PEKARNA U ZLATE MAMY

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Už dvacet devět roků chodím po světě
a ten svět furt a furt se stejně točí
já budu klidně smát se budu veselý
jenom mi vydloubněte oči

Neviděl bych vypasené páprdy
tisíce let a stále titíž
když něco prohnilého v státě zasmrdí
říkají Ty snad něco cítíš

Říkají mi
dobráci v Rudém právu
není tak zle
jen chlapče zvedni hlavu

Dejte mi do ruky mávátko
a řekněte jak volat sláva
já už si najdu ten správný směr
a budu mávat mávat mávat

Můj soused odvedle je farář v kostele
moc príma kluk jenže často hledí k nebi
já jaksi v nebi nemám žádné přátele
a Bůh ten pro mě nikdy nebyl

Čtu jenom básně těch kteří už zemřeli
a ten svět furt a furt se stejně točí
já budu klidně smát se budu veselý
jenom mi vydloubněte oči Říkají mi
dobráci u koryta
není tak zle
jen doba je složitá

Dejte mi do ruky mávátko
a řekněte jak volat sláva
já už si najdu ten správný směr
a budu mávat mávat mávat

Okresní inspektor Vlček má vilu dům a byt
takové nic a jak si krásně žije
já musel sedm roků bez koupelny žít
proto ať žije anarchie

Když tátu vyhodili máma brečela
že nedokázal převléct vlastní kabát
a to mám někde na dně duše docela
třeste se trůny knížat a hrabat

Říkají mi
dobráci za koryty
není tak zle
ovšem musíte pochopiti

Já zpívám
dejte mi do ruky mávátko
a řekněte jak volat sláva
já už si najdu ten správný směr
a budu mávat mávat mávat
mávat mávat mávat
mávat

Žádná hudba nás nesvolává do prvomájového průvodu :-)
Žádná mávátka, vyzdobená okna a projevy plné síly. Chybí vám to? To povinné nepovinné?
Co nebylo povinné, bylo a je líbání pod rozkvetlým stromem. Tak se líbejte, stavějte májky a hlavně si užijte konečně slunečný den. Májový :-)

Walpurga byla údajně saská bohyně, která byla
patronkou nad čarodějnicemi. Tak to praví jedno tvrzení. Především to však byla světice, abatyše, anglická jeptiška a uznávaná léčitelka, která pocházela přibližně z 8. století a pomáhala nevěřícím obracet je na křesťanství. Narodila se roku 710 jako dcera anglického knížete Richarda. Byly vychovávaná v klášteře a později se stala představitelkou Haidenheimského kláštera. V německých lidových pověstech vystupovala Walpurga především jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly, což je tvrzení druhé. Ve středověku se totiž věřilo, že v Německu se čarodějnice shromažďovaly na hoře Brocken u hrobu svaté Walpurgy, která byla pochována v jeskyni, z níž později vytékal olej, který léčil neduhy a nemoce.

Čarovná moc bylin o Filipojakubské noci

Obecně je známo, že všechny byliny nabývají čarovné moci o této noci, zvláště pokud jsou sbírány přesně o půlnoci a za úplňku. Například šeřík. Většinou byl vysazován před dvory, zahrady a stavení, aby odehnal zlé síly, démony a duchy. Věřilo se, že snítka šeříku ochrání stavení a majetek před zlými čarodějnicemi.

Řada ochranných opatření proti magii

Nad vrata se dávaly ochranné byliny, například černobýl, ratolesti lípy
Na práh chléva se sypal písek či se pokládaly husté travnaté drny
Stavení se kropilo svěcenou vodou
Také se psaly tajuplné názvy svěcenou křídou
Za okna se kladla ostrá proutí vrby či šípky, aby se čarodějnice poranila
Nejjistější bylo čarodějnici spálit :-)

Pod tímto pojmem si člověk představí, především ve středověku, nahánění starších žen, které se zabývaly bylinkami, byly porodními bábami, či léčitelkami, na zapálené hranice. Jednalo se především o tzv. vykuřování čarodějnic. Tento rituál se konal tři dny před filipojakubskou nocí. Všechny domy byly vykuřovány jalovcem a routou. Nejúčinnější „zbraní“ byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky všeho druhu, především řinčení kovových nástrojů. Vykuřování před čarovnou nocí se provádělo pomocí černě a červeně kropenatého bolehlavu, jalovce, rozmarýny a větviček trnky, které se uschovávaly a prvního května pak zapálily. Muži a chlapci v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi, ženy nosily kadidelnice. Po rozezvučení kostelních zvonů se zapálily větve připevněné na kůlech a kadidla. Lidé ještě museli nakonec několikrát oběhnout kolem svých stavení, dvorů i vesnice v magickém kruhu. Tak byly čarodějnice vykouřeny, vyhnány ze svých skrýší a nikdo se jejich rejů již nemusel obávat.

Je pravdivé přísloví,...Je výhoda znát hodně řečí, je snadnější komunikace, ale hodně jsem se cestovala a vím, že se domluvíme i jinak. V letovisku měli vystavenou naopak českou vlajku, což se často stává, rukama stačilo naznačit. A když vám v koupelně praskne žárovka, při napodobování koupele se ještě pobavíte. Stalo se:-). Myslím si, že s úsměvem, podáním ruky se dorozumíte všude. I když samozřejmně tu znalost řečí doporučuji.

Filipojakubská noc

Název Filipojakubská noc vznikl podle církevních svátků svatého Filipa a Jakuba. Svatý Filip a svatý Jakub byli jedné noci, kdy se ukryli v jakémsi domě, chyceni Židy, kteří si dům, který svatí obývali, ozdobili zelenou větvičkou, aby jej ráno poznali. Téže noci však sestoupil z nebes anděl a položil stejnou větvičku na každé stavení. Židé tedy ráno nepoznali, ve kterém domě se apoštolové ukrývají a ti tak mohli utéci. Od té doby si lidé na Hlučínsku večer před svátkem sv. Filipa a Jakuba zdobí vrata zelenými větvičkami. Svátek sv. Filipa a Jakuba připadá na 3. května, ale je pohyblivý, proto se vždy slaví s prvním jarním úplňkem.

A říká se, že někoho vyhodíte dveřmi a vleze oknem. :-)

Ten citát nademnou chce říct, že by se člověk neměl uzavírat do sebe, najít si koníčky, číst, zajímat se o dění kolem a to i ve vyšším věku. Jde to. Chce to jen otevřít ty pomyslné okna a pořádně se nadechnout. Pomyslné... ten češtin je krásná věc :-)

A jestli vidíte teď jako já to deštivo za oknem, věřte, že to jsou poslední aprílové legrácky tohoto měsíce a bude líp.
Jo a taky.. za každým mrakem se skrývá slunce.

Ale když je člověk sám...Někdy vám život zavře dveře, ale otevře okna.

Virtuální svět, stejně jako ten reálný, skrývá nečekané hrozby. V každé společnosti se najdou lidé, kteří se snaží nějakým způsobem škodit.
Ať už to jsou trollové, nebo tady může být hrozba napadení pc. Je třeba se nejdříve seznámit o podobných hrozbách. Ale v žádném případě se nebát třeba diskuse.
Tolik poznávání, rad, tolik výletů do neznáma vám nabízí internet.

Ale když je člověk sám...Vidíš to co chceš.

Říká se, že samota je zlá. Ale někdo je v samotě spokojený. A z té samoty jde vždy utéct, je tolik možností. Když už nám brání pohyblivost, je tu virtuální svět.

Našla jsem na netu a stojí... Je pravdivé přísloví, kolik umíš řečí tolikrát jsi člověkem - kolik navštívíš zemí, tolik poznáš jiných způsobů života a pohledů na svět.

Ale když je člověk sám tak tu krásu sám tolik nevidí.

Ten svět je děsně krásnej, teda ne že by byl, ale já ho tak vidím.

Našla jsem na netu a stojí k zamyšlení .

Lidi nikdy nepochopí skutečnou realitu.
Jednoduše na to nestačí jejich představivost.
Jsou zamčeni v pokoji a myslí si, že to je ten obrovský svět, který už vlastně probádali a oni jemu, ne on jim stanovili zákony, podle kterých ten svět funguje.
To je jeden velký omyl.
Ale oni rádi žijí v takových představách.
Uklidňuje je to, že jsou nejlepší.
Ale skutečnost je jiná.

Nejhorší je, když v těch představách setrváváte...protože vás to nemusí jen uklidňovat.

Je nutné mít papír na lásku? Zpečetit svou lásku oddacím listem?
Tak v dnešní době určitě né, má to taky své výhody, že. :-) Ale tohle je jen můj názor. Jiné je to u věřících, Ti si slibují svou věrnost taky před Bohem.
Ona ta svatba taky něco stojí a určitě jsem proto, aby si mladí za ty nemalé peníze co do svatby vrazí, koupili třeba tu židli a stůl a třeba taky postýlku pro své dítě. Teď si nejsem jistá, ale snad paní Iva Janžurová taky nebyla se svým dlouholetým partnerem oddána a vychovali dnes už dospělé děti.
Vše je o člověku.
To, že spolu lidé žiji a nejsou oddání je dnes docela běžné a nikoho to nepohoršuje. Taky se jinak dívá na rozvedené. Je prostě jiná doba. Tak kafe dopité, jdu do života :-)

Kdo spoří, vydělává,...Kdysi začínali mladí s málem a více si toho vážili.

Dáme si do bytu do bytu dáme si vázu
Do vázy kytici,pod vázu stůl

Ke stolu židli, kdo židli má bydlí
Každý kdo bydlí má starostí půl,
Ke stolu židli, kdo židli má bydlí
Každý kdo bydlí má starostí půl.

Jen jedno lůžko radši
a dva kartáčky zubní
Když lůžko nepostačí,
tak se má milá zhubni.

Dáme si do bytu do bytu dáme si lampu
nalejeme do ní petroleje.
Škrtneš a chytí - když chytí tak svítí
a když dosvítí tak se zas doleje,
škrtneš a chytí - když chytí tak svítí
a když dosvítí tak se zas doleje,

Jen dvakrát, dvakrát metr a půl
aby se vešla ta židle a stůl
snad třikrát, třikrát jeden metr
aby se vešel i barometr.

Až barometr klesne
zůstanem na té židli
počasí je dnes děsné
ale nám se to bydlí!

Dáme si do bytu, do bytu, dáme si zámek
pod zámek schováme všecko co máme
tu židli a stůl a starostí půl
tu lampu a tu trochu petroleje
co svítí když chytí a když dosvítí
a když dosvítí tak se doleje.

Je výhoda bydlet na samotě u lesa. Spojení s přírodou. Poslouchat zpěv ptáků, pozorovat lesní zvířata a být daleko od lidí.

Jsem typ, který má tuto samotu rád. A když se mi zasteskne, vemu batoh na záda a jdu do civilizace. Říkám tomu, že jdu do světa...:-) Ale pak se vracím tam, kde je mi dobře.

Kdo spoří, vydělává, ví, že uspořený groš jest první krok k uspoření tisíců. Rozumná spořivost jest stejně důležitá jako pilnost a pracovitost, neboť kdo třebas mnoho vydělává, avšak nic neuspoří, obyčejně konečně v nouzi upadá.

Už naše babičky věděly.:-) Kdepak půjčky.

Před Jiřím sucho, po něm mokro.
Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví.
Na svatého Jiří rodí se jaro.
Co se před svatým Jiřím zazelená, to se po něm ztratí.
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.
Svatý Jiří na bochník míří.
Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři.
Do svatýho Jiřího nebojte se hada žádnýho.