Dá se odpustit nevěra?

Eviku, tak tohle si rozhodně nesmíš připouštět, určitě jsi skvělá, krásná a jen ten tvůj měl nějaký problém sám se sebou... Já jsem si zakázala takhle si připadat nějak hůře, než ta druhá, a myslím, že v mém případě si ten můj opravdu nepolepšil, ona je možná příjemná na desetiminutý rozhovor, ale jinak si myslím, že je blbá a nemá žádné záliby, které by mohla s ním provozovat (možná kromě sexu? :-(

Prostě si nehledej chyby jen u sebe, ono je to vždycky na obou stranách, ale můžeme se utěšovat, že na té jeho je ta větší, ne? Já osobně, když si přehrávám naše společné doby, rozhovory a vůbec čas, tak nenacházím, co bych mohla provést nějak extra lépe, nebo co by ho mohlo nějak otrávit nebo nudit... prostě musíš si věřit Eviku, že jsi téměř dokonalá a určitě dokonalejší než ta kráva...

Jenom kdybych se necítila tak ponížená,připadá mi,že jsem naprosto selhala, zdá se mi,ža jsem stará, ošklivá a poté,co mi manžel,že ta...... byla téměř vychrtlá ,tak i tlustá.

Eviku, když se to stalo mě, tak jsem se potřebovala nějak vypovídat a zjistit, jaké s tím mají zkušenosti jiní lidé, tak jsem na netu zkusila tyhle diskuze a musím říct, že mi hodně pomohlo, když jsem si tady různě četla, co všechno šíleného různě lidi prožívají a že se dá přežít asi skoro všechno... nějakým způsobem... A že prostě asi každý musí dojít k tomu, že si musí udělat pořádek v sobě sám a že nejspíš zjistí, že pomáhá vyplnit nějak smysluplně čas a prostě se cílevědomě zaměřit na jiné věci, než na ztracený partnerský (nebo možná taky ne...) vztah

Strašně moc děkuju,trošku to pomáhá vědět,že v tom nejsem sama.

Eviku, drž se, já už mám za sebou dva týdny a zlepšuje se to, ale ty první dny byly hrůzostrašné, nicméně to zkus přežít!

Petko, říkáš od července? To už je strašně dlouho, tak s takovou čekací dobou ten můj počítat nemůže, to bych nezvládla, nemám to teda vymyšleno, jak dlouho tomu dám, ale vidím to spíš v horizontu dnů, max týdnů, ale ne měsíců, to musí být k zbláznění... držím ti palce! Jestli by ale nebylo fakt lepší si to rozhodnout sama, udělat úplně konec a žít dál po svém, takhle to musí být k nesnesení, měla bys asi myslet na sebe a odpoutat se od něj... ale mě se to radí... povíme si za pár měsíců...

Ten jeho vztah trval pět měsícu,ale mírné tušení jsem měla.Já jsem taky řikala,že nevěru nikdy neodpustím ,ale ono to po patnácti letech jen tak nejde.Nejím,nespim a proplakala jsem potoky slz. Nikdy bych nevěřila,že to tak moc bolí.

to MM:

jsem na tom naprosto stejne jako ty - bohuzel uz je na tom moste od cervence a i kdyz jsem to ze zacatku citila stejne jako ty, tak ted uz mi pomalu dochazeji sily a mam chut bouchnout dverma a rozhodnout to "za nej"... chjooo..

ale presne - vzdycky jsem rikala, ze se dozvedet o nevere, tak konec, ale pak kdyz jsem si to prozivala, tak jsem si shrnula vsechno, co jsme prozili, ze jsme nikdy zadne problemy mezi sebou nemeli a vedela jsem, ze mi tenhle clovek stoji za to, abych to zkusila odpustit a jit dal... ale je to tezky, sakra tezky...

Ja jsem se o nevěře manžela dověděla před pěti dny a proživám peklo.Sice vztah ukončil,ale nejsem si jistá jestli mu někdy odpustím.

Nevím, jak bych se zachovala, kdyby mi byl partner nevěrný. Záleželo by, jak moc bych ho měla ráda, jaký jsme měli vztah, jak by se choval dál, jak moc by to bolelo...ale nikdy bych ho nevzala zpátky s vědomím, že se přes to přenést nedokážu. Protože pak by to mezi námi bylo jako balvan, já bych se neubránila připomínání, smutku...a to by bylo celé špatně.

No právě, tak ti přeju tu lepší varintu. A to zjistíš asi až za delší čas.:-)

No právě Naivko, tohle se nedá nikdy na 100 % vědět, jestli je vlastně lepší, aby se vrátil nebo ne, že jo? :-) a tak to je bohužel v životě se spoustou věcí... nebo možná bohudík...

to MM: Jo, ten mi zvednul mandle. Nějakej pan "chytrej", ty přímo zbožnuju. Večer tady byli teda větší frajeři.

V osobním ti přeju hodně štěstí, pevné nervy a co je pro tebe lepší (jestli za to stojí, aby se ti rychle vrátil, a jestli to i jinak za moc nestojí, tak ať se ti radši nevrací). :-)

Hodná mrcho, sdílím tvůj názor ohledně soužití dlouhodobého i ohledně udržení vztahu kvůli dětí... máme v rodině případ, že daleko lépe spolu začali vycházet rodiče dítěte, až když se rozešli a našli si oba jiné partnery - což bylo v konečném důsledku i lepší pro dítě...

TO suk: nevím, nevím, jestli ti z toho výčtu vyjde těch 30%. Horko, těžko.:-)

Máš pravdu, dlouhodobé soužití je dřina.
A málokdy se poštěstí, že oba dva chtějí stále budovat a ještě k tomu spolu. Mám pocit, že lidi se rozcházejí častěji a častěji a kvůli větším prkotinám. Já nejsem zastáncem udržování vztahů kvůli dětem, ale mám pocit že na děti se bere menší a menší ohled.

Vidím Naivko, že tě názor Pozorovatele taky zaujal... :-)

Zní mi to hodně chladně, "...po malých dávkách a průběžně..." Ach jak bych já chtěla mít aspoň trošku takovou povahu, abych dokázala fungovat ve vztazích takhle s lehkým srdcem, já svou důvěru do někoho vložím poměrně těžko a nějaký příležitostný sex bokem si taky nějak neumím zařídit...

to pozorovatel: Bingo, malodávkovej nevěrníku, ještě že tak dobře chápeš!:-)))

Nikoho neosuzuju, je to každýho věc.

Já jsem mosty nikomu nespálila, ani nikoho nevyděsila. Kdyby byl každý jako já, to by bylo krásně na světě.

A radit naivním, nebuďte naivní, to je taky trefa do černýho!

Pozorovateli, mám takový dojem, že Tobě asi ještě na nikom opravdu nezáleželo, protože jinak bys pochopil, že někdy to prostě hra není - když ublížíš někomu, koho máš opravdu rád, pak Ti to přece nemůže připadat jako hra!

Naivko, u nás se to profláklo, což mě opravdu zdrtilo... nicméně jsem nechtěla pálit mosty... teď je spíš někde na mostě on a neví na kterou stranu se má dát... Já tomu nechávám víceméně volný průběh, pokud sám nezjistí, že jsem ta pravá, tak mi prostě nestojí za to, abych se jím po zbytek života zabývala...

To jsou Ti zapřísáhlí věrníci a odsuzovatelé. Jednou to zažijí a už pálej mosty. S nevěrou je to jako s očkováním.
Po malých dávkách a průběžně několikrát za život. Pak z toho není takovej průser, tedy pálení mostů. To nejenže vyděsí manžela(manželku),ale i milence (milenku). Takže nebuďte naivní, jde jen o hru!!!!!!

to MM: Já jsem postupem let zažila oboje (a taky myslím, že tu leckdo kecá) a to nevím, co mě ještě čeká.:-)

Mnohem hůř jsem se přenášela přes tu partnerovu, on si nedal pozor, abych já se to nedozvěděla. Myslím, že stát se to může každému (úmyslně, neúmyslně), ale má si dát pozor, aby se to neprofláklo. To není příjemné pro nikoho.

U vás se to asi bohužel profláklo.:-(

Jak to tu teď po sobě čtu, tak mi připadá, že jsem to spíš měla napsat pod nickem "Naivka2", protože to zní fakt naivně... ale bohužel se tak teď cítím