operace páteřní ploténky

Já jsem byla před šesti roky na své první operaci, po ní jsem měla čtyři roky invalidní důchod, pak mi ho vzali. Začali jsme stavět domeček já byla moc akční a při zvedání kamene do základů mě praskla plotýnka, takže druhá operace byla akutní, ale nemohla sem se ji dockat.

Vasku, vracela jsem se do práce po necelých 3 měsících (sedím u PC v kanceláři). Jízdu v autě jsem měla přímo zakázanou 2 měsíce, a to šlo jen o přejíždění na krátké vzdálenosti. Jako profes. řidič prosedíš v autě hodin určitě hodně, pak je to ale individuální, podle toho, jak se budeš cítit, jak bude postupovat rehabilitace atd. Jinak si myslím, že do úplného "normálu" už to stejně nikdy není - je to velký zásah do organismu, ale jde o to dobrat se k takové kvalitě života, aby člověk mohl normálně fungovat. To už je taky o osobní kázni, cvičení atd. Přeji správné rozhodnutí, úspěch v dalším léčení i životě!

tak toje skveli zejsi to takhle zvladla,asi nemam uniku od operace ale vubec nevim co me ceka po operaci,jak pak doleceni do normalniho stavu dlouho trva,abych se mohl vratit do zamestnani,jsem prof.ridic

14:28:28 - nic jiného mi nezbylo, když jsem se měsíc nemohla otočit na posteli, dojít na WC, viděla jsem svoje snímky CT i MR a jasně mi bylo řečeno, že bez operace rozhodně na vozíku skončím. Tam nebyla možnost volby. Já ale dnes chodím do práce, jezdím na kole, plavu, běžkuju a jsem znovu šťastná ze života. Je to snad málo? Moc děkuji lékařům, kteří mě měli pod dohledem, pak i těm, kteří mě pomáhali s rehabilitací. To, že mám jisté postižení "do penálu", ale jsem schopna normálně fungovat, přežiju.Neměla jsem volbu jinou a nelituju.
Proto jsem napsala to, co jsem napsala.

kdyby to takhle slo proc se toho nemuzu nikde docist,mam vyhrez 12mm radsi bych rehabilitaci nez operaci,diky za pomoc

Jíro,souhlasím s holkama tady,každý je jiný a rozhodnutí a odvaha je jen na něm, záleží co máš konkrétně,každý je i jinak spravovaný,tot opravdu různé.
Já měla bolesti asi rok,ale dokud to šlo, tak člověk zatne zuby, veme si pilule a maká. teď jsem 4 měsíce na neschopence, už to něšlo vydržet. nyní mám za sebou všechno možné,je to trochu lepší,to ano,dojdu na WC, na krátky procházky,ale jinak nic nedělám a jen co začnu třeba více cvičit, tak hledám prášky. Neumím si představit, že bych šla do práce a to jsem jen řidička z povolání..
prostě,jdu do toho a čím dřív tím líp,dokud ještě cítím pravou nohu, dokud mi spojí,,jen 2 obratle a opraví 2 plotny" časem by to bylo horší,to je snad jasné, tady tyhle vady se prostě sami nikdy nespraví, to myslím chápe každý rozumný člověk..
takže hlavu vzhuru, najít odborníka a čekat..
já čekám již 2 měsíce a ještě si počkám než bude na mě řada..
Ale dnes mě potěšil můj šéf a to je velká inspirace, že za rok určo se mnou počítá, alespoň částečně..
Takže pěkný den vám všem... K.

teda já koukám, frrr domů a hned písat, to je moc fajn Majko. I ty zpravy přes Hanku byly skvělý, prostě vědět pomalu celý průběh,to je skoro jako přímý v telce..

tak hlavně opatrně, odpočívat,čítat časáky a písat nejenom tady, ale třeba i křížovky... prostě ať se ti daří..

Zdravím všechny z domova.Jak vidím diskuse je stále v plném proudu a Hanka (moje fajn kámoška)Vás perfektně informovala dík.Jak už tedy víte před týdnem mě operovali předním přístupem vyškrabali zbytek plotýnky a dali místo ní umělou náhradu.Potom přes záda mám tam dvě jizvy vedle páteře zavedli šrouby a nějaké vzpěry.No a páteř je na pevno zpevněná.Do neděle jsem byla na jipce a pak už normélně.V úterý jsem vstávala a zkoušela chodit.No a včera jsem byla na rentgenu zda tam šrouby dobře drží.No a dneska propuštění domu.Co mě nejvíce šokovalo byla velikost šroubů,mají 6 až 8cm.
Jinak hned po odeznění prvních bolestí se mi velice ulevilo.Šílené bolesti jsou pryč.Ten útlak nervů trval dlouho tak ještě nějaký čas potrvá než se i celková citlivost v noze obnoví.Jinak teď 6 týdnů nesmím nic dělat a sedět jen 30 minut denně.Z cvičení zatím jen dechová.Kontrolu mám 19.5. i s rentgenama.
Ležím doma na válendě na zádech a je mi fajn.Ještě mě bolí jizva na břiše ta je citlivější.Stehy mi vyndají v pondělí.Polovinu mi vyndali dnes.
Všechny vás moc zdravím a mooooc děkuju za podporu.Strašně moc to pomáhá.

pro Renatu: http://www.dornova-metoda.com/ tady je adresa na tu Dornovu metodu, tak na to mrkni

Záleží na nálezu. Já mám vyhřezlé 2 ploténky. Jedna má výhřez 16mm, druhá 11mm s tlakem na durální vak a v nálezu mám ještě Schmorl. uzly. No prostě záda nic moc...Začalo to prudkými bolestmi zad a postupně to vystřelovalo do pravé nohy, poslali mě na neurologii, kde jsem dostala kapačky, to částečně pomohlo, asi 2 měsíce byl relativní klid. Cvičila jsem, chodila na akupunkturu, ale stav se pak začal výrazně zhoršovat. V listopadu jsem skončila zase na kapačkách, na neurologii mě stále přesvědčovali, že na operaci nemám jít. Pořád jsem bojovala sama se sebou mám, nemám, jedni říkají tak , druzí onak.Člověk si v tom musí asi každý sám udělat jasno, aby věděl, že proto udělal vše co mohl. Alespoň já jsem to potřebovala. Našla jsem si tedy fyzioterapeuta , po první návštěvě se stav výrazně zlepšil, byla jsem nadšená, po půl roce konečně úleva! Ale bohužel po třetí návštěvě jsem natom byla hodně špatně. Bolest už nebyla taková ostrá, ale začala mě vypovídat noha, když dýl stojím, tak mám celou nohu slabou. Prostě se to od června tak postupně zhoršovalo, že teď, jak už jsem psala, se na operaci těším. To je tedy má zkušenost. Chce to vyzkoušet co se dá, ale samozřejmě záleží na tom nálezu. Hodně lidí si chválí fyzioterapii nebo Dornovu metodu.Držím pěsti, aby se manželovi ulevilo.Hanka

Jano nic proti tvé radě..pokud je doporučena neurochirurgem operace neváhat..nevím kde jsi vzala takovou důvěru k lékařům:-))

Každá operace je riziko. Ale pokud je neurochirurgem doporučena, neváhat. Čím déle problémy přetrvávají, tím spíše zůstanou následky. Vidím to na sobě. Také jsem pořád nechtěla v domnění, že to rozcvičím, bolesti ustoupí. Trvalo to hodně dlouho, až jsem se taky jednoho dne nemohla dostat pomalu ani na WC a pak už jsem jen žebrala o co nejrychlejší termín operace. Pak mi Dr. řekl, že operace měla být dřív, teď mám už trvale postižený nerv do levé nohy. Tak bych řekla - neváhat.

Vím že každý strůjcem svého, ale stále hledám jestli něco není jěště před než se nechám řezat. Máš pravdu, mám hrozný strach že to bude horší, než to je. Připouštím , že se to pomalu zhoršuje dochází na slova lékaře ale ...., prostě jsem srab a nedovedu si poručit, pokud to nebude hořet.Pomohlo by mi kdybych nastoupila a druhý den mne třeba odoperovali, ale v Hradci se čeká třeba i týden a to mne děsí víc než celá operace.

Vím že každý strůjcem svého, ale stále hledám jestli něco není jěště před než se nechám řezat. Máš pravdu, mám hrozný strach že to bude horší, než to je. Připouštím , že se to pomalu zhoršuje dochází na slova lékaře ale ...., prostě jsem srab a nedovedu si poručit, pokud to nebude hořet.Pomohlo by mi kdybych nastoupila a druhý den mne třeba odoperovali, ale v Hradci se čeká třeba i týden a to mne děsí víc než celá operace.

Manželovi je 37 let. Z diskuze mám pocit, že operace nakonec nikoho s touto diagnozou nemine. Má vůbec smysl čekat? Jak velké rizika hrozí. Jsem v tomto ohledu naprostý nováček, zde jsou již zkušení pisatelé, můžete mi odpovědět? Díky.

Manželovi je 37 let. Z diskuze mám pocit, že operace nakonec nikoho s touto diagnozou nemine. Má vůbec smysl čekat? Jak velké rizika hrozí. Jsem v tomto ohledu naprostý nováček, zde jsou již zkušení pisatelé, můžete mi odpovědět? Díky.

Já jsem na tom byla podobně. Neurolog říkal, to bude dobré na operaci jste mladá , mám 32 let. Tři neurochirurgové mi nezávisle na sobě řekli, že to je na operaci. Jak vždycky píše Olina, chce to oběhat více doktorů.mě bolesti nakonec dokopaly k operaci. Držím pěsti.

Lidi, čtu Vaši diskuzi. Manželovi dneska doporučili operaci, jeden lékař mi říká operovat - druhý pouze rehabilitovat a spraví se to. Nevím co dělat. manžel má ukrutné bolesti, nemůže se postavit na jednu nohu, neusedí, bezbolestně může pouze ležet. Poraďte z Vašich zkušeností, co dělat. Díky.

Jiro,ja jsem na tomto chatu od operace uz rok.Kdyz se podivas zpatky na prispevky muzu,tak ty se hoji daleko lepe nez my,zeny.Snad je to i tim,ze pokud jste ziviteli rodiny,nemuzete si dovolit cekat na zazrak.Ty se proste nedeji!Resili problem rychleji nez my a take se rychleji vraceli do prace.Je to zajimave,ale je to tak.Uz jsem nekolikrat psala,ze pouze my si musime vybrat kvalitu dalsiho zivote.No a pokud mas nalez a neurochirurg doporuci operaci,tak neni co resit.Zvlást pokud jsi zkusil vsechny mozne lecebne metody a vysledek zadny.Tak to proste je a pametuj,ze si kazdy o svem zdravi rozhodujeme sami!!!!

Jíro, taky jsem pořád vyčkávala, kapačky, nemocnice, fyzioterapie a doufala, že se to zlepší.Když jsem ale už nemohla dojít na záchod a ustát, tak mě to dohnalo k operaci. Problémy začaly loni v červnu a v březnu mě to čeká. A věřím, že to bude dobrý :-))