strach z řízení auta

Aduš,přesně jak píše...Ivo, celý měsíc - téměř denně podnikám kondiční jízdy pod vedením lektora. První den byl hrozný, byla jsem zpocená no snad až tam! Pad den ode dne jsem si byla jistější, ale jen mimo město. Rychlostní komunikace mi problám nedělají (až na to, že mě to táhne víc na střed a často zapomínám sledovat tachometr - uháním i stovkou), jenže vjedu do města a panika: auta, lidi, přechody, zatáčky, časté přeřazování, klinkry a já mám najednou máro času a ještě méně rukou. Plete se mi vše: levá pravá, druhý a čtvrtý rychlostní stupeň - zmatkuji a připadám si o to trapněji...Nemyslím si, že se u mě jedná o strach z řízení jako takový, ale o to, že nedokáži tak rychle a správně vyhodnotit situaci a přizpůsobit se jí a proto jak mám řídit ve městě panikařím a zmatkuji...Ale i mě samotné vadí to, že musím být odkázána na autobus nebo na vlak a na velké nákupy se musím nechat odvézt, případně funguji jako soumar a prohýbám se pod těžkými taškami. Věřím, že přijde doba, kdy všechny úkony budu konat podvědomě a zcela automaticky. Sama si připadám hrozně trapně před lektorem, že jsem takový řidičský antitalent, byť s řidičákem v kapse.
Ale jak tady pročítám, je to asi tím, že my ženské máme větší odpovědnost za životy druhých a tím i větší strach usednout po delší době za volant.

Tak já jsem si udělala řidičák v srpnu 2009 a v prosinci 2009 jsem řídila naposledy. No, při mé poslední jízdě v tom prosinci jsem měla štěstí, že vedle mě seděl spolujezdec - nevím a NECHÁPU, jak mou pozornost mohla odpoutat vánoční výzdoba na jednom domě.? Měla jsem štěstí, že jsem nejela sama. Prostě nepozornost. Od tohoto dne jsem už za volant nesedla! (Po té autoškole jsem řídila asi celkem jen 3x.) Teď už si jaksi nedovedu představit, že sednu za volant a budu řídit. Neumím to a bojím se. Vždy jsem měla strach z příkopů (když jsem projížděla mezi vesnicemi) a s jízd po městě. Mám řidičák, ale bojím se strašně a všeho! Štve mě, že se tak bojím, protože někdy se potřebuju někam dostat a musím buď otravovat jiné nebo čekat na autobus. Nevím, jak strach překonat, asi jsem s řízením skončila navždycky!!!!! :(

Aduš,přesně jak píše Jarin musíš jezdit a jezdit. Musíš nad autem získat kontrolu a když si budeš úplně jistá,že auto perfektně ovládáš,už se bát nebudeš.Prostě to chce si víc věřit a hodně jezdit.Začínali jsme tak všichni a všichni jsme se auta báli.Hodně štěstí..

Barbaro, já sice řídím 16...Vlastním řidíčák 11 let, od autoškoly jsem jela 3x a pak 11 let nic. Více jak 4 léta hledám zaměstnání a naposledy jsem narazila na podmínku aktivního řidiče, což jsem nebyla a nejsem. Vyhledala jsem si možnost kondičních jízd a "objevuji Ameriku". Vím, že po 11 letech nic nevím.Už jsem odjezdila 20 hodin a strach mám vždy, když usednu za volant a jezdím ve městě.

Dobře jsi to napsala. také...Žádný vyježděný řidič z nebe nespadl. Kdo z vás začínal jinak? Chce to jezdit a jezdit a potom to jde lépe a lépe.

Dobře jsi to napsala. také...to mě pobavilo tvůj příspěvek:-)tak já teda mám řidičák od ledna a musím říct,že 30tkou nejedu,když vidím policajty:-).
Jezdím normálně 70 a ve městě předpisově:-).Je mi ale jasné,jak se takoví jako vy na nás řidiče začátečníky dívají.Nemyslím si ale,že bych byla nebezpečná pro své okolí.

Barbaro, já sice řídím 16...Dobře jsi to napsala. také mám větší strach z těch, co se křečovitě drží volantu a nejsou si jistí, co udělají v příštím okamžiku. Natož aby to věděli ti řidiči okolo.Obvykle takový doveda stále brzdí, a to i na hlavní. A jak vidí policejní auto, vsaď se, že do konce cesty pojede maximálně 30.

Přesně tak radši jet s cizím,než se svým chlapem.
Tak já mám řidičák asi už 30let a dříve když byly děti malé,tak jsem jezdila skoro denně. Jenže potom jsme měli pořád nové a nové auto a manžel v domění,že bych ho až tak dobře nezajela jako on,tak jsem jezdit přestala. No a ještě tak před 5 lety jsem si půjčila synovo starší auto a jela s ním. On mě celou cestu chválil jak jedu dobře,dojíždím,jedu seběvědomě a bezpečně,jenže já si sebou nebyla až tak jistá,jako před těmi 30 lety. Takže to dopadlo tak,že teď máme doma 3 auta a já nejezdím ani jedním.Všude mě vozí a já jsem zjistila,že pokud si můj manžel nepřelámá všechny kosti v těle a kluci se neodstěhují na druhý kraj republiky,tak já za volant už asi nesednu.Upozorňuji,že máme zase nové auto a to je ten kámen úrazu. Bojím se víc o něho než o sebe..

Barbaro, já sice řídím 16 let, řídím strašně ráda a i manžel radši nechá řídit mě, než aby jel sám a tak se mě tohle téma tak moc netýká. Ale strašně se mi líbí konstatování, že i "na dvojku se dá dojet". Taky občas takové "vyplašenky" na silnici potkávám a obloukem se jim vyhýbám, ale také si pamatuji, že i já jsem někdy začínala a holt žádný učený z nebe nespadl!
Všem vám radím žádný stres, ten vám nijak nepomůže. Naopak, ze stresu můžete udělat fatální chbyby. A na chlapy, co vám do toho kecají se vykašlete. I oni někdy začínali a oni zas třeba neumějí vařit....

Petro- jakobych to psala já, jen mám už nějaký ten křížek na hřbetě. Nevím sama, snad jen nutnost řídit a někam dojet tě naučí překonat ten strach. Já tu nutnost nemám, můj mě kamkoliv zaveze a když řídím, tak je tak nervózní, že se to nedá vydržet a o co jde? Že přeřadím pozděj? I na dvojku se dá dojet.....Držím palce a nejsi sama, holka.

Je mi 33 let a teprve před vánoci jsem si udělala řidičák.Je asi poznat,že když to člověk dělá v pozdějším věku,má více strachu.Ale u mě je to téměř panika:-(manžel se mnou párkrát jel,ale jen mi nadává,zvyšuje hlas.Jsem z něj tak vystresovaná,že si vůbec nevěřím.Raději nechám řídit jeho.
Párkrát mi to zdechlo,lidi sice netroubili,protože tam mám "Z",ale jsem hrozně nervozní,že je zdržuju,kolona za mnou mě totálně vystresuje.
Nevím jak to zvládnout,překonat tu paniku.Zatím jsem sama nejela.Auto máme větší,je to opel vectra.Připadám si spíš jako v tanku:-)
Někdo řekne jezdit,jezdit,ale já jsem od mala nervácký typ a potřebovala bych se nějak zklidnit a nevím jak.
Poraďte.

Ale na mopeda nesedne:-))))))

No tak to je dobrá. Obdivuju to.

Jo,jen jsem moji obdivoval,jak to zvládla.Asi před 10ti lety jsem přijel z práce Avií domů-nechal před domem a šel na pivo.
Moja s ní najela do dvora,tam ji otočila,zamčela.
Já čuměl jak myš.V životě v tom vehiclu neseděla:-)))

Nojo, ale když oba řídíte, tak vám to může být jedno, ne?

Už mám předsevzetí do nového roku. :-)

K nám do hor jezdí autobus 2x za den.

Manželka nemá problém,asi je po mě nebo co.:-))) Máme medoura automata a oktavku manual.Přesedáme z jednoho do druhého dle počasí,nálady a nedělá nám to problém vůbec.

ml - fakt super rada. A já se jí řídím. :-)
Jsem asi exot, už jsem si pořídila i ten automat a jela s ním za ten rok, co ho mám, jednou - po rovné prázdné silnici. A jinak nechávám řídit manžela. Ale budu fakt muset. Bydlíme na okraji malého města, autobus sem jezdí po dvou hodinách, o víkendu 4x za den a s tím se fakt nedá žít a ta závislost na manželovi je hrozná. :-(

Nejezdit a nechat to chlapom.

Ahojky, myslím, že u nás všech, co sem píšeme, je to o psychice. Ale co s tím?