Úmrtí pejska

Tak se moc omlouvám, mně se zdálo, že si z tebe s tou písničkou dělá prostě někdo posměšky, Zdeni. Pa.Lina.

Zdeni,
posílala jsem Ti...Milá Dášo,
Tvůj mailíček mi přišel dnes před 17h.
Píšeš,že jsi ho psala včera,ale že se Ti vrátil zpět...
To jsem si neuměla vysvětlit,protože svoji schránku mám navýšenou na neomezenou...
Ještě asi v 15h.jsem mrkla a žádný mailík v mé schránce nebyl...
Ale hned,jak jsem si to zde přečetla-po odpočinku a vyvenčení pejsků jsem šla nejdříve sem,tak jsem se hned koukla a už byl tam... !!!
Myslím,že to,že přišel tak pozdě,může být i tím,že byl posílán ze zahraničí a nějaká chybička v éteru se mohla vloudit...
Určitě Ti odpovím,ale nevím,zda-li to bude ještě dnes,no pokusím se alespoň o nějaký stručný...
Jsem s Tebou i s vámi všemi,opatrujte se a držte se... Zdenka

Dobré ráno, Zdeni,...Milá Lino,
i mne velmi dojal Gitin príbeh, kdyz jsem ho cetla, mela jsem slzy v ocích.Napsala jsi, ze u Tebe odeslo stestí, ze jenom zijes.Lino, to stejné cítím já!!Vím, ze mám Rexíka, mám ho taky moc ráda, ale nejak jako bych mela u srdce kámen.A myslím, ze uz se to nezmení. Cítím to od doby, kdy mi umrela maminka.A ted jeste Maxícek, moc to bolí..

Zdeni,
posílala jsem Ti mail,dostala si ho? Protoze
vcera zaslaný se mi vrátil.
Ahoj Dása

Jeste jsem chtela napsat, ze mne dojímají vsechny príbehy, které tady ctu. Je to jako kdyby slo o mé pejsky. Kdo má rád pejsky, tak je má rád vsechny je jedno jestli malé, velké,
slechtené i osklivé. Me se naopak takový rozdrbanci také líbí. Kdyz se k nim clovek chová hezky vrátí tu lásku vsichni do jednoho,
at jsou vzhledove ruzní. Já mám ráda pejsky vsechny.
Ahoj. Opatrujte se.

žijeme jako rodina, můj...Milá Irenko,
cetla jsem Tvuj príspevek a je mi smutno. Me práve pred 3 týdny odesel Maxík 13 letý pejsek. Zustal nám doma jeste 9 letý Rex. Je taky smutný,ani si nechce hrát. Jenom kdyz jdeme ven pookreje. To uz jsem tady ale psala. Pripadá mi, ze Rex i v obliceji zestárl. Je mi hrozne zle, uz se asi opakuju, nevím jak bude dál.Zatím si jiného pejskabrát nechci, nemám na to sílu a nevím jak by Rex reagoval. A zatím jsem plná Maxíka a smutku po nem. Vidím, ze nejsem opravdu sama a je dobre, ze se muzeme navzájem podporit.Drz se Irenko soucítím s
Tebou.
Dása

Dobrý den,
když jsem byl...Matěji,jestli jsem to správně pochopila,tak jsi Janičky dlouholetý kamarád,je to tak... ?
I já vím od Janičky,že Ertík měl tuto písničku moc rád a když nás tady Gituška všechny oslovila s prosbou,aby jsme MU tuto písničku zazpívali,musela jsem tak učinit,protože si To Ertík zasloužil a moc...
Samozř.kdo nechce,tak nechce-k tomu nemůžeme a ani nechceme nikoho nutit,každý má právo na svůj názor...
Za sebe Ti děkuji za krásný a dojemný příběh,který mě též velmi obohatil a vlévaly se mi slzy do očí...
Věřím i tomu,že Axa a Ertík byli svědky na Vaší svatbě,ale přepokládám,že hlavní svědci museli být lidé.Vaši přátelé a každý z nich měl při obřadu po boku jednoho pejska...
Tak to je ze zákona,že musí být"lidský" svěděk,i když si troufám tvrdit,že kolikrát by stačilo svědectví"jen"pejsků...
A co je s Axou... je ještě mezi námi... ?
Ještě jednou Matěji děkuji a Janičky přání jsem splnila a klidně si tu písničku zazpívám za Jejího Ertíka ještě několikrát...
Protože ji měl moc rád a byl vyjímečný pes... PAN PES...
A jak jsem Janičce slíbila,zapálila jsem za Něj i svíčku,ale doma-bydlím v paneláku... a na Dušičky tak učiním rovněž,ale i za všechny pejsky nás všech z Domu smutku...
Jen bych si tak moc přála,aby se Janička uzdravila... moc... moc... moc... !!!!!!
Má pejska Bernyho a ten Jí potřebuje... !!!
Přeji také hezký den,i Vám všem... Zdenka.

Jen promiňte-to...Dobrý den,
když jsem byl kluk do školy,bylo mi 13 let,seznámil jsem se s paní,která měla krásného ovčáka.Ten pes byl hravej,nikdy neútočil na lidi,měl rád děti a když viděl malého psa,klidně si před ním lehl,aby se ten maličký pes nebál.Já moc kamarádů neměl a tak jsem si s tou paní povídal,o všem možném i o tom,proč jsem tak osamělý.Ta paní-je p.Jana.A její pes byl Ert.Když byla Jana nemocná,chodil jsem s Ertem ven.Rád se koupal a vymetl doslova každou vodní plocu,jednou se narval do studánky a nechtěl ven-ta studánka má léčivou vodu a Ert to věděl.Tak jsem s ním u té studánky strávil více než hodinu a nějak jsem zachytil jeho myšlenky,chtěl,abych nabral do dlaní vodu a poléval mu hřbet,tak jsem to tak dělal.Bylo teplo a krásně.Když jsme se vraceli domů,tak jsem na lesní pěšině potkal mladou ženu se svým psem.Když jsme se za rok brali,tak byl Ert a Axa za svědky,víte to,že mu zazpíváte písničku,,skákal pes přes oves" si nezadáte.Nemusíte,protože nikdo Vás nenutí.Já mu ji zazpívám,byl to moc hodný pes,na ,kterého nikdo kdo ho znal nezapomene-ani náš býv.starosta né.Jemu jednou vytáhl Ert kolo z řeky,když mu ho tam chlapy z legrace hodili. Bylo po velkém dešti a voda byla velmi špinavá a silný tok.Ani hasiči co tu práci dělají si tam netroufli a jediný pes ano.Byl i TV.novinách.Něžná a ušlechtilá duše,která byla v psím těle.Přeji Vám hezký den.

Jen promiňte-to...A ještě Linuško chci také dodat,že jde o můj názor a nevnucuji Ti to,aby jsi se s ním ztotožnila...
Prostě jsem jen napsala,jak to cítím já...
Zdenka

Duasi,Tvůj příběh mě též obohatil,ale nemohu nějak pochopit to,že píšeš,že máš rád mohutné psy a né žádné chudinky...
I malý pejsek je pejsek-živá bytost...
A každý,kdo touží po pejskovi si pořídí takového,aby na něj fyzicky stačil a mohl Mu dát i možnost se vydovádět...
Těžko si třeba starší paní,která bydlí v paneláku a ani nemůže jít běhat se svým pejskem třeba na nějakou louku protože už na to nemá síly pořídí NO...
Já také nemohu mít velkého,statného pejska,protože prostě nemohu...
Teď bydlím déle jak 4 roky v paneláku a k tomu jsem nemocná a i když ty své mazlíčky mám moc ráda a udělala bych pro ně vše,tak těžko sbírám síly na to,abych s Nimi šla třebas i jen na půl h.ven,na louku a házet jim hračky,aby se šťastně vydováděli...
No a kdybych měla mít velkého statného psa,jak by to asi bylo,když i malí pejsci,ja Ty píšeš"chudinky"potřebují pohyb... ??
Velký a statný pes ten pohybu potřebuje podstatně více a je i náročnější na místo...
Takže kdo nemá zahradu...
Prostě si myslím a za sebe napíšu,že o velikost psa to není...
Je na zodpovědnosti každého z nás,kteří toužíme po pejskovi si vybrat takového,abychom Mu mohli poskytnout to správné zázemí...
Samozř.teď mám na mysli velikost pejska...
Ať jde o pejska malého,či velkého-všichni níám přeci dávají najevo svoji oddanost a lásku v dobách dobrých i zlých,či se pletu... ??
Dlouho jsem přemýšlela,zda-li Ti toto Duasi mám napsat a nakonec jsem se rozhodla,že ano...
Tak snad jsi pochopil,co jsem svojí odpovědí měla na mysli...
Všechny moc zdravím,přeji klidný den,myslím na vás a Vaše věrné pejsky a Jejich dušičky... Zdenka

žijeme jako rodina, můj...Irenko,máš pravdu...
I zvířátka mají duši-to mi všichni z Domu smutku víme...
A proto když jsou zvířátka dlouho spolu a tudíž jsou na sebe zvyklí,tak se mají rádi,někdy i více,než bratr a sestra...
A když potom jeden z nich odejde za Duhový most,tak ten druhý tvoreček touto ztrátou nesmírně trpí a je Mu velmi smutno,zrovna tak,jako Jeho páníčkovi...
A dokonce se může stát,že zemře i žalem,což se stalo i v Tvém případě...
A také ten Frodův žal po kocourkovi Barnabášovi neuneslo Jeho nemocné srdíčko...
Určitě alespoň někdo z nás znáte film"Kde roste červené kapradí..."
Krásný film se smutným koncem...
Vypráví o 15-cti letetém klukovi a Jeho dvou pejsků-bratrů,které měl od štěňátka...
Zažívali spolu moc krásné chvíle a jednoho dne se stalo neštěstí...
Při procházce lesem jednoho z pejsků napadla puma a ON zemřel...
A ten druhý pejsek-bráška zemřel na Jeho hrobečku žalem...
A na tom místě pak vyrostlo červené kapradí...
Vím,že ve filmech je lecos vymyšlené,ale v tomto případě rozhodně né...
Prostě je to o tom,že i zvířátka mají duši...
Tento film to také dokazuje a za sebe napíšu,že jsem na konci tohoto příběhu moc plakala...
Irenko,moc s Tebou soucítím,musí to hodně bolet,přijít hned o dva oddané tvorečky pár dní po sobě...
Přeji Ti klid i Jejich dušičkám a přeji klidný den a to i Vám všem... Zdenka.

Jen promiňte-to...Linuško,Gituška zde píše,že písničku"Skákal pes přes oves... "měl pejsek Janičky-Ertík moc rád,jak se Gituška ve svém příspěvku zmiňuje,Janička Mu jí zpívala,když byl nemocný a proto nemohl dovádět a skákat...
Tak Janičku tato písnička napadla a zpívala Mu jí a i tímto způsobem Ertíkovi dodávala lásku a sílu...
A ON to vycítil...
Tak právě proto si myslím,že bychom tuto písničku-byť úplně obyčejnou měli Jejímu Ertíkovi všichni zazpívat,když jí měl tak rád,protože v tomto případě je upřímná a od srdíčka a nejde o žádnou prudivost-naopak...
Tak to tedy cítím já...
A naše kamarádka z našeho Domu smutku si to i přeje a prosí nás za Jejího drahého Etríka...
Takže já osobně jsem Ertíkovi tuto písničku zazpívala,protože jsem v tom cítila upřímnost a lásku k Jejímu pejskovi...
Tak to považovala za nutné Ti Linuško vysvětlit...
Přeji Ti pokud možno klidný den,i Vám všem-kamarádkám z našeho"Domu smutku..."
A zatím pá,pá,Zdenka.

žijeme jako rodina, můj partner, naše dcera a já. Ještě minulý týden byla součástí té rodiny také zvířátka. Kocourek Barnabáš a pejsek Frodo. Barnabáš odešel v neděli 24. 10. 2010 - 13 let. Příčínou bylo selhání ledvin. Frodo (Kavalír King Charles Španěl), na kterém byl vidět smutek a který trpěl srdečním onemoceněním odešel včera - 8 let. Je to zvláštní, ač nejsem nijak věřící ani příliš senzitivní, myslím, že spolu byli na sebe nějak napojeni. Pak že zvířátka nemají duši...

Jen promiňte-to "skákal pes přes oves..."
nemohu doteď skousnout. Ale jasně, to je věc Zdeničky, ne moje.
Jen jsem na to teď po ránu náhle vzpomněla
a proto poznamenala.
Lina

Dobré ráno, Zdeni, odpověděla jsi Gitě i za mne, pod tvá slova se ráda podepíšu.
Gito,tvůj příběh je neuvěřitelný,kdybych to četla někde jinde, myslela bych, že je to beletrie, ale tady jsou stránky pravdy a bolesti, tady je i tvůj Dům smutku, dům pravdivých příběhů. Síla tvého příběhu je tak mohutná, jen proto jsem napsala to slovo "neuvěřitelné".
Duas napsal další silné vyprávění, ráda jsem to přečetla a sama vím, co je to život s nezměrně inteligentním a věrným německým ovčákem. Už i proto tři roky po smrti toho mého nemohu chytit druhý dech
a nevím co je radost. Ano, žít jsem se s tím naučila, ale štěstí odešlo s ním.Dobré ráno přeje Lina.

hezký příběh.Také mám...A ještě dodám Gituško:
Kéž by lidé byli všichni takoví,jako Tvůj manžel... !!!
A přesto,že je tato diskuse na téma"úmrtí pejska"musím udělat vyjímku a napsat: Čest Jeho památce... !!!
Tak i za mě zapal svíčičku Tvému drahému manželovi,který zachraňoval lidské životy...
Zaslouží si to zrovna tak,jako Andy...
Děvčátka z Domu smutku-souhlasíte se mnou... ? Určitě ANO...
Přeji Ti klid a posílám moře lásky a zase zítra mrknu... pá,pá,Zdenka

hezký příběh.Také mám...Gituško,dobře,že jsi sem ten příběh plný psí lásky a oddanosti napsala... !!!
Vždyť sem patří a Andy si to zaslouží,abychom o Něm také věděli... !!!
Tento příběh jsem četla se slzami v očích a s přečtením každého dalšího písmenka mi tuhla krev v žilách… vše,jako bych měla před očima…
Kdy už si konečně ti pitomci,kteří tu prudí a uráží nás uvědomí,že"jen"pes je člověku tak věrný,že za svého pána neváhá položit svůj život... ???!!!
A zmíním se i o Tvém manželovi,protože si to též zaslouží...
K hasičům chovám úctu,mají velmi těžké a náročné povolání a při záchraně lidí kolikrát riskují své životy...
A Ty jsi Gituško přišla hned o oba poklady-Tvého manžela a Andyho-"jen"psa...
Ale myslím,že doteď Tě bolí ztráta obou vyjímečných bytůstek...
S napětím čekám na další zpávy o Janičce,vyřiď Jí můj pozdrav a Andymu za mě rozviť na Jeho hrobečku světýlko...
KLidnou dobrou noc vám všem... Zdenka

Přesto, že sem nepatřím,...hezký příběh.Také mám jeden-můj manžel byl hasič.Měli jsme psa,který byl čistá rasa-NO.Nebyl cvičený,ale dokázal poslouchat na slovo.Vždy když houkala siréna běžel do předsíně a čekal na manžela,až se vrátí ze zásahu.Jednou houkala siréna,ale nikdo nešel,bylo to dlouhé čekání a Andy-tak se jmenoval náš pes začal být divný,přiběhl a dlouho se na mě díval-byla jsem v šestém měsíci těhotenství.Potom běžel ke dveřím a zpět ke mě.Pochopila jsem,že mám jít ven.Když jsem byla na dvorku,přijelo auto a z něj vystoupil velitel sboru.Věděla jsem že je zle.Když jsem se probrala-byla jsem v nemocnici a bylo to hrozné.Miminko nezachránili,manžel zahynul v říceném domě a zůstala jsem sama s Andym.Upnula jsem se na psa.Tři roky jsem žila jako ve snu.A jednou jsme šli s Andym na procházku lesem,potřebovali jsme přejít na druhou stranu přes silnici-byl tam rybníček,kde se Andy rád koupal.Nic nejelo a tak jsme vkročili do silnice a ze zatáčky se vyřítilo auto,jen jsem cítila,na sobě přední tlapky a náraz-pes mě porazil,já spadla do příkopu a jeho srazilo auto.Ten řidič ujel-vůbec ho nezajímalo,zda jsem na živu a co je se psem.Andy ještě žil,když jsem se k němu doplazila,neboť jak do mě strčil,poranila jasem si nohu.Umřel mi v náručí a stačil mě ještě naposledy olíznout tvář.Vím,jen,že jsem seděla uprostřed silnice,když u nás zastavilo auto.Vím ,že ta paní nás oba i s Andym naložila s manželem do auta a odvezli nás na veterinu.Tam pan doktor řekl,že psa odvezou do kafilérky-to jsem nechtěla připustit a brečela jsem a tak ta paní mě řekla,že pohřbíme Andyho u ní na zahradě.Víte,jsem již v pořádku,ale byla jsem dlouho nemocná,vše se to na mě sesypalo a nebýt Jany tak už tady nejsem.Pejska ještě nemám,a asi mít nebudu.Protože takového jako byl Andy již nenajdu.O0n byl jak cirkusový klaun-s manželem jezdil na motorce.Myslím,že se tomu říká sajdkára-na očích měl brýle a helmu.Když jsme chodili vybírat oblečení na miminko,tak to vždy komentoval s manželem,jako jo to je hezký apod.Nosil mi tašku,bačkory ,když jsem se již těžko ohýbala. A každé ráno běhal do trafiky pro noviny.Nezlobte se,já bych to sem nepsala,ale nějak to na mě tak spadlo.

Přesto, že sem nepatřím, jak jste samy napsaly, tak zmíním jednu událost, která - dalo by se řící - ovlivnila můj další život s pejsky.
Úplnou náhodou a možná i omylem jsem v roce 1978 potkal na Hostivařské přehradě člověka, který pěkně zamával mým myšlením co se pejsků týče.
Jmenoval se Ervín a byl z Prahy 6. Neprožíval tehdy svoje nejšťastnější období, rozvedl se s manželkou. Měli dva pejsky, německé ovčáky. Jeden hezčí než druhý. Mám rád mohutné psy a ne nějaké chudinky. Ale to je podle rasy. Po rozvodu na něj "zbyl" Black.
Několikrát jsem se za nimi vydal do Břevnova, na Bílou Horu, do Šárky a pod. Nestačil jsem se divit, jaký ti dva spolu měli vtah.
Ervín mi vždy říkal "vycvičit psa umí kdejaký pitomec ale vychovat ho, to je to pravé umění".
Musím napsat, že teprve po čase jsem mu mohl dát za pravdu.
Ptal jsem se ho, jestli mu byl pes někdy platný při obraně. Odpověděl, že ano.
Šel v noci jakousi ulicí a byl přepaden, když pejsek zrovna čůral mezi stromy.
Tenkrát VB, vyšetřování atd atd. Za týden si šel v té věci do nemocnice pro potvrzení, že pachatel přepadení nemá od zasahujícího pejska vzteklinu a že je v pořádku. A pan doktor vykulil oči a prohlásil " Jaké v pořádku, ten váš hafan si nekousl, ale sundal tomu grázlovi prsní svaly z kostry ".
Když jsme tehdy zašli do restaurace se zahrádkou, tak říká "podívej, řeknu psovi, že ten číšník k nám nesmí" A ten číšník se k nám nesměl přiblížit asi tak na 5 metrů. Žízeň byla horší, a tak když šel číšník s pivem, tak řekl "od teď je tento pán náš společný kamarád" A celé odpoledne si ho Black ani nevšiml.
Ervíne musím Ti vyseknout velikou poklonu do nebe, s pejsky jsi to opravdu uměl.

:-))))

Ahoj Zdeničko, už je Ti...Kačenko,napsala jsem Ti kratičký mailík a dobře mi není,jak jsem Ti psala,jdu na další operaci-již devátou...
Ale jsou tu lidičky,kteří jsou na tom ještě hůře,než já...
Posílám pusinky i pohlazení Jaroušovi a mějte se co nejlíp... Pac a pusu všem... Zdenka