Úmrtí pejska

Té paní co vám nadávala...Díky,nic lepšího jsi mi nemohl napsat.

Čistě náhodou jsem...příště medvídka mývala...

Čistě náhodou jsem narazila na tyto stránky a myslím si,že se mě týkají také. Já měla pejska asi 12 let a to středního knírače. Bydlíme v bytovce a můj pejsek byl tím pádem vychováván doma,pro svojí velkou hlučnost. Chodil ven přes den,lítal na zahradě a každý den jsme s ním chodili na procházky.
Měli jsme ho moc rádi a on nám lásku opětoval.Jenže se po letech k nám do bytovky nastěhovali mladí manželé a jím náš pejsek začal hodně vadit.Pejsek stárnul a špatně slyšel a tím pádem štěkal už i na nás,než poznal kdo to je.Sousedka kolikrát vyběhla na chodbu a sprostě nás urážela a křičela aby jsme mu zavřeli hubu.
Jelikož byl pejsek přes den zvyklý být na zahradě a mít volnost,neměla jsem to srdce ho nechávat v době kdy jsme byli všichni v práci zavřeného doma,tak on si vždy lehl na chodbu na botník a čekal na nás. Ovšem často štěkal na vše co se šustlo domem.
Zjkoušela jsem ho začít uvazovat u šopy v naší nepřítomností,ale to štěkal stále. Když už jsem byla tak vynervovaná a pejska mi bylo strašně líto,rozhodla jsem se,že jeho trápení ukončím injekcí na veterině. Měla jsem ho tak moc ráda,že jsem se na to trápení už nemohla dívat. Domluvila jsem se s manželem,že to klukům řekneme až bude po zákroku. Obětovala jsem se já a psa naložila do auta a jela. Udělala jsem mu poslední ten nejlepší oběd a nemohla jsem se mu podívat do očí. Tak moc mi důvěřoval.
Veterinář mi řekl,že pokud není pejsek nemocný,že ho neutratí. Asi nemocný byl,protože to udělal. Já jsem u toho nemohla být,tak moc jsem brečela,že jsem musela jít ven a jen jsem si zacpávala uši a oči,protože to bylo strašné. Po výkonu ,který byl velmi rychlý jsem si ho vzala domů a pochovala ho na své zahradě,pod krásný smrk.
Píšu ale tyto smutné řádka pro to,že je to už pět let a já se s tím stále nesmířila. Zdá se mi to čím dál tím víc hroznější a já nevím jak si mám odpustit,že jsem byla schopna toto kvůli sousedce udělat. Zdá se mi,že jsem zklamala. Zvířata totiž bezmezně miluji a krom koček,které mají u mě tu nejlepší péči si nedokážu nového pejska pořídit.
oMluvám se akorát tím,že ten pejsek měl u nás nádherných 13 let.
Může mi prosím vás někdo napsat jak se mám s tímto faktem smířit? Jak přestat myslet na to,že jsem ho nechala utratit kvůli hysterické sousedce,která se stejně za rok odstěhovala a lidi ji nemají rádi? Jenže to já tehdy nevěděla.
Děkuji vám za jakýkoliv názor ,nebo radu,jak se s tím po tolika letech vyrovnat.Děkuji vám

Chodila jsem do školy kde...Znam mnoho lidi,kteri si se svym charakterem nemuzou ke psum ani cuchnout,treba muj exmanzel hnije v lochu,ted mu zjistili rakovinu,tak dostal co si zaslouzi.Muj pes operaci prezil a ten hajzl exmanzel?At chcipne zadna skoda ho nebude.

Pes,kterého jsi uzdravil,tě nikdy nepokouše.V tom je rozdíl mezi člověkem a zvířetem

Aby jsi se z toho náhodou neposrala jako ty psí miláčkové!

Aby jsi se z toho náhodou neposrala jako ty psí miláčkové!

ty tak můžeš psát něco o omezenosti druhých.Stačí si přečíst tvůj příspěvek s hrubkami.Navíc tvé písemné vyjadřování je neskutečná slohová slátanina.
Ze které třídy zvláštní školy jsi vyšel/a/?

Přesně tak , aby se z těch čoklů neposrali! Všude je od nich nasráno a nikdo si po nich neuklidí! Vyschne to, rozpadne se to a vítr to zvedne a to vše dýcháme včetně dětí! A to je něco!

Mám ten samý dojem - když čtu, jak jsou liddé zpitomnělí a čokly staví nad lidskou bytost, tak také vážně nechápu.

Pro dalmatin:mám dva pejsky,jsou stále semnou a pomáhají mi při mé psychické nemoci,jsou mi velkou oporou.Vím,o čem píšete.

Máš pravdu.Přemýšlím,co za lidi sem vlastně chodí.Takto končí většina diskuzí zde.
Příjde mi to tu jako web sexualních deviantů a frustrovaných jedinců,kteří si tu vybíjejí své agrese.A par lidí,kteří se snaží normálně diskutovat ...něky se to i podaří.Tohle,bohužel,není ten případ.:-(

Z tématu této diskuse už nic nezbylo. To, co bylo původně "Úmrtí pejska" se stalo tématem hádání, urážení a exhibicionismu nenávisti.
Je to ošklivé a zavrženíhodné.

:-) Nejsem kynolog. A psy jsem měl a mám. Vím, co je mrtvý pes. A skutečně nemám rád situace, kdy se pes stane hračkou člověka, a co je horší, kdy se člověk stane posluhou psa, kdy člověk ztratí kritické myšlení jen proto, že promítne svá přání a emoce do zvířete, které za to nemůže. Tono, než začneš číst mezi řádky, nauč se se číst jaksi obecněji, čtení mezi řádky je pro tebe postup do hodně vysokého levlu...

Ano v okamžiku a majitelka...no to se mas cemu smat ty demente

Kixi viděl jsem z auta jak...:-)

čokol

Šárí,"také"...To si určitě "jen myslíš" Marto, že?

Kix má pravdu, Marto-tvoje...Šárí,"také" není omluva za to, jak ošklivě, tvrdě a kategoricky jsi se vyjádřila.
Musíš být zaťatá ženská!

To jste museli být dvojka...Tady se vždycky najde někdo,kdo odsoudí,zneváží,poníží,urazí.Naštěstí je mi to jedno,nemám s tím problém.:-DDD
S PISATELKOU TO BUDE ASI HORŠÍ.Můžu ti nějak pomoci?;-)