Ti, aby jsi to zvládla, ale co jsou slova .....
EVIKRK, jsem ráda, že jsi zase sem našla cestičku, Tvoje příspěvky čtu ráda, stejně tak jako DÁŠENDU, vždy na mě dýchne lidskost a špetka humoru, viz teď to s tím Krakonošem!
Psaly jste tu o těhotenství, taky jsem nemohla 2 roky otěhotnět, pak jsme dostali byt, odletěli jsme do Ruska a už to bylo. Akorát že jsme byli v zamořené oblasti od Černobylu, takže jsem měla rizikový těhotenství, celý jsem ho proležela, dcera se narodila v 7 měsíci a já přibrala jen 3 kila. Ale na všechno špatný se časem zapomene.
IVi, jak jsi psala to s těma rohlíkama, tak jsem okamžitě viděla svou sestru, která to prožívala úplně stejně a chodila do obchodu jen se mnou nebo s maminkou, protože její manžel ji nepodpořil, měl pocit, že je neschopná. až teď už celkem chápe různý okolnosti a když nedávno byl na sezení /moje segra už začala pomáhat lidem/ tak si uvědomil, že má schopnost zjistit příčiny a pomoct ukázat cestu, jak se jich zbavit.
Ještě mám v živé paměti, jak ležela neschopně na posteli, brečela, že umře, její děti ji tahaly za ruku, ať si jde hrát a ona nemohla, nechtělo se jí žít. A během roku nastala tak velká změna, že je to ona, kdo pomáhá lidem s podobnýma problémama. Tím chci reagovat i na KAMILOSE, který prožil těžkou noc, která určitě nebyla poslední. NEvím, jest-li bereš AD nebo ne, ale bez nich se člověk těžko vrací do normálního života. Je to opravdu velká podpůrná berlička!
PAJKO, když čtu příspěvky Tvoje, LILY, EDUŠI, LENY, DITUŠI tak vidím, jak jste zběhlé v různých medikamentech. Chápu, že to jsou okolnosti Vašeho zdravotního stavu, proto jsem ráda, že se cítím jakž takž.
Musím se cítit dobře, protože starší dcera má teď taky nějaký psychické problémy, holt máme rodinný zatížení. Ale naštěstí to není tak rozjetý, jak u Šárky.
No jo, tak si můžu postěžovat akorát tak u Krakonoše, jak to napsala trefně Evička.

No, Evokrk, je to opruz... No, k psycholožce jdu poprvé příští týden, nevím, co si o tom mám myslet, jak to zvládnu a tak...
No, teď jsem byla se psem a vydžela jsem venku jen 10 min, ale i to je na mě dost...

Ahooooj Evikrk:-)))) To jsem ráda, že jsi zase tady.
Ahoj všem z Řepákova:-)
Lily, náladu mám skvělou, Norethisteronem zmizel můj velký strach ze silného krvácení. A jak říkám, akorát první dva dny se mi motá kebule, ale pak se to srovná. Takže pokud ti ho dr. napsal, tak se vůbec neboj. Kdysi při tom silném krv. jsem brala 3tbl, teď beru 2x 1 ráno a večer.
Mažu si potapetovat ksichtík a hurá do velkoměsta na bus. Tfuj tajbl..zase všude hromady lidí, hluku a zácpy aut.Brrrrr
Mějte se hezky a ahooj

Katjino, to víš, že nechytli. Měli otisky prstů, i jsme jim dali tip, kdo to je a houby platný. Za chvíli uzavřený a hotovo a pojišťovna se taky předvedla. Já to asi blbě napsala, nebylo to doma, ale v práci. Ale ono to vyjde na stejno. Protože firma je naše, mám tu plno soukromých věcí, v počítači byly fotky dětí, dovolené, no co ti budu povídat.
Ty jsi úplně učebnicový příklad toho, co se ženskou takovýhle grázl udělá. Chodíš k nějakému psychologovi? Měla bys. Já o tom dost četla, ale to co popisuješ, tak to pak oběti znásilnění přesně prožívají. Nedokážu poradit, ani se snad vcítit, protože to fakt nejde. Možná trochu, protože já vyhazovala věci, drhla co zůstalo, ale znovu říkám byly to jen věci.
Časem to přešlo, ale hodně dlouho jsem nespala, bála se i doma, protože o nás všechno věděli a i když jsme podezření měli, tak nebylo stopro. Takže jsem na každého koukala s podezřením, co kdyby to byl právě on? Nevím odkud jsi, ale třeba ve větších městech i funguje něco, jako schůzky oběti znásilnění. Nevím. U nás bych tak mohla vyběhnout na kopce a stěžovat si Krakonošovi.

Evakrk: když se Ti vloupají do bytu, to taky musí být hrůza, představuji si, jak bych se lekala každého zvuku tam a přemýšlela, kdo tam byl, na co šahal, brrr.Chytli je? V tomhle případě se tím asi policajti ani moc nezabývali,co? Uměji být fakt "milí":-(
Jinak, toho mého chytili, bylo štěstí, že už byl za to ve vězení a po propuštění jsem nebyla první, komu to udělal.

I když je na vazbě, bojím se jít ven, pořád jsem nastartovaná, kdy se to stane znova, protože pořád se ztrácím v realitě a mám pocity, jako by se to dělo znova. Drhnu své tělo drátěnkou, protože to tam furt cítím a moje dny a noci vypadají tak, že se jen klepu a jsem nastartovaná...A pak si vyčítám, že jsem to přežila, bez vážného zranění, tak proč to nemám vyřešené, že je to za mnou a tak.

Lily, v mládí jsem Noretisteron brala několik měsíců, možná rok, už si to fakt nepamatuju. To pošpiňování není dobrá věc, lék ho stopne a upraví cyklus. Tehdy jsem jeho vliv na psychiku nijak neprožívala, přede dvěma lety se projevil už i vliv klimakteria, vše prožívám trošku jinak. Nejsem nijak depresivní, spíše úzkostná, možná jeho vliv spočíval v tom, že na psychiku může působit, takže i sugesce v tom byla, ale nebyla to žádná síla, jen mi přišlo normální, když zabral, zkusit to i bez něj a funguju pravidelně. Možná to bude i Tvůj případ, 2-3 cykly si pohlídáš a tělo se zase nastartuje do pravidelnosti. Rozhodně je lepší si cyklus upravit, využíváš ze 2 balení a uvidíš... Když to nepůjde, vysadíš ho. Rozhodně to není žádná síla. Lenka je určitě vděčná za to, že existuje, působí a podrží ji do doby, kterou potřebuje k zákroku. Nevím, jak teď, ale vzpomínám si, že to byl lék "na dovolenou". Ženy si tím oddalovaly menstruaci pro dovolenou u vody. Domluv se s gynekologem. Chápu, že už jsi ze všeho vyděšená, ale noretisteron s Tebou určitě nemávne. Tvůj strach je naprosto bezpředmětný a nepřiměřený. Naposled jsem tuším brala taky 2 nebo 3 denně. Ber ho, nic Ti nebude, to není žádné AD nebo psychofarmakum. Postupně se ze svého stavu dostaneš. Kdybys prodělala léčení na jaře a teď bylo léto, rozhodně bys byla i optimističtější. V tomhle období sezónních depresí nelze přece čekat psychické zázraky. Jen jsem se včera lekla, že v psychické nepohodě jedeš autem a projeví se to i na stylu jízdy. A přestaň si dělat výčitky, škodíš si tím. Jsi velice odvážná, žes léčení podstoupila, nebylo to marné, i když Ti teď tak přijde, s odstupem času sama zjistíš...

Zdravím všechny dobré duše téhle diskuse. Potřebovala jsem si trochu srovnat pár věcí v hlavě a taky se přiznám, že už se mi po vás stýskalo. Je tu tolik dobrých lidí, že jste mě opravdu chyběli. A taky mám dobrou zprávu pro všechny , kteří berou AD i různé neuroly, lexauriny, že rozhodně neubírají na citech, smutku,bolesti a když dostanete ránu pod pás, bolí to. A děkuju moc všem, kteří si na mě vzpoměli.
Jinak po včerejším krásném dni tu máme opět pravé dušičkové počasí. Letos to na mě padá nějak víc než jiný roky, nebo jsem pozapoměla, jak mi bylo vloni smutno, nevím. Byla jsem na hrobě už minulý víkend,nazdobila ho , ale nedá mi to a odpoledne jedu zapálit svíčky znovu.Mám to dost daleko, takže beru sebou i svojí agoru, i když nerada.
Večer budu vyvářet, protože se nám povedlo dotáhnout hrubou stavbu skoro pod střechu a o víkendu se bude potloukat vazba před zimou. Na neděli už hlásí sníh, tak snad všechno stihnem.
Katjino, to co se stalo tobě, to si asi nikdo z nás, kdo to nezažil nedokáže ani představit, co to musí být za hrůzu. Hlavně si nic nevyčítej, jsi moc statečná. Víš, mě vloni dvakrát vykradli, ale ten pocit bezmoci byl hroznej. A šlo jen o věci a a narušení soukromí. Když odjeli policajti, vzala jsem rejžák a kbelík a všechno na co jen sáhli jsem drbala jak blázen, co se týkalo potravin, vyházela jsem všechno, kafe, čaj, prostě jsem se všeho štítila. A to, co se stalo nám, je proti tobě prkotina, ale ten pocit byl hnusnej. Nejsem moc v obraze, ale ty víš kdo to byl? Drž se holka, budeš to potřebovat z nás všech asi nejvíc.
Ještě jednou všechny zdravím a ahoj.

text

Katjino, taky jsem přehlédla, co se Ti stalo :-(. To musí být obrovské trauma, extrémní psychická zátěž :(. Postiron je účinný, ale dokáže pěkně rozhodit cyklus plus psychika k tomu. Dušičky jsou nostalgické asi pro všechny, ale já jim říkám "hlazení vzpomínek". Snažím se nefňukat, ale myslet na své dušičky v souvislosti s pěknými vzpomínkami. Se psem a na nákup vyraz, je to v této chvíli to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat, vyjít z trápení se.

Johanz, rádo se stalo :-). A co Tvé ženě v souvislosti s přechodem dělá největší problém?