Úmrtí pejska

A omlouvám se za to, že jsem vás zahltila svými příspěvky asi až příliš. L.

A Mirku, už jsi zcela zdráv? Myslím tím
fyzickou schránku, protože vím, že srdce zlomené odchodem tvé Alky se nezahojí...
Jistě stojíš často ve sněhu u hrobečku, však já také.... Lina

Ještě jednou Lina. Moc bych chtěla vědět
něco o Davidovi....

Děkuju....ještě v září...Ještě jsem stačila poté, co jsem napsala Evě, přečíst těch pár slov, co jsi teď napsal. Víš, vážím si toho, když sem napíšou muži,většinou vše drží v sobě a často se i "stydí" za projevený smutek .
Musí to už sakra bolet, když se projeví. A pak to, co napíšou je tak silné,ten výbuch bolesti (Mirek, David) a mne to vždy dojímá. Drž se, doufám, že na to nejsi sám, jako právě ti nešťastní Mirek a David. Já na to byla sama, ale vnitřně sama, antidepresivní pro mne nebyly tablety (ty odmítám), ale obyčejné dennodenní starosti a spousta práce a manžel,vše jsem dělala tehdy po paměti a bez zájmu jako ve snu. Dlouho jsem byla "mimo". Svět se ale prostě točí dál, lhostejný k našim osudům. Drž se a napiš, kdykoli, najdeš porozumění.
Lina

Evi, co bolesti a smutku tryská z tvých řádků. A znovu musím napsat, že to znám a ztotožňuji se ve vpomínkách s tvou drásavou bolestí. I já jsem si vytrpěla peklo. I já měla ovčáka, snad ještě krásnějšího nežli byl "Rex". I já jsem s ním byla 8 let den co den, noc co noc. Také my jsme se odstěhovali z Prahy na venkov
a hned jsme si ho pořídili. Krásný, chytrý, milující se mnou snad i dýchal...
I když mám rodinu, děti již dávno dospělé, on se stal největší láskou mého života
a jinou už nehledám, ani bych ji nenašla... I já jsem si kolikrát říkala, jak je to možné, že člověk tak silně přilne ke zvířeti, také se to mnohým nezdálo,ale já jednala vždy podle svého přesvědčení. Jeho předčasný odchod mne
zdrtil a poznamenal už navždy.
Dnes jsem na verandu dala z půdy starý koberec, protože to tam klouzalo a na něm ještě jeho chloupky a on již 3 roky nežije!Pokropila jsem ho slzami.
Když jsme si koupili později po jeho smrti nové auto, našla jsem v tom starém ještě jeho pár chloupků a přendala je do toho nového, aby i tam s námi byl (miloval to staré auto, vždyť se s námi také tolik nacestoval, bylo to "jeho" auto!) Teprve potom jsme to staré prodali. V předsíni je výklenek, který patřil jemu (ač měl dovoleno spát kde se mu zachtělo) a v tom mám nyní proutěnou truhlu s nejrůznějšími památkami po něm. A všude jinde je v mé mysli.
"Likvidovat" jeho pelíšky, misky a všechno
ostatní, co tu zůstalo, když odešel, bylo
tak těžké, vůbec nevím, jak jsem to postupně mohla dokázat. Žila jsem jako ve zlém snu, všechno bylo tak strašně jiné, celý svět se jevil podivným a zlým.
Mohla bych psát hodiny a stejně bych nevypsala ani setinu té krásy života s ním a bolesti nad jeho odchodem. A nic mi ho nevrátí. Ani já nemohu dodnes mít jiného a protože už nejsem mladá, jistě to tak i zůstane.

Píšu to vše jen proto, abys věděla, že
my všichni tady to máme za sebou, tu hrůzu. A tak ti rozumíme a tvou bolest cítíme skrze tvá slova a sdílíme. Můj soucit je pro Vás všechny, kteří tím teď procházíte, hluboký a upřímný. Lina

Děkuju....ještě v září jsem měl tři psy (máme velký pozemek, takže mít tři psy nebyl problém).První nám umřel v září, bylo mu 17 let, tak jsme to tak nějak čekali, ale i tak to byla tragédie....ale tohle jsme nečekali, byl to skvělej pes, teď už máme jenom jednoho...

Mně umřela včera fenka.3,5...Milý bezejmenný :), mé myšlenky jsou s Tebou, poté, co jsem přečetla Tvá slova. Kopat hrob pejskovi, kterého člověk miloval, je v mých očích totéž, jako kopat hrob vlastnímu dítěti. A nemůže být nic horšího.... Je to sáhnutí si na dno a čeká tě dlouhá cesta než znovu "napřímíš záda".
Ta má záda zůstala "shrbená" bolestí i po třech letech a jak vždy píšu, jen jsem se s tím vším po předlouhé době naučila žít.
Přeju ti, ať jsi statečnější a silnější nežli já. Lina

Mně umřela včera fenka.3,5 letej kříženec, z ničeho nic....ráno byla v pohodě a po obědě jsem jí našel v boudě mrtvou.Je to hrozný...ten pocit když jsem jí kopal hrob...:(

Milá...Milá Andreo,děkuji ti za podporu,tobě i všem ostatním opuštěným páníkům.Říkám si jestli je to vůbec ,,normální,,se takto upnout k zvířeti?Ale když člověk 24hodin denně neudělá jediný pohyb,aby to sním nesdílel náš pejsek.Našly jsme konečně v ných 50letech DOMOV,vysněný domov,domeček v podhradí Českého Šternberka,po prodeji panelákového bytu v Praze.Tam jsme se ale vyskytovaly jenom na zimu.Díky své vážné nemoci jsem s ní mohla trávit v půjčené chajdě drnové nad řekou Sázavou.Byla se mnou doma,na zahrádce,v autě jako závozník,tak ráda se mnou cestovala....
Tady na Šternberku jsme spolu DOMA strávily 3,5roku intenzivního nádherného souznění.Ketynku nenervovali jiní psi na sídlištích,nejraději si hrála s kamínkem,ktrý neustále packama buď hrnula před sebou nebo pokopávala s paničkou.Byla to pro ní největší vášeň,a ani kilo hovězího před čeníškem jí nemohlo více upoutat.Byla do posledního pátečního večera šťastná s paničkou a kamínkem na sněhu.Umřela mi i šťastná,s ocáskem nahoru,to má pejsek vždycky,když je šťastný.Ta ukrutná bolest ještě dlouho nezmizí,ale nevím jak mám vůbec v domečku žít,kdy je ještě a bude celý dům pokrytý jejími chloupky z podsady,vyznačená,zašpiněná místa na kobercích od tlapek,jak zaplnit prázdná místa po jejích pelíšcích????Mám snad předělat celý dům,mebo si to vše nechat na památku,aby byla pořád se mnou.Je to děsné dilema,člověk neví kudy kam?Každopádně obdivuji všechny ty,kteří se ihned vypraví a pořídí si nové štěně.Nemohla bych dát najednou otlik lásky jinému,protože taková už nikdy žádná NEBUDE!
Přátelé,děkuji za podporu,která je alespoň pro tento okamžik,kdy se musím soustředit na písmena.Naše slzy jsou opravdu stejné,a bolest také!Bohužel,asi musíme fugovat i bez našich lásek největších?!Eva B.

Strašně se omlouvám, ale nevím proč se mi zdá tento příspěvek neuvěřitelný. Je to pravda nebo krutý žert? Něco ve mně tomu odmítá uvěřit, intuice .... Lina

v ranních hodinách mi umřel dědeček David.Maminka se šla na dědu podívat,tři dny o sobě nedával vědět a našla ho u hrobečku Datika,jak se sklání nad hrobečkem.Vím,že by si přál,aby jste se to dozvěděli,.moc si vážil p.Liny a p.Dáši.Doktor říkal,že se dědečkovi zastavilo srdce.Byl to moc hodný dědeček

Vím, znám a rozumím, i má bolest byla nezměrná, i já jsem chtěla umřít, zrovna jako ty a můj soucit pro Tebe je proto
enormní.Drahá, nešťastná Ebudin, pro Tvou bolest jsou všechna slova nicotná. Snad
jen to, že vidíš ,že nejsi sama, co slz jsme tady už všichni vyplakali,snad ta naše sounáležitost pohladí na pár vteřin tvoji bolestí rozervanou duši...
Lina

Ahoj všichni moji milí...
Cítím s Vámi se všemi,opravdu moc...
Vaše bolest,je i moje,jen nevím,proč mě zde neustále někdo tak odporným způsobem napadá...
I já jsem si prošla peklem,když mi zemřel můj milovaný Lumpík,tak vím,co je to za strašný žal,bolest a bezmoc...
Přeji Vám všem klidné vzpomínání,hodně sil,držte se a opatrujte se...
Je to opravdu těžké,hlavně teď,v předvánočním čase... Linuško,Andrejko,Janako,Dášenko,Ebudin,Mirku,Davide...
Mám Vás ráda: Vaše Zdenka

Ahoj Ebudin,to presne jsem prozivala i ja,kdyz me otravili letos o prazninach 7mesicni jorksirku Masenku a loni umrela starim pred vanoci Dasenka.Jenom jsem plakala,kourila a pila kafe a moc jsem chtela umrit.Ta neskutecna bolest nad ztratou techto psich holcicek je velka i ted,ale clovek casem tou bolesti otupi.Moc ti drzim palce,aby jsi tu bolest prekonala a vyplakej se,nestyd se plakat.Jana

ááá Zdenka se snaží vzbudit dojem, že se rodinka psích pozůstalých rozrůstá...haha... Zdenko, alespoň trochu změň styl a pravopis...

Chudinko Zdenko, nikdo tě nemá rád..... každému lezeš na nervy, jen ta němá tvář ti zbyla

Milá Ebudin,bolest,bolest,strašná,moc velká,šílená.Ano,znám to,mne to tak šíleně,opravdu fyzicky bolelo,že se do tvých pocitů vžívám taky a bolí mne to též.Vrátilo se mi to,co jsem prožívala 11.8. tohoto roku.Měla jsem taky fenku a taky se jmenovala stejně jako tvoje,Kety.Byla to fenka rotvajlera,měla čerstvých 8 let,když mi zemřela.Taky mi odcházela před očima a já nemohla vůbec nic.Bylo mi,jako by odešlo kus mne.Bolí to pořád,strašně moc,hlavně s blížícími se svátky.Taky dalšího psa nemohu mít.Držím ti upřímně moc palce,říká se,že čas to trochu zmírní,myslím tu bolest psychickou a i fyzickou.Ta ztráta je moc velká,mně ji všechno pořád připomíná,často kvůli ní brečím a taky na ni mluvím,i když tu už není.A nestydím se za to.Vzpomínám na ni a chybí mi.Slzím ted s tebou,taky jsem nevěděla jak s tím bojovat.Tyto stránky,tato diskuze mi trošku pomohla.Ano,objevila jsem tu lidi,kteří to chápou,to trošku na chvíli pomůže.S tou bolestí je sice potom člověk doma sám,ale aspon jsem měla pocit,že nejsem sma,že to můžu někde někomu napsat a vypsat svůj pocit,žal,svou bolest.Tak to aspon cítím já.Drž se,myslím na tebe a cítím s tebou.

Přátelé,ze zoufalství jsem našla na internetu tyto stránky.Hledám pomoc,útěchu,radu??Jsem bolavá a nešťastná jako vy všichni.Včera naposledy vydechla moje Ketynka,německá ovčanda,celá Rex.Když jsem dala nohu z postele,byla natažená pod paničkou,kde lehávala zřídka,protože měla po domě několik pelíšků.Nedožila se vánoc,které měla tak ráda když nám všem načínala balíčky rejdícím čenichem.Nedožila se krásných 12let,které by měla v březnu.Měly jsme tak silnou citovou vazbu na sebe,že okolí říkalo,že to je až nezdravé.Prožila se mnou toho tolik,tolik,že by se to vešlo do tří psích životů.Od mé těžké nemoci,stěhování a vytváření nových domovů od Šumavy k Tatrám,druhý domov bylo auto,kdy s paničkou nevynechala výjezd,kdy paničce byla oporou v zimě,v noci na silnici mezi lesy,kdy jsem musela jezdit dálky za nemocnou tetou z Prahy do Tábora......Kdy jsme brouzdaly přírodou,kam jsme se z Prahy přestěhovaly za klidem-jen já a můj pejsek..můj přítel nejvěrnější.Ježišmarjáááá,jak to staršně bolí...Mačkala jsem 5hodin její ztuhlé tělo,hýčkala hlavu a mé sametové uši,hladila bříško,které se již nevzdouvalo tlukoten srdce,vyla a vyla a vyla bolestí nad mojí holčičkou...Je to šílené,mám pocit,že umřu taky!!!Když přijel syn a přítel z Prahy,aby jsme jí pohřbili,to kopání v téhle hnusné zimě,té černé,studené,hnusné díry...a do ní dát mého pejska s pelíškama a milovanejma hračkama.....Na té zahradě kterou tak milovala,zůstala na blízkosti paničce.Po přestěhování jsem vždy říkala dětem,že na zahrádce jednou skončí Ketynka i panička vedle,že je to mé přání.
Jak je možné,když mi umře pejsek,že volám do éteru,že vím,ža až mi umře táta,kterého miluju,že to nebude taková bolest,jako je tato.Bylo to mé chlupaté dítě a jako zhrzená matka také běduju nad ztrátou.
Jak ta šílená bolest trvá dlouho?????Nejsem schopná pohybu,jenom kouřím a piju kafe a chce se mi umřít také....
Jinýho psa zatím nechci ani vidět,natož na něj pomyslet.Přejde to,a kdy??????Nemůžu vůbec fungovat,asi je to od včerejška ještě brzo.Chtěla bych padnout,usnout a probudit se až prázdná,pouze s hezkými vzpomínkami,ale ta bolest je nesnesytelná.Už nikdy nebudu tolik milovat jiného pejska jako mojí lásku Ketynku!!!!!!!!!!!!

Ahojky, Zdeni a všichni Vy, které Zdenička vyjmenovala. I já vám posílám pozdrav a vzpomínku a postesknutí.
Sevřeni mrazem a sněhem jsme jistě všichni, tak se držte, mí přátelé.
Když stojím u hrobu mého pejska, který spí tam,pod tou sněhovou peřinkou, myslím i na Vás. Lina

Moji milí přátelé,Linuško,Dášo,Janako,Andrejko,Mirku,Davide...
Moc na Vás všechny myslím,i na Vaše věrné psí dušičky a posílám Všem srdečný pozdrav a lásky plné objetí...
Jsem stále s Vámi,i s Vámi všemi moc soucítím,opatrujte se,držte se,přeji Vám všem klidný den a klidné tiché vzpomínání na naše pejsky,kteří nás tolik milovali a mi JE... Nesmírně obohatili naše životy,dali nám bezbřehou lásku a rozumněli jsme si s Nimi i beze slov...
A na to nelze zapomenout... Vím,že se opakuji,ale nedá se zapomenout a naši pejskové si to zaslouží...Zdenka

http://www.azylrita.estranky.cz/