Dá se odpustit nevěra?

To Zessy: Vím Zessy, že to strašně moc bolí a člověk má pocit, že se zblázní. Četla jsi můj příběh a uvědom si, že ty mu prostě můžeš říct sbohem a jít a potom se už čas postará o to, aby ti bylo den ode dne lépe a lépe. A můžu ti říct, že na tvém místě bych to udělala. Čím dřív, tím líp. Protože si myslím, že by ses vedle něho trápila pořád. A své spolubydlící bych vůbec neřešila a už bych s nimi nechtěla mít nic společného. Jo, jo, život nemůže být jednoduchý, kdyby byl jednoduchý byl by asi příliš nudný a nebavil by nás.

To Martina: Ano, můj příběh se zdá neuvěřitelný, ale bohužel i takové životní příběhy jsou. A člověk nad tím přemýšlí a přemýšlí a neví co dělat dál.

To Zessy: Víš, on jí řekl, že je svobodný a ona se do něho moc zamilovala a asi si myslela, že když otěhotní, tak že on bude s ní. Jenomže z jeho strany šlo jenom o sex, on ji nemiloval. To už by dávno ode mně odešel, zvlášť když už s ní má dvě děti. No a když to na něj ušila podruhé , v době kdy ho tím že mi to řekne, vydírala, tak to si zase myslela, že když ty děti budou dvě, tak že se se mnou rozvede a bude žít s nimi. Vůbec asi nechtěla pochopit, že je fakt nikdy nemiloval a když jí to řekl, tak se mu takhle nezapomenutelně pomstila :-(. A já v tom teď plavu a nevím co dělat dál. Jak se rozhodnout aby to bylo rozhodnutí správné.

To Smíšek: kámošce jsem se svěřila,ale má své starosti a nechci jí s tím moc zatěžovat.K psycholožce občas zajdu,vypovídám se,ale pocity mám pořád stejný.Bolí to jak čert.Děkuju za podporu.

To Martina: on mi tvrdí,že nechce,aby ty lži ležely mezi náma,že by se sebou nemohl žít,že je prý vláčel moc dlouho.Sype si na hlavu popel,ale myslím,že chce jen ulevit svýmu svědomí,jestli teda ještě nějaký po tomhle má.

Teda vy máte věci.

to Zessy: Bohužel i tohle se stává. Nikdy nepochopím, jak napadne toho kdo zahne, ještě to "vyblít" partnerovi. Když to neunese, může se vypovídat komukoli jinýmu.

To Martina: Ještě že nejsem vy. Váš příběh je z říše neuvěřitelných - to snad ani není možný.

Vím,že to musí bolet,čtyři roky jsou čtyři roky,ale věř,že čas všechno zahojí.Ale určitě bych se k němu nevracela,ani kdyby chtěl.A jestli máš pocit,že se zblázníš,co zkusit nějakého psychologa,aby ti pomohl to zvládnout?Nebo nějakou dobrou kámošku s kterou můžeš všechno probrat,je lepší to řešit,než se v sobě ubíjet.

Já mám taky vlastně problém týkající se nevěry,i když oproti problému Martiny se bude asi zdát malichrený.
Žila jsem čtyři roky s přítelem,ale velmi často jsem z pracovních důvodů odjížděla pryč-i na delší čas.Ted´se mi svěřil, že mě několikrát, když jsem byla pryč,podvedl.Strašně to bolí a on tvrdí,že si ted´chce od našeho vztahu odpočnout.99,9 procent dne myslím na to,jak mě podváděl.Představuju si to v živých barvách a dělá se mi zle.Další problém je,že jsme měli dva spolubydlící-kluka s holkou,kteří samozřejmě o všem věděli.Tedy o jedné z těch nevěr,kterou si přítel přivedl domů.Je mi na zvracení.Nenávidím je všechny,dělali ze mě idiota.Potkat je nechci,ale přemýšlím,že jim napíšu,jak moc mě zklamali. V hlavě se mi ted´odvíjí film a já to neustále řeším.Asi se z toho zblázním.

Ahojky,
Martino,je mi líto,co se ti stalo.Je to velmi složitá situace.Já bych se být tebou nerozváděla.K manželově nevěře jsi přispěla tím,že jsi ho odmítala v posteli a on šel zkrátka jinam.Takhle to chlapi bohužel řeší.Ovšem jeho exmilenka byla pěkná kráva.Ušila na něj boudu v podobě dvou dítek a to je humus.Naprosto chápu tvé dilema,ale zkus ty děti přijmout jako fakt.Už to nelze odčinit,ale máte přeci spolu holčičku,která si také zaslouží lásku vas obou.Pokud manželovi věříš,nerozbíjej své manželství.

pema: jsem na tom podobně

Můj manžel si před osmi roky našel milenku, protože jsem ho odmítala v posteli. Byl s ní nějakou dobu, ona mu potom řekla, že s ním čeká dítě a on jí řekl, že je ženatý a má 4 letou dceru a že s ní dítě nechce. Ona se pokusila o sebevraždu a začala ho vydírat, že když za ní nebude jezdit tak mi vše oznámí. Potom otěhotněla podruhé. To už mi manžel všechno řekl a přestal za ní jezdit. V roce 2004, když její dvě děti měli 3 a 2 roky dala mého manžela k soudu kvůli určení otcovství. Testy byly moc drahé a neměli jsme na ně. Tak ho uznali jako otce a začal platit. Ale nejezdil tam. Nyní se mi přiznal, že před půl rokem mu to nedalo a musel ty děti vidět, jestli jsou mu podobné. Začal tam jezdit, před měsícem mi o tom řekl a já jsem ho donutila udělat testy otcovství, které oba dva vyšli pozitivní. Nyní za dcerami, kterým je 6 a 5 let každých čtrnáct dní jezdí a platí na ně. S bývalou milenkou už prý dávno nic nemá. Jsme spolu 13 let a máme 12letou dceru. Se mnou další dítě něchtěl z toho důvodu, že kdyby to všechno jednou prasklo, což se nyní stalo, tak abych nebyla se dvěmi dětmi sama. Tvrdí, že mě má rád a že chce zůstat se mnou, ale že prostě nemůže jen tak zapomenout na to, že má někde dvě děti. Měla bych ho nenávidět, za to co mi udělal, ale pořád ho mám ráda. Pořád si říkám, že nevěru jsem mu odpustila a ty děti, že jsou jenom následek té nevěry a vůbec za nic nemůžou, ale opravdu nevím, co mám dál dělat. Mám se s ním rozvést? Když spolu zůstaneme, budu se muset naučit ty děti respektovat a to nevím jestli dokážu. Byl mi nevěrný pouze s touto ženou, tím jsem si jistá. A vím, že už by to neudělal, protože se tak tímto vším vyškolil, že už na nevěru nemá ani pomyšlení. Je mi 32 let a manželovi 35. Co mám dělat?

Když tady čtu vaše příspěvky,tak se mi zdá,že jsem na tom ještě docela dobře.Nesnesla bych,kdyby měl můj manžel třeba tři roky milenku.Nevěrou jsem si prošla,byl to jen krátkodobý ulet.Ani ti jsem nemohla překousnout,ale kvůli dětem jsem se snažila.Ale můžu říct,že s nevěrou se naučíte žít,ale nikdy neodpustíte.A taky vím jedno,a to že kdyby to udělal ještě jednou,tak to bude dělat celý život a to bych nesnesla.I když by to bylo hodně těžký,rozvedla bych se.V manželství má být důvěra a když není,nemá smysl se trápit.

Jestli vám psycholog nějak pomůže, třeba jen tím že se můžete někomu vypovídat, tak vůbec nemějte obavy, využít ho znovu. Klidně si najděte jiného psychologa, jestli vám tenhle nesedí. Žádný vám nebude říkat, že se máte rozvést, když se vám do toho nechce, spíš se vás bude snažit navést na udžení manželství. Psychologové slyší od lidí, že snášejí mnohem horší věci. Nemáte důvod se před sebou stydět. Jestli se má někdo stydět, je to váš muž.

S rozváděním si dejte klidně načas, nemáte kam spěchat, sbírejte síly - rozvod bývá pěkně nechutná věc a může vás připravit o hodně nervů. Nevím, jak jste na to finančně, většinou je na tom vdaná žena mnohem lépe. Já bych si s tak malým dítětem počkala, čas ukáže a nějak se to možná vyvrbí samo.

A jesli o nevěře vašeho muže ví někdo z okolí (kolegové z práce, sousedi, někdo z rodiny), tak si s tím nelamte hlavu, za to nemůžete a kdo si co myslí, vám může být ukradený.

Jestli jste myslela ty 2,3 měsíce jiného vztahu (co se kde píše, že by za tu dobu měla nevěra odeznít), tak na to se klidně vykašlete. 3 roky, o kterých píšete, to není žádná vyjímka. I to rozcházení, scházení - tak to často bývá.

S tím překlenutím nedůvěry a nevěry - určitě se to může podařit, ale musí chtít oba dva. Když jsme s manželem v zimě začínali znovu a vypadalo to, že to OBA myslíme vážně, doufala jsem a věřila, že se to zvládne. Jenže když zklamal znovu????

to Elke: no, kdyby to byla jedna = jednorázový úlet, nebo tak maximálně dva, tři měsíce "užívání si bokovky" a pak návrat k manželce a zapomenutí na milenku, budiž. Ne že bych to nesla lehko, ale taky bych si řekla, že to se může stát každýmu a že kvůli tomu rodinu rozbíjet nemusíme. U nás to ale je bohužel už problém, který se táhne tři roky, manžel se s milenkou rozešel tak nějak jako vážně třikrát - a vždycky se dali znovu dohromady. Tak já nevím...přitom doma by to fungovalo, nejsme jenom rozhádaní, o dceru se staráme společně a funguje to fajn, jen já prostě neumím unést fakt, že stojí o jinou. opravdu myslíš, že neexistuje manželství bez nevěr?????

to Sylva: a jak to chceš řešit do budoucnosti? můj manžel by asi nejradši obojí - být s námi doma a stýkat se s milenkou, ale to je pro mě trochu nerealistické. ty to tak plánuješ? Nebo počítáš s tím, že třeba do roka se jednoho vzdáš? a kterýho?

Jinak Martina radí docela dobře - pomoc psychologa jsem už jednou využila, hned na začátku tohoto problému. teď už ale mám pocit, že to je až blbý znovu někoho kontaktovat - jako že mě každej řekne, že jsem blázen a proč jsem se dávno nerozvedla atd. A já nevím, co říct... že pořád v něco doufám? vždyť já se stydím už i sama před sebou, že to snáším :-( a přitom to pořád nemůžu ukončit a nemám sílu říct DOST

Jak se jednou nevěra ochutná už nejde přestat.

Petře II, jsem trochu skeptik. Prozrazená nevěra je pro vztah většinou smrtelná choroba. Pokud tvoje partnerka není zároveň tvoje manželka a ty by sis ji chtěl jednou vzít, asi sám uznáš, že byste si do manželství vzali nepěkné dědictví minulosti. Jak se ti jednou spustila, už se kurvit nepřestane. Manželství mohou někdy stmelit děti, tak někde možná může ten svazek fungovat, ale nevím jestli naplno.

Taky myslím, že si dost fandíš.

Nevěra se jistě dá odpustit (záleží na spoustě věcí), ale zapomenout těžko.

Kdo je věrný, bude nevěru druhého vždycky špatně snášet.

HA,HA,HA,HA

Ahoj.Před pěti lety jsem zjistila,že mi je manžel nevěrný.Hrozně mi to vzalo to bych od něj nikdy nečekala.Odpustila jsem mu i když v tom pokračoval ještě půl roku.Měla jsem za to,že já bych takhle podvádět nemohla.Ale před rokem jsem se s někým seznámila a kamarádství přerostlo v něco víc.Nechci se rozvádět,ale ani ukončit to krásné co začalo.Nevěru teď beru jinak a dokonce jsem manžela pochopila.Jen doufám,že i on odpustí mě kdyby něco.

Já nevímjak vy, ale já znám snad jen 2 kamarády, co podvedli. Většinou podvádí holky. Mě ta moje taky podvedla. Já jsem to vživotě neudělal a neudělám. Je mi to proti srsti. Takže věrní chlapy existují. Na otázku zda se dá nevěra odpustit odpovím asi takto. Samozřejmě že se dá odpustit. Jako cokoli jiného. Já sám jsem teď v době, kdy řeším nevěru své partnerky a sám nevím co a jak dál. Tu nevěru jsem jí odpustil a to vážně. Horší je, jak se vyrovnat se zradou a se lží, která tu byla. Tu si myslím nedokážu odpustit. Chce to čas , klid a hlavně si člověk musí uvědomit co obnáší, pokud neodpustí, ale žije s ní dál. To musí být silná osobnost, aby to vydržel.

damy, z vasich prispevku mam pocit, ze co chlap to podle nekterych z vas , ton podrazak..
ano, je mnoho paru kteri si po nevere v nicem neveri, ale je spousta paru, ktera to dokazala preklenout a veri si dal...