Kněz a žena ...

Jo a taky se mi libi solne lampicky, nebo vubec nejake lampicky.

Tak muzes mu treba nechat vyrobil ex libris do knih, muzi take mivaji radi noze, soubor nejakych DVD (pro milovniky Bonda bondovky, pro cestovatele cestopisy - podle zaliby), nejaky tematicky obraz, vstupenku do divadla/muzikal, lahev velmi kvalitniho vina, povleceni na luzko, houpaci kreslo... napady bych mela, ale nevim, jak moc pouzitelne...

No, zpět k těm dárkům, u kterých jsme začali. Co budete těm svým a nejen svým mužům dávat. Mi přijde vždycky nejhorší vymyslet dárek pro chlapa-jakéhokoliv. Tak psací soupravu jsem mu už dala, kniha je hezká, ale příliš všední, kosmetika bez nápadu, svetr, hodiny, hodinky, šálky na maté, hrnek, čaje, šálu, ornát jsem mu už dala. Chtěla bych něco originálního, ale vůbec nevím co... Poraďte prosím

Jj, kdyz neni nazbyt, udelej to, co radi Hedvika, jen musis pocitat s necim, co se ti treba nebude zamlouvat. Ale chudak tvuj manzel. Asi bych byla velice nestastna, kdyby muj muz mel nejake nevyjasnene pocity k zene z minulosti, tak hlavne jednej tak, aby mu to pokud mozno co nejmen ublizilo. Nenech se zmast tim, ze to lze udelat tajne. Pokud muzskej chce, dopatra se vseho a nevyrovnana a smutna zenska je vzdycky v podezreni...

Nevím, co Ti na to říct... Udělej, co Ti říká srdce, hlavně to udělej a neplácej se v tom pořád. Nemá cenu o něčem jen přemýšlet. Co by, kdyby... Když Ti to teda nedá spát, zajeď za ním, zeptej se a uvidíš. Vždyť on je taky jen člověk, co má srdce. Zkus to přátelství znovu navázat, omluvit se, pokud se něco stalo atd. atd.

karmusko, pěkně napsáno, opravdu.
Hedvika: já vím, že to vypadá podivně, ale prostě to tak je. Vy asi nemáte v životě bolavé neuchopené místo, ke kterému nedokážete samy zaujmout jasné stanovisko a hodit ho za hlavu. To buďte rády, není to jednoduché.
Platonických i jiných lásek jsem měla víc, jenže žádná neskončila takhle podovně, vlastně z nedorozumnění a nebyla tak zvláštní. U všech mám jasno v tom, co on co já, jak a proč a hotovo. Ale tady ne. Je to i o tom, že jsem v něm ztratila blízkého člověka, přítele, který mi pak strašně chyběl a nebyl nahrazen. To je jako by vám sebrali kus srdce a nechali vás ho léta hledat.

V pohodě. Teda karmusko, obdivuju jaks to hezky vyjádřila. Přijde mi docela divné, když je někdo šťastně vdaný, miluje svého manžela a přesto se snaží řešit nějakou-jakoukoliv svou bývalou platonickou lásku... Nějak mi to nedává smysl-něco v tom nehraje a asi by bylo dobré vyřešit první ve svém srdci vztah k manželovi.

Díky holky za názory. Já o tom ořád přemýšlím, ze všech stran a stejně nevím co a jak. Tuším, že by "mlžil", přece jen je to stará věc, i když mě hodně ovlivnila, ale jinak spolu můžeme mluvit o všem. Asi to nechám na náhodě, jestli na to někdy bude vhodný okamžik.
No, tehdy jsem to jako hřích ani necítila, jednak jsem byla moc mladá a blbá a nezkušená a jednak jsem se v otázkách co se smí a co ne ještě nevyznala. Ráda bych k tomu dneska zaujala nějaké definitivní stanovisko a nechala to za sebou jednou provždy, ale jak, když neznám názor druhé strany. Kdyby to byl normální kluk, tak se ho normáně zeptám. Kolikrát jsem sama někomu po čase přiznala, že jsem do něj byla zamilovaná, kdyby se mě dneska někdo ptal tak mu to taky řeknu. Kamarádství tím nikdy neutrpěla, prostě jsme si vyříkali jak a co bylo a hotovo. Jenže tohle je jaksi jiná situace.
Zpovědníka mám, kterému důvěřuju, jenže ten ho zná taky a já se bojím, že bych řekla něco, co by mu ublížilo, prostě se i stydím no. Sama se sebou to řeším už 7 let a je to čím dál zmatenější.

Hm, tak jsem četla ten odkaz... No, myslím, že u nás není takový problém s tím, že by bylo moc kněží s homosexuální orientaci... Nevím, za ty roky jsem poznala jen jednoho a ještě si u něj nejsem jistá...

Kači, já Ti nevím. Tak jsem si tu diskusi pročetla dozadu a myslím, že by sis měla najít dobrého zpovědníka a vyřešit si to sama se sebou. Cítilas to jako hřích? Asi bych s ním o tom nemluvila. Může to dnes brát třebas jako úlet a mohlo by to narušit vaše přátelství. Mohla bys více uškodit než-li pomoct. Ono někdy nemá cenu otevírat staré rány...

Kacko, vis co si myslim, ze ti odpovi tak, aby ti neublizil. Nebude to konkretni a jasne. A kdyz s nim o tom budes hovorit primo, stejne ti neda uspokojivou odpoved. - Jen muj nazor.

Vidím, že se diskuze zase zejímavě rozběhla, to je fajn. Já to vidím podobně, "zběhlé" kněze neodsuzuju, jen oni ví proč to udělali, ale je mi to líto, protože to nebudou mít lehké. Já jsem si taky zvolila jednou provždy, když jsem se vdala, a pokud by manželství zkrachovalo, brala bych to jako něco, v čem jsem neuspěla, asi bych časem řešila, jestli to nešlo jinak, co jsem nebo jsme mohli udělat jinak, jestli z toho nebyla cesta ven, jestli jsme se neunáhlili..a takové pochyby o sobě samém bolí.
Nevím, jestli si někdo pamatuje, jaký problém jsem tu před časem řešila. no, je to pořád stejné. On se neozývá mě a já se obávám ozvat jemu. Nevím, jestli mám vůbec právo chtít vysvětlení. Dodnes stále nevím, jak to mezi námi tehdy bylo, pořád na to myslím a cítím to jako balvan, jako něco nevyřešeného, nevysvětleného, neuzdraveného v mém životě. A nevím co s tím. Jednou si říkám, že jsem si to určitě přikrášlila, že jsem byla mladá a nezkušená, že jsem třeba věci špatně pochopila a špatně vyložila a zachovala jsem se unáhleně. Ale pak si promítnu některé události a vidím jasně, že kdyby se ke mně takhle choval jakýkoli z mých kamarádů, tak z toho vyvodím jednoznačný závěr. Jenže on byl a je kněz a tak nevím, jak si s tou myšlenkou poradit. Potřebuju pochopit a vyjasnit svou minulost, abych mohla jít dál s čisým svědomím. Ale kdo mi to vysvětlí, když se nezeptám přímo jeho. a řekne mi vůbec pravdu?

Ja neverim tomu, ze by takovy knez nemel vycitky. Spis si myslim, ze je natolik pokrytecky, ze to neprizna. Urcite se za to jednou bude nenavidet. Nejdriv tu zenu a potom sam sebe. Az do konce zivota. Niciva a szirava nenavist vuci sobe samemu. Jedna z mnohych forem pekla a trestu.

Tak, otče Josefe, hezky si to užijte a načerpejte mnoho nových duchovních i tělesných sil.

A jak se ta kniha jmenuje?

To je přesně ono. Znám taky 1 kněze, který kvůli ženě odešel. I když je pravda, že nebyl moc dobrým knězem, alespoň jsme si "nepadli do oka", ale to bylo to, co mne na jeho odchodu nejvíce šokovalo, neměl žádné vyčítky... Ale myslím, že časem přijdou na každého. Každá žena časem zevšední, zamilovanost vyprchá, co zůstane? Jedině přátelství... A kvůli tomu není třeba odcházet z kněžského stavu, pokud tedy někdo netouží hodně po dítěti. Tento případ je hodně složitý, ale myslím, že časem, a nebude to dlouho trvat, budou oba hodně nešťastní.
Taky by bylo zajímavé udělat takové rozhovory s těmi ženami. Musím přiznat, že já osobně bych na to neměla. Nedokázala bych žít s představou, že jsem člověka mi nejmilejšího připravila o spásu, o věčné přebývání s Kristem... (i když to tak nemusí být, ale co když???)

Malá ochutnávnka recenze. Knihu jsem přečetl téměř celou a je opravdu vynikající. Otevřená hodně a poctivá.
"Cenné jsou autorovy zkušenosti, čerpané z rozhovorů s odcházejícími knězi. Co vám bude nejvíc chybět? Mše, odpovídá dotázaný. Pochopil, ptá se Cozzens, že odložil jeden kříž, ale přijal druhý? Že důvěrnost přátelství se s celibátem nevylučuje? Že tíhnutí k druhému člověku neznamená hned nutnost odejít do manželství? (36) U mnoha dotázaných ho znepokojuje nepřítomnost výčitek svědomí. (114)

Čtenáři nabízí toto vysvětlení: v životě se objevuje dvoje touha, vedoucí k Bohu: po důvěrnosti (zkušenost spojení s druhou osobou, jako zranitelný, ale s důvěrou) a transcendenci, kterou autor vysvětluje jako spojení se stvořením, např. při zážitku hvězdného nebe; korupcí takového zážitku je alkohol a ještě více drogy. (38)"

Zdravím a přeji pěkný týden. Víkend byl dost rušný. Tento týden budu na duchovních cvičeních, tož se asi moc neukážu na netu. Nabízím seznámení s hodně zajímavým znalcem kněžské duše. Je tam hodně nápovědy. http://ktf.cuni.cz/~skoblik/komentare/reflexe_cozzens.htm

No my od patecniho do sobotniho vecera nefungujeme... :-)

hedviko, napadlo me uplne to same :-)

Celibat je funkcni pri sprave majetku a majetek cirkve se ma hromadit jak ukazalaa historie.

Tak nám to tu nějak uvázlo... Co děláte všichni?

Myslím, že doktoři to mají úplně stejně, alespoň chirurgové určitě. Když nemocnice zavolá musíš jít... Taťka to dělal. Je to těžké, ale dá se to zvládat. Záleží hodně na obětavosti ženy...