jak se odmilovat ?

Mně od něj došla v noci sms, abych lhala svym kamaradum, že on už na to není zvědavej.Ani na moje slovíčkování. Rozloučil se slovem ,,Nazdar,,.

Zdravím!Musím se podělit o svou dnešní zkušenost s psycholožkou... neboli byla to určitě dobrá volba, vyslechla jsem si názor nezúčastněné osoby a pomohlo mi to si urovnat některé myšlenky, pojmenovat některé věci správnými jmény. Doporučuji. A také tedy doporučuji ta antidepresiva, pomohla mi se zklidnit, už nemám takové záchvaty a jsem schopná něco dělat. Tak snad už se nějak pohnu z místa:)A co vy holky, jak válčíte? Slyšela jsem dnes takové dvě věty, které se mi líbily, tak třeba vám také...- Kdo rozhodne, kdy staré končí a nové začíná - - Teď je konečně čas začít myslet sama na sebe -

Holky,jsou to srdcervoucí příběhy, takové množství lásky, to si snad ani nikdo nezaslouží, vždyť se totálně odrovnáte! Držím všem palce, ať je vám lépe!

H: JJ, přesně tak to mám. Já se za to i nenávidím, jaký jsem slaboch. Hlavně nechápu, že mu je vše jedno, že zapoměl, že nestojí o to se vidět jako kamarád.

XY - napsala jsi to bezvadně, dík:-)

Ahoj:), no spíš bych řekla, že zabraly prášky. Já vím, co si o tom myslíte, máte pravdu, ale... Já mám asi spíše problém někde v hlavě, jsem labilní, hysterická, často mívám úzkostné stavy atd. No a ten rozchod to všechno umocňuje. Já jsem se na pana K asi až příliš upnula, vysnila jsem si s ním budoucnost a možná jsem čekala, že se mi s ním podaří se alespoň částečně odprostit od mé rodiny a to se nepovedlo. A nejen že jsem přišla o něj, ještě jsem si více uvědomila jiné problémy, které mám. Avšak variantu sebevražda už mám několik let, říkám tomu plán B, až nebude snesitelný plán A, nastoupí plán B, zatím se to ale nikdy nestalo. No a jak už jsem říkala, já si spoustu potíží způsobuji sama. Navíc teď jak se blíží ty státnice, tak už vlastně skončila škola a abych se mohla učit, tak v květnu ani nechodím do práce, takže se mi po několika letech stalo, že jsem vlastně celé dny doma a jenom se tedy učím a v podstatě mám až příliš moc volného času, se kterým neumím naložit, já několik posledních let žila jen v modelu škola-práce. Tak doufám, že jsem vás moc nezklamala. Zítra jdu k té psycholožce, tak se uvidí. Moc vám ale děkuju za podporu!!! (jsem takový permanentní stěžovací typ, co:-)

Jani,proboha neblbni!!!! Žádnej chlap za tohle nestojí. To PŘEJDE, PŘEJDE, PŘEJDE! Věř tomu, i když teď se ti to zdá nemožný. Vím, o čem mluvím:)

Jani, jak je? Doufám, že už tě ty černý myšlenky přešly?

Neomlouvej se, jen neblbni ikdyž tě osobně neznám, tak tě beru jako kamarádku a není mi jedno, že máš tak hrozné myšlenky. Také si řeknu, nechci bez něj žít, ale nemyslím to tak, že bych se zabila! Ono je to jak na houpačce, chvíli si už myslím, že je to v pořádku, ale vždy do té bolesti zase spadnu, ale mám pro koho žít..a ty také!

Promiň, jsem sobec a asi dost blbá.

Jani takhle vůbec nepřemýšlej!!!! Jsi chytrá holka, tak neblbni!!! To zvládneš sice s bolestí, ale zvládneš!!! Nikdo a nic na světě nestojí za to, aby jsi si vzala život!!! Koukej vylézt z postele, dojdi si někam na oběd, navštiv nějaký kamarády!!! Nezlob mě!!! Jani taky příšerně trpím, kolikrát si říkám co budu bez něj dělat, co to bude za život, ale nikdy bych nepřemýšlela a sebevraždě to ne!!!!!!!

Já vím. Jsem vzhůru od tří a ještě jsem nevylezla z postele. Přemýšlím o sebevraždě. Jsem na dně. Vím že je to sobecké, že to zničí mé rodiče, nejsem hloupá, všechny důsledky mi dochází, ale je mi hrozně špatně, hrozně to bolí a ta bolest nejde vydržet a hned tak nezmizí. Na zářnou budoucnost nečekám, protože já si stejně neumím nic užít a sama si všechno komplikuju.

Ahoj...Nika: Nejsi blbá, jen zamilovaná, snažíš se to nějak zvládat, ale pak to nevydržíš a stejně se ozveš v naději, co když mu chybím a chtěl by mě vidět, ale většinou příjde jen další zklamání...Jana: Jani snad ti ty léky brzy zaberou a bude ti o kapku lépe! Jani teď mu hlavně nepiš, psala jsi mu často, to by ho mohlo opravdu úplně odradit, vydrž třeba měsíc! A pak mu napiš, že chceš jít na kafčo jako s kamarádem....

Holky, děkuju.Snad se to dá přežít, ale já jsem se takhle hrozivě nikdy necítila. Celá se klepu, v noci se pořád budím, mám návaly... Je mi špatně nejen psychicky, ale i fyzicky. Tak zoufale bych ho potřebovala vidět, nepřemlouvala bych ho, aby se ke mě vrátil, ale jen být chvíli s ním, aby mě obejmul, pohladil, poslouchal - já se zblázním.

Jsem asi blbá blbá. I přes to vše, co udělal, jak se choval, jsem neodolala a písla mu, zda by nebylo možné se vidět čistě kamarádsky, že mi chybí a jediná odpověď byla, že ne, že pokud si vzpomíná, tak jsem na otázku, když mi před měsícem a půl volal, zda mi chybí, odpověděla ANI NE /prostě mě ty poslední dny předtím než odjel, volal, strašně štval. Něměl na mě čas, pořád někam jezdil, byl s kámoši, odmítal se mnou někam jít/, takže už se nemáme o čem bavit. Já se zmohla jen na to, že člověk míní, život mění, že mu nechci nic vyčítat, ale že si dobře pamatuji, jak se tu ke mně choval a že na něj nedokáži jen tak zapomenout. Navíc ten den jsem ho viděla a nic. Projel jen tak a ještě ten večer jsem se dověděla, že je vídán s nějakou jinou. Ach jo. Teď si navíc připadám jako nechci říkat co, když jsem mu toto ještě psala.

Jani, to mě mrzí, že to tak dopadlo. Už aby tohle období bylo pryč...Hodně síly!!!

Ahoj Jani. Tak to je mi líto, doufala jsem, že se nezávaznému setkání a popovídání nebude bránit....Jani, asi si to musíme opravdu protrpět, teď nám nic nepomůže až ten čas a teď musíme nést tu tíhu bolesti, smutku, stesku, beznaděje, zoufalství...já jsem se snažila - sport, přátelé, práce, kino, rodina...ale vždy jsem končila v slzách...otázka je jen, jak dlouho se tohle vypětí dá vydržet!Ty to máš horší o ty zkoušky a o toho bráchu. Já to mám doma v pohodě...Doufám, že tě ta psycholožka nasměruje na správnou cestu a že ti to pomůže...Držím pěsti!!!

Simčo, beru Stresvit a Swiss. Od deprese to nepomůže, ale klidněji spím, tak alespoň něco.

Ahoj H - tak už je to definitivně pryč, nestojí o setkání, je akorát tak naštvaný za ty hysterické zprávy z minulého týdne. Sama jsem si to podělala, jestli v něm byla alespoň kapka pochybnosti, tak teď už ne, sama jsem se vytrestala. Už nemám naději, už si musím přiznat, že s ním nikdy nebudu. Je mi špatně, zase bulím, svírá se mi hrdlo, je mi zima, zvedá se mi žaludek atd. On je pro mě hrozná ztráta, o takovém chlapovi jsem dlouhá léta jen snila a teď jsem si tu šanci nechala uniknout. Nenávidím se za to. Přehrávají se mi naše společná setkání a přesně vím, co jsem kdy měla udělat jinak, abych pak neslyšela, že si myslel že je pro mě až číslo dvě, že byl v podstatě stále sám. Pane Bože - už spolu nikdy nebudeme. Proč se to stalo.Jsem hrozně unavená, do ničeho se mi nechce. Musím se učit a mám strach, že ty státnice nedám. A aby toho nebylo málo, jak jsem zde psala o tom svém bratrovi, tak jsem dnes náhodou narazila na jeho, jak to říci, nádobíčko. Tak se mi rozklepaly ruce, že jsem telefon na otce vymačkávala snad 5 minut. Jsem vyřízená a vím, že lépe hned tak nebude, že se to všechno musí nejdříve - odtrpět, odžít - a to může trvat pěkně dlouho. Snad mi do začátku pomohou ta antidepresiva a psycholožka a pak se uvidí. H - díky, že mě takto - posloucháš -.

No tak se jí nejdřív zeptej, jestli někoho má. Kamarádi se o takových věcech mezi sebou přece normálně baví a netají to před sebou. A nenech se odbýt, když o tom nebude chtít zas mluvit. No já být tebou, tak bych jí pak stejně o svých citech řekla. Když budeš vedle ní jen jako kamarád, budeš se trápit.