Dá se odpustit nevěra?

u nás dohromady nic nového....seď doma, když máš dítě v horečkách!!!!

Pepo, pravda je, že ta...u nás dohromady nic nového. Tatínek opět o víkendu venčil škebli a její holky, ale tentokrát přijel domů dopoledne. Musela jsem s malým na pohotovost, protože měl už od pátku rána vysoké horečky a nešlo mu to srazit. Píchali mu, bobkovi ucho. Já se s ním celé dny trápila a tatínek v p... byl docela nervózní, že jsme nebyli doma, když přijel a při zjištění, že jsem v nemocnici slíbil, že zajde do lékárny, nakoupí, přibere mi do auta naftu... uvidíme, s čím zase vyrukuje. Teď je zrovna v práci, ale já bych potřebovala jít za půl hodiny do angličtiny, tak doufám, že dorazí. Uvidíme...

Pepo, pravda je, že ta třetí byla s námi v myšlenkách dost dlouho, ale ne napořád.
Nic netrvá věčně.
Jitko, napiš, jak se to vyvíjí dál, držím palce tobě i ostatním, ale málo se sem teď dostanu.

Nevěra se odpustit možná dá (sám to neumím), ale určitě se nedá zapomenout. Ten/ta třetí prostě bude s Vámi (v myšlenkách - ať už Vašich anebo partnera) už napořád. Pokud to tak chcete (a snesete), pokračujte ve vztahu dál. A navíc - když už se to stalo jednou, proč ne podruhé, potřetí... Tak to je.

To je pravda, můžu...a o tom to asi je. Pro někoho by bylo jednoduché, to utnout ze dne na den, ale já to tak nedokázala a s takovou budu mít opravdu jistotu, že jsem udělala maximum pro záchranu svého manželství, ikdyž v tuto dobu chlap není ideální a budu pak moct odejít s "čistým štítem" uvidíme, ale asi to potrvá ještě dlouho...

Jitko držím palec ! je to na bednu, bolí to ale jak vidím tak bojuješ a necháš si poradit, to je fain. Já udělal chybu že jsem nemířil rovnou do poradny... pokud je to tak složité tak to je na jednoho moc, ale už to nevrátím :( a litovat je pozdě

Držím...To je pravda, můžu potvrdit, i já se v tom plácám už dlouho a jsem dnes ráda za to, že jsem udělala všechno a že jsem poznala, že zase o tolik nepřicházím. Každé další svinstvo, které udělá je k něčemu dobré. Já už dnes vím, že o nic nepřicházím, ale kdybych ho vyrazila před rokem, asi bych si to dnes vyčítala. Nech ho, ať se ukáže v celé své kráse a ty to můžeš skončit až budeš připravená, nebo taky vůbec ne. Nemysli na hrdost ale na to, aby ty ses cítila dobře, aspoň chvíli, a pamatuj si, že ty chvíle budou čím dál delší a lepší. Počkej si, až budeš mít v hlavě jasno, bolí to a trvá to dlouho, ale to se zkrátka nedá nic dělat.

Držím palce-moc!Uvidíš.Já ještě chtěla jen napsat,že i když jsem teď ráda,že jsme od sebe,jsem i ráda že jsem udělala předtím všechno co jsem mohla,aby to tak nebylo.Nehledě k tomu,že kdybychom šli od sebe okamžitě,možná bych nepoznala tu odvrácenou část o které jsem do té doby neměla tušení a dodnes třeba litovala :-).Takže jak jem psala jinde-nakonec se všechno ukáže dobré,i to co tak napřed nevypadá.Uvidíš že to tak budeš mít i ty-tak,či tak

Sárko, mluvíš velice...Ahojky.

Tak mi v poradně schválila, že mu to můžu říct, že jsme spolu v kontaktu. Jen musím počkat na dobrou příležitost. Snad dneska bude. Včera, když jsem přijela z kurzu, byl protivný a já byla milá. Okoupala jsem se a on v deset večer odjel. Tentokrát psa nevenčili. Vrátil se kolem půlnoci a šel si lehnout do ložnice. Normálně se přítulil a dal mi pusu a když jsem se ho na to dneska ptala, řekl mi, že mu mě bylo líto... prý to dělal kvůli mě i kvůli sobě.
Poradna. Mám to prý nechat ještě tak, zkusit do něho nedlubat a snažit se z něj dostat co nejvíce pro sebe a pro děti. Teď totiž nejsem ve stavu, kdy bych to byla schopná utnout. Sice by mi prý na chvíli bylo líp, ale pak bych toho litovala. Ona mi tvrdí, že si myslí, že jim to stejně nevydrží, ale to není podstatné. Škeble hodně tlačí na pilu a to se jí může stát osudným. Včera se prý bavili o bytu. Chlap chce jít do 2+1 a ona samozřejmě do většího, což se mu moc nezamlouvá. No, uvidíme... příští měsíc si ji pozvou do poradny. Jsem zvědavá, jak na to zareaguje. Bude se holka divit, že to její chlap řeší... a tak si žiju. Ze dne na den...

Sárko, mluvíš velice dobře-tedy píšeš a máš naprostou pravdu. Ulet asi bez následků časty není. Myslím to následné chování manžela..Taky občas jsem litovala, že vše zničila taková "blbost"..Clověk potom znovu buduje svůj život naprosto jinak a vše je pryč..Nesmí se vzpomínat, protože co bylo není a nakonec mám často pocit,že vše hezké byly jen mé představy.Protože skutečnost,jak se potom zachoval ukázala, že to nebyl člověk,jakého jsem ho celé roky vnímala...Dnes si říkám, že to v lásce je stále. Jeden miluje víc a má pouhé představy..Protože asi nikdy nepoznáme druhého pořádně.
Jenže nato přijdeme pozdě a někdo vůbec. Nechci se už nikdy zamilovat a hlídám si to pořádne. Chodím občas na pozvání na kafe,ale pak raději vycouvám, pokud je někdo hodně pro mně sympatický, doslova zdrhám..Mít ráda ano,ale lásku nikdy..Mám ted ráda vlastní názor, používám mozek a to by bylo pryč.Láska bere rozum:-)
Pokud se rozhodneš rozvést, neboj se.Srovnáš se jako já a chce to jen trochu vůle. Tak jsem se naštvala, že jsem po pár týdnech měla na bývalého ještě trochu zlost,ale zároven jsem žila v pohodě.Dokonce s ním dodnes občas mluvím a už je to pár let. Pamatuji si vše,ale nevadí mi.Je to jeho věc, že má na sobě to,co mi provedl. Kupodivu občas cítím, že si je toho dobře vědom.
Nedá se napsat,jak se to dělá, to je na dluhé psaní. Ale zbavit se závislosti na lásce jde dobře!Stačí vydržet tu bolest a zklamání a nedělat si iluze. Hlavně dál žít a nevzpomínat.

Jestli se dá odpustit nevěra ... o nic jiného jsem se přes rok nesnažila, ale musím říct, že jsem to nějak neustála a schyluje se k tomu, že vztah, který trval dvacet čtyři let a jsou v něm dvě děi ukončím. Asi jsem potřebovala k tomu odpuštění mít ten pravý pocit, že manžel měl pouhý úlet, který zmizel a on bude takovým partnerem jako dřív. Nestalo se tak. Je už jiný, změnil se. Lituji toho, je to z mého pohledu škoda, protože asi nešlo o nic dramatického ani zásadního. Odpověděl na inzerát dlouho vdané ženě, kterou domácí jistota a zaběhlý řád nudil a hledala otevřeně povyražení. Jsem přesvědčená, že oba věděli na začátku, že pálit mosty, opouštět děti a vše za léta zbudované nechtějí. Manžel potřeboval takové ty věci, jak to čas nese, dlouholetý vztah a rutina zvlášť. Vybočení ze stereotypu, ochutnat zakázené ovoce, upevnit si sebevědomí, dobít baterky, asi mnohý to zná.
Proč tohle píšu ? Aby si množná ti, kteří čtou a o podobném vybočení ze stereotypu uvažují a přitom jsou názoru, že se nikdo nic nedozví, bude to nevinné a ničemu to nebude škodit uvedomili, že v sázce je příliš mnoho. Že lákadel a ponutek je spousta. Že pouhý plánovaný flirt však může zničit skutečné hodnoty. Seznamky jsou narvané nabídkami vdaných žen žijících s pocitem, že jim ujíždí vlak, touho být ještě žádoucí, unavenými z dlouholetých svazků, toužícími urvat ještě něco rádoby hezkého. Muži na to reagují. A stane se, že to, co mělo být úletem zničí rodinu. Myslete na to prosím.

Moji nynější manželku jsem poznal v jejích 15ti letech, mě bylo 17. Dnes nám je 26 a 23 let a jsem třetí rok manželé. Ten rok po svatbě, kdy mi každý v práci i jinde říkal, že jsem blbej a oženil se tak mladý mi to asi vlezlo do hlavy a začal jsem mít vůči sobě výčitky, že jsem si zkazil život, že už nebudu moct udělat to co jsem chtěl. Prostě jsem se choval jako kretén a vůbec jsem nekoukal na to, jak ubližuji manželce. Pak mě to naštěstí přešlo. Ale pak jsem se v rámci služby přes internet seznámil s jednou paní, má už dvouleté dítě a milujícího přítele. Zprvu naše komunikace byla o rodinách, o starostech v životě atd. ale pak se to nějak zvrhlo a začaly jsme si psát o sexu a o našich představách, jak spolu souložíme, přitom jsme se nikdy nepotkaly a já bych o to ani nestál, prostě jsem to dopisování bral jako útěk od reality, jako když koukám na erotický film a mohu do něj zasahovat. Manželka na to po asi půl roce přišla. Ty měsíce po odhalení byly neskutečné a pro mě hrůzyplné. Zasloužil jsem si to, dělal jsem něco, co se dělat nemá. Teď ale můžu říct, že se náš vztah prohloubil a přijde mi o mnohem lepší něž kdy předtím. Nečekám, že mi má žena odpustí a to je asi důvod, proč se stále snažím být lepší.

Zpočátku jsem předpokládala i doufala,že jak se říká vystřízliví a mysleli si to i všichni ti kdo nás znali jako stabilní pár-problém byl možná i v tom,že u něj hrálo v odchodu velkou roli i to,že jeho nová "velká láska" byla velmi dobře finančně situovaná.Jí opustil,když se přestala nechat ždímat,protože těžce onemocněla a začala myslet na zajištění svých už dospělých dětí.
Ale opravdu bych si netroufla někomu radit odejít nebo zůstat jen na základě svých zkušeností.Znám páry,kdy k rozchodu nedošlo,manželé se k sobě vrátili a jsou spokojení.

Já byla hodně blbá,takže...jak já ti rozumím. Jsme spolu sice 8 let, ale opravdu jsem byla ze začátku šíleně zamilovaná až mě to samotnou děsilo, že je vůbec něco takového možné. Jak on byl úžasný a to dokáže být občas i teď a proto ho možná ještě pořád trochu omlouvám. U nás to zatím trvá dva měsíce, co o tom vím... koukala jsem se na rady právníků a je mi jasné, proč říkají, že vás rozvedou až po půl roce, kdy spolu nežijete. To už tam nejhrajou hlavní roli emoce, ale už se přihlíží k rozumu...

Já byla hodně blbá,takže to trvalo mnohem déle než u "normálních" ženských.Omluvou je mi snad to,že jsme byli spolu 20let a nic nenaznačovalo,že by něco něbylo v pořádku.Prostě jednoho dne,asi 2 dny po tom,co jsme se byli podívat po nové posteli,protože stará se rozpadala,mi ex oznámil že žijeme v hluboké krizi a proto si našel někoho jiného.Protože jsem ho do té doby znala jako opravdu čestného člověka,kterého jsem si hluboce vážila,věřila jsem všemu,co mi říkal a snažila jsem se ho "pochopit"jak žádal.Zásadní chyba,manipuloval se mnou jak zkušený podvodník,i proto,že mě znal jak své boty.Doba,po kterou jsem ho před sebou i jinými omlouvala byla ostudně dlouhá,trvala 2roky (i když už jsme byli dávno od sebe).Omlouvá mě snad jen to,že to bylo,jako by byli dva naprosto odlišní lidé-jeden milující manžel a otec,laskavý,slušný a velmi čestný a druhý jako jeho pravý opak.A to jsem nebyla jediná,zopakoval si všechno skoro do písmene přesně se dvěma dalšími následnicemi.Tam ale netrvalo tak dlouho období,kdy bylo všechno skvělé,jednou to bylo 5 let,podruhé 7.Ale k otázce-než jsem v sobě všechno vevnitř utla a než mi došlo,že to byl vlastně velice obratný manipulátor,trvalo 2 roky.Ale pak to stálo za to-ta úleva!Nejen proto,že jsem byla "odmilovaná",ale že mi konečně došlo,že to nebylo ve mě,i že jsem nakonec pochopila,že různé věci,které mě trápily nebyly v mojí psychice,ale v jeho aranžmá.Dokonce to došlo tak daleko,že mi bylo líto jeho dalších parnerek,protože si prošly tím samým-jen to měly zhuštěnější.Rozchod a rozvod jsem nakonec vnímala jako to nejlepší,co mohlo být,dokonce lituju,že se to nestalo dřív.

holky, píšete, že jste takovou situací prošly. Jak dlouho to u vás trvalo, než jste to utly? Teď už pomalu začínám věřit tomu, že to taky udělám, ale ještě jsem k tomu úplně nedozrála...Asi je to všechno o tom čase...

pomohu ,poradím jsem kartářka a ni nevíte co se děje, zavašemi zády mohu poodhalit tajemno ,a co vás čeka a naco čekáte právě vy

Ještě jednu...No,máme toho dost společného-myslím zážitky.Ale myslím si,že člověk sice může poradit podle svých zkušeností,ale právě ty zkušenosti jsou tak individuální a lidé tak různí,že se jednotlivé rady liší.Jitka-a vůbec každý se bude stejně nakonec rozhodnout sama.
Za tu škebli se omlouvám,ale vážně mi to blesklo hlavou :-)

Ještě jednu část...marodila jsem se zánětem..V té době,kdy to prasklo,jsem se dva dny předtím vracela z vyšetření a bylo mi sděleno,ze mám asi nádor..On to veděl a já musela čekat 3 týdny na vysledky. Přesto,když ona mu zavolala a brečela,jak ho miluje, odešel a mně nechal v té nejistotě a to je jen jedna z mnoha částí...Proto radím i Jitce, ukončit to. Kdyby ji cokoli potkalo, nechá ji a to je pocit tak šílený, ze si to nedovedete představit..Nakonec se ukázalo, že nemoc to je,ale ne tak fatální..Další bylo, že ta sketa to věděla..Taky to nakonec odnesla,ale to je už jiný příběh.Dočkala se stejného, co jsem dostala já.
Nevěra je jedna věc,ale to jednání a podrazy,by mělo být neodpustitelné! Raději jsem si vybrečela cele noci,než takovou zrůdu duševní vzít zpátky.A vybrečí se časem každy!! Jsem ted naprosto ve fajnu a strašně se všem snažím ukázat, že to jde, obětovat srdíčko..Ty city nejsou nesmrtelné;-)

D, máš pravdu..Vypadat by to tak taky mohlo,ale nejsem škeble:-) Já takové škeble nesnáším a sama jsem něčím podobným před lety prošla..jen tak naokraj, chodila jsem na doktorka.cz a v jedné debatě mi hodně připomínalo, mého hodného manžela, tak jsem mu to se smíchem řekla a ...on začal být podivně nervní...Po měsíci jsem zjistila,že si tu jeho milenka vylévala srdíčko a psala o mně,jakou ma doma semetriku,jak mu vadím a raději tráví čas se psem v lese o vánocích..Jenže on se mnou seděl u stolu,byl milý a do lesa se u nás v zimě nedá, protože na cestě bávají vysokánské závěje,Prostě ji lhal a ona se tu chlubila,jak ho mám zmáklého.Kdyby si to býval přečetl...jenže k ni nakonec utekl.Vydrželo jim to 3 měsíce,ale vzhledem k jeho chování a pomluvám mé osoby,jsem to neodpustila natolik,abych ho vzala zpět. Nevěru bych odpustila, to se staát může,i když to je nepříjemné..Jednorázovku bych neřešila nijak dramaticky.Ale dlouhý vztah a hlavně pomluvy a podobné věci,co píše Jitka, neodpustím nikdy. To bych se zbytek života obávala, s takovým člověkem žít. Mně vadí, ze to neudělal dříve,když jsem byla mladší.Ale i tak jsem se náhle dostala někam,kam jsem ani nedoufala.Změnila se, zacala jsem být činorodá, dělám věci jen pro sebe a chlapa ano,ale nikdy ne domů...Jsou to tady ale osudy, já to zjistila tady..Legrační