Seniorky na netu

Ahoj děvčata,konečně se ochladilo,venku je příjemných 15°C,tak snad mi už bude lépe.
Včera odjeli mladí a mně potom bylo tak smutno, že jsem z toho lehla. Ale už se to lepší,ono to přejde.
Johanko, vítej zpátky z cest.Určitě jsi prožila něco zajímavého a už se těším, až nám to sem napíšeš.
Míšo, tolik jsem se těšila na tvé vyprávění a dočkala jsem se.Moc pěkné a jako vždy tvůj čtivý osobitý styl.Zase budu nahlížet a vyčkávat pokračování.
Jančo,prožila jsi krásnou dovolenou a neméně působivě to vyprávíš. Díky a těším se na pokračování.
Astro,to ježdění po pohyblivé slámě, to muselo být skvělé.
Mimi taky kouzelně vzpomíná,máš moc pěkné a pohodové zážitky.
Alo, já jsem na pionýrském táboře nikdy nebyla.Ani naše děti tam nikdy nechtěly jet a tak také nejely.Tři neděle prožily s námi na dovolené a zbytek prázdnin u babičky na chaloupce.Tam se vždycky strašně těšily.Měly tam své kamarády,stanovaly tam s nimi, babička jim podstrojovala a skoro všechno dovolila. Takže ráj na zemi.
Ještě vám musím říci,jak mě včera můj mužský málem zabil.
Jak už jsem psala, byl tady náš syn.Přivezl s sebou CD, na kterém jsou záběry bitvy, kterou se stejně střelenými kamarády v přestrojení uskutečnili tam u nás,na chaloupce někde u bunkrů z II.sv. války.
Můj mužský měl spuštěný nějaký program na Ferdovi, tak dal CD zkopírovat Žofrišovi.Něco se někde po.... a moje roční práce, kterou jsem si předtím odjistila s tím, že si ji budu zase zálohovat, tak ta zmizela,NEBYLA a nešla najít!!!!! Mužský ztratil svůj pověstný klid a začal zmatkovat, protože si uvědomoval, co provedl.Já se nejdříve nerozbrečela, jen jsem nebyla schopná slova, pohybu, ničeho!!!!Jediné, co jsem si uvědomovala, že mi velice hodně buší srdce a že bych si měla sednout, nebo se skácím.Ani VZTEK mě žádný nepopadl, prostě prázdno, mozek nepracoval,oči hleděly do prázdna.Moje neobvyklé chování v takové situaci zvedlo mého drahéhé manžela od Žofriše a šel se podívat, co se mnou je, že nic neříkám.
pokračování

Zdravím vás, všechny moje kamarádky milé, před hoďkou jsme dorazili domů z lázní. Je toho tu moc na čtení, tak jen jsem vám chtěla říct, že už se mi po vás stýskalo a až se trošku vzpamatuju, začnu vás teprve číst a pak i reagovat. Tak se tu mějte zatím pěkně a těším se !!

Byli jsme pryč měsíc, důležité, že jsme nemuseli hlídat čas návratu, přemýšlet, co nás čeká v práci. Dokud stačily peníze, mohlo se cokoliv. Tak, včera můj muž začal třídit a zpracovávat fotky, snad to dnes dodělá a vytvoříme nějakou galerii. Pak vám dám vědět. Zatím se mějte hezky. Magdi, tobě držím palce a ty se drž taky!

Ahoj po ránu, už jsem se vyhajala, tak pokračuju. Pro Míšu - nevím, jaxem zhubla. Žádnou dietu jsem nedržela. Jestli to bylo častým plaváním, pak lezením po horách, prostě najednou mi byly volné kalhoty, zdálo se mi, že i ta pneumatika kolem pasu je menší. Taxem se po příjezdu hned zvážila a ejhle. Je to dobře, jen se udržet. Ale chci vám ještě napsat o Slovinsku. Dojeli jsme do Bledu, je tam kemp u nádherného čistého jezera na úpatí Julských Alp, takže překrásné panoráma kolem dokola, v jezeře ostrůvek s klášterem, na jednom břehu na vysoké skále hrad. Kemp byl hodně plný, převážně samí Holanďani a Němci. První den jsme na kolech objeli jezero. Ráno jsme naskočili do auta, jeli jsme k jezeru Bohinj a na vodopád Savica, který vyvěrá 60 m vysoko ze skály a padá do nádherného jezírka se zelenomodrou vodou. K tomu vodopádu už se jde po šutrech a provizorních schůdkách do krpálu asi 4 km. Ve vedru záhul, ale stálo to za to. Ještě jsme zvládli pramen řeky Soče (tedy můj chlap celou trasu, já jsem to vzdala asi ve dvou třetinách, kdy se přede mnou zvedla skála, na ní lana a samý šutr. Na těch lanech viseli turisti a neměli ani kam šlápnout).Další den prohlídka Julského arboreta (zase umístěného ve skalnaté stráni) a cesta kolem řeky Mostnice, samozřejmě s lezením po šutrech do dalšího krpálu. To bylo úžasné, ta řeka teče v hlubokém kaňonu, ani nevím, jak voda může něco tak bizarního vyhloubit. Vymleté obrovské balvany, mezi tím vodopády, přečetné tůňky, voda zase průzračně modrozelená, na dně bílé oblázky a kameny. V jednom místě se tam dalo vlézt, ale v ten moment jsem myslela, že mi umrzly nohy, jak byla voda ledová. Pak jsme šli na jídlo, ale drahota docela fest. No, po návratech z výletů vždy koupačka v Bledu, to jezero je vyhřívané termálními prameny, takže přestože je dost vysoko v horách, voda je teplá. Tak, to byly 3 dny v Julských Alpách a ve čtvrtek šupajdy domů.
Tak jsem vám děvčata popsala naši první "důchodcovskou" dovolenou. Dopíšu za chvíli, už mi to nebere

Když jsme konečně dorazili na místo,
nestačili jsme se divit. Naši domácí zas budovali, ale na rozdíl od loňska k lepšímu. Před domem nová terasa s rákosovou stříškou a novým sezením, v zahradě u krbu konečně po osmi letech krásné sezení pod olivou a fíkovníkem s krásně zralými černofialovými fíky. Hned jsme ochutnali, to byla mňamka zas po roce ! A největší překvápko nás čekalo v kuchyni. Elektrický sporák opět na svém místě a místo té nové loňské pidiledničky nová velká lednice s mrazákem a v ní lahev vína na uvítanou!!!! Tak to tu ještě nebylo. Ale všechno je jednou poprvé.
V komoře jsem našla svoje boty do vody, které jsem tam loni zanechala. Blbě se mi do nich lezlo, tak jsem je chtěla vyhodit, ale jaxi jsem to nestihla. A domácí mi je uložila. Ale byly Zdeničce, taxem jí je nechala.
Jaxme se trochu zabydleli, hurá do moře. Bylo sice trošku chladnější, ale moje klouby to snesly. Jen ty boty mi jaxi scházely, tak jsem se rozhodla, že si koupím nové.
Ráno jsme jeli do Zadaru na velký nákup. Napřed na tržnici, do rybárny pro ryby, pak zeleninu, maso, pečivo. Ten trh tam po ránu miluju, je to nádhera. Všechno je tam takové svěží, voňavé. Koupila jsem si nové botky do vody, a kámoška že si musí koupit nové žabky. Říkám jí, vždyť sis je tu loni kupovala. Ona že né, že je kupovala dětem. Tak jí říkám, že na základě toho, že ona si je koupila a zjistila, že se do nich může s mokrýma nohama a nekloužou, jsem si je pak koupila také. Nevěřila. Koupila si nové, a když jsme se vrátili domů, hned je šla hledat a našla je dobře uložené. Vůbec o nich nevěděla.
Pak ještě do obchoďáku dokoupit ostatní. V kavárničce jsme dali první letošní kávu s rakií – překvápko, rakie byla vychlazená !!! A to už to pěkně připalovalo, tak hurá zpátky.
Uložily jsme s kámoškou nákup a hned do moře. Vzala jsem si své nové botky do vody, abych je ozkoušela. Říkám, už je to dneska teplejší. A Kódl na břehu odpověděl. No včera jsi byla bosa, tak se ti to zdálo studené. Dneska máš teplo od nohou !!!!
Tak zas příště. M.

Tak, na chvíli jsem si sedla. Je to dřina, ten karavan celý uklidit, vymýt atd. Po měsíci tam byl binec, že by to jeden neřekl. Já vám budu psát asi na několikrát, jeden článek by byl moc dlouhý.
Tak jeli jsme 22.6. odpoledne rovnou na Krk. Jízda trvala 14 hodin, s tou bednou za sebou mmusíme jet max. 80kou. Chtěla jsem zastavit ve Slovinsku na chvíli spánku, ale můj chlap pravil, že se necítí ospalý, tak jsme jeli durch jen s malými zastávkami na WC, trochu protažení. V kempu jsme byli ráno po 6té. Recepce otevírá v 8, tak jsme kemp prošli, zjistili jsme, že naše vytypované místo je volné. Pak ale nastaly dohady v recepci, nechtěli nás na to místo pustit. Je to totiž stání pro stany, ne řádná parcela. Tak jsem si nechala zavolat vedoucí, ta nás poznala z loňska a prohlásila, že tam můžeme. Pracovník v recepci byl naštvaný, ale jeho věc. Zabydleli jsme se během prvního dne a nastalo "dolce far niente", tedy nicnedělání. Počasí jsme tam přivezli pěkné, jen moře bylo zkraje jak Balt - 20 st. Můj chlap nadával, ale vlezl tam taky. Během týdne přijeli jedni kamarádi, pak další, takže večery s posezením, grilováním a vínečkem. Ráno chvíli na kola, pak už bylo vedro. Sem tam výlet. Na pláži se nedalo vydržet, takže po koupeli šup pod sluneční střechu. Ještě vám napíšu jednu historku. Naši kamarádi si dali ráno na pláž karimatky, ručníky a stojan na slunečník a šli si na kafe. My jsme po koupeli chvíli seděli vedle těch věcí. Pod námi na terase nějaký pár se snažil taky postavit slunečník, ale nedržel jim ve stojanu, neměli ten nástavec, co drží tyč slunečníku. Ten pán se chvíli rozhlížel, pak zjistil, že stejný stojan mají naši přátelé, ale s nástavcem. Tak úplně drze přišel, sebral ten se nástavcem, dal tam ten jejich, sebral všechny kameny, co tam naši měli a zabudoval si to u sebe. Vůbec mu nevadilo, že sedíme vedle. Už jsem startovala, ale můj chlap mě zadržel. Šli jsme to prásknout kamarádům. Kámoš šel s námi, my že dosvědčíme, co jsme viděli. Přišli jsme, kámoš prohlásil jen Sorry, vytáhl jejich slunečník ze svého stojanu, zase to vyměnil a bylo. Ti dva se nezmohli ani na omluvu, jen naštvaně čuměli. No, to se hned tak nevidí. Jinak kemp, kam jezdíme, je celý FKK, od rána do večera nic na sobě, jen do krámu se oblékáme. Voda nádherná, vidět bylo snad 10 m do hloubky, plno rybek a všeho možného. Jsem kachna, ráno v 7 jsem už byla ve vodě, to je moře klidné. Plavala jsem tak půl hodiny, pak chvíli cvičila a teprve potom snídaně. Tak, pro teď zatím dost, o Slovinsku napíšu zítra. Jo - podařilo se mi shodit 4 kila, ani nevím jak. Zatím pa...

Beruško, ty jsi čiperka. Pečeš, vaříš, zavařuješ. Já mám někdy pocit, že už nejsem k ničemu. Dnes jsem uvařila takový blavajz, že ani mě to nechutnalo. Ještě, že můj poklad není doma. To by bylo řečí, jako, že to nedělám s láskou. Mě to fakt nebavííííííííííí! Už ani tu kozu bych neuhlídala. Dnes mám den blbec. Kdybyste mě viděly, já chodím od ničeho k ničemu a čumím jak čerstvě vyoraná myš. Jo, jo, už je to tady a lepší to se mnou asi nebude.
Potřebovala bych asi nakopnout

Álo-Ájo,čtu po sobě a hanbím sa za chyby,jdu si raději dát kafe.Álo,jsme na tom stejně,bez kafe ani ránu.

Ahoj holky,
Magdi,snad je ti dnes lépe,myslela jsme na tebe celý večer.Ta chemo musí být,musí.Álo,zy jsi mě úplně s tou Ájou zblbla,už máš uvařené kafíčko?To mě vždycky postaví na nohy.Jančo,ty potvůrko mořská.Tedy,vy jste si tam pěkně dovolenkovaly.Holky,teď jsem zavařila dalších 20 jklenic okurek,upekla koláč s blumkama.K obědu plněné papriky a rajda a další plněné papriky na cerelové nati.Za chvíly jedeme s mužem koupit plovoucí podlahu a stavíme se na zmrzlinu.My jsme dnes s manželem sami,bála jsem se,že si polezeme na nervy.No bylo to bezva,jsme jak pejsek a kočička-všechno děláme spolu.Posílám všem pozdrav,nejraději bych všechny vyjmenovala,ale na někoho bych mohla zapomenout.Tak zatím pááááá

Musím si uvařit kafíčko, přečetla jsem to po sobě a vidím ten pravopis. Asi nejsem úlně probuzená. Aja jsem taky já.

Hezké sobotní dopoledne. Hlásím, že jsem se probudila z letního spánku. Pořádná bouřka a déšť mě probral k životu. Celý týden jsme byli doma. V těch vedrech chodím po bytě jak spící krasavice.ˇ
Moc hezky se čtou vaše příspěvky s cestování. Míšo, u vás musí být veselo. Jako dítě jsem musela jezdit do pionýrských táborů. Neměla jsem ráda organizovaný režim. Pro mě to byly 3 týdny zkažených prázdnin.
Mili moc hezké fotečky a Nelly, ty tvoje? No to nemá chybu. Podobnou babičku v šátku jsem měla i já, ale byla zlá. Já si stahuji z Google staré fotografie a ukládám. Vždyť dříve, když se fotilo, byla to událost. Dnes máme naflákaných fotek až až.
Tak jsem se Vám připoměla a jdu vařit. Ještě nevím co, ale jdu na to. Tak hezký den, ať nic nebolí a pište!
Dlouho se neozvala Lída. Copak dělá kočička Adélka? Ivo, co vaše kočičky? Já ti to tak závidím. Já chci kočkůůůůůůůůůů.

Ahoj kamarádky milé, díky všem za hezké povídání a Nelly tobě zvlášť-umíš moc poutavě vyprávět. Čím více stárneme, tím více vzpomínáme, že? Já jsem se taky moc těšila na prázdniny a hlavně na to, že k nám přijede teta z Prahy, tatínkova sestra. Jezdila k nám skoro na celé léto, nebyla zaměstnaná, byla švadlenou "na volné noze". Nejenže nám vždycky našila nějakou parádu (byla moderní, to víte, pražanda...), ale hlavně s ní byla velká legrace a s naším tatínkem se super doplňovali- oba byli schopní dělat s námi dětmi (chodili k nám děti z celé ulice)spoustu legrácek. A léto pro mě bylo hlavně koupání v rybníce, chození do lesa a spoustu her s dětmi v ulici. Taky jsme jezdili stanovat, ale jen s tatínkem a tetou a takovou menší partou. Maminku to nebavilo, ale jezdila nás kontrolovat, jestli jsme moc nezvlčili a hlavně vždy přivezla spoustu buchet a jiných dobrot...
Taxem taky trochu zavzpomínala...
Jančo, vítám tě z cest - těším se na vyprávění a fotky!
Magdi, věřím, že ti je zle, ale má se ochladit, tak držím palečky, aby se ti ulevilo! A návštěva vnoučka - to bude pro tebe velká radost, viď?!
Astro, taky jsi hezhy zavzpomínala, Květo, šetři se a ty Ivo taky! práce nám holky neuteče- no ale nikdo ji za nás neudělá, že?
Mooooooc vás zdravím, myslím na vás všechny, kamarádky milé, papa M.

Magdi,budu ti moc a moc držet pěstě a budu na tebe myslet.Moc ti přeji návštěvu vnoučka.Děvče moje, mám pocit, že ty se přepínáš.Magdi, nevař v těch vedrech, šetři se!!!!!!!!!!
Jančo, vítej zpátky domů.To je hezké, že jsi se hned ozvala, chyběla jsi nám!!!
Než půjdu spát, ještě se k vám na chvíli vrátím, Bože, jak já jsem za vás ráda!!!!!!

Děvčata milá, zdravím a protože zítra má pršet, budu se snažit všechny vzpomínky a povídání dočíst a prohlédnout fotky.
Jančo, vítej z dovolené, Míšo, nějaké vířivé bublinky bych brala, je tady sice zamračené, ale pořád velké dusno.
Nelly taky tvoje vzpomínky mě vrátily někam daleko - my jsme se jako děti vozily na slámě, která se na druhém konci posunovala z mlátičky - pro ty, které to neznají - něco jako jezdící pult v samoobsluze u pokladny - na konci jsme seskočily a běžely znovu nasednout.
Na "domlácenou" se pekly - tehdy u pekaře - velké moravské vdolky plněné tvarohem, nahoře posýpátko a povidla. K pekaři se to nosilo na dlouhých prknech. Taky se chystala na svačinu káva, máme doma jako vzácnost poslední kameninový hrníček z té doby, bleděmodrý s bílou ozdobou.
Magdi, snad už u vás bude líp co do počasí, a čas ti radostným čekáním bude rychleji utíkat.
Děvčata, zatím se všechny opatrujte, na zítřek mám rybíz na bublaninu a ještě nějaký třený piškot. aa

U nás zatím ani nekáplo, ale teď jsem se vrátila z Mikulova a obloha není pěkná. Pokud chce něco spadnout, tak proboha s rozumem, už to máme snad vybrané. Jančo, no ty sis ale užívala, já si nedovedu představit, to tady nechat tak dlouhou dobu bez dohledu, nebo jsi někoho doma měla? Fešáka si nebráváme sebou, ale vždy po týdnu, nejvíc deseti dnech musíme být zpět.
Magdi, bojovnice, běž na chemo a nesmlouvej, pak se ti zase uleví a kdyby aspoň se osvěžil vzduch. Musíš být připravená na vnoučka a synovu rodinku.
Můj nart a pata už mě zmáhají. Dr. má dovolenou 14 dní, já jsem si myslela, že jenom týden. Přinesla jsem si od Michalky/té po autonehodě/ Tramal, ale ani to mi moc nezabírá a k tomu je návykový. Ráno bych si odřela hubu o skříň jak nemůžu vstát, pak si natáhnu elastickou ponožku a jakž takž slezu, ale pak mám nad ponožkou "medvědí nohu" jak píše Míša. No, musím to vydržet. Tady jsem mějaká unavená, zítra nevařím, jsou ode dneška papriky a rajská, udělám nějakou fofr buchtu a víc nic.
Děvčata pište všechny zážitky, moc ráda čtu a o fotečkách ani nemluvím, jak jedním dechem s vámi žiju.
Mějte se hezky a dobrou K.

Ahoj děvčata, tak u nás prší, ale doteď bylo dusno, já myslím, že to teď půjde směr Morava. Podle předpovědí ale bude zítra pršet asi všude, a ani pak by už neměla být tahle vedra.
Magdi, tak to ti snad bude líp, a návštěvou mladých a vnoučka pookřeješ, a načerpáš energii, moc bych ti to přála.
Jančo, dnes jsem na tebe myslela, že jsi nějak dlouho pryč, tak už to je v pořádku a jsi tu mezi námi.
Ale řeknu vám, pohled na oblohu není zrovna příjemný, určitě bude bouřka, jsou to takové zlověstné mraky. Já bydlet třeba v paneláku, tak mi to je fuk, partaje vedle, nade mnou a všude kolem, ale já se jinak opravdu bojím. Dnes právě v noci ve 4 hod. začalo pršet, byla taky bouřka, už jsem do rána neusnula, stále jsem pozorovala, zda se to blíží nebo ne. No, a pak jsem brzo vstávala, hned po ránu jsem byla na posledním léčení s tou patou, taxem toho moc nenaspala.
Mějte se všechny pěkně, zatím pa...

Magdičko naše,posílám pohlazení a energii.Bože můj,jak já bych tě potěšila holčičko naše.

Ahoj Jančo,ty tulačko,vítej z dovolené,těšíme se na tvoje novinky.
Nelly hezký,moc hezký vyprávění...
Já jsem úplně grogy,ty prcci tedy dávají zabrat:-)Ale díky za ně!Mějte se Hadul.

Ahoj děvčata, u nás je zataženo,dusno a déšť je kdesi v nedohlednu.V 18:00 hod.kolem nás projíždělo Rallye Kostelec.Dopadlo to dobře,v jídelně ani v obýváku nás nikdo ze soutěžících nenavštívil.
To vaše prázdninové vzpomínání mě vyprovokovalo ve dvě hodiny v noci, kdy jsem stále ještě nemohla usnout,vyhrabat staré fotky, které souvisí s mým dětstvím a s prázdninami.Nějak mi těch mých fotek povážlivě ubylo, pomalu tady nic nemám.Nevadí,něco jsem oskenovala a až to tady dopíši, tak vám to i s popisem pošlu.
S těmi fotkami se mi vrací vzpomínky na moje poslední předškolácké prázdniny.Jak už jsem se tady zmínila, první prázdninový týden se chystalo a balilo na cestu.Oba rodiče ještě museli do práce a já do školky, kde mě to hodně, ale opravdu moc nebavilo.Do odjezdu na Slovensko zbývaly tři dny a mně se ve školce tolik nechtělo po obědě jít spát, chtělo se mi jít za maminkou do práce a povídat si s ní o cestě, na kterou jsem se tolik těšila. Patřila jsem k hodným a spolehlivým dětem a tak mi paní učitelka uvěřila, že mám jít po obědě za maminkou do práce, po chodníku o pár domů dál.Vyběhla jsem ze školky a jak jsem tak byla celá natěšená, začala jsem přebíhat silnici z jedné strany na druhou.Měla jsem radost,jak rychle dovedu utéci před přijíždějícím autem, počkala jsem si na další a znovu vyběhla a .....potom si už nic nepamatuji. Nepřejelo mě auto, to se mi stihlo vyhnout, ale přejelo mě kolo.Skončilo to velkou tržnou ránou na levé noze se 17 stehy,natrženým a sešitým rtem a to bylo celé.Za tři dny jsme ujížděli na jih Slovenska k babičce a dědovi.Děda byl kulak, patříval k největším sedlákům u Seredě.Mnoho polí odevzdal státu,ale zůstala mu veliká záhumenka,dvě krávy a dva koně. Jeden tažný a jeden jezdecký.Bydleli v pěkné patrové vilce s balkónem a letní kuchyní, s dvorem vydlážděným dřevěnými kostkami( kvůli jezdeckým koním )a celý dvůr měl střechu z bílého hroznového vína.Stačilo natáhnout ruku, vybrat si a utrhnout hrozen.
S ofáčovanou nohou a sešitou pusou jsem každý den ráno chodila s dětmi na pastvu na Tytež.Nevím, co byla Tytež.Chodily jsme na nepatrnou vyvýšeninu u Váhu a celé dopoledne si hrály hry.Všechny děti se koupaly ve slepém rameni Váhu, jen já jediná se smažila na břehu.Ale co, rodiče nikde,děvče co mě mělo trochu hlídat se cachtalo ve slepém rameni, hupsla jsem tedy raději rovnou do Váhu a překvapilo mě, jak je prudký a voda v něm ledová.Měla jsem co dělat, abych štastně vylezla na břeh.Všechno by bylo v pohodě, jen namočený obvaz na noze začínal povážlivě povolovat.Taky krávy se sebraly a přeplavaly na druhý břeh řeky.Děcka se rozdělily na dvě skupiny ... kluci běželi po proudu řeky k mostu,aby mohli nahnat krávy zpátky do řeky a děvčata čekala,až krávy doplavou a vylezou na břeh, aby je mohla zahnat znovu na pastvu.Přiblížilo se poledne a hnalo se domů.Odpoledne mě brával děda k sobě na Nerona a objížděli jsme pole.Sama bych se na koni bála, ale s dědou jsem se cítila bezpečně a všechno kolem vypadalo z té výšky tak nějak svátečně, nebo prostě jinak než obvykle.Děda zkoumal zrno, promílal ho mezi prsty a ochutnával, jestli je už dobré na žně.Po žních stály na poli panáky ze snopů a já jsem chodila v noci s dědou,tatínkem a velkým ovčáckým psem Hasanem hlídat obilí před zloději. Pamatuji se, jak jsem se hrozně bála, ale přesto jsem s dědou chtěla jít.Na mlácení obilí se najímali lidé z vesnice a já směla babičce a mamince pomáhat v kuchyni mazat chleby na svačinu pro dělníky.Z velikánského hrnce jsem jim nalévala čaj, lidé mě chválili a já si připadala jako velká a moc se mi to líbilo.
Bylo po žních a my pokračovali směr Bánská Bystrica, kde bydlela maminčina sestra.Ale tu už je zase o něčem jiném.
Tak jsem si zavzpomínala a pošlu vám ty fotky.Na jedné je moje maminka v kroji.Ty žluté výšivky jsou vyšívané zlatými nitěmi.Tenkrát si maminka ten kroj oblékla naposled.Dnes už ho nikdo neoblékne, protože je v muzeu.Za ní je ta letní kuchyně.
Taxe mějte, závody končí a já půjdu ven.

jeden, co si jinde ani...Laďa.