Dá se odpustit nevěra?

Jaký má ta otázka smysl?

Seznam vlastností podle důležitosti?
A jak bych měřila míru té které vlastnosti?
Kombinací je nekonečně mnoho a do vzorce je nezasadím i kdybych si ho ještě pamatovala.:-)))
A co jsou vlastnosti bez toho, jak se člověk v té které situaci chová, jak vypadá, i věk hraje roli.
I kdybych si někoho vysnila, v reálu je to nesmysl stejně tak jako vaše otázka. Zaleží na tom kterém člověku.

Já vím čí jsem - především svoje vlastní a pak až to ostatní. A taky se zamotávám, jsem totiž ženská - sem tam se mnou není k vydržení, ale jinak jsem okouzlující dáma.:-)))

Pacholku jdu spát není o co stát.

Pacholečku pacholku dostal jsem chut na holku,odnese to tvoje žena ,až ji čapnu za vemena,pak jí chytnu za pičku vomrdám jí opičku,ty prej mrdáš kata to je má odplata.

Je vidět že ti to po ránu nemyslí Danečku.Budeš v penálu,rakvičce.Já totiž jsem pomocník kata ty impoušku-chacha

...a mám půlmetrovej klacek a zahejbá mi
s mojí rukou,místo aby šoustal sousedky a sousedy,i vás by šoustal.

Právě tam,kde jsi psal ,že budu jsem velice často.Ten otvor je tvojí ženy Pacholku a ona to do něj dělá velice ráda,ty to nevíš?

Mám takový dojem dane že si moc fandíš.Nejsou mezi námi jen samí hlupci.Jednou se ti to totiž vrátí i s úroky hahaha a pak budeš v ...:-))

Odpouštět se má.Já jsem to také sousedce odpustil,že je mi jednou za tejden nevěrná se svým mužem.

Nevěra se dá odpustit, ale záleží na povaze toho druhého...já jednomu odpustila tolikrát, že jsem snad ztratila veškerou hrdost a úctu ke své osobě...jestli se dá prokázat, že to byl jen úlet a nebude to pokračovat, odpustit se dá...když se to opakuje, jako v mém případě, akorát se nenávrastně spálíte a budete hodně dlouho zhrzený....je to svinárna, já to zažila z obou stran, jednou já sama, už to nikdy neudělám, ted se mi to mnohonásobněkrát vrátilo....

Dámy , takovy jeden dotaz, muzu ? zajimalo by mne jak si konkretne predstavujete sveho partnera.. co do vlastnosti..
parkrat se mi stalo ze mi zeny rikaly ty obecne fraze , ale kdyz jsme se to snazili rozebrat tak se do toho zamotaly tak ze ani nevedely ci jsou....

S citama je to těžký. Bohužel nebo bohudík (těžko říct, co je lepší a co horší a jak pro koho) city k manželovi pořád mám (pozitivní a teď už i negativní). Zlikvidovat tolik let (týdnů a dnů) není jednoduché. Mám zhruba jasno, co ještě zkousnu a proč a co už ne, i když vždycky záleží na momentálním rozpoložení - na stejnou situaci můžu reagovat různě - co mě jednou nechá v klidu, mě jindy může max. vytočit a rozhodnu se úplně jinak. - v tom je možná kouzlo okamžiku. :-)))

Nemám pocit, že bych si někdy neuvědomovala svou cenu. Sebevědomí člověku klesne někam k nule, když konečně pochopí (samozřejmě jako poslední ze všech), jak se situace zrovna má. A dá hodně práce, aby si svoje sebevědomí srovnal. Člověk zkrátka nestačí zírat, co ten druhý vymyslí (i když to v té době bylo v rámci jeho zamilovanosti k jiné ženě), jaké nesmysly říká a jak se veřejně chová.

Mě manžel nikdy nic nevyčítal, nevytýkal, netvářil se nespokojeně. Neměli jsme žádné vážné konflikty (ani o výchově dítěte, ani o penězích, kterých jsme dlouho měli velmi málo) - pouze sem tam hádka o nesmyslu. Všichni mi záviděli skvělého manžela a povedené manželsví.
Milenku jsem připisovala tomu, že jsme se brali mladí, žádný jiný vztah jsme ani jeden před manželstvím neměli - nic jiného nepoznali (mě to nikdy nevadilo). Až poměrně nedávno jsem zjistila, že manžel měl krom toho paralelního veřejného vztahu ještě nějaké další, kratší. V té době jsem se ptala, jesli už má ve svém životě jasno s kým, kde a jak chce žít. Řekla jsem, že pokud se chce zabývat jinými vztahy, ať klidně jde, ale beze mě, že mě to nevyhovuje.
Za nohu nikoho držet nemůžu a ani nechci.

Když se člověk zklame v tom, o kterém si myslí, že by měl být jeho nejbližší, je zákonité, že musí začít přehodnocovat. Hlavně se zamyslet nad tím, zdali dále trávit drahocenný čas s člověkem, jehož hodnotový žebříček je diametrálně odlišný.Je to o vlastní sebeúctě. Vztah, který trvá mnoho let, by se měl posouvat směrem od zamilovanosti k vzájemné lásce, úctě a respektu. Ale pokud tohle dodržuje jen jeden nemůže to fungovat. Pak je čas skončit.U nás se vyskytoval úplně směšný paradox. Manžel mi často vyčítal že dávám do našeho vztahu méně lásky než on?! Chápete to? Měl milenky a takhle mě masíroval. Ale tyhle bolavé věci už neřeším, dokonce se je nesnažím ani pochopit. Je to jeho věc.Citově se odpoutat není vůbec snadné, ale v mém případě je to nezbytné. Ahojte

omlouvam se za chyby, psal jsem to v rychlosti...

kdyby nebylo te druhe nevery, odpustila by jsi ?
a jak budes resit sviji citovou stránku se vsím co s tim souvisí... ?

ano , vetsina zen si pprave po nevere uvedoomi svoji cenu a dostane se y prilisne zavislosti na manzelovi...

Mě už taky nic netlačí, udělám co já budu chtít i kdy. Nemusím se na nikoho ohlížet. Udělala jsem pro manžela mnohem víc než on pro mě, i když léta mě i syna velmi dobře finančně zabezpečuje. Ale nebudu s někým kvůli penězům. Na to nemám povahu. Nevěra mi vadí, sama to nedělám a nechci, aby mi to dělal druhý. Krom toho jsem si ho kdysi vzala právě proto, že jsem si myslela, že tenhle mě podvádět nebude.

Možná jsem jednostranná i zaujatá, a jestli jo, tak právě díky manželovi. Dívám se na věc mýma očima. Ohledů jsem měla vždycky až moc. Nakolik se má člověk ohlížet na druhé a kdy už radši myslet v zájmu sebezáchovy jen na sebe? Já jsem velmi spravedlivá a až moc slušná.

Kdybych neviděla všechny manželovi přednosti (v podstatě má větší chybu jen tuhle), tak bych s ním dávno nebyla. Kdyby měl víc chyb, to by se to mnohem lehčeji opouštělo! :-)

Dík za příspěvky, opravdu si myslím, že každý rozumný a vyzrálý jedinec by měl své jednání domýšlet i do důsledků a zvlášť v patrnerském vztahu předpokládat, co to asi s druhou polovicí udělá. Můj muž byl velmi překvapen, že mě jeho ústřely tak zasáhly, vždyť je to v dnešní společnosti "normální". Já myslím, že nevěra normální rozhodně není, jen je velmi běžná. Teď mám nejhorší už za sebou a rozhodnutí, jak se svým manželstvím naložím je na mě. Dám si na to čas, nic mě netlačí. Jsem velmi ráda, že už nejsem před svým okolím za "blbce" a být samostatnější a sebevědomější je moc příjemné. Člověk se naučí být sám se sebou rád.

Odpustit nevěra se dá, ale zcela jistě ne zapomenout, ani ta partnerova a ani vlastní. Podle mého názoru a zkušenosti je důvěra navždycky narušená. Navíc být opět nevěrný je mnohem snazší. Přesto můj názor je jestli se jedná o první nevěru, tak odpustit samozřejmě pod podmínkou jejího okamžitého ukončení. Mileno,hlavně ho nelituj! Není za co!

pro klaru...
pokud je nevera dlouhodoba, navic vicenasobna, tak pryc od nej... to je muj nazor.. pokud ne pryc fyzicky , tak citove urcite... nezaslouzi si vas..

pro m..
je dobre ze si tak verite ale nevim.. pozor na prilis jednostranne, zaujate posuzovani situaci.. chapu ze po manzelove nevere mu neverite, mate na to plne pravo, ale aby jste si z tohoto duvodu neco nevykladala jinak, nez to skutecne je...

Ahoj, taky jsem krasavice inteligentní s chlapem kterého pálí dobré bydlo. Po téměř 20 letech manželství jsem odhalila manželovy dlouholeté nevěry.Byla to sprcha, prošla jsem snad všemi fázemi od zlosti, přes litování se, k přijetí faktu, že můj muž je Jekyll a Hyde. Vždy jsem si myslela, že s takovou ideální rodinkou, potažmo manželkou a perfektním servisem a zázemím, nebude mít důvod se spouštět, ale chyba lávky.Je bohužel velmi nenažraný a jedna žena mu prostě nestačí i kdyby byla sex symbol kombinovaný s matkou Terezou.Je to v něm.Já jsem po tom všem trápení nesmírně osobnostně vyrostla, začala jsem se mít víc ráda, více o sebe pečuji, vzdělávám se a jsem na sebe hrdá. Vím teď, že až můj muž přestane sekat dobrotu (a on dřív nebo později přestane), bez mihnutí oka ho opustím a budu schopná se o sebe i děti dobře postarat.Manžel docela znejistěl, překvapuje ho ta změna, která se se mnou stala. Nechávám ho s jeho myšlenkami a řeším si svoje. Nejvíc ze všeho postrádám důvěru a intimitu ve vztahu dvou lidí,dlouho jsme byli na všechno 3 nebo víc a to je pro mě nepřijatelný stav. Kladla jsem si otázku, je-li možné dát mu znovu důvěru. Odpověď zní, ne na 100%, běžný provoz doma je OK, ale důvěra k němu jako k životnímu partnerovi je pryč. Ale to neznamená, že spolu nemůžeme slušně žít, beru to všechno jako vývoj, cestu, která se mi zaklikatila, ale pokračuje dál. Já prostě budu dál opatrnější a nebudu se dávat tak snadno nikomu všanc.Je potřeba si uchovat selský rozum a sebevědomí.Tak se držme!!!