Reklama

Kněz a žena ...

ja (Pá, 29. 3. 2013 - 12:03)

nacpete si vy vsichni...spletl jsi si diskuse !!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Hulváti sem nechodí!!!!!!!!

ja (Pá, 29. 3. 2013 - 10:03)

nacpete si vy vsichni milovnici tech cernoprdelniku je do svych prdeli a kund,at je konecne od nich pokoj.A taky zidy si ta nezapomente docpat-taky nosi tu jarmuli na palici,jako ti zmrdi cernoprdelnicky.Potom uz bude konecne klid a mir na svete....

Ela- (Pá, 29. 3. 2013 - 09:03)

Sew15. 11. 2007 19:20Rubrika:...Přátelé to není jediný.Chodila jsem ke zpovědi také k p.faráři -jméno nenapíši-

Ten má dnes již 2 děti -

Kněží - smilníc (Čt, 28. 3. 2013 - 21:03)

Sew15. 11. 2007 19:20Rubrika: Klerus Tento měsíc se v tisku objevila tato zpráva :

Karviná - Dlouholetý děkan karvinské katolické farnosti Karel Houdek ve farnosti končí. Duchovní se navíc zcela vzdal službě Bohu, protože se hodlá oženit. Šokující informaci oznámil kněz věřícím během nedělní mše ve fryštátském katolickém kostele Povýšení svatého Kříže při ohláškách, píše dnešní Moravskoslezský deník (MsD). Podle deníku jde zřejmě o první takový případ v Česku.
Vedoucí tiskového střediska České biskupské konference Juan Provecho řekl, že zatím podobný případ v Česku nezná. "Znám jich docela dost ze Španělska nebo z Ameriky, ale tady v Česku je to skutečně ojedinělý případ," prohlásil Provecho.

Samotný Houdek nechtěl svůj odchod z duchovní služby komentovat. Mluvčí ostravsko-opavské diecéze Pavel Siuda Deníku potvrdil, že Houdek ukončil pracovní poměr k poslednímu říjnu. "Iniciativa v této věci vyšla z jeho strany. Podal si žádost o ukončení pracovního poměru a duchovní služby z osobních důvodů," řekl Siuda s tím, že více nebude biskupství tuto záležitost komentovat. Zastupujícím hlavním duchovním v karvinské farnosti je momentálně administrátor Daniel Vícha.

zdrok : http://www.ct24.cz/zpravy/index_view.php?id=238397

Ela - líbí se m (Čt, 28. 3. 2013 - 20:03)

K obřadu mytí nohou bylo vybráno dvanáct mladistvých obyvatel věznice různých vyznání a národností. Kard. Bergoglio jako arcibiskup Buenos Aires vždy slavil obřady Zeleného čtvrtku mezi sociálně vyloučenými lidmi – v domovech pro chudé, vězeních, či nemocnicích. Před pěti lety v katedrále Buenos Aires umýval nohy dvanácti narkomanům.

Zástěra, kterou si Svatý otec uvázal při dnešním obřadu, je rovněž dílem mladých lidí s osobními a rodinnými problémy. Sdružují se v komunitě Villa san Francesco v severoitalském Bellunu a zástěru utkali sami z vláken pocházejících ze Svaté země.

Po eucharistické celebraci následovalo setkání v tělocvičně nápravného zařízení, kterého se účastnilo asi 150 lidí, včetně italské ministryně spravedlnosti, ředitelství věznice a ostrahy. Mladí vězni papeži Františkovi věnovali dřevěný kříž a klekátko z vlastní dílny a také psaný pozdrav. Svatý otec je podaroval typickými italskými velikonočními sladkostmi – čokoládovými vejci a koláči ve tvaru holubice.

Vlasta (Čt, 28. 3. 2013 - 09:03)

Ještě by mě...To by mě také zajímalo.

Perla (St, 27. 3. 2013 - 21:03)

Mě nejvíce zaujalo to,jak...Základní plat kněze závisí podle citovaného nařízení vlády na počtu let započitatelné praxe a na platové třídě, stanovené podle hodnostního zařazení. Průměrný plat katolického kněze v roce 1994 činil 5 220 Kč ve srovnání s průměrnou měsíční mzdou v průmyslu, která v červenci 1994 činila podle Českého statistického úřadu 6 550 Kč

Milan (St, 27. 3. 2013 - 20:03)

Ještě by mě...Muze bikupovi, ale to vetcinou nepomuze.

Bobina (St, 27. 3. 2013 - 20:03)

Ještě by mě zajímalo,když někde odvolají kněze,kterého mají ve své farnosti lidi rádi a bolí je,že ho přendali - zda se může za něho podat petice.

To bych opravdu ráda věděla.

Bobina (St, 27. 3. 2013 - 15:03)

Jan Jandourek / 7. února...Mě nejvíce zaujalo to,jak žijí řadoví kněží a ti co mají postavení.
Je pravda,že na faře bez dotací si nic farář dovolit nemůže.
Pár vybraných peněz při nedělní mši ho asi nevytrhne.
Jsou to oravdu chudáci s ubohým příjmem.

Josef (St, 27. 3. 2013 - 11:03)

Jandourek říká ve svém textu hodně zásadní věc: "Skutečná víra by neměla inspirovat člověka k tomu, aby druhé strhl dolů do příkopu, ale aby se dostal z příkopu nahoru. Což znamená, že skutečná víra by měla člověka osvobodit od strachu a pocitu méněcennosti bez toho, že by bylo nutné začínat každý všední den jako křížové tažení."

Slova o ohlupování jsou pak jak vystřižená z komunistického bulváru

Alice (St, 27. 3. 2013 - 11:03)

Jan Jandourek / 7. února...Velmi dobré zamyšlení nad tím jak chytráci ohlupují své bližní,ovládají je a dobře si díky tomu bez skrupulí žijí.Je to praktika stará,používaná desetitisíce let.Lidé byly od nepaměti ovládáni výmysly o vůli všech možných bohů.Je zřejmě pravdivé Goebbelsovo rčení stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

K zamyšlení - (Út, 26. 3. 2013 - 23:03)

Jan Jandourek / 7. února 201. Bylo to tak před patnácti lety, kdy mi zazvonil doma telefon a představil se mi jeden kněz, kterého jsem kdysi znal: "Předně ti chci popřát všechno nejlepší do nového roku." Poděkoval jsem. Pak pokračoval zvýšeným hlasem: A kromě toho jsem ti chtěl říct, aby sis svoji špinavou hubu přestal otírat o církev svatou a..." Ještě chvíli tak spílal a nenechal se přerušit, tak jsem to položil. Byl to kněz z jednoho nesmírně zbožného poutního místa, o pár let později prý za velkého utrpení svatě zemřel. V tomto případě však proti mně zřejmě něco měl a nechtěl si to nechat pro sebe a nehodlal to říci jinak. Ježíš říká: "Buďte mírní jako holubice a opatrní jako hadi." Neříká nic o tom, že mají být jeho následovníci agresivní. Jenže mnohdy jsou. Stačí si přečíst debaty pod některými články, jak se tam vyjadřují lidé považující sami sebe za (ty pravé) věřící. Co je příčinou takového chování? Ze všeho nejspíš, když necháme stranou duševní nemoc, je to deprivace. Jedinec by chtěl dosahovat nějakých cílů, ale není to pro něj možné. Proto obrací agresi vůči těm, pro které to možné je. Klasický případ je hněv bezmocných vůči mocným, který se projevuje v mírnější formě jako spílání vrchnosti (vládě, šéfům, představeným), v ostřejší jako přímé fyzické napadení. Náboženské prostředí je pro takové jevy ideální živnou půdou. Věřící je totiž člověk vázaný (skutečnými nebo domnělými) povinnostmi a zákony a těžce nese, vědomě nebo nevědomě, že někdo jiný "může". Celkem přesně to kdysi formuloval jeden text o spiritualitě, kde se říkalo, co to je nedokonalá lítost. "Je mi líto, že jsem udělal něco zakázaného, ale byl bych rád, aby to bylo dovolené, abych to mohl dělat." Celkem není divu, že nejsnáze se rozzuří duchovní, zvláště katoličtí, protože právě oni mají dost důvodů k deprivaci. Jejich postavení je v podstatě bezprávné. Oproti starému církevnímu právu z roku 1917, kdy se farář stěhoval, jen když šel na lepší místo, nebo z trestu, jinak trávil s farníky značnou část svého i jejich života, jsou jen loutkou v rukách biskupa. Ten s nimi může pohybovat jako s figurkou na šachovnici. Zatímco běžný člověk se může utéct do svého soukromého prostoru, kde mu partner nebo partnerka vytváří zázemí, je farář osamoceným člověkem žijícím v domě, který mu nepatří, a ani neví, jestli v něm ještě za rok bude. Jeho rozdělaná práce tak může být kdykoli poškozena nebo zničena. Lze se samozřejmě odvolat na Boží vůli, která všechno řídí. Problém je jen v tom, že na Boží vůli se mohou církevní představení odvolat kdykoli, přičemž myslí vůli svoji. (Argument, který lze použít vždycky, nemá žádnou cenu.) Jsou samozřejmě lidé, kteří si vydobyli v církvi neformální a silné postavení, takže jim nic takového nehrozí. Právě oni jsou pak terčem zášti různého stupně ze strany těch, kteří takové privilegium nemají. Patří sem vyučující na univerzitách, blízcí spolupracovníci biskupů a lidé, kteří si za dlouhá léta získali takovou pověst, že si na ně nikdo netroufne. Co si myslí běžný duchovní, když vidí v televizi Tomáše Halíka, nebo spolužák ze semináře, když vidí svého spolubratra stoupajícího v církevních hodnostech, zatímco jemu teče na faře děravou střechou na hlavu, je jasné. Na své situaci nemůže změnit nic a přihlíží úspěchu ostatních. Mluvím tu o psychologii, ne o spiritualitě. Svatému faráři arskému by to bylo asi jedno. Jenomže on i svatý Jan Vianney nebo padre Pio byli celebritami své doby. Kvůli faráři arskému prý postavili do Arsu železnici, když tam proudilo tolik lidí. Zařekl jsem se, že o celibátu pokud možno psát nebudu, protože mne se to netýká a to téma není pro mě osobně zajímavé. Těžko ale mluvit o agresi a sexualitu vynechat. Normální zdravý člověk má sexuální touhy. Pokud je nemůže realizovat, může je částečně sublimovat. Pojem sublimace v této souvislosti proslavil analytický psycholog Carl Gustav Jung. Sexuální energii lze přeměnit v jinou, třeba tvůrčí, nebo ve službu bližním. Problém je jen v tom, že to se - jak známo - nepovedlo ani Jungovi, který si na krásné ženy potrpěl. Leckterý duchovní nebo laik by chtěl mít sex, ale v podstatě nemůže, protože ho má pod hrozbou přísných (včetně věčných) trestů zakázaný. Zároveň však vidí, že jiní ho mají: nevěřící, věřící jiných vyznání nebo náboženství, liberální věřící vlastního vyznání. Takový člověk je frustrován, lidově řečeno ho to prostě štve. Realizovat své vlastní touhy se bojí, a tak v něm roste hněv, který obrátí proti těm, co "mohou". Navíc je možné, že sami nějak nebo někdy sex realizují, pak si to vyčítají a to jejich frustraci ještě stupňuje. Bezmocnost pak ještě kompenzují tím, že trvají na neuvěřitelných detailech v obřadech a byrokracii. Znal jsem jednoho velmi akurátního preláta, který byl schopen ztropit povyk kvůli nedokonalosti v pohřební matrice, ale pravidelně navštěvoval svou přítelkyni. Černou díru ohledně nedodržení jednoho předpisu přemostil nejspíš ve své mysli mostem rigidně dodržovaných nesmyslů. Společným jmenovatelem je tu nejspíš strach z bezmoci. "Mohou se mnou naložit, jak chtějí," "mohou mě vykastrovat". Strach se dá kompenzovat tím, že se přidám na tu "správnou stranu". V tom vynikají především různí tradicionalisté. Být pravověrný je totiž pro ně cesta, jak sebe samotného pozvednout z nicoty. Asi jako když různé režimy nýmandům z ulice dají uniformu a oni mají pocit, že jsou hned zlatým kolečkem v soukolí dějin. Pak i negramota znamená víc než profesor, protože profesor nemá mundůr, zatímco negramota ano, jak bylo vidět třeba za čínské kulturní revoluce. Skutečná víra by neměla inspirovat člověka k tomu, aby druhé strhl dolů do příkopu, ale aby se dostal z příkopu nahoru. Což znamená, že skutečná víra by měla člověka osvobodit od strachu a pocitu méněcennosti bez toho, že by bylo nutné začínat každý všední den jako křížové tažení. Ovšem pokud se chce někdo cítit jako křižák a dělá mu to dobře, nedá se nic dělat. Design svého pekla si každý utváří sám. Autor je sociolog, starokatolický kněz, publicista a editor týdeníku EURO http://www.christnet.cz/clanky/4974/proc_jsou_i_verici_tak_agresivni.url

AHOJ (Út, 26. 3. 2013 - 21:03)

Překládání kněží se...PANE FARÁŘI,MOHU VĚDĚT

KOLIKRÁT PŘELOŽILI VÁS A PO JAKÉM INTERVALU ?

A BYL JSTE RÁD - KDYŽ JSTE MĚL OPUSTIT SVÁ MÍSTA ?

A JAK TO ZVLÁDÁ ? TO MUSÍ BÝT NA PSYCHIKU NÁROČNÉ.

DĚKUJI MOC TA ODPOVĚĎ .

Milan (Út, 26. 3. 2013 - 19:03)

Překládání kněží se...Někteří jsou přeloženi za trest. Jak humánní! :D

Josef (Út, 26. 3. 2013 - 18:03)

MOŽNÁ,AŽ SEM ZAVÍTÁ - P....Překládání kněží se někdy nazývá tajemství a dar. Ne vždy se tomu rozumí a ne vždy se vidí možná dobrodiní. Podle mé zkušenosti se to jeví, že biskupové mají jakousi tajemnou strategii, kterou (občas) konzultují se svými věrnými spolupracovníky. Znám také případ, kdy biskup vyjde z kaple s hotovým řešením a nepotřebuje radit ... Zásadně si myslím, že personální stragie nefunguje a vítězí opatrnost. Kdo moc nevystrukuje hlavu a nedělá problémy může vydržet docela dlouho... Klasické důvody stěhování bývájí, když je třeba umistit kaplana na farářské místo. To se musí uvolnit a někam se musí šoupnout předchozí farář. Někdy se zalátuje díra tam, kde jsou problémy a nebo když někde farář umře nebo odejde z nějakého důvodu.

Hana (Út, 26. 3. 2013 - 15:03)

Místo,aby byli rádi,že si farníci s knězem rozumí a naopak tak je rozdělí.
Myslím,že je dobře i u zpovědi,že je kněz zná.Znám kněze,který zná všechny generace.
Tam potom poradí a ukáže cestu dál.

Také vím,že je mezi nimi veliký rozdíl -

Některý chce,aby bylo vše podle pravidel -
jiný na ničem nelpí .

Kdo je vlastně přendavá ? Biskub nebo kardinál?
přeji požehnané Velikonoce

AHOJ (Út, 26. 3. 2013 - 12:03)

Když je někdo...MOŽNÁ,AŽ SEM ZAVÍTÁ - P. FARÁŘ JOSEF - VYSVĚTLÍ NÁM TO JINAK ...

Ivan (Út, 26. 3. 2013 - 10:03)

Jak dlouho? Několik let,...Když je někdo biskupem,nemusí být světcem.Řečeno světskou terminologií je manažerem diecéze.Zastává úřad církví mu svěřený.Pokud se člověk takového postavení dopouští šikany podřízených,potom církvi,ne lidem je potřeba pomoci boží.

Bobina - (Po, 25. 3. 2013 - 22:03)

Tak takto je to no to bych...prosím tě šikanuje je jo ???

to spíše aby tam nezblbli -

hlavně malé farnosti , když vidí pořád

stejné babky ---------------

lidi v manželství také nevydrží - hihihi

Reklama

Přidat komentář