Úmrtí pejska

Je to pravda, udělal to.Dokonce jsme ho přistihli, jak sem hodil otrávenou granuli.Viděli jsme to, rozbor dokázal, že v tom je jed,ale dokázat to nemohu.
Nebudu kvůli němu prodávat dům a odcházet jinam.To není řešení.Moje psí holka je vycvičená, hodně se jí věnuji, tak nestrádá.Jsem opatrná a navíc věřím na boží mlýny. Ráda ho nemám, ale určitě se tím denně neužírám.Ten člověk začíná mít zdravotní i existenční problémy.Tak možná to je za to.

Milá neznámá, to nemůže snad být ani pravda. Je to strašlivé, strašlivé.
Kdyby se mně toto stalo a byla jsem si jista, kdo to udělal,už by nežil, ač bych potom seděla v kriminále...
Není možné, že se to jen domníváte, nebylo v tom ještě "něco", nebo neusoudila jste to spíše z jeho posměšků, když vaše nešťastná Nelly trpěla? Na světě je mnoho hyen, že by ten soused byl jednou z nich?
A ať by bylo cokoli, asi, kdybych měla později jiného ovčáka, raději bych se odstěhovala nežli žít ve strachu a nenávisti vedle takového lidského zmetka. Chvěji se hrůzou... Ani bez psa už bych vedle něj nemohla žít!

I já mám svůj smutný příběh.Příběh o bezdůvodné lidské zlobě a zvrácenosti.
Před sedmi lety jsem měla fenku NO, moji milovanou Nelly.Na zahradě měla voliéru, která byla stále otevřená a Nelly v ní nikdy nebyla zavřená,ale často tam lehávala na ploché střeše boudy,majíc široký přehled o okolí.Na kolemjdoucí neštěkala, jen je bedlivě sledovala, dokud nezašli mimo jí hlídané území.V zimě i v létě spávala v noci doma.
Nikoho tedy neobtěžovala zbytečným štěkotem a přece se našel člověk, který ji otrávil.Přistěhoval se do sousedního domku,sousedíme spolu plotem.Nelly si ho nevšímala, chápala skutečnost, že tam vedle bydlí.Přesto mu z nepochopitelných důvodů vadila a tak ji otrávil.Jezdila jsem s ní na infuze,seděla jsem celou dobu u ní a modlila se, aby jí to pomohlo.V noci jsem spala s ní,abych byla po ruce, kdyby chtěla pít nebo se vyvenčit.Ona totiž do poslední chvíle trvala na tom, že se musí vyvenčit na zahradě.To vše se stalo v květnu.Venku bylo příjemné a vlahé teplo a Nelly chtěla ven.Dala jsem pod ní deku, sedla si vedle ní a ona se rozhlížela a rozhlížela a já v tu chvíli věděla, že už VÍ, a že se loučí.Soused chodil po zahradě a smál se.I jeho žena se při jeho průpovídce:" Brzy už chcípne ",kuckala smíchy. Druhý den jsme ráno opět jeli na veterinu na infuze a pan doktor mě pomalu začal připravovat na to, čeho jsem se nejvíc bála.Bála , ale souhlasila jsem.Chtěla jsem dát Nelly šanci na uzdravení, ale v žádném případě jsem nechtěla, aby nějak moc trpěla.Držela jsem její hlavu,hladila jsem ji a šeptala jí, jak moc jí mám ráda.V tu chvíli jsem se hrozně moc snažila neplakat a dát svému hlasu klid.Až potom, později jsem se sesypala.
Teď mám opět fenku NO.Na zahradu jde pouze s košíkem a se mnou nebo s manželem. Denně s ní chodím na dvouhodinové procházky spojené s cvičením a hrou.Je úžasná, prostě taková, jak jen může německý ovčák být.
Nikdy jsem nikomu nepřála nic zlého, ale ten soused / je to pingl, měla bych napsat,že je číšník, ale nejde to /dostal asi před půlrokem nakládačku v nějaké rvačce a byl z toho na neschopence. Tehdy jsem si na tuhle skutečnost se svou rodinou připila.A jediné, co bych mu ještě přála by bylo, aby mu také selhaly ledviny, aby ochutnal, jaké to je.
Na závěr ještě dodávám, že pronásleduje i kočky, které přeběhnou přes jeho pozemek.
Tak to je můj příběh o konci života mojí milované Nelly.

Taky bych se chtěla...Andreo, hluboce s tebou cítím, můj pejsek NO, taky umřel nečekaně,taky v 8 letech a nepřipraveného to zasáhne strašnou silou.
Dodnes teskním, začátky bez něho, čili to, co teď prožíváš ty, byly pro mne zničující, tragické. Jen čas a práce ti pomůže naučit se s tím žít a já ti ze srdce přeju, abys netrpěla tak dlouho, jako já...
Naštěstí tě jistě Tvá dcerka zaměstnává tak, že nebudeš mít čas dostat se až na pomyslné dno... Myslím na Tebe. Lina

Taky bych se chtěla připojit,mě umřela po 8 letech rotvajlerka Kety.Ted ve středu.Mám v srdci velkou bolest.Taky neskutečně hodná,byl to rotvjler,ale jen kdo trochu zná psí duši ví,že pes je takový,jak si ho uděláte.Nikdy s ní nebyl sebemenší problém,dokonce se mi před 3 lety narodila dcerka,která přibyla do rodiny a většina lidí z okolí říkalo,at dám takového nebezpečného psa pryč.Ale ona byla bezvadná,prostě lásku,kterou jsme jí od štěnátka dávali a ona ji mnohonásobně vracela pak dávala i dcerce Terezce a chránila ji.Je to ted druhý den,kdy mi umřela v náručí a já brečím,kudy chodím.Prostě ty slzy se derou do očí sami,nejdou zastaviz a ty myšlenky se mi k ní taky stále vracejí.Vubec jsem na to prostě ještě ani nepomyslela a nebyla připravená,že odejde.Tak neskutečně mi chybí a všechno mi ji připomíná.Psí život je tak nespravedlivě krátký.Čas to asi zmírní,ale vím,že v mém srdci zustane napořád.Neustále mám před očima ten krásný pohled jejich očí-veselý,šibalský,štastný,to její hrábnutí packou,hebký,vlhký čenich,jak bych to chtěla zase spatřit....Snad je třeba psí nebe,myslíte,že ano?

mne umrela kocka 5ti leta sara moje milovana zrzecka nejaky zly clovek ji strelil mela broky v kuzi .zustala mi pamatka na videu a fotografií to byla výjmecna kocka uzasna povaha mooooooooc mi chybí

Mirek psal naposledy 6.8.210....a já jen doufám, že je zdravý. K.

No, po 3 letech uz to Mirek sotva cte, vzdyt
psal v roce 2007! Ale jinak mate, holky, uplnou pravdu. Skoda, ze ti nasi pejskove maji proti nam tak kratky zivot! Ale urcite na nas pockaji za Duhovym mostem...

Ahoj Linuš.To co jsi napsala ,je určitě pravda.A to ,že okolí se na truchlícího člověka--za psíkem-- dívá jako na podivína,je svatá pravda.Uštědřila jsem ne jednou poznámky druhu-že jsem se asi zbláznila a že pes je mi milejší než člověk,to dokáží říci lidé ,kteří nemají srdce a jsou sobci.Hodně přátel jsem přehodnotila a už nemám zájem se o ně zajímat,natož je vidět.Já v době ,kdy mi umřela Zuzanka neměla internet a bojovala jsem sama.Nerada se k těm pocitům vracím,jsou pořád ve mně.Mám internet tak 2 roky ani ne.2.srpna to bylo 4 roky co je Zuzanka mrtvá.A dnes má svátek :-(((.Ale jsem ráda ,že jsem tento portál našla.No abych pravdu řekla,hodně jsem se přemlouvala abych klikla a podívala se sem.Bála jsem se samasebe,mých reakcí.Sice pokaždé pláču , ale jak říkám ,ujistila jsem se, že nejsem blázen a je to normální.jen mne mrzí ,že sem občas někdo vleze a zčeří to tu urážkami a nevhodnými připomínkami,nechápu proč sem lezou.Jsou spíše k politování.Linuš jsem ráda že jsi mi napsal a a také doufám že i když Míra nepíše,že si alespoň pročítá co tu píšeme.Přeji Ti pěkný podvečer.Radka

když chcípne pes, vždy mě...magore!!!!

Holka mluvíš mi úplně z...Lina pro Radku (i Mirka).
Radko, díky,cítíš také, že bolest se přeci jen trochu umenšuje, nebo, nevím, jak to vyjádřit, snad rozmělňuje,když přečteš řádky duše spřízněné podobným osudem? Tedy alespoň později, kdy přežijeme ty nejtragičtější první měsíce. Já jsem se dostala k Netu až asi 1/2 roku poté, co
jsem ztratila svého přítele nejdražšího
a teprve na Netu jsem četla příběhy dalších, tam jsem se našla a už jsem nepotřebovala nikoho z nechápavého okolí,
a věděla jsem konečně, že nejsem jediná, ta podivínka, která se sebetrýzní
a dle mého okolí "nějak dlouho..."
I proto jsem chtěla hlavně Mirkovi (právě tak jako zřejmě i ty) říci, že není sám,
že i můj příběh byl pro mne k nepřežití...
Třeba, i když sám nepíše, se sem někdy
přece jen podívá. A tím jsem našla i tebe, a to je tak milé, sladkobolné...
Raduš, jsem ráda, že jsi. Dobrou noc, před kterou obě zašeptáme jména svých pejsků.. Lina.

Omlouvám se.Nepodepsala jsem se.Radka

Předchozím dotazem jsem se...Holka mluvíš mi úplně z duše.Člověk se časem naučí nosit smutek v sobě a truchlí sám,aby ho nikdo neviděl.Já také jsem si stresem -řekněmě-urychlila závažnou chorobu a vzala jsem to s pokorou.Možná, kdyby se mi to přihodilo,když jsem měla svého psíčka,asi bych se zhroutila.Beru to tak jak toje.Je strašné si to vše prožívat a chápu i Mirka.Každý mi lezl na nervy radama a soucitem.Je to bolest a zloba zároveň.Však i ty víš o čem mluvím.Míro my tě chápeme.Každý jsme nechtěl ukončit ten svůj stesk ale jedno mi zústalo.Denodenně vyslovuji jméno psíka kterého jsem tak milovala.To prostě byla věc se kterou jsem se nedokázala smířit,abych vymazala oslovení Zuzanky a zůstala mi tak jen ve vzpomínkách.Linuško i Míro přeji vám pěkný den.

Předchozím dotazem jsem se tě Mirku ptala, zda jsi alespoň ve fyzickém pořádku. Vracím se k tvému příběhu protože je velmi podobný mému. I já jsem čekala na ránu z milosti,nepřišla, ale dostavily se ze stresu , bolestí a zoufalství i fyzické problémy, sami lékaři je označili jako způsobené stresem. Dodnes mám následky psychické i fyzické, naučila jsem se o nich vůbec nemluvit. Je to daň za mé přežití po odchodu pejska a tak ji "beru" však vím....
Nikdo na mně nic nepozná, všechno zůstalo uvnitř... V tomto jsem naprosto introvertní, jen tady-na stránkách milovníků psů o tom dovedu alespoň takto
utrousit pár slov, protože vím, že sem nahlíží lidé, psy milující až za hrob.
Lina.

Mirku, jsi v pořádku, alespoň tom fyzickém...? Lina.

Janino, moc Ti přeji, ať...Ali dekuji za pismenka ,Endik byl opravdu skvěly pejsek, rozmazlovany ale pošlušný, hravě se vše naučil kdejakym kouskum, ti mi tu ted chybi nejvic, kdyby jsi se na Endyška chtěla podivat mam nějake fotky a videa s ním na Lide.cz na svem [email protected]

Možna i ty maš nějake krasne fotky tveho pejska ktery si ted hraje s Endíškem v psím nebíčku, představuji si jak tam dovaději a jsou štaštní. Když ti to nebude vadit moc rada se ne ně kouknu, a take na tveho noveho hafika, ahoj pekny vecer preje janina

Ty seš fakt magor.ty si...V zápalu myšlenek jsem nedokončila větu.To člověk by měl po svém psíkovi uklízet,ten psík za nic nemůže.Na lidech si chlaď žáhu ale né na němé tváří.Dost věcí ti asi nedochází.

když chcípne pes, vždy mě...Ty seš fakt magor.ty si vůbec neuvědomuješ za vším stojí člověk.To on má po svém psíkovi .Chladíš si žáhu úplně na nevinných tvorech.Vidím že nemá cenu ti něco říkat,ztráta času..........

Janino, moc Ti přeji, ať jsi opět šťastná. Vím, že to jde. Endíšek musel být skvělý psík, Ty na něj nikdy nezapomeneš a to je hlavní.
Lino, děkuji za chápající příspěvek. Každý jsme originál, máme svůj názor, ale tu lásku k těm pejskům máme stejnou, takže navzájem chápeme svoji bolest. A je fajn, že se tady můžeme vyjádřit, podpořit se.
Mějte se krásně. A.

"Já si myslím,že můj...Ano, napsala jsi to opravdu hezky. I když se lišíme v názorech, Tvůj respektujia svůj nevnucuji. A jistě se shodneme na nezměrné lásce k našim pejskům...