Dá se odpustit nevěra?

slova, slova, slova, nevěř...jasně, že nebudu hltat každé slovo, které mi řekne. Dneska mi třeba psal, že má strach, aby jeho holky nedopadly, jako u Mauerové. Že je psychicky utýrá. Věřím, že to nemají jednoduché, když je bere s sebou ven a tam holky vidí, jak se maminka muchluje s cizím pánem. Nic příjemného. Dneska vím, že s ním na ty závody opravdu jela, tak ať si to užijou, jen jsem zvědavá, kdy manžílek dorazí domů,když kopretina nahlásila návrat zítra dopoledne... uvidíme. Ach jo

to je přesně můj...slova, slova, slova, nevěř mu ani slovo!

Jitko,kde jsi sehnala číslo...on mě kontaktoval sám...

jde to, musí být vůle odpustit motivovaná něčím silnějším než ego...

No, tak to je docela psycho,...Byla to spíš schíza. Psycho má v tomhle případě skoro každý. Ne sice úplně stejné, ale některé prvky jsou si strašně podobné.
Časem to přejde, člověk se vyrovná časem se vším, protože mu nic jiného stejně nezbyde.:-)

to je přesně můj...Jitko, asi to není na mě, ale já si myslím, že ty to musíš překonat, vystřízlivět by měl tvůj muž. Zdá se mi, že je částečně mimo, že se v tom opravdu pěkně plácá (a to jsem si vždycky myslela, že člověk se při zkušenosti poučí - jemu se to už nejméně jednou stalo - ale někteří lidé jsou asi nepoučitelní). Ta jeho nádhera je možná taky zamilovaná, ale ženský bývají vypočítavější, i v zamilovanosti kalkulují víc než muži.
Právě ta zamilovanost neodezní hned, nějakou dobu to trvá a 3 měsíce na to většinou nestačí, aby člověk procitl. (Já zažila, že můj muž byl tak mimo, že se začal oblékat jako teenager, změnil názor na plno věcí, moji přátelé a známí si klepali na čelo, když viděli, co vyvádí - řekli mi to až časem.)
Zamilovanost je jako "opice" a časem přejde. Neznamená to, že tebe nemá rád. Láska je něco jiného, mnohem trvalejšího, zamilovanost za nějakou dobu přejde a člověk vystřízlivý. Např. můj muž se poté vrátil do svého stylu oblečení i názorů.:-)
Já zjistila, že v době jeho největší zamilovanosti nemělo smysl snažit se z něj dostat nějakou odpověď na společnou budoucnost. Buď byla odpověď pokaždé jiná, zřejmě podle momentálního rozpoložení, a nebo taková, která se mi nelíbila vůbec. Radši jsem s ním moc nerozebírala, nemělo to smysl. Ale tvářila jsem se, že s ním počítám.

Nevěra se nedá odpustit. je to velká trhlina ve vztahu. Sama bych neodpustila a odešla pryč, nebudu se předse užírat.

manželovy kecy "Ty si myslíš, že to jde všechno ze dne na den utnout? Někdo se ke mě chová slušně a neuráží..." mají být co, výtka tobě, že ho urážíš a chováš se k němu neslušně ? Tak tohle si nenech líbit, nebo se později dočkáš ještě toho, že na tebe bude svalovat vinu za jeho úlet- mě se to stalo, nakonec jsem si po roce trápení vyslechl "vyspala jsem se s ním protože jsme se s tebou pohádali o tramvaj- a s ním se tak hezky povídá " případně jiné varianty sobeckých blábolů.

No, tak to je docela psycho,...leo, jak dlouho je to u vás?

No, tak to je docela psycho,...to je přesně můj případ... myslím si, že u nich to trvá asi dva měsíce, ale já to registruju kratší dobu, takže na vystřízlivění mám ještě hodně času. Po dnešním rozhovoru s manželem mám pocit, že se v tom totálně topí. Už mi to sice říkal několikrát, ale máchá se v tom pořádně i podle toho, že jí několikrát opakoval, co jsem to zaregistrovala, že ho mrzí, že jí takhle zkomplikoval život. Asi by z toho rád ven, ale nemůže, protože se do něj dotyčná bláznivě zamilovala. "Ty si myslíš, že to jde všechno ze dne na den utnout? Někdo se ke mě chová slušně a neuráží. Ale já ti říkám, že nic měnit nechci, nikam se stěhovat nechci, rám tě rád a chci být s váma" jak já bych mu to chtěla věřit... a snad je i proto ta jeho kopretina tak rozladěná... ach to plemeno...

jo, psa nemáme a ani bych ho...Jak ti ten článek poslala, to nechápu, vy se znáte?

Nevím,jestli myslíš část...No, tak to je docela psycho, koukám, že ještě zdaleka nejsem u konce:o( Taky jsem šíleně zhubla, ale to už je ok, spím, dokážu se bavit a tak, myslím, že to nejhorší mám za sebou. Teď ho potřebuju jednak kvůli financím a navíc nejsem asi ještě schopná být sama.

myslím si, že neví, že...Já myslím že to,že máte spojence v jejím manželovi je velké plus.V pradně mají pravdu s tou zamilovaností.Můj ex také objevil "velkou lásku",kvůli které zbořil všechny mosty.Když si jí doslova vybojoval (byl tak zblblý,že kromě jiného přerušil styky s dcerou-partnerce to vadilo a porušil prakticky veškeré zásady,které až do té doby zastával a kvůli kterým jsem si ho vážila),vydržel s ní jen pár let.Doslova.Opustil a rozvedl se s ní ve chvíli,kdy těžce onemocněla.Kvůli další velké lásce.A hádejte jestli s ní vydržel.Zatím držím smutný rekord délky vztahu s ním já-21 let.Takže v poradně mají pravdu s tím vystřízlivěním.

jo, psa nemáme a ani bych ho...Tak venčete psa rodičů, nemusí být váš.:-) Nevím, jak to máte s alergiemi, byl to jen tip.;-)

To o čem píšeš je ale...Nevím,jestli myslíš část nebo celek, Leo. S nadhledem se na to dokáže člověk dívat až když se s tím vyrovná, má to jako uzavřenou kapitolu. Každému to trvá jinak dlouho.
U mne to celé trvalo strašně dlouho (jsem totiž vytrvalá a nevzdávám se rychle), na začátku mě to zjištění hrozně "zdrblo", než se mi vrátilo sebevědomí do původního stavu, trvalo víc než měsíce. Nejhorší byly první 2,3 měsíce, jak už jsem psala, nespala jsem, zhubla asi 3 konfekční velikosti, vypadala jsem jako duch, byla jsem mimo. Po půl roce, roce už bylo líp, měla jsem utříděné částečně priority, nemyslela na to stále, měla jsem několik variant. Hodně mi pomohl přítel, kterému přesně v té době utekla manželka. Vlastně si mě našel on (i když to nikdy nepřiznal, určitě se dozvěděl o mém manželovi, bylo mu taky mizerně a tak mi pod záminkou zavolal, jestli nemám nějakou rozvedenou kamarádku). Já nikoho nehledala. Ale to je už zase další kapitola. Odborníci nedoporučují přebíjet jeden vztah druhým. Mě to pomohlo, i když pak z toho vylezlo, že jemu manželka utekla za milencem, protože ji věčně podváděl a k tomu byl cholerik, užila si s ním víc než já s tím svým. Takže než jsem stačila odejít do jiného vztahu, ukázal se horší než ten můj. Stávají se různé věci.
To je i odpověď na otázku, jak jsem snášela čas, kdy můj muž byl s milenkou. Postupně mi bylo líp, přítel na mě byl na začátku neskutečně pozorný, balzám na duši /taky se dušoval, jak je věrný a co mu ta jeho žena strašného vyvedla :-)/užívala jsem si víc než ti dva. Oni - manžel s milenkou- si spolu založili firmu, o práci se bavili stále, a to jim asi bylo osudným, začalo jim to lézt na nervy, navíc manžel se nerozváděl a vracel se občas domů a jejich společné dítě, jak ona by si přála, stále nikde, třicítka se jí blížila.... Postuně to vypadalo víc a víc jako "když se dva perou a třetí se směje". Pak už jsem všemu nechávala volný průběh, řekla jsem si, že se uvidí.

Rady se nedají paušalizovat, každý člověk je jiný a nachází se v jiné situaci, ale je dobré vyslechnout si různé zkušenosti. Některé si člověk vyslechne a hned vyřadí jako nepoužitelné pro něj, některé si nechá projít hlavou a některé se mu zalíbí. Aspoň já jsem to tak měla. Některé pohledy jiných lidí z úhlů, které by mne nenapadly, mi dost pomohly. Možná ty moje taky někomu pomohou.

Jitko,kde jsi sehnala číslo manžela té potvory?Znáte se?

jo, psa nemáme a ani bych ho nechtěla. Jednak kvůli alergii a jednak proto, že bych se o něj stejně musela starat já. Naši mají psa a to mi stačí. Bydlí pár metrů od nás... to mi připomnělo, že mi kopretina poslala článek o tom, že bych si psa měla koupit. Prý se s ním dobře povídá. Tomu věřím, ale jejího věčně hlídá tchýně...

Zajímalo by mě jestli váš...myslím si, že neví, že jsme spolu v kontaktu... nemáme důvod jim to říkat...hokly se určitě tatínkovi pochlubí, že s nima byl strejda. To uvidím dneska, co mi napíše... taky nechápu, proč holky tahá s sebou. Mám strach z toho, že je to tak, jak píše D. že si kopretina vytváří novou rodinu, nebo se alespoň snaží...Dneska mi v poradně řekla, že to pro mě nevypadá špatně, když dělá ústupky vůči mě. Máme tomu dát ten půlrok, to už ta zamilovanost přejde a pak se uvidí, ale že mám šanci... co jiného by mi taky mohla říct, ale důležité je to, že je mi lépe...

inko, mám takovou...Smutný takhle zahořknout.Osobně bych nedokázal zůstat sám,každá ženská(chlap)není stejná a pak,jsem optimista s heslem ,,Kupředu zpátky ni krok,,
A ještě si neodpustím takovou poznámku-kdo chce lásku dostávat,musí jí taky umět dávat.

Inko, nejlépe by ti...To o čem píšeš je ale možné až nějaké delší době. Jak dlouho ti trvalo, než jsi se nad to takto dokázala povznést? Já po roce pořád nejsem srovnaná. Sice už dokážu být většinou v klidu, našla jsem si vlastní zájmy atd., ale v pohodě teda určitě nejsem. Jak jsi prožívala tu dobu, kdy býval s ní?